tag:blogger.com,1999:blog-7711251805066163252024-02-19T16:10:29.871+01:00Martinovy marnosti - křesťanství a historieUnknownnoreply@blogger.comBlogger78125tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-20147073366976328852017-09-17T14:09:00.004+02:002017-09-21T09:47:43.612+02:00Jak byl stržen „Mariánský sloup“ na Staroměstském náměstí<i>V souvislosti s diskusemi kolem obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí považuji za zajímavé seznámit se s autobiografickým líčením okolností jeho svržení </i><i><span style="font-size: small;">od hlavního strůjce tohoto aktu Franty
Sauera (1882-1947). Je třeba vzít v úvahu, že se jedná o stylizovaný text.<br />Uvedený úryvek je mnou vybraný a přepsaný materiál, který jsem si před řadou let připravil pro svoji výuku. </span></i><br />
<i><span style="font-size: small;"><br /></span></i>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw4lv0NTZIgFZqjEZx7Ah8dHZrd5q0_gTyFYqdcRB3PisFTYHmbrgcEjoiQEgPm6-zJ3INj8iNC8TuQ4mrpJCnxKjSMfcy5JFnpzPpc5VuKa6fzhUN77q1BWktML12ND-kYyE4obLN1w/s1600/zbo%25C5%2599en%25C3%25BD-sloup-1918.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="374" data-original-width="475" height="251" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw4lv0NTZIgFZqjEZx7Ah8dHZrd5q0_gTyFYqdcRB3PisFTYHmbrgcEjoiQEgPm6-zJ3INj8iNC8TuQ4mrpJCnxKjSMfcy5JFnpzPpc5VuKa6fzhUN77q1BWktML12ND-kYyE4obLN1w/s320/zbo%25C5%2599en%25C3%25BD-sloup-1918.png" width="320" /></a></div>
<br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" LatentStyleCount="156">
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Kamarádi došli až na
Staroměstské náměstí, kde bylo shromážděno mnoho lidí, hlavně kolem Husova
pomníku. Na pomníku jakýsi muž řečnil.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Pojďme si ho, Franto, také
poslechnout.“ </span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Ani mě nenapadne. Dnes řeční
k lidu kdekdo. Za Rakouska byl někde zalezlý, hrdinou za pecí, bál se jen
trochu nahlas promluvit, a dnes mluví, řve od rána do večera. Je nadržen - - -
Protiví se mi ti chlapi. Podívej, jak se bije v prsa, to jistě lidu vypravuje,
jak bojoval proti Rakousku, a jak život nasazoval pro zlatou svou vlast. Dělá
se mi nanic, když poslouchám tyto hrdiny a mafisty. Dal bych mu raději po hubě,
ale myslím si: čerta, lid se chce bavit a nadchnout.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Máš pravdu, Franto, je to
samé žvanění a žádný revoluční čin. Každého lotra z Prahy
v rukavičkách vypoklonkovali, jako například toho jenerála Kestřánka! Měli
munici i vojsko v ruce, a přece se chlapa – báli.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Kdyby ti lidé, jak tu jsou,
porazili tenhle sloup hanby, nebylo by to sice pražádné hrdinství, ale alespoň
jaksi čin, jistě větší než začmárávání německých firem,“ řekl Habán, prohlížeje
si znalecky lid.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Myslíš, Franto, ten Mariánský
sloup?“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Copak je tu jiný? Nebo
myslíš, že ten od elektriky je sloup hanby?“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„To je těžká věc, na vrcholku
je panenka Maria, a ta přece uznáš sám, že ta za nic nemůže.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Přece jsi snad slyšel, že byl
ten sloup postaven na potupu národa.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„To jsem slyšel dávno od táty,
že byl postavenej, když to Prajzi v šestašedesátým vyhráli u Králového
Hradce.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„To ti tatínek neřekl pravdu,
Lojzo. Ten sloup byl postaven od panstva po bitvě u Lipan.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">.... (následuje pasáž, kde se
Lojza s Frantou dohadují, kdy byl sloup postaven a zda to píše Palacký
nebo Tomek, kterého ztotožňují s vinárníkem ze Žižkova)...</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Na tom konečně mnoho
nezáleží, všeobecný úsudek lidí je, že byl postaven od nějakých ničemů na
potupu národa. Kam přijdeš, všude slyšíš na sloup nadávat, ale aby ho konečně
někdo odstranil, to nikoho nenapadne. Co myslíš, Lojzo, neměli bychom ho sundat
my?“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Co ti to, Franto, vlezlo
do-do palice za hloupost?“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><span style="font-size: small;">„</span>Žádná hloupost. Copak jsme už
taky jen klepavé báby?“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Dej pokoj, člověče. Ma-ma-máš
starosti vo živobytí a budeš si hrát se-se sloupem.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Právě proto, dolů s ním!
Za všecka utrpení, dolů s ním! Za strašlivou krvavou světovou válku, dolů
s ním! Za všecky slzy matek, dolů s ním! Za všecku tu lidskou bídu,
dolů s ním! Za víru zklamanou, dolů s ním! Navzdory všem hlupcům,
dolů s ním! Navzdory všem chytrým darebákům, dolů s ním! Navzdory...“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Habán ve svém opravdovém rozhořčení
ani nepozoroval, že je obklopen davem lidí. Teď si toho povšiml, a proto náhle
ukončil.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Hykeš, který byl překvapen
jeho náhlým výbuchem, stál s otevřenými ústy a díval se na rozzlobeného
Habána, aniž si davu vůbec všiml.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Co blábolíte, člověče? Řvete,
jako byste neměl všech pět pohromadě,“ řekl jakýsi slušně ošacený pán. Ale
Habán již klidně vysvětloval zástupu:</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Jsem toho názoru, že je to
škandál, necháváme-li tento sloup hanby v době revoluce klidně stát, bylo
by dobře, když je nás zde taková masa, ten sloup odstranit.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Zástup zahučel:</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Je to pravda, proč ho
necháváme stát!“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Je to národní ostuda.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Pojďme, pusťme se do toho!“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Dav chystal se vzíti sloup
útokem. Slušně oděný pán, celý rudý v obličeji, šlehl nevraživým pohledem
po Habánovi a počal hned řečnit, aby dav upoutal.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Bratři, nenechte se
k žádným unáhleným skutkům vyprovokovat od nikoho! Máte svou českou vládu.
Nejzasloužilejší muži, které jste poctili svou důvěrou, zajisté v příhodné
době odstraní sloup důstojným způsobem, ačkoliv není ještě historicky
prokázáno, kdo vlastně a za jakým účelem tento Mariánský sloup postavil.
Národní shromáždění bude však respektovat vůli národa. Musí to však jít
zákonitou cestou. Nejsme národ indiánský, jsme kulturní český národ, a proto
doufám a věřím, že v tak posvátné době, jako jest naše, v době tak
eminentně historické, jistě nebudete svévolným skutkem rušiti klid. Slibte,
bratři, že na sloup nikdo nesáhnete.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Zástup zahučel tedy:</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Slibujem, slibujem!“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Habán klidně vyslechl
řečníkovy výklady, jen trochu šelmovsky hrálo mu to v očích, jež zároveň
pozorovaly dav. Když se pak dav klidně rozcházel, přistoupil k němu slušně
ošacený pán a řekl:</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Měl bych sto chutí dáti vás
okamžitě zjistit. Pobuřujete nezodpovědně lid.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Koho voni budou zajišťovat,
voni jedna - - -“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Nemluv, Lojzo, do toho,“
přerušil Habán Hykše, „ten pán má vlastně pravdu. Člověk někdy neví, co by mol
vyvésti za hloupost. Děkuji vám, pane, že jste mou chybu napravil.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Hykeš vyvalil na Habána oči,
chtěl něco dodat, ale Habán řekl mu pohledem: mlč.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Jste jistě oba dělníci, těší
mě, že svého skutku upřímně litujete. Já jsem profesorem historie a věřte, že
by byli zničili málem velmi cennou historickou památku.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Jsem šťasten, pane profesore,
že jste zavčas přišel a učinil nám přesvědčující výklad, děkuji ještě jednou.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Podruhé takovou zbrklost
nedělejte.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Nikdy již, pane profesore.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Má úcta, pánové.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Má úcta, pane profesore.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Teď jsem z toho janek,“
řekl Hykeš, když profesor odešel.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Osel jsi, nic víc, co bych,
člověče, kušnil zbytečně. Znáš přece pražský lid. Vzplane okamžitě a uhasne
ještě dřív. Záleží vždy na tom, jak umíš dobře ‘řečnit‘, a tu uznáš, že
vyfintěný pan profesor to dovedl lépe nežli já. Konečně nic není ztraceno.
Shodíme to určitě se žižkovskými chlapci. Pak může přijít deset takových
profesorů a prohlašovat, že nemá pravdu ani Palacký ani Tomek, čerta bude to
platno. Navzdory všem historikům, dolů s tím!“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Franto, já tě ne-nevopustím,
třebaže jsem věřící a mrzí mě, že je na-na tom sloupě Pa-Panenka Maria. Za to,
že o hladu nosím takové těžké putny, do-dolů s tím!“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Dobře, Lojzo, budeš mně
pomáhat, ale nyní dej pozor na hubu, aby nás nikdo nezaslechl, nebo bysme to
měli zkažené a sloup by tady trčel věčně.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Budeme po-potřebovat provaz,
viď?“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Nářadí ponech mně na starost,
ty obstaráš známé kamarády, zítra ve čtyři hodiny, zde na náměstí.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Franto, všecko udělám, a-ale
dřív na nic ne-nesáhnu, do-do-dokud mě nepřesvědčíš, že se Panně Marii nic při
tom ne-ne-nestane, to-to-to víš, já přece trochu věřím.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Blázne, co by se jí stalo?
Položíme ji vopatrně na zem a ještě na místo, co si lehne, nasypeme hromádku
písku, aby byla na měkkém, jsem přece vod fochu, nic se nestane.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Konečně nebude škodit, když
se předtím pomodlím. Pojď se mnou, Franto, tady do-do-do Tejna.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Já se pomodlím třeba
s tebou.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„To nemusíš, ty stejně
nevěříš, to není nic platné.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„To se zeptej mojí matky,
modlil jsem se s ní jednou a měl jsem štěstí, proč bych se nemohl pomodlit
s tebou?“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Když chceš, mně je to jedno,
pojď.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Vešli do Týnského chrámu.
Hykeš pokřižoval se svěcenou vodou, která jest v kamenné nádrži hned za
dveřmi. Kostel byl téměř liduprázdný, jen tu a tam nějaká stará babička nebo
nějaký dědeček louskal zbožně růženeček. Bylo to asi v jednu hodinu
polední, proto se v kostele nic nedělo. Zamířili k postrannímu
oltáři, kde byla soška Panny Marie. Hykeš ihned poklekl a počal se modliti:</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Panenko Maria, milostivá,
odpusť nám, že shodíme s mým kamarádem sloup na Staroměstském náměstí, na
kterém je tvoje kamenná svatá socha. Věř, není to k hanbě tvé, nechcem tě
nikterak uraziti... Viď, Franto, nechceme Panenku Marii urazit,“ obrátil se pak
na Habána. Habán řekl pouze: nechceme, a Hykeš pokračoval ve své zvláštní
modlitbě: „ten sloup je tam postavený k potupě národa, a aby ho lidé
neshodili, dali tam tvoji sochu. Franta je vod fochu a umí sloupy bourat; tak
se všemožně přičiní, aby se tobě, ó Královno nebes, nic nestalo... Viď, že dáš
pozor, Franto?... Vidíš, Panenko Maria, že Franta slibuje být opatrnej. Kdyby
však přece něco se přihodilo, Panenko Maria, prosíme, vodpusť nám to, my tobě
ublížiti naprosto nechceme, protože se chceme těšit tvé milosti, amen.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Hykeš se pokřižoval a vyšel
s Habánem z kostela.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Tak se mi, Franto, zdálo,
jako by sama Panenka Maria na tom voltáři kejvala, abysme ji jen položili. Všiml
jsi si toho, snad?“ promluvil Hykeš, když byli venku.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„To se ví, že jsem si toho
všiml.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Jdeme někam na oběd?“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Půjdeme k Jeřábkovi ne
špekbuřt a pak se hned do toho pustíme.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">V krámě uzenáře Jeřábka
za stolem pochutnávali si oba kamarádi na tlačence a přitom se radili, jakým
způsobem to shození Mariánského sloupu provedou. Habán jest přesvědčen, že plán
jeho se úplně zdaří. Půjde do obecního dvora na Žižkově k veliteli hasičů
panu Hodanovi, kterého velice dobře zná, ví, že si potrpí na lichotky, představí
se mu jako zástupce Národního výboru, řekne, že jej tam posílá Kramář
s Klofáčem, aby poskytl vše, co k podniku tomu je třeba. Pan Hodan
bude šťasten, že může takovým vlivným veličinám způsobiti nějaké potěšení, dá
k dispozici vše i s hasiči.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Dnes, člověče, můžeme zbourat
třeba Prašnou bránu, jen když to bude jménem Národního výboru,“ řekl Habán se
smíchem.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„To smrdí, Franto, podvodem.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Účel světí prostředky, tak
zní staré přísloví.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„To přísloví je jezovitské.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Jen když se nám hodí. Nebuď,
blázne, sentimentální. Přímou cestou se nikam nedostaneš a my potřebujeme
dlouhého žebříku a ohromně dlouhého provazu, případně heveru. Kdopak ti to
půjčí? Stavitel, Marně bys ho hledal po celé Praze s lucernou. Jen žádné
strachy, teď půjdeš hned ke kamarádům. Každému řekni, aby držel zobák, jinak je
naše věc ztracena. Já půjdu rovnou k Hodanovi. V šest hodin večer
přijď k Valdhanzům do vinárny, budu tě tam očekávat.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">...(následuje popis jednání
Franty Habána s velitelem žižkovských hasičů Hodanem, ze kterého vybírám
část)...</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Neběží o mne, jde o věc
politickou. Jsem vyslán k vám z Národního výboru, pochopíte tudíž -
-</span><span style="font-size: small;"><span style="font-size: small;">“</span> nedomluvil, pan Hodan okamžitě jej přerušil, jak slyšel o Národním výboru.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Prosím, jsem Národnímu výboru
k službám. Dávám vám čestné slovo, že nikdo se nic nedozví.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Pánové spoléhají na vás,
poněvadž jste velice dobře znám jako čestný muž a dobrý vlastenec. Tak se
vyslovil o vás Klofáč i Kramář.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Znám bratra Klofáče osobně i
pana doktora Kramáře, jen prosím vás, řekněte, co si pánové přejí?“ táže se
Hodan již s nestrojenou zvědavostí.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Jde o odstranění Mariánského
sloupu na Staroměstském náměstí a k tomu je třeba různých technických
pomůcek, proto jsem vyslán k vám, abyste byl tak laskav a zapůjčil nám je,
V případě nějakého poškození hradí to pánové.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Výborně, pane Habáne,
znamenitě! Odstranit Mariánský sloup jest velký záslužný čin vlastenecký! Toť
skvrna, vřed našich českých dějin! Jsem hrd, že mohu také já se činně díla toho
zúčastnit. Vyřiďte, prosím, pánům můj srdečný dík, že mne touto důvěrou
poctili. Všecko vám dám rád k dispozici - - Zavolám okamžitě Zedníčka, aby
vše připravil - -“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Propánakrále, pane Hodan,
něříkejte ani jemu, oč běží, musí to býti v naprosté tajnosti, považte, je
zde zaostalé Slovensko, klerikálové. To by byl rámus, a já bych nesměl pánům
ani na oči, musíme postupovat opatrně.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Rozumím velice dobře! Rozkážu
pouze, aby připravili vše, a vy pak poručíte, jinak ani nepípnu.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Pan Hodan, celý nadšený, že si
páni na něj také vzpomněli a že může dělat „revoluci“ se svolením Národního
výboru, lítal po dvoře jako šmetrlink, hledaje nadhasiče Zedníčka. Habán
počínal si klidně a vážně, takže vzbuzoval úplnou důvěru. Nyní, když je
v kanceláři sám, usmívá se ironicky a pokyvuje hlavou, jako by chtěl říci:
Tak vida, vida, naše úřednictvo, jak slyší o určité autoritě, je okamžitě na
břiše! Kdybys přišel sám, anebo vyslovil přání lidu, žvanil by jistě zrovna tak
jako ten profesor historie na Starém rynku. Možná také, že by zavolal
policajta, kdož to ví.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">...(Habán „z moci svého úřadu“
nařídil Zedníčkovi, aby druhý den přesně ve čtyři přivezl na Staroměstské
náměstí potřebné nářadí se 4 – 5 hasiči. Habán o sobě tvrdí, že je ministerským
radou a že se za Zedníčka přimluví, aby se dostal „taky někam“. Nakonec mu
Zedníček předvedl cvičení hasičů.)...</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Že lhal i Zedníčkovi, bylo
jednak z jeho zlomyslné povahy, která ráda škádlila dobromyslné a
domýšlivé lidi. Pak lhal také v dobrém úmyslu, aby se jim zítra dílo
podařilo. Co si jednou Habán vzal do hlavy, to důsledně provedl, i kdyby mu tím
byla vzešla osobní nějaká škoda.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Odstraniti Mariánský sloup ze
Staroměstského náměstí nepovažoval Habán sice za žádný hrdinný čin, ale rovněž
nechápal, že by historické této památky bylo škoda. Vždyť v hrozné světové
válce padly statisíce a napácháno bylo nesmírných škod a pustošení nebralo
koce, ale hroznému tomu řádění, vyvolanému nenasytným světovým kapitalismem,
tolik lidí i historiků a kněží dobrovolně pomáhalo.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">A v nitru svém zkušený
Habán těšil se naivně, že padne-li zítra tento sloup, pozítří budou lidé káceti
modlu za modlou, ale nikoliv jen takové kamenné, nýbrž modly živé, živé, a bude
to dobře!</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">...</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Byl pěkný podzimní den, slunce
se vesele smálo, když Habán ve tři hodiny odpoledne sám procházel se volně po
Staroměstském náměstí. Přišel dříve, aby ještě naposledy uvážil, jak
nejbezpečněji možno kamenný Mariánský sloup strhnouti, a proto nenápadně jako
venkovan prohlížel si důkladně všecky podrobnosti. Měřil zkoumavě výšku, věděl
bezpečně, kam sloup dopadne na dlažbu. Pak zapálil si klidně cigaretu a pozoroval
lid, který také prohlížel sloup a jiné staré památky. Zjistil, že jsou to
venkované, že není mezi nimi detektivů. Včera to již vědělo více lidí, nebylo
by tedy divu, kdyby sloup byl hlídán.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">... (kamarádi se postupně na
Staroměstském náměstí scházejí)</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Přesně ve čtyři hodiny přijeli
hasiči s vozem. Zedníček přišel k Habánovi dohovořiti se.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Počkáme ještě, než přijedou
soudruzi a bratři z Bílé Hory,“ oznamoval Habán, „utvoří se kolem sloupu
kruh, aby se nepřihodilo neštěstí.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">... když tu přiběhl posel a
oznamoval, že průvod z Bílé Hory se již blíží. Habán pokynul Zedníčkovi,
který okamžitě dal rozkaz hasičům, aby nástroje z vozů byly k sloupu
vyneseny.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">První po žebříku na sloup
vylezl Habán, aby lano kolem sloupu sám ovázal. Ukázalo se, že Zedníček přivezl
žebřík příliš krátký, takže nebylo možno provaz uvázati v patřičné výši.
Habán zuřil, nadával Zedníčkovi jako špaček.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Vidíš, to je ten tvůj český
sloh – jsme v loji.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Zedníček lítal, potil se a
Habána stále těšil:</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„To musí dolů, kdybych to měl
ukousnout, uvidíš, Franto.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Poručil svým lidem, aby
shodili z podstavce jedno sousoší, a rozkaz byl okamžitě vykonán; žebřík
postaven na uprázdněný postavec a provaz mohl býti posunut o trochu výše., ale
ještě nebyl na nutném místě. Zatím zástup zvědavců rostl a přijímal věc se
smíšenými pocity, někdo reptal, většina schvalovala, až tu pojednou jakási paní
klekla před Habánem na kolena, právě v místě, kam pomník se měl skáceti, a
mluvila pohnutým hlasem:</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Pane, neznám vašeho jména,
jen vidím, že tu hroznou věc řídíte, prosím vás, je-li vám na světě ještě něco
svato, zanechte toho, vždyť tím hanebně tupíte svatou Pannu Marii! Prosím,
prosím vás, vidíte, na kolenou vás prosím pro Ježíše Krista, zapřísahám vás,
zanechte toho! Máte zajisté matku, nebo jste ji míval, pro její památku
zabraňte tomu zločinu!“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Habán byl na okamžik zaražen a
trochu dojat vřelostí této paní, jistě nábožné, vzpomněl i na svou matku, pak
ale zrudl, pohodil hlavou, v očích mu šlehl blesk, a řekl drsně:</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Je mně líto, že vám nemohu
pomoci, paničko, vstaňte! Jako kdysi a i nyní v hrozné této válce při
různých příležitostech klečely marně před mocnými tohoto světa ženy a maty,
prosíce za své muže a syny, tak i vy marně dnes před mnou klečíte. Tenkrát
neměli páni a nemají dosud slitování a prolévali zbytečně lidskou krev. Dnes my
zde bouráme pouhý kámen, a to pouze pro výstrahu! Nechceme nikoho urážet
v jeho citech, milá paní, a máme sami také cit, opravdový, ba čistší.
Proto povstaňte a jděte se za nás do kostela pomodlit.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Žena jako by bylo k dlažbě
přikována, mlčela a klečela dále.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Tu Habán se dopálil a zařval
vztekle: „Natáhnout lano! Pochováme tu paní pod tím sloupem!“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">To pomohlo. Panička spatřila,
že sta paží v tom okamžiku skutečně natahuje lano, vykřikla hrůzou a
utíkala přímo do Týnského kostela naproti.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Lano bylo nataženo, zkoušeli,
zdali sloupem pohnou, ačkoliv věděli, že je lano uvázáno dosud velmi nízko,
sloup se pohnul, lid jásal, lano znova se napjalo, rup – rup – lano prasklo
v půli.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Bylo okamžitě navázáno a uzel
lana posunut pomocí latě o něco výše. Průvod lidí, který došel od Bílé Hory,
rozestavěn v pěkný kruh kolem sloupu.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Ale tu protržen byl náhle
státním automobilem. „Nějací páni z vlády,“ křičeli lidé a dělali místo.
Přijel těsně k Mariánskému sloupu, kde byl Habánův štáb. Sotva zastavil,
vystoupil z vozu jakýsi tlustý pán s úplně oholenou tváří a křičel:
„Jsme členové Národního výboru a byli jsme sem vysláni, abychom z moci
svého úřadu zakázali vůbec Mariánského sloupu se dotknout komukoliv!“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Hurónský smích mu byl
odpovědí, proto dali se do vyjednávání. Ptali se nejdříve po pořadateli. Maršák
jim trefně odpověděl, že pořadateli jsou všichni přítomní na Staroměstském
náměstí, támhle Habán věc jen odborně řídí. Šli k Habánovi, který něco
kutil, a pánů si vůbec nevšímal. Představili se a znova kategoricky zakazovali
jménem Národního výboru sloup strhnouti. Habán je s úplným klidem vyslechl
a pak povídá docela dobrácky:</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Jo, pánové, vy jste ten
Národní výbor, to my jsme trochu víc, my jsme národ, a proto vezměte na vědomí,
že jsme se usnesli to shodit, viď, Lojzo,“ obrátil se na Hykeše, „řekni těm
pánům, že jsme se již včera na tom usnesli.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Jo, jo, pánové, to má Franta
recht, to – to – to nejde, zrušit jen tak usnesení národa. To bysme nesměli
jeden druhýmu ani na oči.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Z davu bylo slyšet různé
poznámky.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„My jsme národ, kampak na nás
s tím pekáčem!“ – „Jedou domů a nezdržujou nás vod práce!“ – „Slítne to a
přijdou vo řeč, co, prokristapána, pak budou dělat?“ – „Zapomenou ještě návrh o
účelné organizaci idiotů!“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Pánové poznali, že je odpor
marný, a proto chtěli zdržet provedení, než by snad přišlo vojsko, a vymysleli
si, že dříve nutno odstranit ze sloupu vzácný obrázek, který byl uzavřen za
mřížkou. Aby prý nebyl poškozen, nutno jíti pro kostelníka.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Habán postřehl lest, požádal Tuháčka,
aby jim mřížku sám otevřel. Stalo se v několika vteřinách. Páni dostali
vše, co ve výklenku bylo, obraz a několik stříbrných svícnů; pak teprve
automobilem odjeli se starostlivými obličeji.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Zedníček, který koukal na to
vyjeveně, přistoupil k Habánovi a žádal na něm objasnění:</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Dyť si přece správcovi a mně
říkal, že to budeme provádět na výslovný rozkaz Národního výboru!“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„To je, blázne, také pravda,
ale tohle jsou klerikálové. Copak jsi si nevšiml, že chtěli hlavně svatej
vobraz? Nebo byl mezi nimi Kramář nebo Klofáč? Nebyl, viď!“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Tak to byli ze Slovenska
klerikálové? Vidíš, Franto, já dostal strach, že budeme míti se správcem
malér.“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">„Koukej, ať je ten sloup
rychle dole, nebo přijde ještě nějaký blázen a začne tady bečet – a budeme zde
do noci!“</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Zedníček poručil hasičům, aby
tam, kde sloup se pohnul, byly vraženy klíny. Lano bylo po velké námaze opět
posunuto výše a Habán znova velel napnout. Sloup se kymácel stále více, a když
byl pěkně rozkývaný, že téměř hrozilo nebezpečí, aby buď lano se nepřetrhlo
nebo sloup opačným směrem nepadl, zabrali všichni silněji a sloup pomalu –
pomaloučku, jako by si nechtěl ublížiti, převrhl se na správnou stranu
k Týnskému kostelu. Opodál tiše sbormistr Kudera dal „áčko“ zpěvákům,
kteří, když se sloup kácel, zazpívali:</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Dobrou noc, má milá, dobře
spi,</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">nechť se ti zdávají pěkné sny-</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Ale pak shromážděný lid
zaburácel:</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Pryč s tyrany a zrádci
všemi, </span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">ať zhyne starý padlý svět...</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Sloup se roztřískal na kusy,
hlava Panny Marie oddělila se od těla tak, jako by ji sekyrou někdo uťal.
Jakýsi klučina sebral kutálející se hlavu, uschoval ji pod kabát a pelášil
s ní z náměstí. Habán s přáteli odstranil z trosek kovovou
gloriolu s hvězdičkami, zatímco na podstavci řečnil k lidu redaktor
Skála a sokol bratr Chmelík. Hasiči naložili nářadí a odjeli na Žižkov, vzavše
si kousek kamene ze sloupu na památku.</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Trest boží však přece jen na
některé zúčastněné přišel. Hodan, správce žižkovského dvora, který dal Habánovi
k dispozici hasiče a nářadí, byl postižen disciplinárním vyšetřováním.
Habánova lest dotkla se Hodana tak těžce, že byl raněn mrtvicí a zemřel.
Zedníček, kterému Habán slíbil, že bude jmenován generálem hasičů, byl svého
místa jako velitel hasičů zbaven a jmenován byl za své neobyčejné zásluhy –
obecním krysařem. Lojza Hykeš, kamarád Habánův, se zbláznil – chodí po ulici a
okukuje kdejaký sloup a kdejakou sochu a každého uctivě žádá, aby mu pomohl tu
„hanbu“ odstranit. Trpí utkvělou představou, že všechny sloupy v Praze
jsou skandální a že národu působí jen hanbu - - -</span></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-size: small;">
</span><br />
<div class="MsoNormal">
<i><span style="font-size: small;">Z autobiografické knihy Franty
Sauera (1882-1947): Franta Habán ze Žižkova. Obrázky z doby popřevratové.
Praha 1965, s. 109 – 127. (poprvé tato kniha vyšla v roce 1923)<br /><br /><br />Zpráva z tisku:</span></i><br />
<div data-contents="true">
<div class="" data-block="true" data-editor="518k8" data-offset-key="985vf-0-0">
<div class="_1mf _1mj" data-offset-key="985vf-0-0">
<span data-offset-key="985vf-0-0"><span data-text="true">Národní listy, 58, 1918, č. 120, 4.11.1918, večerní vydání, s. 2:</span></span></div>
<div class="_1mf _1mj" data-offset-key="985vf-0-0">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="_1mf _1mj" data-offset-key="985vf-0-0">
</div>
</div>
<div class="" data-block="true" data-editor="518k8" data-offset-key="5hug2-0-0">
<div class="_1mf _1mj" data-offset-key="5hug2-0-0">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuyPdVfJvFURVSSsH-OH81AJcEF7uiFFVy2atg0LcuAiSsC0ME8HjeFmi6rOciSjtoEjtI2WjfoTdQtE0ODi3Vecx9cnh5V1ZOpNnyMNr7CRCw9qjIEfR7m9npDdTtcvNkJBOT6v2BCg/s1600/N%25C3%25A1rodn%25C3%25AD-listy-4-11-1918-s-2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="948" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuyPdVfJvFURVSSsH-OH81AJcEF7uiFFVy2atg0LcuAiSsC0ME8HjeFmi6rOciSjtoEjtI2WjfoTdQtE0ODi3Vecx9cnh5V1ZOpNnyMNr7CRCw9qjIEfR7m9npDdTtcvNkJBOT6v2BCg/s320/N%25C3%25A1rodn%25C3%25AD-listy-4-11-1918-s-2.jpg" width="189" /></a></div>
<span data-offset-key="5hug2-0-0"><br data-text="true" /></span></div>
</div>
</div>
<br /></div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-47287139241372524762014-11-04T08:44:00.003+01:002014-11-04T08:44:54.342+01:00V církvi má charisma každý<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
</w:WordDocument>
</xml><![endif]-->
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 14.2pt;">
<i>Ve farnosti máme pro letošní (školní / pastorační) rok téma Církev - společenství svolávané Pánem - dům Slova, tak jsem taky přispěl do farního časopisu:</i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 14.2pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 14.2pt;">
Někteří lidé si myslí, že církev
existuje jen tam, kde je kněz. To je nesmysl. Církev začíná už tam, kde jsou
dva nebo tři shromážděni v Ježíšově jménu (srov. Mt 18, 20: „Neboť kde jsou dva
nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“). To řekl v jednom
rozhovoru pro německé noviny mnichovský arcibiskup a kardinál Reinhard Marx,
jeden z členů Rady kardinálů, poradního sboru papeže Františka.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 14.2pt;">
Určitě nechtěl zpochybnit
důležitou a záslužnou práci kněží nebo dokonce vyzývat k nějaké vzpouře
proti nim. Upozornil na jednu věc, na kterou v souvislosti s církví
občas zapomínáme. Přestože v církvi máme kněze, tj. „specialisty“ nebo
„profesionály“, kteří se plně zasvětili službě pro druhé a pro církev (tak
dalece, že se zříkají vlastního manželského života), tak nás to nezbavuje
povinnosti, abychom přiložili ruku k dílu a každý podle svého obdarování
přispěli k budování a existenci církve.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 14.2pt;">
K nedorozumění přispívá
historicky vzniklé rozdělení v církvi na kněze a laiky. Zatímco
v běžné mluvě je laikem neodborník, neškolený člověk, podle biblického
pojetí je laik součástí Božího lidu (lid se řecky řekne LAOS). Podle tohoto
pojetí jsou tedy laiky, tj. členy Božího lidu, všichni, kněží i nekneží. Větší
problém může být v tom, že řada lidí, ač věřících, se necítí být k žádné
službě v církvi dostatečně vybavena. Rádi přijmou pasivní roli příjemců
služby druhých, nejlépe nějakých „profesionálů“.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 14.2pt;">
Když se však podíváme do textů
Nového zákona, zjistíme, že pro církev bylo charakteristické, že každý měl
nějaké obdarování, každý mohl nějakým způsobem posloužit celku. Klasický text
je v 1. listu Korinťanům ve 12. kapitole. Apoštol Pavel píše: „Každému je
dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.“ (1K 12, 7) Všimněme si, že
je dán KAŽDÉMU, že je to DAR Ducha a že neslouží k vlastní seberealizaci,
ale „KE SPOLEČNÉMU PROSPĚCHU“. Apoštol Pavel pokračuje: „Jednomu je skrze Ducha
dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra
v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení
mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar
mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.“ (1K 12, 8-10) Na konci
tohoto jistě ne vyčerpávajícího výčtu znovu připomíná, že nejde o zásluhu
jednotlivců, nýbrž o dar Ducha: „To všechno působí jeden a týž Duch, který
uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.“ (1K 12, 11)</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 14.2pt;">
Pokud by to někomu nebylo jasné,
tak Pavel tuto mnohost obdarování a jejich spolupráci popisuje obrazem jednoho
těla s různými údy: „Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako
všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem... Bůh
dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen
jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno
tělo.“ (1K 12, 12.18-20) Pak se Pavel obrací na posluchače a jmenuje různé
služby v rané církvi: „Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z
jeho údů. A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí
za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným,
řízení církve, řeč ve vytržení.“ (1K 12, 27-28) Pro zajímavost si můžeme
všimnout, že služba „řízení církve“ není nijak zvlášť zdůrazněna a je jednou
službou mezi ostatními.</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 14.2pt;">
Další Pavlova slova („Jsou snad
všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli?...“ 1K 12, 29)
zjednodušeně řečeno objasňují, že všichni nemohou dělat všechno, tedy že
existuje rozmanitost služeb/obdarování, která se vzájemně doplňují. A úplně
nakonec tohoto oddílu ještě celé své povídání o různých službách mírně
zrelativizuje. Když už posluchač pomalu začíná přemýšlet, o jakou službu by se
mohl ucházet, řekne Pavel: „Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější
cestu.“ (1K 12, 31) Následuje 13. kapitola s chvalozpěvem lásky, velmi
oblíbeným svatebním čtení, které se však podle celého kontextu vztahuje na
všechny mezilidské vztahy v církvi, tj. nejenom na partnerské vztahy (pro
připomenutí uvedu alespoň začátek: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i
andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych
měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych
měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.“
1K 13, 1-2)</div>
<div class="MsoNormal">
Važme si tedy služby našich „profesionálů“, ale
nezapomínejme hledat svá obdarování a přemýšlet, jak by mohla být využita
v těle církve.</div>
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" LatentStyleCount="156">
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}
</style>
<![endif]-->Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-91691385399567499202014-10-06T23:55:00.000+02:002014-10-07T01:21:29.288+02:00Synodální proces aneb Pokus o pohled na průběh synody biskupů<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
</w:WordDocument>
</xml><![endif]--><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" LatentStyleCount="156">
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if !mso]><img src="//img2.blogblog.com/img/video_object.png" style="background-color: #b2b2b2; " class="BLOGGER-object-element tr_noresize tr_placeholder" id="ieooui" data-original-id="ieooui" />
<style>
st1\:*{behavior:url(#ieooui) }
</style>
<![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><i>Rozhodl jsem se zde publikovat podstatnou část textu, který jsem sepsal pro Magazín ChristNet, abych se pokusil alespoň částečně vysvětlit složitý synodální proces v souvislosti s právě probíhající synodou biskupů ve Vatikánu.</i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><b><br /></b></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Synodální proces má tři fáze
a během této doby vznikne 9 různých dokumentů. V minulosti byly drženy
v tajnosti. Od biskupské synody v roce 2005 (tedy od pontifikátu papeže
Benedikta XVI.) jsou k dispozici na internetových stránkách Vatikánu.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Během <u><b>přípravné fáze (před zasedáním synody)</b></u> rozhodne papež o tématu a
datu konání synody. Při výběru témat spolupracuje se sekretariátem synody,
který mu předkládá návrhy získané od biskupských konferencí a dalších
institucí. Už při setkání se sekretariátem 13. června 2013 papež František
uvedl, že na rok 1965 připadá 50. výročí vydání pastorální konstituce o církvi
v dnešním světě Gaudium et spes, ze které lze čerpat různá témata, mezi
nimiž výslovně uvedl i téma rodiny. Při tiskové konferenci na palubě letadla
při cestě z Rio de Janeira 29. července 2013 oznámil, že téma příštího
zasedání synody bude antropologické a zaměří se na pastoraci rodin a
manželství. Synoda biskupů byla prvním tématem, kterým se 1. října 2013
zabývalo první zasedání Rady osmi kardinálů, kterou si papež František zvolil
jako svůj nejbližší poradní orgán. O týden později 8. října 2013 bylo oznámeno
konání synody <b>na téma "Rodina jako pastorační výzva v kontextu evangelizace"</b>
v říjnu 2014 a
zanedlouho byla zveřejněna novinka, kterou je už zmíněné rozvržení jednání do
dvou etap, resp. do dvou zasedání.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Sekretariát s pomocí
vybraných expertů vypracoval <b>přípravný dokument k tématu, tzv. Lineamenta (1.
dokument synody)</b>, který byl s datem 18. října 2013 rozeslán a 5. listopadu
2013 zveřejněn. Přípravný dokument bývá zpravidla přeložen do sedmi jazyků
(angličtina, francouzština, němčina, italština, španělština, portugalština a
latina) a rozeslán biskupským konferencím, římské kurii a řeholním představeným
s požadavkem na písemná vyjádření. Přípravný materiál byl tentokrát o poznání
stručnější a obsahoval 38 dotazů v 8 okruzích a k tomu navíc dotaz na
další problémy a návrhy. Zpracované materiály měly být prostřednictvím
biskupských konferencí odeslány sekretariátu do konce ledna 2014. Letošní téma
vzbudilo nebývalý zájem a otázky se zřejmě poprvé objevily ve formě
internetových dotazníků, jejichž cílem bylo zajistit co nejširší sběr dat.
Takto získaná a zpracovaná data bylo možné odesílat přímo sekretariátu synody
biskupů.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Písemné připomínky byly
zapracovány a přizvaní experti pod dohledem sekretariátu vyhotovili další
dokument, <b>tzv. Instrumentum laboris (2. dokument synody)</b>, který byl zveřejněn
26. června 2014.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><u><b>Další fází synodního procesu
je samotné zasedání synody.</b></u> Už bylo
uvedeno, že synodě předsedá papežem jmenovaný prezident nebo prezidenti. Letos
jsou stejně jako v roce 2012 hned tři, kteří zastupují různé kontinenty
(kardinálové-arcibiskupové z Francie, Filipín a Brazílie). Nejprve předloží
svojí zprávu generální sekretář, který referuje o činnosti Sekretariátu synody biskupů v době od
poslední synody - <a href="http://press.vatican.va/content/salastampa/en/bollettino/pubblico/2014/10/06/0711/03002.html" target="_blank">ZDE k dispozici letošní zpráva Lorenza Baldisseriho, přednesená 6. října 2014</a>. Důležitou roli na biskupské synodě má <b>hlavní zpravodaj (general
relator)</b> jmenovaný papežem (např. v roce 1974 to byl Karol Wojtyla, v roce
1980 Josef Ratzinger). Pro letošní zasedání byl hlavním zpravodajem jmenován
maďarský kardinál, ostřihomsko-budapešťský arcibiskup <b>Péter Erdö</b>. Ten na
základě Instrumentum laboris a písemně zaslaných připomínek od biskupů, které
musí být doručeny nejpozději 30 dní před zahájením zasedání synody (mám pocit,
že letos byla lhůta kratší, jen 15 dní), vypracuje zprávu, <b>tzv. Relatio ante
Disceptacionem (3. dokument synody)</b> - <a href="http://press.vatican.va/content/salastampa/en/bollettino/pubblico/2014/10/06/0712/03003.html" target="_blank">ZDE k dispozici letošní zpráva, přednesená 6. října 2014</a>. Tuto zprávu přednese na úvod zasedání
synody. Úzce s ním spolupracuje zvláštní sekretář synody, kterým je letos italský
arcibiskup Bruno Forte z Chieti-Vasto.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><i><b>První fáze zasedání synody</b></i> není
dialogická a bývá často předmětem kritiky. Jde o <b>vystoupení jednotlivých
biskupů</b>. Vzhledem k vzrůstajícímu počtu zájemců o vystoupení byl časový
limit postupně zkracován. Do roku 2005 byl limit 8 minut, poté 6 minut, pro
letošní zasedání byl limit zkrácen na 4 minuty. Může být zajímavé sledovat
rozmanitost těchto příspěvků biskupů z celého světa, ale pro účastníky synody to
je většinou ta nudnější část, navíc na úkor času pro potřebné diskuse. Jeden z
účastníků biskupské synody v roce 1980 to komentoval slovy: <i>„Velké množství
zpráv, málo možností k reflexi a prohloubení, aby se pak skončilo u „propozic“,
které vzniknou během jedné noci nebo 24 hodin. Čtrnáct dní slyšet, co říkají
biskupové z různých částí světa je dobrá a zajímavá věc, potom ale nemá člověk
možnost diskuze.“</i> Generální sekretář synody Lorenzo Baldisseri v pátek 3.
října 2014 oznámil, že právě v této části, která zabere první týden
zasedání, se letos očekávají novinky, především ve snaze příspěvky lépe
rozčlenit do jednotlivých tematických skupin. Každý den by měl být zahájen
výkladem tématu, poté bude dán prostor manželským párům, které k tématu
uvedou svá svědectví. Teprve pak bude prostor pro předem přihlášené biskupy,
kteří vystoupí v abecedním pořadí. Limit bude 4 minuty, ale mají možnost
odevzdat své připomínky písemně. S ohledem na kritiku absence diskuse
nařídil už papež Benedikt XVI. na konci každého dne zařazení jedné hodiny pro
možnost otevřené diskuse, případně bezprostředních reakcí. V této tradici
se bude pokračovat.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">První fáze zasedání končí
shrnující zprávou hlavního zpravodaje, který ji zpracuje na základě
přednesených příspěvků. Jedná se o <b>tzv. Relatio post Disceptacionem (4.
dokument synody)</b>, dokument, který slouží jako podklad pro diskusi v dalším
průběhu synody, především v malých skupinách. <i><b>Druhou fází zasedání synody</b></i> jsou
<b>diskuse v malých skupinách (circuli minores)</b>, které jsou sestaveny podle
různých světových jazyků (latina, angličtina, francouzština, němčina, italština
a španělština spolu s portugalštinou), zhruba po 20-25 osobách. Každá
skupina si na začátku zvolí ze svého středu tajnou volbou <b>moderátora</b>. Úkolem
moderátora je jasně zformulovat téma diskuse podle zprávy hlavního zpravodaje,
řídit diskusi, dohlížet, aby se příliš neodchýlila od tématu, povzbuzovat
k účasti na diskusi členy supiny a hlídat čas jednotlivých vystoupení.
Každá skupina si tajnou volbou zvolí rovněž svého <b>zpravodaje</b>, jehož úkolem je
na závěr každé diskuse shrnout vyjádřené názory, ať už pozitivní nebo
negativní. Po skončení diskusí vypracuje zpravodaj zprávu, která obsahuje
souhlasná i nesouhlasná stanoviska. Po schválení této zprávy celou skupinou jí přednese
při plenárním zasedání. Každá skupina má i svého <b>sekretáře</b> z řad pomocného
personálu, který pomáhá moderátorovi a zpravodaji a vypracuje písemnou zprávu
z jednání skupiny, kterou předá sekretariátu synodu <b>(5. dokument/y
synody)</b>.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Předsedové synody, hlavní
zpravodaj, sekretář synody, moderátoři a případně další spolupracovníci
zpracují návrhy malých skupin a vypracují jeden společný seznam návrhů (tzv. propozic)
<b>(6. dokument synody)</b>, který je základem pro diskusi celého synodního zasedání. </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><i><b>Ve třetí fázi zasedání
synody biskupů</b></i>, což jsou v podstatě poslední dva nebo tři dni, shromáždění
biskupové o předložených návrzích hlasují (placet /pro/, non placet /proti/,
placet iuxta modum /pro s připomínkami/). V případě hlasování pro
s připomínkami musí hlasující předložit svojí připomínku písemně.
Pokud je předložen pozměňovací návrh, hlasuje se o něm jednoduše placet/non
placet tedy ano/ne. K přijetí návrhu je třeba 2/3 většina hlasů, k jeho
odmítnutí stačí nadpoloviční většina. Podle komentářů to snižuje šanci na
průchodnost zajímavých nebo kontroverzních návrhů. Ve výsledných návrzích není
prostor menšinové stanovisko. Kromě toho, že je zvoleno nových 12 členů Rady
sekretariátu synody, k nimž papež jmenuje 3 další členy, je na základě hlasování a vznesených připomínek vypracována
<b>závěrečná zpráva</b>, kterou od roku 1974 nahradil seznam návrhů, resp. doporučení,
který je předán papeži <b>(7. dokument synody)</b>. Místo závěrečné zprávy se od roku
1977 stalo běžnou praxí synodních otců vydávat <b>poselství Božímu lidu (8.
dokument synody).</b></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Generální sekretář synody
Lorenzo Baldisseri oznámil, že během letošního mimořádného zasedání místo seznamu
návrhů bude na závěr vypracován jeden souvislý text, resp. dokument ve formě
jediného návrhu. Hlasovat se o něm bude v sobotu 18. října odpoledne a budou
jen dvě možnosti (placet /ano/, non placet /ne/). Takto vzniklý text bude
doplněn o další otázky a bude rozeslán biskupským konferencím jako pracovní
dokument příštího řádného zasedání synody biskupů na podzim roku 2015.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">Pro úplnost doplňme, že <u><b>třetí fáze synodního procesu začíná po
skončení zasedání synody</b></u>, když byly schválené návrhy předány papeži. V 80. a 90. letech byly návrhy utajované,
i když vždy alespoň něco z jejich obsahu uniklo do tisku. Oficiálně byly
zveřejněné poprvé při synodě v roce 2005. Tyto návrhy papež volně používal při
sepsání <b>posynodální apoštolské exhortace</b>, což je poslední text celého
synodálního procesu <b>(9. dokument synody)</b>.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: small;">I přes zmiňované inovace je
celý synodní proces hodně formalizovaný, prostoru pro přímé diskuse je málo a
vše probíhá v časovém presu. Zřejmě i proto již před zahájením zasedání
synody vyšlo hned několik textů k tématu synody. Dá se očekávat, že tato
veřejná výměna názorů bude pokračovat i po skončení zasedání synody. Což je
možná největším přínosem celé akce, tedy že se v souvislosti
s problematikou manželství a rodiny i v katolické církvi veřejně otevřela
některá témata, která byla dosud tabuizována. Americký jezuita Thomas Reese ve
svém komentáři uvedl, že na místě je především pokora tváří tvář složitým
problémům rodin s vědomím, že neexistují žádné jednoduché univerzální
odpovědi. Snažit se pouze vnutit ideologická řešení, založená na ideálu, který
málokdy existuje v reálném světě, není cestou. Místo toho je třeba s pastorační citlivostí reagovat na
skutečnou situaci. Současné zasedání synody biskupů znamená první krok
k zahájení vážného rozhovoru uvnitř církve.</span></div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-89978185327852371672014-10-03T17:11:00.000+02:002014-10-03T22:33:27.512+02:00"Deratzingerizace" římské kurie ? (4. část)<b>Františkova „pomalá“ reforma aneb za rok pouze Cañizares Llovera?</b><br />
<br />
Pokud bychom svojí pozornost i nadále soustředili pouze na postavy
v čele 25 hlavních vatikánských úřadů, dojdeme k závěru, že zatím došlo
pouze k minimálním změnám. Už před rokem, na podzim 2013, se uskutečnily
tři změny: Byl jmenován nový a mladý státní sekretář Pietro Parolin
(nar. 1955) a nový prefekt Kongregace pro klérus Beniamino Stella (nar.
1941), jehož předchůdce Mauro Piacenza (nar. 1944) byl přesunut do čela
jednoho ze tří soudních dvorů, Apoštolské penitencierie.<br />
Téměř po roce byla oznámena další změna. Dosavadní prefekt Kongregace
pro bohoslužbu a svátosti, španělský kardinál Antonio Cañizares Llovera
(nar. 1945) byl 28. srpna 2014 jmenován novým arcibiskupem ve Valencii.
ČTK informovala o „zbavení funkce klíčového chráněnce papeže Benedikta
XVI.“, ale skutečnost je zřejmě trochu složitější. Myslím si, že
liturgie a její reforma patřila k oblastem, kterým věnoval kardinál
Ratzinger výraznou pozornost a troufám si tvrdit, že v této oblasti
napáchal i řadu škod (např. svou snahou o „reformu reformy“), to však
musí posoudit kompetentnější.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote32anc" name="sdfootnote32anc">32</a>
Do Kongregace pro bohoslužbu a svátosti jmenoval nejprve v prosinci
2005 nového sekretáře, srílanského arcibiskupa Alberta Malcolma Ranjitha
(nar. 1947), přezdívaného „opálený Ratzinger“. V prosinci 2008 jmenoval
novým prefektem této kongregace právě Cañizarese Lloveru, ten měl pro
změnu přezdívku „malý Ratzinger“, kterou získal během svého působení ve
funkci sekretáře Komise pro nauku víry španělské biskupské konference
v letech 1985–1992. Cañizares Llovera byl příkladem už výše zmíněné
tendence papeže Benedikta vybírat si názorově blízké, loajální a
spolehlivé spolupracovníky. Objevily se rovněž úvahy, že byl do Vatikánu
odklizen, aby se alespoň částečně zmírnilo napětí mezi španělskými
biskupy a tehdejší socialistickou vládou v čele s Josém Luisem
Rodríguezem Zapaterou (premiérem byl v letech 2004–2011).<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote33anc" name="sdfootnote33anc">33</a><br />
Jeho oborem nikdy nebyla liturgická teologie, nýbrž katechetika,
kterou vystudoval na papežské univerzitě v Salamance. S Ratzingerem se
poprvé osobně setkal v roce 1987, později s ním spolupracoval na
přípravě španělského vydání Katechismu katolické církve, který vyšel
v roce 1992, a byl členem Kongregace pro nauku víry. Pozornost vzbudila
především skutečnost, že šlo zřejmě o prvního prefekta Kongregace pro
bohoslužbu v pokoncilním období, o kterém bylo známo, že se nebrání
slavení „předkoncilní liturgie“ (resp. podle misálu z roku 1962). Po
svém jmenování kardinálem v březnu 2006 se s oblibou ukazoval s dlouhým
„předkoncilním“ kardinálským pláštěm (tzv. cappa magna). Obě tyto záliby
měl i jeho sekretář, který však svůj post na kongregaci v roce 2009
vyměnil za prestižnější, když ho papež jmenoval arcibiskupem v Colombu. O
rok později se stal předsedou biskupské konference na Srí Lance a byl
jmenován kardinálem. Toto jmenování oslavil triumfálním návratem do
vlasti a projížďkou v červeně ozdobeném alegorickém voze s baldachýnem
ve tvaru kardinálského klobouku. Předpokládá se, že když současný papež
František napsal nově jmenovaným kardinálům začátkem roku 2014 osobní
list, v němž je žádal o střídmost při oslavách, měl na mysli kritiku
pravě takových okázalých oslav.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote34anc" name="sdfootnote34anc">34</a><br />
<br />
Zdá se, že už papež Benedikt XVI. zjistil, že kardinál Cañizares
Llovera není mužem na svém místě a někteří komentátoři tvrdí, že
uvažoval o jeho výměně, přičemž za nejpravděpodobnější se považovalo
jeho „povýšení“ na post arcibiskupa v Madridu. Proslýchá se, že
Lloverovo vystoupení na kardinálské konsistoři v listopadu 2010, kde
referoval o liturgii v životě dnešní církve, vzbudilo svým zaměřením
proti II. vatikánskému koncilu mezi kardinály takové emoce, že musel
zasáhnout papež. Každopádně je zajímavé, že názory papeže Benedikta XVI.
na liturgii (především v souvislosti s kontroverzemi kolem motu proprio
Summorum Pontificum ze 7. července 2007, umožňujícím širší uplatnění
slavení liturgie podle misálu z roku 1962, tj. tzv. mimořádné formy) od
tohoto roku častěji tlumočil švýcarský kardinál Kurt Koch, předseda
Papežské rady pro jednotu křesťanů (od roku 2010).<br />
Zatímco tzv. tradicionalisté odsuzují jeho údajné vyhození v rámci
čistky, kardinál Cañizares Llovera v rozhovoru pro Vatican Insider své
jmenování do rodné arcidiecéze (narodil se v městečku Utiel, zhruba 80
km východně od Valencie) označil za své přání.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote35anc" name="sdfootnote35anc">35</a>
Údajně sám papeže Františka požádal, že by chtěl být víc cítit ovcemi,
což je narážka na proslulou prosbu papeže zaměřená na biskupy z homilie
při mši se svěcením olejů na Zelený čtvrtek 28. března 2013: <i>„O to vás prosím: buďte pastýři, kteří jsou cítit ovcemi, pastýři uprostřed svého stádce, rybáři lidí.“ </i>Místo
prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti zůstává dosud neobsazené.
Objevují se zprávy, že by na tento post měl být jmenován arcibiskup
Piero Marini (nar 1942), dlouholetý papežský ceremoniář (v letech
1987–2007) a jeden z architektů pokoncilní reformy liturgie, který
v současnosti předsedá Papežskému výboru pro mezinárodní eucharistické
kongresy. S ohledem na jeho vysoký věk to považuji za nepravděpodobné,
maximálně by se mohlo jednat o krátkodobé dočasné opatření. Neoficiální
informace z jednání poradní rady kardinálů tvrdí, že se uvažuje o
zrušení této kongregace, resp. o jejím sloučení s Kongregací pro
svatořečení, jejíž prefekt, kardinál Angelo Amato, již dosáhl
kanonického věku 75 let a jeho odchod do důchodu se očekává. Bylo by
žádoucí, kdyby došlo k potřebné decentralizaci liturgické agendy a větší
zodpovědnost přenechána místním biskupským konferencím, jak požadoval
II. vatikánský koncil (konstituce o posvátné liturgii, SC 22 § 2).
Jezuita Thomas Reese však ve svém návrhu agendy pro nového prefekta
konstatuje, že taková decentralizace by potřebovala obnovit funkční
liturgické instituty. Centralizace liturgické agendy a činnost
kongregace v uplynulém desetiletí napáchala spíš škody. Podle Reese by
bylo vhodné např. revidovat nedávné rozhodnutí kongregace o pozdravení
pokoje, které by bylo vhodné přesunout na závěr bloku liturgie slova.
Určitou nevýhodou může být podle Reese skutečnost, že problematika
liturgie nestojí v popředí zájmu současného papeže.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote36anc" name="sdfootnote36anc">36</a><br />
<br />
<b>Revize členů jednotlivých kongregací a sestup kardinála Burkeho</b><br />
<br />
Z dostupných zpráv je zřejmé, že sice nedochází k viditelným změnám
na předních místech vatikánských úřadů, ale spíše k postupné a zřejmě
důkladné revizi náplně práce a členů jednotlivých kongregací. Papež
František naplňuje svá slova, že před rychlostí změn dává přednost
jejich kvalitě: „<i>Mnozí se např. domnívají, že změny a reformy mohou
být provedeny v krátké době. Já si myslím, že je vždycky zapotřebí času,
aby byly položeny základy opravdové, účinné změny.“</i><a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote37anc" name="sdfootnote37anc">37</a><br />
<br />
Nemá smysl složitě rekonstruovat všechny změny, ke kterým za poslední
rok v jednotlivých kongregacích a papežských radách došlo, neboť kromě
hromadných jmenování jsou úřady průběžně doplňovány jednotlivými
osobami.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote38anc" name="sdfootnote38anc">38</a>
Zřejmě největší pozornost byla v médiích věnována změnám v Kongregaci
pro biskupy v prosinci 2013 s ohledem na důležitost tohoto úřadu, který
má na starosti jmenování nových biskupů. Zpracovává podklady z místního
šetření, které je v pravomoci nuncia a předkládá papeži návrhy
s příslušnými doporučeními. Bývá zaběhnutou praxí, že člen této
kongregace z určitého území má největší vliv při doporučení biskupa
z této oblasti. Papež potvrdil vedení této kongregace a stávajících 18
členů (15 kardinálů, včetně „staříků“ např. Bertoneho, Levady atd. a 3
biskupů). Nově jmenoval 12 členů: 5 kardinálů a 7 biskupů (z těchto
biskupů hned pět jmenoval v únoru 2014 kardinály a v květnu 2014 jejich
členství v kongregaci potvrdil). Obměna se tedy týkala 40 % členů.<br />
<br />
Velkou pozornost vzbudila skutečnost, že mezi potvrzenými členy
kongregace nebyl americký kardinál Raymond Leo Burke, prefekt Nejvyššího
tribunálu Apoštolské signatury. Mezi tzv. tradicionalisty má Burke
pověst jednoho z mála „pravověrných“ v římské kurii a výrazného obhájce
pro-life agendy. Také Burke má zálibu v dlouhém kardinálském plášti a
„předkoncilní liturgii“. Poté, co byl tento církevní právník a
arcibiskup Saint Louis (v letech 2003–2008) ve svých 60 letech povolán
do čela Apoštolské signatury, považovalo se to za počátek jeho kuriální
kariéry. Úvahy o možném jmenování do čela Kongregace pro nauku víry
(místo odstupujícího kardinála Levady) nebo Státního sekretariátu (místo
přesluhujícího kardinála Bertoneho) z jara 2012 byly spíš vyjádřením
přání určitých kruhů než reálné možnosti. Zaznívaly hlasy, že je údajným
„korunním princem“ papeže Benedikta XVI., což jiní pro změnu popírali.
Proto vzbudilo takovou pozornost, že nebylo potvrzeno jeho členství
v Kongregaci pro biskupy, do které byl jmenován spolu s Cañizarem
Lloverou v září 2009. Ještě větší rozruch vzbudila zpráva vatikánologa
Sandro Magistra, publikovaná 17. září 2014, že se chystá výměna Burkeho i
v čele Apoštolské signatury.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote39anc" name="sdfootnote39anc">39</a>
Bez ohledu na pravdivost takových zpráv je skutečností, že Burke je
prefektem už 6 let, což v případě tohoto soudního dvora je poměrně
dlouhá doba. Komentáře uvádí, že spíše než o trest za kritiku současného
papeže může být trnem v oku jeho konfrontační styl ve smyslu „kulturní
války“. Jak bylo výše uvedeno, byl tento styl zřejmě bližší papeži
Benediktovi. V tomto směru došlo za současného papeže k viditelné změně.<br />
<br />
Nezapomínejme, že v případě Kongregace pro biskupy jde o výběr nových
biskupů a velkou roli má i problematické vyšetřování skandálů
sexuálního zneužívání nezletilých, které v Americe naplno vypluly na
povrch v roce 2002. Kongregaci rovněž opustil jiný americký kardinál
Justin Rigali (nar. 1935), nepochybně s ohledem na vysoký věk. Když se
v prosinci 1989 stal sekretářem Kongregace pro biskupy, účastnil se
z titulu této funkce jednání a jeho vliv na biskupská jmenování v USA
byl velký. V letech 1994–2003 byl biskupem v Saint Louis (Burke se
v roce 2003 stal jeho nástupcem), který se prý pro silnou katolickou
identitu někdy nazývá „Římem západu“. Poté byl Rigali v letech 2003–2011
arcibiskupem ve Philadelphii, kde musel řešit případy sexuálního
zneužívání z doby svých předchůdců. Roku 2003 byl jmenován kardinálem a
členem Kongregace pro biskupy.<br />
Tyto „jestřáby“ pomyslně nahradil americký kardinál Donald William
Wuerl (nar. 1940), který je od roku 2006 arcibiskupem ve Washingtonu, od
roku 2010 kardinálem. Přestože se často zmiňuje jeho spor právě
s kardinálem Burkem ohledně podávání přijímání politikům, kteří
neodmítají potraty (konkrétně šlo o případ demokratické senátorky Nancy
Pelosiové z roku 2009), není důvod ho považovat za „ultraliberálního“.
Naopak i on patří do „staré gardy“, která v americké katolické církvi
zastává spíš konzervativní stanoviska. Nevím, nakolik jsou spolehlivé
informace, které tvrdí, že jmenování Wuerla do Washingtonu prosadil
papež Benedikt XVI. navzdory jinému doporučení právě Kongregace pro
biskupy, každopádně jeho blízkost linii papeže Benedikta XVI. je zřejmá.
Např. Wuerl byl jedním ze signatářů manifestu Manhattanská deklarace:
Výzva křesťanského svědomí (Manhattan Declaration: A Call of Christian
Conscience) z roku 2009. Tento dokument vzniklý v evangelikálním
prostředí vyjádřil podporu posvátnosti lidského života, pojetí
manželství jako trvalého svazku muže a ženy a svobodu vyznání a svědomí.
Úzkou spolupráci s Benediktem XVI. dokládá skutečnost, že byl pověřen
realizací apoštolské konstituce Anglicanorum Coetibus ze 4. listopadu
2009. Jednalo se o zřízení prelatury pro anglikány, kteří by chtěli být
začleněni do katolické církve. Od lednu 2012 má ve Washingtonu sídlo
jedna ze tří takových prelatur na světě.<br />
<br />
Co se týče dalších vatikánských úřadů, řada jich na revizi ještě
čeká. Bez nároku na úplnost a s ohledem na možné další změny se zdá, že
důkladnými revizemi prošly následující kongregace: Kongregace pro
katolickou výchovu (v listopadu 2013), už zmíněná Kongregace pro biskupy
(v prosinci 2013), Kongregace pro východní církve (v únoru 2014),
Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského
života (v únoru 2014),<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote40anc" name="sdfootnote40anc">40</a>
Kongregace pro klérus (v červnu 2014), Kongregace pro evangelizaci
národů (v září 2014). Z papežských rad pak Papežská rada pro laiky (v
lednu 2014), Papežská rada pro mezináboženský dialog (v únoru 2014),
Papežská rada pro kulturu (v březnu 2014), Papežská rada pro jednotu
křesťanů (v červenci 2014). Např. v případě Kongregace pro nauku víry
nedošlo k hromadným změnám, v září 2013 bylo potvrzeno vedení, všichni
členové a poradci kongregace, průběžně však dochází k jmenování nových
členů.<br />
<br />
<b>Biskupové podle papeže Františka?</b><br />
<br />
Jen ve stručnosti je třeba zmínit, že po více než roce došlo
k několika jmenováním na důležitých postech místních církví. Jak už bylo
řečeno, nebylo náhodou, že jedna z prvních kongregací, která se dočkala
personální reorganizace, byla právě důležitá Kongregace pro biskupy.
Komentátoři nejčastěji zmiňují následující čtyři jmenování.<br />
<br />
1) Kolín nad Rýnem v Německu: 11. července 2014 jmenován Rainer Maria
Woelki (nar. 1956), který předtím byl v letech 2003–2011 pomocným
biskupem v Kolíně, 2011–2014 arcibiskupem v Berlíně.<br />
<br />
2) Madrid ve Španělsku: 28. srpna 2014 jmenován arcibiskup Carlos
Osoro Sierra (nar. 1945), v letech 2006–2009 arcibiskupem v Oviedu,
2009–2014 ve Valencii, kde uvolnil místo kardinálu Cañizares Lloverovi.
Osoro Sierra je pro Madrid nepochybně lepší volbou.<br />
<br />
3) Sydney v Austrálii: 18. září 2014 jmenován arcibiskup Anthony
Colin Fisher (nar. 1960), dominikán, v letech 2003–2010 pomocným
biskupem v Sydney, v letech 2010–2014 biskupem v Parramattě.<br />
<br />
4) Chicago v USA: 20. září 2014 arcibiskup Blase Joseph Cupich (nar.
1949), v letech 1998–2010 biskupem v Rapid City, 2010–2014 ve Spokane.
Komentáře z USA zdůrazňují umírněnost nového arcibiskupa a někteří
s nadsázkou tvrdí, že tímto jmenováním zavítala Františkova reforma i do
Spojených států.<br />
<br />
Minimálně v případě Kolína nad Rýnem a v Sydney byli jmenováni
poměrně mladí biskupové, ale jedná se o blízké spolupracovníky svých
předchůdců (v Kolíně kardinála Joachima Meisnera, v Sydney kardinála
George Pella). I z tohoto pohledu je zřejmé, že papež František není
žádný revolucionář.<br />
<br />
Je pochopitelné, že obsazení vakantního biskupství v Českých
Budějovicích a v dohledné době zřejmě i náhrada za plzeňského biskupa
Františka Radkovského (nar. 1939) nejsou ve středu pozornosti Vatikánu.
Přesto by stálo alespoň za úvahu zamyšlení nad požadavky a očekáváními
ohledně budoucích biskupů. Jak ukázal proces výběru nového
královéhradeckého biskupa, scházejí vhodní kandidáti, ze kterých by se
mohlo dobře vybírat. Připomínám, že situaci nakonec zachránilo v roce
2011 zvolení Jana Vokála (nar. 1958), který byl více než dvacet let mimo
diecézi ve službách římské kurie. Jak se tato volba kuriálního úředníka
za diecézního pastýře osvědčila?<br />
<br />
Kromě volby nových biskupů má za sebou pontifikát papeže Františka
zřejmě i první odvolání biskupa. Po zprávě o rezignaci, laicizaci (v
červnu 2014) a zatčení (v září 2014) bývalého polského arcibiskupa a
nuncia v Dominikánské republice Józefa Wesołowského (obviněného ze
sexuálního zneužívání) byla 25. září 2014 zveřejněna zpráva o sesazení
paraguayského biskupa Rogelia Livierese Plana (nar. 1945, argentinského
původu, člen Opus Dei, biskupem v Ciudad del Este byl od roku 2004).
Důvodem jeho odvolání bylo především přijetí a dlouhodobé krytí kněze
obviněného ze sexuálního zneužívání. Svou roli sehrály i dlouhodobě
spory s ostatními biskupy, které jeho působení provázelo. Opakované
stížnosti na tohoto biskupa zůstaly během pontifikátu Benedikta XVI. bez
reakce. V červenci 2014 proběhla v diecézi vizitace. Pokud vím, jedná
se po delší době o další sesazení biskupa, který odmítl sám odstoupit.
Livieres Plano byl velkým podporovatelem tzv. tradicionalistů, ve své
diecézi zřídil seminář a zvýšil počet kněžských povolání. Přesto i
z těchto kruhů zaznívá, že rozhodnutí papeže Františka nebylo
nespravedlivé, neboť obvinění ohledně krytí provinilého kněze je
závažné.<br />
<br />
<b>A co ženy?</b><br />
<br />
Neustále se vedou debaty o větším zapojení žen v katolické církvi,
římskou kurii nevyjímaje. Prezidentka hnutí Focolare Marie Voceová (nar.
1937) vyzvala papeže, aby po vzoru poradní rady kardinálů zřídil
obdobný poradní orgán složený z laiků, mužů i žen z celého světa. Pokud
vím, na reakci papeže nebo jeho spolupracovníků se zatím čeká. V roce
2014 se objevilo několik zajímavých zpráv ohledně většího zapojení žen
do římských církevních struktur. V červenci 2014 byla jmenována první
žena do čela jedné ze sedmi papežských univerzit v Římě. Došlo k tomu na
univerzitě spravované františkány (tzv. Antonianum) a dotyčnou je
sestra Mary Meloneová (nar. 1964) z Itálie. V září 2014 byla jmenována
první žena členkou Kongregace pro evangelizaci národů, je to sestru
Luzia Premoliová z Brazílie. V září 2014 bylo zveřejněno nové složení
Mezinárodní teologické komise, jednalo se o pravidelnou výměnu na další
pětileté období. Mezi třiceti členy je nově pět žen, zatímco
v uplynulých dvou obdobích byly jen dvě. Uvidíme, zda se objeví více žen
i v jiných církevních úřadech.<br />
<br />
Nejbližší očekávanou událostí ve Vatikánu bude mimořádné zasedání
biskupské synody ve dnech 5.–19. října 2014. Pak zřejmě můžeme očekávat
další zprávy o snaze papeže Františka a jeho spolupracovníků reformovat
tak složitý aparát, jakým je římská kurie.<br />
<br />
<b>Potřebná změna mentality v celé katolické církvi</b><br />
<br />
Na závěr si dovolím poznámku, že přes pozornost, kterou jsem v textu
zaměřil na změny v římské kurii, jsem přesvědčen, že jádro života
křesťana a církve je o něčem jiném. Otázka případných změn v podobě a
způsobu vykonávání papežského úřadu souvisí nejen s proměnou mentality
zaměstnanců římské kurie, ale s proměnou mentality lidí z prostředí
katolické církve, kteří jsou leckdy zvyklí očekávat pokyny „shora“.
Vzorný přístup židů v Beroji, kteří <i>„Každý den zkoumali v Písmu, zda-li je to tak, jak zvěstuje Pavel“</i>
(Sk 17, 11) místo slepého naslouchání autoritě v katolické církvi stále
mnohé pohoršuje. Přitom nejde o to, abychom faráře, biskupa nebo papeže
chytali za slovo, ale abychom vnímali a realizovali společnou
zodpovědnost za hlásání radostné zvěsti evangelia a společně hledali a
nacházeli způsoby života podle něj v našich konkrétních situacích.<br />
<br />
<u><b>Poznámky:</b></u><br />
<br />
32
Baldovin, John F. Reforming the Liturgy: A Respons to the Critics,
Collegeville 2008, s. 65-89. Pro ilustraci změny v myšlení Ratzingera
v souvislosti s liturgií stojí za přečtení jeho komentář k reformě
liturgie z doby II. vatikánského koncilu. Viz Vaňáč, Martin. Joseph
Ratzinger o „předkoncilní“ liturgii a potřebě její reformy (1964).
Martinovy marnosti – křesťanství a historie, 15.10.2012. [cit.
2014-09-25] Dostupné z: http://martinovymarnosti.blogspot.cz/2012/10/joseph-ratzinger-o-predkonc...<br />
<br />
33
Pokud by to byla pravda, politické důvody pro takové odklizení odpadly
v prosinci 2011, kdy vládu ve Španělsku převzala po socialistech opět
lidová strana.<br />
<br />
34
„Jmenování není povýšením ani poctou ani vyznamenáním… přijměte ho s
prostým a pokorným srdcem, bez světských projevů a oslav vzdálených
evangelijnímu duchu přísnosti, střídmosti a chudoby.“ Bronková, Johana.
František: vyvarujte se oslav vzdáleným evangelijnímu duchu. Radio
Vaticana, 13.1:2014. [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19402<br />
<br />
35
Tornielli, Andrea. Cañizares: “I told Francis I wanted to live with the
smell of the sheep”. Vatican Insider, 29.8.2014. [cit. 2014-09-25]
Dostupné z: http://vaticaninsider.lastampa.it/en/the-vatican/detail/articolo/canizar...<br />
<br />
36
Reese, Thomas. A suggested agenda for the new prefect for Congregation
for Divine Worship. National Catholic Reporter, 5.9.2014. [cit.
2014-09-25] Dostupné z: http://ncronline.org/blogs/faith-and-justice/suggested-agenda-new-prefec...<br />
<br />
37 Rozhovor s papežem Františkem. Radio Vaticana, 22.9.2013. [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18878<br />
<br />
38
Základním zdrojem průběžných změn je oficiální orgán Acta Apostolicae
Sedis, který je s určitým zpožděním přístupný online. [cit. 2014-09-25]
Dostupné z: http://www.vatican.va/archive/aas/index_it.htm Aktuální zprávy přináší Vatican Information Service [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://visnews-en.blogspot.cz
Údaje v těchto zdrojích se leckdy trochu liší v dataci a zřejmě ne vždy
jsou uvedena všechna uskutečněná jmenování. Kompletní složení
jednotlivých úřadů přináší každoročně vydávaná papežská ročenka Annuario
Pontificio. Přehled změn by bylo možné získat srovnáním různých vydání.
Papežské ročenky však nejsou běžně dostupné v našich knihovnách. Měl
jsem možnost nahlédnout do aktuální ročenky, zachycující stav zhruba
z přelomu února a března 2014.<br />
<br />
39 Magister, Sandro. Vatican Diary / Exile to Malta for Cardinal Burke. 17.9.2014. [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://chiesa.espresso.repubblica.it/articolo/1350870?eng=y<br />
<br />
40 Pro zajímavost uvádím, že papež jmenoval 31 nových členů: 8 kardinálů, 16 biskupů, 7 řeholních představených a potvrdil 12 dosavadních členů: 9 kardinálů (včetně pražského arcibiskupa Dominika Duky), 2 biskupy a 1 řeholního představeného.Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-12048865641673232862014-10-03T17:04:00.003+02:002014-10-03T17:11:54.784+02:00"Deratzingerizace" římské kurie ? (3. část)<b>Byrokratická struktura vatikánských úřadů a výměna představených</b><br />
<br />
Nejprve je třeba uvést několik poznámek k charakteru hlavních vatikánských úřadů, především kongregací a papežských rad:<br />
<br />
1) Všichni představení římské kurie sice v době sedisvakance (tj.
uprázdnění papežského stolce) pozbývají své úřady a hlavou církve i
státu Vatikán se stává camerlengo neboli kardinál komoří. Nový papež
brzy po svém zvolení většinou všechny hromadně potvrdí v úřadech
s obvyklou formulí „donec aliter provideatur“, tj. dokud nebude
stanoveno jinak. Benedikt XVI., zvolený 19. dubna 2005, tak učinil 21.
dubna, František, zvolený 13. března 2013, dne 16. března. Teprve
postupně dochází k případným změnám.<br />
<br />
2) Představení úřadů, stejně jako jejich členové, sekretáři a poradci
jsou jmenováni na pětileté období, které je možné opětovně prodlužovat.
Kanonický věk pro podání rezignace je stanoven na 75 let v případě
vedoucích úřadů, 80 let pro členy kongregací.<br />
<br />
3) Úřady mají poměrně jasně danou strukturu: Prefekti kongregací
(zpravidla kardinálové) a předsedové papežských rad (kardinálové nebo
titulární arcibiskupové) předsedají kolegiu členů, kteří jsou vybíráni
hlavně z kardinálů, ale i z biskupů, případně z nejvyšších řeholních
představených. Počet těchto členů je různý, většinou se pohybuje
v rozmezí mezi třiceti a čtyřiceti. Druhým nejdůležitějším člověkem
v úřadu po jeho představeném je sekretář (v případě kongregací má titul
arcibiskupa), který je vlastně každodenním výkonným orgánem. Na třetím
místě jsou podsekretáři a jim na roveň postavení úředníci. Následuje
celá škála zaměstnanců úřadu, v čele s šéfem kanceláře (capo ufficio).<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote27anc" name="sdfootnote27anc">27</a>
Důležitou součástí kongregací a papežských rad jsou papežem jmenovaní
poradci (konzultoři), většinou se jedná o profesory teologie nebo
církevního práva na papežských univerzitách v Římě, případně o další
odborníky.<br />
<br />
4) Podobně jako v jiných úřadech i zde existuje kariérní postup, i
když při pohledu na kariéru některých představených zjistíme, jak
rozmanitá může být. Zvláštní kapitolu tvoří diplomaté, kteří jsou vesměs
italského původu a na svoji kariéru se chystají už během studia na
Papežské církevní akademii v Římě. Nejprve pracují v rámci Státního
sekretariátu, poté bývají vysláni na zahraniční mise. Jak bylo uvedeno,
papež Benedikt XVI. tuto kategorii osob opomíjel, naopak obě nové tváře
v čele vatikánských úřadů, jmenované papežem Františkem v roce 2013,
strávily dlouhá léta v diplomatických službách (Pietro Parolin,
Beniamino Stella). Prostupnost jednotlivých úřadů je možná. I když to
nebývá pravidlem, občas se sekretář kongregace stane jejím prefektem
nebo stane v čele jiného úřadu.<br />
<br />
Zajímavá je otázka, jak dlouho trvalo papeži Benediktovi XVI. než
dosadil představené do uvedených úřadů a jakým způsobem to udělal.
Papežům sice přísluší právo volně jmenovat členy jednotlivých úřadů na
dobu pěti let, případně je odvolávat nebo všelijak přesouvat, ale ve
skutečnosti zcela svévolně nejednají. Sice se nabízí úvaha, že pětileté
období (2005–2010), které papež Benedikt XVI. potřeboval k personální
obměně v čele kuriálních úřadů, nějak souviselo s výše uvedeným
pětiletým funkčním obdobím, ale pravdou to není. Nejčastějším důvodem
výměny v čele kongregací nebo papežských rad byl odchod do penze po
dosažení kanonického věku 75 let, jen v jednom případě se úřad uvolnil
v důsledku úmrtí (jednalo se o kolumbijského kardinála Alfonso Lópeze
Trujilla, který zemřel roku 2008 v 72 letech v čele Papežské rady pro
rodinu). V případě prefektů kongregací byl jedinou výjimkou již zmíněný
Crescenzio Sepe, kterého v roce 2006, ve věku 63 let papež jmenoval
arcibiskupem Neapole. V případě předsedů papežských rad byly dvě
předčasné výměny: Předseda papežské rady pro mezináboženský dialog
Michael Louis Fitzgerald byl v roce 2006 jmenován nunciem v Egyptě a
stálým pozorovatelem v rámci Ligy arabských států (v roce 2013 odešel do
penze) a předseda papežské rady pro sdělovací prostředky John Patrick
Foley byl v roce 2007 jmenován velmistrem Řádu Božího hrobu (zemřel
2011). V případě soudních dvorů byl výjimkou kardinál Vallini, který byl
v roce 2008 ve svých 68 letech jmenován kardinálem vikářem římské
diecéze a arciknězem lateránské baziliky.<br />
<br />
Nenásilnou výměnu vedoucích členů kurie tedy nepochybně ovlivnila
skutečnost, že s ohledem na nemoc papeže Jana Pavla II. se některá
personální rozhodnutí odkládala a jeho nástupce tak zdědil poněkud
zestárlou kurii. Ironií je skutečnost, že nejstarším mužem v rámci
sledovaných úřadů byl právě kardinál Ratzinger (zhruba o půl roku mladší
byl státní sekretář Angelo Sodano). Podobně jako v případě
kardinálských jmenování ponechme stranou skutečnost, že kardinál
Ratzinger mohl mít v závěru pontifikátu svého předchůdce vliv při
některých tehdejších jmenováních.<br />
<br />
Srovnáme-li průměrný věk státního sekretáře, 9 prefektů kongregací a
11, resp. 12 předsedů papežských komisí na začátku pontifikátu papeže
Benedikta XVI. a papeže Františka, není rozdíl zase až tak výrazný,
představitelé kurie v roce 2005 byli v průměru jen o více než dva roky
starší. Rozdělíme-li je do věkových kategorií, bude rozdíl výraznější.
V roce 2005 byli jen dva prefekti a čtyři předsedové mladší 70 let,
zatímco v roce 2013 to bylo sedm prefektů (z deseti) a osm předsedů (z
dvanácti). Pokud by tedy jediným způsobem obměny tohoto personálu měl
být odchod do důchodu, ani za pět let by se současná kurie nemusela
výrazně změnit.<br />
<br />
<b>Potřebná reforma není jen přáním papeže Františka</b><br />
<br />
Snaha papeže Benedikta XVI. o výběr lidí do kurie z okruhu
intelektuálů, Evropanů a názorově blízkých spolehlivých podřízených je
považována za pokus, který se nezdařil. Zdá se, že tento neúspěch spolu
s aférami, které byly viditelným projevem rozporů v kurii, posílil mezi
kardinály přesvědčení, že pouze jmenování nových lidí zvnějšku fungování
kurie nezlepší. Nepochybně je třeba důkladná proměna římské kurie,
především jejího fungování v rámci celé církve. Měla by se vzdát svých
mocenských ambicí, tendencí regulovat život místních církví podle svých
představ a zasahovat do něj, a vrátit se ke služebné funkci poradního a
pomocného orgánu papeže.<br />
<br />
Je pochopitelné, že plány na takovou obnovu je těžko možné čekat
zevnitř kurie, od lidí vychovaných v mentalitě určité nadřazenosti. Tuto
„kuriální mentalitu“ a kariéru některých dlouholetých kuriálních
úředníků pěkně charakterizoval jezuita Petr Kolář (nar. 1941): <i>„Všiml
jsem si nicméně i dalšího zajímavého úkazu: Kluci, kteří během první
synody běhali se vzkazy a nosili šálky kávy, při další synodě
organizovali lítání druhých a při další měli už někteří červené
lemování. Dovedu si představit, že dnes už někteří nosí biskupské roucho
– a přitom začínali u kafe. Administrativa tady funguje jako každá
jiná. Šikovní úředníci to dotáhnou daleko bez ohledu na ostatní kvality.
Trochu mi to demytizovalo moje představy o Svatém městě Vatikánu.
Uvědomil jsem si, že roli hrají jiné kvality, než si běžně představují
věřící lidé. Ti předpokládají, že tam jsou především duchovní osoby a
zároveň odborníci na určité oblasti náboženství. To není pravda.
Administrativa potřebuje především pečlivé, věrné a úslužné
administrativní síly. To je hlavní, bez toho by se to všechno netočilo. A
pak tam občas dosadí nějakou výraznou osobnost jako Josepha Ratzingera
nebo Waltera Kaspera. Rozporuplný dojem jsem z toho měl, až když někteří
z těch obyčejných úředníků začali mít pocit, že jsou něco víc, že kolem
nich vlastně vane Duch svatý silněji než třeba kolem mne. To mi šlo na
nervy. O církevní práci se přece mluví jako o službě a taková duchovní
nadnesenost, to snadno vede ke zlepšování vlastního skóre, nebo to
dokonce zavání kariérou. To už zní špatně a také to špatné je.“</i><a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote28anc" name="sdfootnote28anc">28</a><br />
<br />
Promýšlení a příprava reformy kurie je předmětem porad osmi
kardinálů, které papež jmenoval měsíc po svém zvolení 13. dubna 2013.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote29anc" name="sdfootnote29anc">29</a>
Podle vyjádření papeže Františka v rozhovoru z loňského září vznikl
tento poradní orgán na základě přání kardinálů, vyjádřených během porad
před volbou nového papeže.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote30anc" name="sdfootnote30anc">30</a>
Je složen z nekuriálních kardinálů, kteří zastupují jednotlivé
kontinenty. Nejpozději od pátého zasedání v červenci 2014 se jich
pravidelně účastní státní sekretář kardinál Pietro Parolin (nar. 1955).
Ve dnech 15.–17. září 2014 se uskutečnilo již šesté zasedání této rady,
další jsou naplánována na prosinec 2014 a únor 2015. Je otázkou, zda
papež František využije příležitosti říjnového mimořádného zasedání
biskupské synody, aby informoval shromážděné předsedy nebo místopředsedy
biskupských konferencí o zamýšlených reformách. Např. úplně první
zasedání biskupské synody v říjnu 1967 využil papež Pavel VI. k
předvedení a diskusi o reformované podobě liturgie a nechal hlasovat o
některých otázkách.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote31anc" name="sdfootnote31anc">31</a><br />
<br />
<u><b>Poznámky:</b></u><br />
<br />
27
Rozlišuje se 10 různých úrovní podle náplně práce. Viz Aggiornamento
Mansionario del Regolamento Generale della Curia Romana. Acta
Apostolicae Sedis 101 (2009), s. 741-753.<br />
<br />
28 Beránek, Josef. Hovory s Petrem Kolářem. Brno, 2001, s. 111-112.<br />
<br />
29
Formálně byla ustavena 28.9.2013. Více o ní a jejích členech viz Vaňáč,
Martin. Změny v římské kurii začínají. Getsemany 2013, č. 10, s.
255–267. [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://www.getsemany.cz/node/3066<br />
<br />
30 <i>„Chci
konzultace reálné, nikoli formální. Konzulta osmi kardinálů, tato
poradní skupina outsiderů, není jenom moje rozhodnutí, ale je plodem
vůle kardinálů, jak ji vyjádřili během všeobecných kongregací
předcházejících konkláve. Chci, aby tato konzulta byla reálná, nikoli
formální.“</i> Rozhovor s papežem Františkem. Radio Vaticana, 22.9.2013. [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18878<br />
<br />
31 Tzv. tradicionalisté s oblibou šíří nepravdu, že shromáždění biskupové novou podobu liturgie odmítli. Z osmi hlavních a čtyř doplňujících otázek jde o otázku na základní strukturu reformované liturgie: 71 biskupů hlasovalo pro, 62 pro s výhradami, 43 proti a 4 se zdrželi. Hlasovalo se stejným způsobem jako na koncilu, pro tedy bylo 133 a nikoliv pouze 71. Některé připomínky byly zapracovány. Viz The synod of bishops and liturgical reform. Worship, 42, 1968, č. 2, s. 113-119.Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-92003878161328666972014-10-03T16:58:00.001+02:002014-10-03T16:58:48.418+02:00"Deratzingerizace" římské kurie? (2. část)<strong>Snahy o reformu kurie za Benedikta XVI. ve stínu afér</strong><br />
<br />
Jako by slova kardinála Ratzingera při křížové cestě v Koloseu na
Velký pátek v roce 2005 předurčila jednu z hlavních náplní jeho
pontifikátu.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote16anc" name="sdfootnote16anc">16</a>
Papež Jan Pavel II. se pro svůj zdravotní stav nemohl ceremoniálu
zúčastnit, tak se kříže chopil Ratzinger. V meditaci k devátému
zastavení mimo jiné řekl: <em>„Kolik špíny je v církvi, dokonce i mezi těmi, kteří by měli skrze kněžství patřit cele Kristu.“</em>
Tato slova byla považována za narážku na sexuální delikty duchovních
vůči nezletilým, tedy problematice, které se od roku 2002 intenzívně
věnovala Ratzingerova Kongregace pro nauku víry. Po případech v Americe a
v Irsku se začátkem roku 2010 spustila lavina zpráv o zneužívání
v papežově vlasti, v Německu.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote17anc" name="sdfootnote17anc">17</a> Také papež, který byl o případech v jiných zemích poměrně dobře informován, vyjádřil překvapení nad mírou zneužívání v Německu.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote18anc" name="sdfootnote18anc">18</a><br />
<br />
Pro veřejnost zřejmě zůstane Benediktův pontifikát spojen
s odhaleními sexuálních deliktů duchovních, které se většinou odehrály
v dřívější době. Přesto se zdá, že tento pontifikát naopak přispěl
k zlepšení norem při vyšetřování těchto případů. Arcibiskup Charles
Scicluna (nar. 1959), který deset let vyšetřoval tyto delikty v rámci
Kongregace pro nauku víry ve funkci promotora spravedlnosti (2002–2012) u
příležitosti papežovy rezignace výrazně ocenil jeho angažmá a
rozhodnost: <em>„Je to odkaz nejenom platný, ale zároveň nezničitelný,
nezvratný a určuje budoucnost církve. Po tomto pontifikátu už nebude
možné učinit krok zpět. Benedikt XVI. udělal ve věci jasno. Církev se má
nejen očistit, ale být tím, čím po staletí byla, totiž místem bezpečným
a přívětivým pro děti a mládež. Pracoval jsem po boku kardinála
Ratzingera a viděl jsem, jak těžké pro něho bylo pochopit, odkud se
takovýto morální úpadek mezi kněžími bere. Nedokázal pochopit toto
tajemství nepravosti. A chtěl odpovědět nejenom novými kanonickými
normami, ale především změnou mentality. A bylo to účinné. Reakce
jednotlivých episkopátů jsou slibné. Rozhodnost Benedikta XVI. v tomto
ohledu nejenom zůstane živou vzpomínkou, ale vstoupila do každodenní
praxe církve.“</em><a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote19anc" name="sdfootnote19anc">19</a><em> </em>Osobně
se však kloním k hlasům, které na opatření papeže hledí s opatrností a
konstatují, že církvi by ještě více prospěla důkladnější reforma pojetí
kněžské služby, včetně odstranění povinného požadavku celibátu.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote20anc" name="sdfootnote20anc">20</a><br />
<br />
Kromě úprav kompetencí některých úřadu v rámci římské kurie a
založení papežské rady pro novou evangelizaci v roce 2010, projevil
papež Benedikt XVI. zřejmě i sympatie pro důkladnější reformu.
Vatikánolog Andrea Gagliarducci s poukazem na poradu Benediktova
nejbližšího spolupracovníka Tarcisia Bertoneho (nar. 1934, státní
sekretář v letech 2006–2013) s členy římské kurie ze dne 28. ledna 2012
tvrdil, že Bertone předložil písemný návrh reformy kurie, přičemž
některé z jeho plánů rezonovaly s pozdějšími návrhy kardinálů během
konsistoře před konkláve a také s návrhy papeže Františka.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote21anc" name="sdfootnote21anc">21</a>
Bertone prý usiloval o větší kolegialitu a efektivitu práce, jak jí
osobně zažil v Kongregaci pro nauku víry pod vedením kardinála
Ratzingera. Snaha 78letého Bertoneho o reformu se i přes podporu
85letého papeže setkávala se silným odporem, o čemž mimo jiné svědčí
série tehdejších afér, především v souvislosti s únikem informací
z papežovy kanceláře (tzv. aféra Vatileaks). Na silnou opozici v kurii
poukazuje tvrzení odstupujícího Bertoneho v roce 2013, že zvlášť
v posledních dvou letech se uvnitř Vatikánu musel potýkat se sítí
„donašečů a zmijí“.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote22anc" name="sdfootnote22anc">22</a><br />
Zatímco v uvažovaných reformách kurie by se mezi Bertoneho návrhem a
Františkovým pojetím možná daly nalézt shody, výrazný rozdíl se projevil
v pojetí života obou duchovních. Papež František stále pobývá ve
skromném apartmá Domu sv. Marty, penzionovaný kardinál Bertone si podle
zpráv z jara 2014 chystal na stáří byt o rozloze cca 700 metrů
čtverečních, který by mu mohl závidět i limburský „biskup luxusu“
Franz-Peter Tebartz-van Elst (nar. 1959, v březnu 2014 na svůj úřad
rezignoval). Ostatně Bertone byl terčem kritiky již během pontifikátu
Benedikta XVI., který se uchýlil k neobvyklému způsobu, když se ho
veřejně zastal před „nespravedlivými kritiky“ a vyjádřil mu „svoji
osobní důvěru“ publikovaným listem z 2. července 2012 (v němž se
odvolával na dřívější dopis stejného obsahu z 15. ledna 2010). Stalo se
tak u příležitosti papežova odjezdu na letní pobyt do Castel Gandolfa
(mimochodem ve stejný den bylo zveřejněno odvolání trnavského
arcibiskupa Róberta Bezáka).<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote23anc" name="sdfootnote23anc">23</a><br />
<br />
<strong>Ratzingerova kurie?</strong><br />
<br />
Když jsem na stránkách kritiků současného papeže nalezl zmínku o
„deratzingerizaci“, kterou údajně papež František provádí, položil jsem
si otázku, zda něco jako „Ratzingerova“ kurie vůbec existovalo nebo
existuje. Ponecháme-li stranou celou řadu vatikánských úřadů a budeme se
soustředit pouze na pomyslný vrcholek ledovce, tj. na 25 představených
hlavních úřadů (tj. státního sekretáře, prefekty devíti kongregací,
předsedy dvanácti papežských rad a vedoucí tří papežských soudních
dvorů). Dostaneme následující obrázek: Z těchto 25 jsou pouze dva
jmenovaní ještě z doby pontifikátu papeže Jana Pavla II., shodou
okolností oba Poláci: Zenon Grocholewski (nar. 1939), který je prefektem
Kongregace pro katolickou výchovu už od roku 1999 a v současnosti je
nejdéle sloužícím prefektem. V listopadu 2013 jej papež František
v úřadu potvrdil. S ohledem na dosažení kanonického věku (75 let) letos
v říjnu se očekává jeho brzký odchod do penze. Druhým nejdéle sloužícím
představeným je Stanisław Ryłko (nar. 1945), který je od roku 2003
předsedou Papežské rady pro laiky. Také on byl papežem Františkem ve
svém úřadu už potvrzen (v lednu 2014). Ostatních 23 představených bylo
jmenováno papežem Benediktem XVI.<br />
<br />
Vatikánolog John L. Allen Jr. (nar. 1953) analyzoval „Benediktovu
kurii“ koncem roku 2010, kdy z 25 uvedených úřadů bylo 21 obsazených
Benediktem jmenovanými lidmi.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote24anc" name="sdfootnote24anc">24</a>
Zdá se, že právě rok 2010 byl určitým zlomem. Benedikt XVI. v tomto
roce obsadil tři posty (prefekta Kongregace pro biskupy, Kanaďana Marca
Ouelleta, předsedsedu Papežské rady pro jednotu křesťanů, Švýcara Kurta
Kocha, a předsedu Papežské rady „Cor unum“ Roberta Saraha z Guineje) a
zřídil Papežskou radu pro novou evangelizaci, do jejíhož čela jmenoval
Itala Salvatore Fisichellu. Allen ve své analýze uvádí tři postřehy,
které učinil na základě dosavadního výběrů lidí na čelných místech v
kurii:<br />
<br />
1) Papež preferoval intelektuálně a kulturně zaměřené osobnosti na úkor kariérních diplomatů a církevních byrokratů.<br />
<br />
2) Zřejmá byla rovněž preference lidí z Evropy a Severní Ameriky, což
si Allen vysvětloval papežovým zápasem s relativismem v sekulární
kultuře, jehož epicentrum se zdá být v Evropě. Z tehdejších 25 členů
kurie byly jen čtyři výjimky: Prefekt Kongregace pro východní církve,
argentinský kardinál Leonardo Sandri, který však již řadu let žije a
působí v římské kurii; prefekt Kongregace pro evangelizaci, indický
kardinál Ivan Dias (v roce 2011 ho nahradil Ital Fernando Filoni);
předseda Papežské rady Iustitia et Pax, ghanský kardinál Peter Kodwo
Appiah Turkson, a již zmíněný předseda Papežské rady „Cor unum“ Robert
Sarah z Guineje. Pro doplnění dodávám, že Benedikt XVI. ještě jmenoval
dva brazilské kardinály: v roce 2006 se Cláudio Hummes stal prefektem
Kongregace pro klérus (v roce 2010 ho však nahradil Ital Mauro Piacenza)
a v roce 2011 se João Braz de Aviz stal prefektem Kongregace pro
instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života. Allenem
zmiňované zastoupení Severní Ameriky nebylo sice početné, ale týkalo se
velmi důležitých úřadů. Svým nástupcem na Kongregaci pro nauku víry
učinil Američana Williama Josepha Levadu (v roce 2012 ho nahradil Němec
Gerhard Ludwig Müller), do čela vlivné Kongregace pro biskupy jmenoval
Kanaďana Marca Ouelleta. Trojici severoameričanů doplnil prefekt
Nejvyššího tribunálu apoštolské signatury Raymond Leo Burke.<br />
<br />
3) Třetí Allenův postřeh se týká papežova výběru lidí z okruhu
bývalých spolupracovníků a podřízených z Kongregace pro nauku víry.
V roce 2010 jich bylo na čelných postech v kurii hned osm. Na příkladu
státního sekretáře Tarcisia Bertoneho Allen uvádí, že loajalita byla pro
Benedikta XVI. přednější než kompetence.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote25anc" name="sdfootnote25anc">25</a>
Na druhou stranu v případě Bertoneho papeži nehrozilo nebezpečí, že by
se v rámci státního sekretariátu vytvořilo nějaké alternativní centrum
moci.<br />
Allenova charakteristika v podstatě platí pro kurii po zbytek
pontifikátu Benedikta XVI., i když léta 2011–2012 jsou poznamenána
evidentními spory v kurii, aférami s únikem informací a zřejmě i výše
uvedenou snahou o nějaké reformy kurie, jejichž provedení však bylo nad
síly papeže a jeho nejbližších spolupracovníků. Papež nejpozději od
poloviny roku 2012 plánoval svůj odchod z úřadu, takže mohl provést
ještě nějaké personální změny. Takovým opatřením pro budoucnost se zdá
být jmenování Němce Gerharda Ludwiga Müllera (nar. 1947) prefektem
Kongregace pro nauku víry. Tento řezenský biskup (v letech 2002–2012) je
nejen Benediktovým přítelem, ale měl také na starosti vydávání
sebraných spisů papeže v rámci Institutu papeže Benedikta XVI. v Řezně.
Nový papež toto rozhodnutí, jak se zdá, respektuje. Müllera jmenoval,
podle zvyklostí pro prefekty kongregací, kardinálem v únoru 2014,
přestože Müller patří ke hlasitým kritikům některých uvažovaných reforem
(např. v přístupu k rozvedeným, kteří uzavřeli nový sňatek). Papež
František zřejmě vyhověl i Müllerovu přání a jeho nástupce v Řezně a
zároveň jeho bývalého asistenta na mnichovské univerzitě, biskupa
Rudolfa Voderholzera (nar. 1959), který po něm převzal péči o vydávání
Ratzingerových spisů, jmenoval v květnu 2014 členem Kongregace pro nauku
víry. Je zřejmé, že i přes odlišné přístupy si papež František váží
díla svého předchůdce a jeho vydavatele vítá v kurii.<br />
<br />
<strong>Benedikt XVI. jmenoval nejvíce kardinálů</strong><br />
<br />
Je tu ještě jeden aspekt, který ukazuje na silný a hlavně dlouhodobý
vliv, který měl pontifikát papeže Benedikta XVI. nejenom na římskou
kurii. Ačkoliv to může být pro někoho překvapivé, tento papež jmenoval
nejvíce kardinálů v novodobých dějinách v přepočtu na délku pontifikátu.
V absolutních číslech jednoznačně dominuje papež Jan Pavel II., který
během svého 26,5letého pontifikátu jmenoval 231 kardinálů, což je
v průměru zhruba 8,5 za rok. Benedikt XVI. jmenoval 90 kardinálů během
téměř osmi let, což je v průměru 11,3 ročně. Mimochodem pozornost si
zaslouží úplně poslední várka jmenovaných kardinálů v listopadu 2012,
která byla už druhou v tomto roce (v únorové várce byl např. pražský
arcibiskup Dominik Duka). Jako by se snažil vyvážit své evropské a
severoamerické preference a kromě kuriálního Američana (bývalého
prefekta papežského domu Jamese Michaela Harveye) jmenoval pět
Neevropanů. Byli to Libanonec Béchara Pierre Raï, Ind Baselios Cleemis
Thottunkal, Nigerijec John Olorunfemi Onaiyekan, Kolumbijec Rubén
Salazar Gómez a Filipínec Luis Antonio Tagle. Podobně vysoký počet
kardinálů v průměru na rok jmenoval pouze jiný „stařec“ na papežském
stolci, Jan XXIII. (1958–1963), který během necelých pěti let jmenoval
52 kardinálů, což je zhruba 10,5 ročně.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote26anc" name="sdfootnote26anc">26</a>
Zdá se velmi pravděpodobné, že ještě v roli kardinála měl Ratzinger
vliv při výběru kandidátů při posledním kardinálském jmenování papeže
Jana Pavla II., které se uskutečnilo 21. října 2003. Mezi 30 kardinály
najdeme minimálně pět osob, které později už coby papež jmenoval do čela
sledovaných úřadů (kardinálové Tauran, Antonelli, Bertone, Turkson,
Ouellet). S ohledem na výše uvedenou domněnku, že kardinál Ratzinger
spolu s dalšími kardinály hodlal zabránit liberalizaci papežství a
kurie, se dá předpokládat, že nepochybně využil možnosti nominovat
některé kandidáty, s nimiž v tomto směru počítal.<br />
<br />
<u><b>Poznámky:</b></u><br />
<b>
</b>
16 Ratzinger, Joseph. Křížová cesta v Koloseu : Velký pátek 2005. Kostelní Vydří, 2006.<br />
<br />
17
Ke cti církve alespoň patří, že upozornění na kauzy nepřišlo zvenčí ale
zevnitř církve. Zveřejnil je ředitel jezuitského gymnázia Klaus Mertes
v Berlíně v lednu 2010. Několik textů od Mertese vyšlo i v Getsemanech.<br />
<br />
18 Benedikt XVI. Světlo světa : papež, církev a znamení doby. Rozhovor s Peterem Seewaldem. Brno, 2011, s. 35.<br />
<br />
19
Glaser, Milan. Pontifikát Benedikta XVI. se vypořádal s metlou deliktů.
Radio Vaticana, 19.2.2013. [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17853<br />
<br />
20
Reakcí na zveřejnění případů v Německu je kniha německého psychologa,
psychoterapeuta a teologa Wunibalda Müllera. V ní mimo jiné uvádí: <em>„Jestliže
chce církev obstát v této krizi, kterou momentálně prožívá v
souvislosti s případy sexuálního zneužívání, a plodně se z ní poučit,
pak nestačí přepracovávat směrnice a přijímat další změny, které se
vztahují k případům zneužívání. Musí sexualitu – a to i sexualitu ve
svých vlastních řadách – vysvobodit ze zajetí, v němž tráví nedůstojný
život. Dnes je sexualita uváděna do velice těsné souvislosti s církví, a
to ve velmi negativních aspektech; pak by se mohla opět ukázat jako dar
Boží a mohli bychom přitakat její existenci.“</em> Müller, Wunibald. Zamlčené rány. Praha, 2011, s. 129-130.<br />
<br />
21
Gagliarducci, Andrea. Cardinal Bertone as Secretary of State. What was
him aim? National Catholic Register, 10.9.2013. [cit. 2014-09-25]
Dostupné z: http://www.ncregister.com/blog/andrea-gagliarducci/cardinal-bertone-as-s...<br />
<br />
22 Tornielli, Andrea. Bertone: “Io, vittima di corvi e vipere”. Vatican Insider, 2.9.2013 [cit. 2014-09-25]. Dostupné z: http://vaticaninsider.lastampa.it/vaticano/dettaglio-articolo/articolo/c...<br />
<br />
23
Glaser, Milan. Svatý otec zaslal list státnímu sekretáři kardinálovi
Bertonemu. Radio Vaticana, 4.7.2012 [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16715<br />
<br />
24 Allen Jr., John L. Benedict puts his mark on the curia. National Catholic Reporter, 20.12.2010. [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://ncronline.org/news/vatican/benedict-puts-his-mark-curia<br />
<br />
25
Tarcisio Bertone (nar. 1934), profesor morální teologie a kanonického
práva na papežské salesiánské univerzitě, patřil skutečně k nejvěrnějším
spolupracovníkům kardinála Ratzingera. Poradcem pro nauku víry byl
jmenován v roce 1984, v roce 1988 byl ve skupině expertů, která
z pověření Ratzingera vyjednávala s exkomunikovaným arcibiskupem
Marcelem Lefebvrem, v letech 1991-1995 byl arcibiskupem ve Vercelli,
1995-2002 byl sekretářem Ratzingerovy Kongregace pro nauku víry,
2002-2008 arcibiskupem v Janově, kardinálem se stal v roce 2003.<br />
<br />
26
Pokud počítáme přesněji délku pontifikátů na dni, tak jsou čísla ještě
vyrovnanější: Benedikt XVI. 11,45 a Jan XXIII. 11,31. Do toho ovšem
nejsou započítáni tři kardinálové, které Jan XXIII. údajně jmenoval „in
pectore“ a jejichž jména nebyla nikdy oficiálně zveřejněna. Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-52820972476437628792014-10-03T16:53:00.001+02:002014-10-03T16:53:53.935+02:00"Deratzingerizace" římské kurie ? (1. část)Papež František je mnohými přijímán s nadšením. Stále hlasitěji se
ozývají i jeho kritici, především z řad milovníků „starých pořádků“,
tzv. tradicionalistů. Zatímco příznivci očekávají, že udělá v římské
kurii konečně „pořádek“, odpůrci bijí na poplach a kritizují údajné
čistky ve Vatikánu.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote1anc" name="sdfootnote1anc">1</a><br />
<br />
<strong>Mýty kolem emeritního papeže Benedikta XVI.</strong><br />
<br />
U kritiků papeže Františka se můžeme setkat s mytologií kolem postavy
emeritního papeže Benedikta XVI. Někteří si ho spojují s postavou
„biskupa v bílém“ z třetí části Fatimského poselství, které je opředeno
tajemstvím, neboť jeho zveřejnění Vatikán odkládal až do roku 2000.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote2anc" name="sdfootnote2anc">2</a>
Tvrdí, že odstupující papež na poselství sám nepřímo odkázal, když
během své poslední promluvy před nedělní modlitbou Anděl Páně 24. února
2013 uvedl: <em>„Pán mne volá, abych „vystoupil na horu“ a věnoval se
ještě více modlitbě a rozjímání. Neznamená to však opustit církev, ba
naopak.“</em><a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote3anc" name="sdfootnote3anc">3</a>
Stále znovu se objevují spekulace o tom, že Benedikt XVI. byl
k rezignaci přinucen. V tom případě by nebyl splněn požadavek kodexu
církevního práva (kán. 332 §2), že zřeknutí se úřadu musí být svobodné.
Tato rezignace je tudíž neplatná a Benedikt XVI. nadále zůstává jediným
právoplatným papežem. Tento výklad ignoruje jasná prohlášení
odstupujícího papeže z února 2013, v nichž opakovaně zdůraznil své
svobodné rozhodnutí.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote4anc" name="sdfootnote4anc">4</a>
Kdybychom přistoupili na tuto argumentaci, byl by Benedikt XVI.
papežem, kterému nemůžeme vůbec nic věřit. Zdá se, že jde o známý
fenomén a autoři těchto spekulací jsou doslova „papežštější než papež“.
Prozaičtějším vysvětlením je skutečnost, že do takového papeže si
dotyční mohou projektovat svá přání a své představy. V rozhovoru
z března 2014 tento přístup k papeži trefně charakterizoval italský
historik Andrea Riccardi (nar. 1950): <em>„Je zvláštní, že pro některé
je platná tato úvaha: pokud papež není takový, jak chci já, a pokud
nedělá to, co chci já, je papežem jen napůl. Jenže katolictví není
ideologie, je to dynamická síla, která se v dějinách vyvíjí.“</em><a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote5anc" name="sdfootnote5anc">5</a><em> </em>Přesto
tyto teorie tuhý kořínek a začátkem října vychází kniha italského
novináře Antonia Socciho (nar. 1959) s názvem Non è Francesco (Není to
František). V ní předkládá svůj rozbor neplatné rezignace papeže
Benedikta XVI. a neplatné volby papeže Františka.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote6anc" name="sdfootnote6anc">6</a>
Za takové situace se nemůžeme divit, že se v kruzích tzv.
tradicionalistů znovu o trochu více diskutuje o teoriích tzv.
sedisvakantismu (z latinského sedes /křeslo, stolec/ a vacare /být
volný, prázdný/), tj. že papežský stolec není řádně obsazený.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote7anc" name="sdfootnote7anc">7</a><br />
<br />
<strong>Vzrůst moci kurie a role Josepha Ratzingera</strong><br />
<br />
Zprávy o údajných čistkách v římské kurii, ať už je někteří s jásotem
vítají nebo jiní s rozhořčením odmítají, zapomínají na to, že římské
kurie je především byrokratickým aparátem, jenž si žije vlastním
životem. Tento aspekt byl patrný na konci pontifikátů papežů, kdy bylo
jejich působení poznamenáno nemocemi. Tomu se nevyhnul ani papež Pius
XII. (1939–1958), který na rozdíl od svých nástupců prostředí kurie
důvěrně znal. V letech 1930–1939 zastával důležitou funkci státního
sekretáře a ve 40. letech vydal několik dokumentů, znamenajících
vzrůstající oživení teologické práce v katolické církvi. Pod vlivem
římské kurie byl závěr jeho pontifikátu v 50. letech v režii
konzervativních kruhů. Pontifikáty papežů Jana XXIII. (1958–1963) a
Pavla VI. (1963–1978) byly poznamenány napětím se členy římské kurie,
kteří s rozhodnutími papežů nesouhlasili a brzdili jejich provádění.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote8anc" name="sdfootnote8anc">8</a>
Výrazný nárůst počtu členů římské kurie a její moci se klade do doby
papeže Jana Pavla II. (1978–2005). Jeho pozornost byla zaměřena navenek a
malý zájem o vnitřní záležitosti kurie vedl k posílení mentality
mocenské struktury, v níž mnohdy více než o službu papeži a místním
církvím jde o prosazování vlastních postojů nebo ambicí skupin či
jednotlivců. Neprůhledné procesy rozhodování, ať už v případě
personálních záležitostí nebo různých věroučných stanovisek, nahrávají
nátlakovým skupinám, které prosazují své partikulární zájmy pod rouškou
„autority papeže“.<br />
<br />
V souvislosti s určitou idealizací Josepha Ratzingera (nar. 1927),
v letech 2005–2013 papeže Benedikta XVI., je dobré si uvědomit jeho
vztah k římské kurii. Důkladnější zhodnocení bude úlohou historiků,
kteří události budou moci studovat s větším časovým odstupem a budou mít
k dispozici více pramenů a svědectví. Ratzingerův velký kritik Hans
Küng (nar. 1928) jej ve svých vzpomínkách charakterizoval jako člověka,
který se vydal cestou kariérního vzestupu v rámci struktur
římskokatolické církve místo co by se věnoval kritické teologické práci
na univerzitě. Zároveň neopomenul zdůraznit, že na rozdíl od něj
Ratzinger neprošel vzděláním na „římských školách“, dostatečně nepoznal
„římské způsoby“ a nechal se proto snadno zlákat.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote9anc" name="sdfootnote9anc">9</a> Sám Ratzinger v rozhovoru z roku 1996 přiznal: „<em>Svět
římské kurie sám o sobě mi byl naprosto cizí, neměl jsem k němu žádný
vztah. Teprve na konci koncilu jsem se s ním trochu seznámil, ale
v podstatě spíše zdálky.“</em><a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote10anc" name="sdfootnote10anc">10</a>
Plachý introvert přijal s velkým váháním opakované pozvání polského
papeže a v listopadu 1981 se stal prefektem Kongregace pro nauku víry
(bylo mu 54 let). V Římě žil asketickým životem obklopen knihami, o
domácnost se mu až do své smrti v roce 1991 starala sestra Marie.
Podobně jako papež hodně cestoval a jeho práce v kurii se soustředila
především na okruh zhruba čtyřiceti spolupracovníků v kongregaci.
Německý novinář Michael Hesemann (nar. 1964) jej charakterizoval
následovně: <em>„Ratzinger nikdy nebyl mužem politiky, intrik. Vůbec se
nesnažil budovat si svou osobní moc, nikdy kolem sebe neshromažďoval
skupinu lidí, kteří by mu v tom směru pomáhali, zásadně odmítal tajné
spolčování jednotlivých seskupení, která se pokládala za novou elitu.
Nikdy jej nezajímaly takové věci jako moc, kariéra a vliv.“</em><a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote11anc" name="sdfootnote11anc">11</a><br />
<br />
Přestože vliv druhého muže Vatikánu nebyl malý, bývá přeceňován.
V článku z loňského roku jsem například zmínil spor Státního
sekretariátu v čele s italským kardinálem Angelem Sodanem (nar. 1927,
státní sekretář 1991–2006) s Ratzingerovou Kongregací pro nauku víry
ohledně vyšetřování zakladatele legionářů Kristových Marciala Maciela
Degollada (1920–2008), obviněného ze sexuálního zneužívání. Zřejmě i
díky Sodanově podpoře odolával Maciel obviněním, kterými se od roku 1998
zabývala Kongregace pro nauku víry, a odstoupil teprve začátkem roku
2005 z důvodu stáří. Podobných případů bylo zřejmě více.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote12anc" name="sdfootnote12anc">12</a>
S ohledem na vzrůstající problematiku sexuálního zneužívání nezletilých
spáchaných duchovními byl tento čin zahrnut do nového seznamu
kanonických trestných činů vyhrazených Kongregaci pro nauku víry (motu
proprio Sacramentorum sanctitatis tutela z 30. dubna 2001) a biskupové
byli informováni listem, podepsaným kardinálem Ratzingerem a sekretářem
kongregace Bertonem, o nové zákonné normě a o novém řízení. Tvrdší
postup vůči sexuálním deliktům duchovních, prosazovaný Kongregací pro
nauku víry, se však s ohledem na některé vlivné členy kurie nedařilo
zcela prosadit.<br />
<br />
V posledním desetiletí pontifikátu nemocného papeže Jana Pavla II.
napětí v římské kurii vzrůstalo. Americký novinář a bývalý jezuita
Robert Blair Kaiser (nar. 1930) se ve své knize z roku 2006 zamýšlí nad
cestou kardinála Ratzingera k papežství. S odvoláním na informace
italského novináře Marca Politiho (nar. 1947) tvrdí, že kardinál
Ratzinger učinil během léta 2000 některé kroky, kterými se snažil spolu
s podobně smýšlejícími členy kurie zabránit volbě liberálnějšího
nástupce Jana Pavla II.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote13anc" name="sdfootnote13anc">13</a>
Pro úspěch této snahy potřeboval introvertní kardinál v kurii spojence.
Údajně vytvořil alianci spolu se dvěma vlivnými italskými členy kurie.
Prvním byl zkušený dlouholetý člen kurie Giovanni Battista Re (nar.
1934, v kurii působil od 60. let), v letech 2000–2010 prefekt mocné
Kongregace pro biskupy, která má rozhodující hlas při volbě nových
biskupů. Druhým byl Crescenzio Sepe (nar. 1943, ve službách kurie od 70.
let), v letech 1997–2001 generální sekretář centrální komise pro
přípravu Velkého jubilea roku 2000, v letech 2001–2010 prefekt
Kongregace pro evangelizaci národů.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote14anc" name="sdfootnote14anc">14</a>
Oba byli jmenováni kardinály v roce 2001. Podle Kaisera společným
úsilím těchto a dalších podobně smýšlejících kardinálů v kurii její moc a
zásahy do místních církví dosáhly počátkem 21. století dosud nevídaných
rozměrů. Ať už se jednalo např. o kontrolu a zásahy do liturgických
překladů, které měly být více přizpůsobené latinskému originálu bez
respektu k dosavadní překladatelské tradici. Také na rovině
disciplinární přituhovalo a biskupům hrozilo odvolání z úřadu v případě
nerespektování linie vytyčené římskou kurií. V těchto intencích
pokračovaly autoritativní zásahy kurie i během pontifikátu papeže
Benedikta XVI. (2005–2013).<br />
S ohledem na Ratzingerovu povahu si nemyslím, že by měl osobní ambice
stát se papežem. Vyjádření papeže Benedikta XVI., že volba pro něj byla
šokem, neboť byl přesvědčen, že jsou tu mladší a lepší, považuji za
upřímné.<a class="sdfootnoteanc" href="https://www.blogger.com/null" id="sdfootnote15anc" name="sdfootnote15anc">15</a>
Zvolení 78letého kardinála (nejstaršího za posledních dvě stě let)
papežem bylo zřejmě výrazem absence jiného silného kandidáta, schopného
získat potřebnou dvoutřetinovou většinu (tj. 77 ze 115 hlasů).
Mimochodem na přetrvávající absenci osobností poukazuje skutečnost, že
po osmi letech kardinálové zvolili papežem 76letého argentinského
kardinála Bergoglia, který byl v roce 2005 Ratzingerovým nejsilnějším
soupeřem.<br />
<br />
<u><b>Poznámky:</b></u><br />
1
Úvahy o změnách v římské kurii navazují na mé dřívější texty
v Getsemanech, konkrétně: Vaňáč, Martin. Možnosti papežovy personální
politiky. Getsemany 2013, č. 5, s. 114–118. [cit. 2014-09-25]. Dostupné
z: http://www.getsemany.cz/node/3025 a Vaňáč, Martin. Změny v římské kurii začínají. Getsemany 2013, č. 10, s. 255–267 [cit. 2014-09-25]. Dostupné z: http://www.getsemany.cz/node/3066<br />
<br />
2 Uváděná pasáž v českém překladu zní: <em>„V
oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli „podobně, jako když se lidé
vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí“, bíle oblečeného biskupa
„vytušili jsme, že je to Svatý otec“. Další různí biskupové, kněží,
řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl
velký kříž z hrubých kmenů, jako z korkového dubu s kůrou; dříve než
sem Svatý otec dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem,
rozechvělý, s kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za
duše mrtvol, které na cestě potkával; když došel na vrchol hory a padl
na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho
vystřelili několik ran z pušek, několik šípů; stejně tak zemřeli jeden
za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a různé
světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení.“ </em>Viz Kongregace pro nauku víry. Fatimské poselství. ČBK 2000. [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://www.cirkev.cz/res/data/004/000496.pdf
Poselství zaznamenala sestra Lucie Santos (1907-2005), jedna ze tří
děti, kterým se v roce 1917 v polích nedaleko portugalského města Fatima
údajně zjevovala P. Marie (vždy 13. v měsíci od května do října). Další
dvě děti, Luciin bratranec a sestřenice, sourozenci František
(1908–1919) a Hyacinta Marto (1910–1920), zemřeli během epidemie
španělské chřipky v dětském věku a papež Jan Pavel II. je v roce 2000 ve
Fatimě prohlásil blahoslavenými (13. května). V roce 2008 papež
Benedikt XVI. rozhodl o zahájení procesu blahořečení také v případě
sestry Lucie.<br />
<br />
3
Není-li uvedeno jinak, jsou citace papežů Benedikta XVI. a Františka
převzaty ze zpravodajství české redakce Radia Vaticana [cit.
2014-09-25]. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz<br />
<br />
4 Např. při oznámení rezignace 11. února 2013: <em>„Proto
s vědomím závažnosti tohoto úkonu zcela svobodně prohlašuji, že se
vzdávám služby římského biskupa, nástupce svatého Petra, kterou mne
pověřili kardinálové 19. dubna 2005, takže od 28. února 2013 ve 20h bude
římský stolec, stolec svatého Petra uprázdněn a bude zapotřebí, aby
ten, komu to přísluší, svolal konkláve, které zvolí nového papeže.“</em><br />
Při katechezi během generální audience 13. února 2013: <em>„Rozhodl
jsem se odstoupit ze služby, kterou mi Pán svěřil 19. dubna 2005. Učinil
jsem tak v plné svobodě pro dobro církve po dlouhé modlitbě a zpytování
svého svědomí před Bohem, vědom si dobře závažnosti takovéhoto kroku,
ale stejně tak i toho, že již nejsem s to plnit petrovskou službu
takovou silou, jakou si tato služba žádá.“</em><br />
Při <em>rozloučení</em> s kardinály 28. února 2013: <em>„Mezi vámi, v kolegiu kardinálů, je také budoucí papež, kterému již dnes slibuji svoji bezpodmínečnou úctu a poslušnost.“</em><br />
<br />
5
Riccardi tvrdí, že žádný papež 20. století se nesetkal s takovým
odporem uvnitř církve, z řad biskupů a kněží, jako papež František. To
je podle něj známkou toho, že skutečně dochází ke změnám. Oproti tomu
silná kritika během pontifikátu papeže Pavla VI. (1963-1978) byla
širšího charakteru, zaměřená na pokoncilní reformy a kritika papeže
Benedikta XVI. (2005-2013) zaznívala více zvnějšku církve. Viz Riccardi:
“Here’s who’s standing up to Pope Francis”. Vatican Insider, 18.3.2013
[cit. 2014-09-25]. Dostupné z: http://vaticaninsider.lastampa.it/en/inquiries-and-interviews/detail/art.... Český překlad: Vnitřní odpor proti Františkovi. [cit. 2014-09-26]. Dostupné z: http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny%2Fvnitrni-odpor-proti...<br />
<br />
6
V souvislosti s výše uvedenou poznámkou o Fatimském poselství stojí za
zmínku, že Antonio Socci je také autorem knihy, v níž poukazuje na
údajné rozpory při oficiální prezentaci Fatimského poselství a obviňuje
Vatikán ze zatajování dalších skutečností. Na internetu se dá dohledat
český překlad této knihy z roku 2008 s názvem Čtvrté fatimské tajemství.<br />
<br />
7
Nejčastěji bývá zpochybňována volba papeže Jana XXIII. v roce 1958 a
všech následujících papežů, čímž je zpochybněna legitimita II.
vatikánského koncilu a pokoncilních reforem. Sedisvakantistických teorií
je celá řada. Zajímavá je třeba ta, která tvrdí, že v určitou chvíli
byl papež Pavel VI. nahrazen dvojníkem.<br />
<br />
8
Přesto papež Jan XXIII. svěřil přípravu II. vatikánského koncilu členům
kurie a v dubnu 1962 jmenoval 12 kuriálních kardinálů (včetně Alfreda
Ottavianiho) titulárními biskupy a udělil jim biskupské svěcení. Ačkoliv
podle ustanovení starého církevního práva by měli kardinálové právo
aktivní účasti na koncilu i bez biskupského svěcení (CIC/1917 kán. 223
§1 odst. 1), přece jen to zvýšilo jejich prestiž. Od roku 1962 je
pravidlem, že kardinálové ne-biskupové přijímají po svém jmenování
biskupské svěcení (někteří kardinálové z řad teologů to s dovolením
papeže odmítli, např. Tomáš Špidlík). Podle nového církevního práva mají
právo účasti na koncilu s hlasem rozhodujícím pouze biskupové (CIC/1983
kán. 339 §1). Pozvání ne-biskupů a jejich postavení záleží na
rozhodnutí papeže.<br />
<br />
9 Küng, Hans. Vybojovaná svoboda. Praha, 2011.<br />
<br />
10 Seewald, Peter. Joseph kardinál Ratzinger : křesťanství na přelomu tisíciletí. Praha, 1997, s. 60.<br />
<br />
11 Ratzinger, Georg. Můj bratr papež : rozhovor s Michaelem Hesemannem. Praha, 2012, s. 237.<br />
<br />
12
Sodano zřejmě držel ochrannou ruku také nad vídeňským arcibiskupem
Hansem Hermannem Groërem (1919-2003, arcibiskupem 1986-1995, kardinálem
od 1988, v roce 1998 se vzdal svých hodností), který byl obviněn ze
sexuálního zneužívání. Viz tamtéž.<br />
<br />
13
Nejvýraznějším vyjádřením této snahy se stala deklarace Kongregace pro
nauku víry O jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a
církve s názvem Dominus Iesus z 6. srpna 2000, která na mnohé zapůsobila
jako „studená sprcha“ v kontextu velkých očekávání spojených
s jubilejním rokem 2000. Tato očekávání byla podpořena např. textem
apoštolského listu Jana Pavla II. Tertio millennio adveniente O přípravě
na jubilejní rok 2000 z 10.11.1994.<br />
<br />
14 Kaiser, Blair Robert. A Church in Search of Itself: Benedict XVI and the Battle for the Future. New York, 2006, s. 185-186.<br />
<br />
15 Benedikt XVI. Světlo světa : papež, církev a znamení doby. Rozhovor s Peterem Seewaldem. Brno, 2011, s. 73.Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-48207711444243382772014-05-27T09:30:00.001+02:002014-05-28T13:22:20.641+02:00Poznámka a dva citáty ke kauze odvolaného arcibiskupa Róberta BezákaDovolím si zatím jen malou poznámku /a dva dlouhé citáty/ k <b>mému určitému zklamání z celkové atmosféry kolem aktivit na podporu arcibiskupa Róberta Bezáka</b>:
Podle mne se pozornost zbytečně soustředí POUZE na arcibiskupa Bezáka. Jistě je
dobré a správné zastat se člověka, se kterým se nejednalo a nejedná
spravedlivě. Na druhou stranu mám pocit, že se zapomíná na
spolupracovníky Róberta Bezáka, na Boží lid v trnavské arcidiecézi a
obecně na Boží lid, který vnímá pohoršení, které svým veřejným a
ostudným jednání slovenská hierarchie působí a podkopává důvěryhodnost katolické
církve a jejího zvěstování (zvlášť paradoxní bylo, že se tak dělo v roce
konání synody o nové evangelizaci).<br />
<br />
<div class="MsoNormal">
Další
věcí je, že mě mrzí fixovanost Róberta Bezáka na "katolické struktury",
jeho nadměrný smutek ze sesazení a zřejmě zatím žádná alternativní vize
nebo způsob služby, které by se mohl s užitkem věnovat. To je stručně můj dojem z
<b>knihy rozhovorů s názvem Vyznanie</b>... </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Líp než já to vyjádřil <b>Miroslav Kocúr</b>
(nar. 1969, římskokatolický kněz v letech 1995-2003, kdy se rozhodl tuto
službu opustit - více viz rozhovor s příznačným názvem: <a href="http://www.sme.sk/c/6409788/miroslav-kocur-menit-cirkev-zvnutra-nemozne.html" target="_blank">Miroslav Kocúr: Meniť cirkev zvnútra? Nemožné</a> ):</div>
<blockquote class="tr_bq">
<div class="MsoNormal">
<i>"No trochu som sa za posledné dva roky od odvolania arcibiskupa Bezáka
posunul. Zvlášť keď som si cez Vianoce prečítal jeho rozhovor s Mariou
Vrabcovou. Zmocnila sa ma taká bezmocná bolesť. Trochu sa podobala tej,
keď som sa pred rokmi rozhodol odísť z cirkevnej služby, lebo som si
povedal, že na toto ja žalúdok mať nebudem a zastávať sa niečoho, čomu
vnútorne prestávam veriť, nedokážem. Tu nejde len o Sokola a o Trnavu.
Takto podobne je to aj ...</i></div>
<i>Ja som mal vtedy 34 rokov a podaril sa
mi reštart môjho života. Robert Bezák má 52 rokov a aj sám vyjadril, že
celkom nevie čo bude robiť. Jeho reštart prebieha v domove dôchodcov.
Nuž... </i><br />
<i>V slovenskej cirkvi sa nediskutuje
o civilizačných ani o „horúcich" cirkevných témach inak ako tomu bolo za
„Sokola"... Dôležitejšie ako zásadné zmeny sú na cirkevnom Slovensku
momentálne
aj oveľa banálnejšie veci. Napríklad úsmev, pochopenie, schopnosť
povedať zopár ľudských súvislých viet. Vedomie, že tak hovorí arcibiskup
je revolúciou samou o sebe... </i><br />
<i>Tým, ktorým Dubčekova ľudskosť
bola "trochu" málo, však imponuje ľudskosť Bezákova. Ľudská tvár
arcibiskupa Bezáka je tak trochu podobne revolučným fenoménom. Áno, aj
ja som asi náročnejší. Vnímam však inak ako bežný katolík slová, ktoré
počúvam z úst cirkevných lídrov. <b>Preto to, čo hovoril Robert Bezák
nebolo pre mňa ničím výnimočným a obsahovo sa ničím nelíšil od svojich
kolegov.</b></i><br />
<i>Nepochybne bol však človekom s iskrou, ktorá zapaľovala
tú skupinu veriacich, ktorí majú v sebe túžbu po plnokrvnom živote
a chcú ostať aj veriacimi ľuďmi. Túto cieľovú skupinu arcibiskup Bezák
oslovoval. Zástupy mladých na Pohode ho trpezlivo a s úctou počúvali.
V mladých rodičoch vzbudzoval nádej, že generačná výmena biskupov sa
začína úspešne realizovať a že ich deti budú mať možnosť stretnúť aj
sympatického a „normálneho" biskupa, ktorý nechodí na čiernej limuzíne
ale sa ešte stále aj vie a môže bicyklovať. Nemal bacuľatú tvár ani
veľké brucho. Mal príjemný hlas a sympatické vystupovanie. Nehral sa na
bledého aristokrata s maniérami snoba. Športoval a bol bezprostredný.
Mať jedného takého biskupa bolo fajn. Po jeho predchodcovi to nabúralo
veľa stereotypov. Je sympatický, vie sa zasmiať a počúva hudbu, na
ktorej vyrástli oni. <b>Takto málo stačilo, aby sa Robert Bezák stal
hrdinom. </b>Nestal sa populárnym tým, že by začal spochybňovať tradičnú
teologickú náuku alebo že by diskutoval polemicky na témy, o ktorých sa
diskutuje na svetových univerzitách. Nemusel sa zaoberať diskusiou
o AIDS a prezervatívoch, o znovusobášených rozvedených či homosexuáloch
a riešiť morálne dilemy ohľadom eutanázie či embryonálnych buniek.
Nespochybňoval ani pápeža. Kto rozumie teológii, mal pred Jozefom
Ratzingerom prirodzený rešpekt a úctu aj v úrade. <b>Pápežova neomylnosť
platí na Slovensku bez polemík nad rámec jej štandardnej definicie. Na
Slovensku sa o svetových témach nediskutuje.</b> Hoci pri tých škandáloch
s mladistvými sa patrilo čosi povedať. Ani vtedy sa u nás na oficiálnych
cirkevných fórach o cirkvi kriticky nehovorilo. Ani polemicky.</i><br />
<i><b>Je
čarom nechceného, že odvolanie sa nemohlo odohrať takto spektakulárne
pre vieroučný omyl - herézu či niečo, čo by mohlo byť zrozumiteľné
všetkým. Došlo k tomu z neznámych dôvodov. </b>Dodnes ich nepozná ani bývalý
arcibiskup. Vraj v tom boli peniaze. Veľké peniaze. Len peniaze.
Vraj...</i><br />
<i>Je pochopiteľné, že sú ľudia, ktorí majú radi biskupov ako
bol Ján Sokol či pápeža akým bol Benedikt XVI. Je však pochopiteľné, že
sú tu aj ľudia, ktorým viac vyhovuje pápež František a ktorým viac
sedel arcibiskup Robert Bezák... No po prečítaní knihy Marie Vrabcovej som si povedal, že aj napriek
tomu, že nie sme všetci dokonalí ľudia, môžeme podporiť človeka, ktorému
sa podľa toho, čo je verejne známe, deje neprávosť. Preto som sa pod
túto medzinárodnú petíciu podpísal a preto bude fajn keď ju podpíše
ktokoľvek, kto chce zo Slovenska vyštvanému Robertovi Bezákovi dať
vedieť, že aj ľudskosť má svoju cenu a že nám na Slovensku začínajú
ľudia chýbať. A že to Slovensko sa odchodom každého človeka dostáva
stále istejšie do rúk tých, ktorí nemajú ani len tú ľudskú tvár. Majú
svätý krst, prijímanie, birmovku, kňazskú vysviacku, niektorí z nich
dokonca aj tú biskupskú. A vedia, o čom to celé je a tak..."</i></blockquote>
zdroj: <a href="http://kocur.blog.sme.sk/c/346349/Europa-Bezak-a-ludska-cest.html">http://kocur.blog.sme.sk/c/346349/Europa-Bezak-a-ludska-cest.html</a><br />
<br />
I když jsem nemohl být přítomen prezentaci a diskusi k tématu odvolaného arcibiskupa Bezáka na nedávném kolokviu v Olomouci, zaujal mě příspěvek <b>Štefana Hríba </b>(nar. 1965). Hríb nejenom podal stručnou a podle mne trefnou charakteristiku, jak kauza Bezák ovlivnila vnímání katolické církve na Slovensku, ale dokonce dokázal v tom nalézt cosi dobrého s příslibem do budoucnosti (<i>"možno bude vznikať
niečo ako bola v minulosti paralelná tajná cirkev, verná pápežovi, ale
vymedzujúca sa voči Pacem in Terris</i>")<br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>"Nebudem hovoriť jednotlivosti, napokon, toto publikum ich dôverne pozná. Poviem len tri veci, ktoré sa týkajú obrazu cirkvi.</i><br />
<br />
<i>1. Menovanie Bezáka bolo aj kritickou verejnosťou vnímané ako <b>nový
vietor</b>, ako prekvapenie, ktoré ale bolo prijaté veľmi žičlivo. Bolo to
niečo podobné, ako je dnes svetom prijímaný nový pápež. A nebolo to ani
v tomto prípade tým, žeby Bezák hlásal liberálne herézy, ktoré od ľudí
nič nevyžadujú. <b>Bolo to tým, že po rokoch nudy a odťažitosti sa biskupom
stal akoby jeden z nás. </b>Zrazu bol biskupom človek, ktorý vie hovoriť
v televíznej diskusii aj na rockovom festivale, človek, ktorý
nezdôrazňuje lesk a moc svojho úradu, ale lásku a milosrdenstvo, a – čo
bolo tiež veľmi dôležité – človek, ktorý chcel urobiť poriadok
s hospodárením svojho biskupstva a preto odmietol pokračovať
v machináciách svojho predchodcu. <b>Menovanie Bezáka bolo novou šancou pre
obraz cirkvi.</b></i><br />
<br />
<i>2. <b>Spôsob, akým sa cirkev s takto pôsobiacim Bezákom vysporiadala,
túto šancu nadlho zabil. Cirkev vtedy sama posilnila všetky stereotypy,
ktoré o nej vo vedomí spoločnosti dominujú.</b> Že je temná, že je zo
stredoveku, že v nej čestnosť nemá miesto, že jej ide iba o moc
a peniaze, že v nej nevyhráva láska, ale závisť, že v hierarchii sú iba
od reality odtrhnutí intrigáni. Tento obraz vyrástol z trápnych otázok,
ktoré Bezák dostal, z vyjadrenia iného arcibiskupa, že odvolaním Bezáka
sa cirkev očistila, z absencie akejkoľvek solidarity od ostatných
biskupov, z následného zákazu pre všetkých kňazov vyjadrovať sa bez
povolenia príslušného biskupa. A tiež z neexistencie akejkoľvek diskusie
na stránkach Katolíckych novín, vo vysielaní Rádia Lumen a televízie
Lux. Nikto predsa nemôže pochopiť, ak sa o kauze desaťročia
v katolíckych médiách absolútne nehovorí a ešte aj nevinný narodeninový
inzerát venovaný Bezákovi je odmietnutý. Ukázalo sa tým, že to, čo
nazývame katolícke médiá, nie sú médiá. Tým všetkým sa cirkev sama
poškodila. Malý príklad: vysokopostavená úradníčka jednej veľkej banky
mi povedala, že po tomto všetko mala istý čas problém vstúpiť do
kostola, pretože sa tam cítila ako spoluvinná. A je to hlboko veriaca
žena.</i><br />
<br />
<i>3. Ale paralelne sa na kauze Bezák opäť tvorí aj iný obraz cirkvi.
Ukázalo sa napríklad, že cirkev nie je iba nestíhajúca hierarchia, a nie
je tiež jednotne konajúca. <b>Objavili sa zaujímaví ľudia, začali sa
tvoriť petície, začali sa ozývať mladí, veriaci začali oslovovať svojich
biskupov.</b> Neopúšťajú pritom cirkev, naopak, milujú ju. Nechcú búrať ani
dobré tradície. Ale chcú pravdu a lásku. Ide to naozaj pomaly, a je
možné, že sa to nepodarí. Ale už samotný fakt, že na Slovensku bol zhora
odvolaný biskup a mnohí ľudia sa ho zastali, je nádejný. <b>Možno to znovu
bude vyžadovať trápenie, krivdy, život na okraji, a možno bude vznikať
niečo ako bola v minulosti paralelná tajná cirkev, verná pápežovi, ale
vymedzujúca sa voči Pacem in Terris.</b> Ale kauzou Bezák sa cirkev okrem
sebapoškodenia našťastie vystavila aj možnosti, že sa znovu oživí
a premení."</i></blockquote>
Unknownnoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-54557293581298899052014-05-26T13:30:00.000+02:002014-05-26T13:30:34.588+02:00Jde to i jinak? aneb Chování německých a slovenských biskupů v malém srovnáníVypůjčil jsem si název z drobné a inspirativní knihy známého morálního teologa Bernharda Häringa (1912-1998) "Jde to i jinak : cesty k novým vztahům v církvi" (Praha, Vyšehrad, 1994). Myslím si, že stojí za to všímat si rozdílných přístupů biskupů k problémům v katolické církvi, především ve vztahu k "církevní veřejnosti" a jejímu informování.<br />
<br />
Do očí bijící je srovnání přístupu německých biskupů ke kauze tzv. biskupa luxusu, limburského<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
</w:WordDocument>
</xml><![endif]--><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" LatentStyleCount="156">
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div class="MsoNormal">
<b>Franz-Petera Tebartz-van Elsta </b>(nar. 1959, od 2003 pomocný biskup, od 2007 biskupem v Limburgu, 26. března 2014 rezignoval) a slovenských biskupů ke kauze odvolaného trnavského arcibiskupa <b>Róberta Bezáka</b> (nar. 1960, 2009 jmenován arcibiskupem v Trnavě, 2. července 2012 sesazen).</div>
<br />
<span class="userContent" data-ft="{"tn":"K"}"></span><br />
<span class="userContent" data-ft="{"tn":"K"}"></span><br />
<span class="userContent" data-ft="{"tn":"K"}"></span><br />
<span class="userContent" data-ft="{"tn":"K"}"><br /></span>
<span class="userContent" data-ft="{"tn":"K"}">Na jedné straně vidíme <b>rychlost a způsob, jakým německá církev řešila kauzu
limburského "biskupa luxusu"</b>. Po stále rostoucích protestech byl 23. října 2013 Vatikánem postaven mimo službu, resp. předložil svojí rezignaci </span><span class="userContent" data-ft="{"tn":"K"}"><span class="userContent" data-ft="{"tn":"K"}">(viz <a href="http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19014" target="_blank">stručná zpráva Rádia Vaticana</a>). Zároveň již 4. října 2013 zřídil tehdejší předseda německé biskupské konference arcibiskup Freiburg im Breisgau Robert Zollitsch (nar. 1938, zajímavé je, že od 17. září 2013 byl již emeritovaný, ale předsedou konference zůstal až do jmenování nástupce 12. března 2014) komisi pro všetření finančních záležitostí kolem kritizované stavby. Tato zpráva byl v únoru 2014 předložena biskupské konferenci a předložena také vatikánské Kongregaci pro biskupy. Když ke dni 26. března 2014 Vatikán Tebartzovu rezignaci přijal, byla 100-stránková zpráva na stránkách biskupské konference zveřejněna (viz <a href="http://www.dbk.de/fileadmin/redaktion/diverse_downloads/presse_2014/2014-050b-Abschlussbericht-Limburg.pdf" target="_blank">http://www.dbk.de/fileadmin/redaktion/diverse_downloads/presse_2014/2014-050b-Abschlussbericht-Limburg.pdf</a>). Zároveň nový předseda německé biskupské konference kardinál Reinhard Marx (nar. 1953) vydal prohlášení, kde mimo jiné konstatoval, </span><span class="text_exposed_show">že z této kauzy plyne poučení, že <b>je třeba důsledně dbát na větší transparentnost a důvěryhodnost církve. </b>(viz <a href="http://www.dbk.de/presse/details/?presseid=2520&cHash=7aca2c8201f194f88094642d7b448cc6">http://www.dbk.de/presse/details/?presseid=2520&cHash=7aca2c8201f194f88094642d7b448cc6</a> ). Rovněž samotný biskup Tebartz vydal prohlášení, ve kterém </span></span>uznal, že chyboval, i když neúmyslně a požádal o odpuštění lidi, kterým jeho zanedbání způsobilo utrpení (viz <a href="http://www.domradio.de/themen/bistuemer/2014-03-28/bischof-franz-peter-tebartz-van-elst-entschuldigt-sich">http://www.domradio.de/themen/bistuemer/2014-03-28/bischof-franz-peter-tebartz-van-elst-entschuldigt-sich</a> nebo stručná zpráva v češtině: <a href="http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19890">http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19890</a> ).<br />
<br />
<span class="userContent" data-ft="{"tn":"K"}"><span class="text_exposed_show"> </span></span><br />
<span class="userContent" data-ft="{"tn":"K"}"><span class="text_exposed_show">Když tento "německý" způsob srovnáme s <b>mlčením a mlžením slovenských biskupů kolem odvolání trnavského arcibiskupa
Bezáka</b>, tak vynikne rozdíl. V případě arcibiskupa Bezáka téměř dva roky po jeho odvolání není dosud známý
důvod jeho odvolání, není vysvětlen pochybný průběh tohoto procesu a snahou slovenské
biskupské konference je, jak se zdá, na kauzu co nejdřív zpomenout a dělat, jako by se nic
nestalo. Abych byl konkrétní, tak mám na mysli konkrétně: 1) Vysloveně trapné vystoupení arcibiskupa <b>Stanislava Zvolenského</b> (nar. 1958, od 2004 pomocný biskup, od 2008 arcibiskupem v Bratislavě) na tiskové konferenci dne 8. listopadu 2012. /více jsem o ní psal zde: <a href="http://martinovymarnosti.blogspot.cz/2012/11/kauza-bezak-kolegialita-slovenskych_8232.html">http://martinovymarnosti.blogspot.cz/2012/11/kauza-bezak-kolegialita-slovenskych_8232.html</a> / a 2) Nepravdy mluvčího slovenské biskupské konference </span></span><b>Jozefa Kováčika</b> (nar. 1972, mluvčím je od roku 2006), především v rozhovoru ze 17. prosince 2012 /více jsem o tom psal zde: <a href="http://martinovymarnosti.blogspot.cz/2012/12/proc-mluvci-kbs-nerika-pravdu.html">http://martinovymarnosti.blogspot.cz/2012/12/proc-mluvci-kbs-nerika-pravdu.html</a> /.<br />
<br />
Jak vidíme, jde to i jinak...<br />
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-45970058996809765412014-05-26T11:02:00.004+02:002014-05-26T11:02:34.574+02:00Kardinál Vlk o tzv. plenárním sněmu a diecézní synodě<span style="font-size: small;">Myslím si, že kdokoliv chce uvažovat o dialogu v rámci české katolické církve, nemůže se vyhnout přemýšlení o <b>fiasku tzv. plenárního sněmu katolické církve</b>. Nejde mi o příslovečné kopání do mrtvoly, tj. akce, ke které se v podstatě dnes nikdo nehlásí. Ostatně k tématu jsme se už kdysi dost kriticky vyjádřil (viz článek <a href="http://www.getsemany.cz/node/766" target="_blank">Odbytý sněm české římskokatolické církve</a>). Když dnes slyším nějaké výzvy k dialogu v církvi, tak si vždy vzpomenu na tuto akci. Na jedné straně přinesla obdivuhodné vzepětí aktivity mnoha laiků (aniž bych chtěl přeceňovat výstupy řady tzv. sněmovních kroužků), na straně druhé do očí bíjíci neochotu nebo neschopnost biskupů hlasům "zdola" naslouchat a smysluplně využít. Čteme-li různá vyjádření biskupů v souvislosti se sněmem a srovnáme-li je s realitou, neubráníme se pochybnostem o jejich důvěryhodnosti. Myslím si, že bez jasného přiznání tehdejší neochoty či neschopnosti biskupů naslouchat bude opravdu těžké jim uvěřit nějaké další výzvy k dialogu.</span><br />
<span style="font-size: small;"><br /></span>
<span style="font-size: small;">V souvislosti s přípravou na diskusi v rámci <a href="http://kolokvium-olomouc.webnode.cz/" target="_blank">olomouckého kolokvia Na cestě k dialogu v církvi</a> jsem se i k tématu sněmu vrátil. Zajímalo mě, co k tématu uvedl kardinál Miloslav Vlk.</span><br />
<span style="font-size: small;"><br /></span>
<span style="font-size: small;">Důvody byly zhruba tři:</span><br />
<span style="font-size: small;">1) Kardinál Miloslav Vlk má své stránky s dostupnými texty - viz <a href="http://www.kardinal.cz/">http://www.kardinal.cz/</a></span><br />
<span style="font-size: small;">2) Kardinál Miloslav Vlk především v 90. letech 20. století aktivně podporoval různé ekumenické aktivity v rámci tzv. očištění historické paměti (viz encyklika Jana Pavla II., Ut unum sint, čl. 2). Měl by si být vědom důležitosti tohoto aktu, ať už se týká dávné minulosti nebo událostí poměrně nedávných (tj. plenární sněm).</span><br />
<span style="font-size: small;">3) V březnovém rozhovoru pro Magazín ChristNet vyjádřil kritiku aktivit lidí na podporu odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Mimo jiné řekl: <i>"</i></span><i>Já jsem poněkud změnil názor na celou kauzu po té, co jsem zažil v Brně
v katedrále při společné koncelebraci slovenských a českých biskupů
protesty těchto skupin, které nebyly ojedinělé a znovu se opakovaly a
které bohužel arcibiskup Bezák nezastavil a nevysvětlil lidem, že takto
nelze v církvi jednat, i když chápu v určitém směru rozhořčení lidí. Ale
takto věci nelze řešit" </i>Zůstal nám však dlužen odpověď, jak tedy lidé mají jednat, když je biskupové ignorují - opět viz postoj k hlasům vyjádřených laiky v rámci přípravy tzv. plenárního sněmu. Rozhovor viz http://www.christnet.cz/clanky/5237/rozhovor_s_otcem_kardinalem_vlkem_pokracovani.url<br />
<span style="font-size: small;"><br /></span>
<span style="font-size: small;"><br /></span>
<span style="font-size: small;">Bezprostředně po skončení tzv. plenárního sněmu, v srpnu 2005, vyjádřil první sekretář přípravné komise plenárního sněmu a hlavní propagátor myšlenky sněmu, Miloš Raban (1948-2011), názor, že plenární sněm by měl pokračovat diecézními synodami - viz <a href="http://www.katyd.cz/clanky/plenarni-snem-by-mel-pokracovat-dieceznimi-synodami.html">http://www.katyd.cz/clanky/plenarni-snem-by-mel-pokracovat-dieceznimi-synodami.html</a></span><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
</w:WordDocument>
</xml><![endif]--><span style="font-size: small;"><br /></span>
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" LatentStyleCount="156">
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div align="left" class="MsoFootnoteText" style="text-align: left;">
<span style="font-size: small;">Kardinál Miloslav Vlk ve stejném čísle Katolického týdeníku v rozhovoru zmínil, že neúspěchem bylo, že se nedosáhlo větší
angažovanosti kněží a také, že <i>„je třeba
litovat především promarněné šance tohoto vzepětí iniciativy“</i>, tj. laiků. Viz Kardinál
Vlk: Jak dál po sněmu. <i>Katolický týdeník.
Perspektivy. </i>2005, č. 33. Dostupné online: <a href="http://www.katyd.cz/clanky/kardinal-vlk-jak-dal-po-snemu.html">http://www.katyd.cz/clanky/kardinal-vlk-jak-dal-po-snemu.html</a></span></div>
<div align="left" class="MsoFootnoteText" style="text-align: left;">
<span style="font-size: small;"><br />
O dva roky později, v roce 2007, kardinál Vlk ocenil sněmovní kroužky jako
velkou šanci k dialogu a mluvil o plánované diecézní synodě: <i>„Jistě velkou šancí k dialogu byly sněmovní
kroužky – v nich, podobně jako i v jiných malých společenstvích – je
nejpříznivější možnost pro skutečný dialog. Proto také doufám, že v rámci
diecézní synody se aspoň část lidí, kteří tyto kroužky vytvářeli, znovu začne
scházet a prostory dialogu vytvoří.“ </i>Dále poněkud eufemisticky připustil: <i>„Zásadní roli při vytváření veřejného mínění
v církvi měl sehrát náš Plenární sněm. Jak už jsem říkal – sněmovní kroužky
byly takovými zárodky veřejného mínění v církvi – ale pak jsme to nechali na
půl cesty. Nebyl to záměr, jen naše nezkušenost i nedostatek sil. Aspoň něco z
toho se přece jenom promítlo v tom závěrečném dokumentu Život a poslání
křesťanů v církvi a ve světě, zejména v části věnované laikům.“ </i>Viz Rozhovor
s Jiřím Zajícem viz Dialog o dialogu, 6. srpna 2007. Dostupné online: <a href="http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=141">www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=141</a></span></div>
<div align="left" class="MsoFootnoteText" style="text-align: left;">
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div align="left" class="MsoFootnoteText" style="text-align: left;">
<span style="font-size: small;">Ve svém bilančním rozhovoru v závěru svého
působení, začátkem roku 2010, kardinál Vlk zmínil údajný pokrok v přípravě
diecézní synody a podle mne zcela naivně uvažoval o obnovení /resp. oživení/ sněmovních
kroužků: <i>„Dalším krokem by teď mělo být
oživení bývalých sněmovních kroužků, které představovaly určitý krok kupředu,
poněvadž se věřící učili spolu modlit i vést dialog o situaci v naší církvi. Z
těchto kroužků jsou zachovány zápisy. Ukazují úroveň toho, jak vidí laici
situaci v církvi a případně i její řešení. S tím by bylo dobré ještě pracovat.
To ovšem bude výzva už pro mého nástupce.“</i> Viz Bilanční rozhovor – 1. část, 4.
ledna 2010. Dostupné online: <a href="http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=396">http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=396</a></span></div>
<div align="left" class="MsoFootnoteText" style="text-align: left;">
<span style="font-size: small;"><br /></span>
<span style="font-size: small;"><br /></span>
<span style="font-size: small;">Jsme zhruba v polovině roku 2014, tj. 4 roky po této poslední zmínce. Nástupce kardinála Miloslava Vlka, kardinál Dominik Duka se zatím - nakolik je mi známo - k uvedeným tématům příliš nevyjadřoval. V nějaké internetové diskusi jsem zaznamenal, že jeden z jeho hlavních poradců Norbert Badal zmínil, že by se mohla konat diecézní synoda pražské arcidiecéze. Její náplní by však měla být zřejmě hlavně nová situace katolické církve po shcválení tzv. majetkového vyrovnání. Financování je však téma, o kterém biskupové zřejmě nejsou ochotni příliš diskutovat.</span><br />
<span style="font-size: small;"><br /></span>
<span style="font-size: small;">Zajímavé může být sledování pokusů o dialog v plzeňské diecézi těsně před odchodem současného biskupa - viz vyjádření Vlka z roku 2010: <i>"</i></span><span style="font-size: small;"><i>To ovšem bude výzva už pro mého nástupce.“ </i>:-)</span><br />
<span style="font-size: small;"><br /></span>
<span style="font-size: small;">Podobně jako u politiků tak i pro vztah k biskupům platí, abychom nebyli příliš naivní a neměli špatnou paměť.</span></div>
Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-6732280830801563272014-05-23T17:34:00.000+02:002014-05-26T09:55:30.187+02:00Dvě vize "církve budoucnosti" aneb Ratzinger a Urban<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
</w:WordDocument>
</xml><![endif]--><span style="font-size: small;"><br /></span>
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" LatentStyleCount="156">
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div class="MsoFootnoteText">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: small; line-height: 102%;"><i>Na poslední chvíli jsem byl pozván, abych zastoupil církevního historika na kolokviu s názvem</i></span><span style="font-size: small;"><i> </i><i><a href="http://kolokvium-olomouc.webnode.cz/" target="_blank">Na cestě k dialogu v církvi</a>, které se konalo
ve dnech 16. a
17. května 2014 v Olomouci. Stačil jsem si připravit několik bodů, které jsem poté zpracoval do obšírnějšího článku, který snad vyjde v časopise <a href="http://www.getsemany.cz/node/3125" target="_blank">Getsemany</a>. V textu hodně cituji různé autory a aby celý text nevyzněl příliš pesimisticky, zařadil jsem na závěr dvě vize o církvi budoucnosti. Pro zajímavost je otiskuji zde.</i></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Linux Libertine"; line-height: 102%;"><i>
</i> </span></span></div>
<span style="font-size: small;"><br /></span>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: small; line-height: 102%;"> </span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: small; line-height: 102%;">Aby výčet neúspěšných
pokusů o dialog a celkový text nevyzněl jen pesimisticky, tak na závěr ocituji
dvě vize církve, jedná je západní provenience od významného německého teologa,
druhá pochází od českého kněze. Obě vznikly ve stejné době koncem 60. let,
tudíž jsou plodem reflexí koncilních textů v konkrétních historických
situacích. Ponechám na čtenářích, jak znějí tyto vize dnes v českém
církevním prostředí, kde se zdá, že nejintenzivnější diskuse probíhají kolem
tzv. majetkového vyrovnání.</span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: small; line-height: 102%;">První vize je z již
citované přednášky, kterou Joseph Ratzinger pronesl dne 25. prosince 1969 v
Hessenském rozhlase:</span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Linux Libertine"; line-height: 102%;">„Z dnešní krize i tentokrát povstane církev zítřka,
která ztratí mnohé. Zmenší se a bude muset stále začínat od základu. Nebude
moci obývat budovy, vzniklé v době velkého rozmachu. S úbytkem svých
příslušníků ztratí i mnohá společenská privilegia. Bude se mnohem silněji než
dosud jevit jako dobrovolné společenství, do něhož se vstupuje jenom na základě
vlastního odhodlání. Jako malé společenství bude mnohem více tvořeno
iniciativami jednotlivých členů. Jistě bude mít i nové formy duchovního úřadu a
bude světit osvědčené křesťany z praktických povolání. V mnohých menších obcích,
případně v omezených sociálních skupinách se bude běžná duchovní správa konat
tímto způsobem. Vedle toho však bude nezbytný také kněz, který se stejně jako
dosud bude věnovat pouze tomuto úřadu. Avšak při všech těchto změnách, které si
lze domýšlet, bude církev znovu a s veškerou rozhodností nacházet svou podstatu
v tom, co bylo vždycky jejím jádrem: víra v Boha Trojjediného, v Ježíše Krista,
Božího Syna, který se stal člověkem, v pomoc Ducha svatého, která potrvá až do
konce. Ve víře a v modlitbě bude spatřovat své těžiště, svátosti bude prožívat
opět jako bohoslužbu a ne jako problém liturgického provedení. Bude to církev
proniknutá vnitřním životem, jež nevytlouká svůj politický kapitál střídavým
flirtováním s levicí nebo pravicí. Bude to mít těžší, neboť krystalizace a pročištění
jí bude stát mnoho sil. Zchudne a stane se církví chudých. Bude se rozvíjet jen
stěží, protože se bude muset oprošťovat jak od sektářské úzkoprsosti, tak od
mnohomluvné svévole. </span></i></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Linux Libertine"; line-height: 102%;">Lze předpovídat, že toto všecko si vyžádá čas. Proces
bude dlouhý a namáhavý, tak jako byla velmi dlouhá cesta od falešného
progresismu v předvečer francouzské revoluce, kdy i biskupové považovali za
moderní vysmívat se článkům víry a naznačovat, že ani existenci Boha nelze mít
za jistou, až k obnově v 19. století. Ale po zkouškách těchto krizí bude z
produchovnělé a oproštěné církve vyvěrat mohutná síla, neboť lidé budou ve
zcela a dokonale naplánovaném světě nevýslovně osamoceni, a jakmile úplně
ztratí Boha, zjistí, že jsou strašlivě chudí. A tehdy objeví malé společenství
věřících jako úplnou novinku. Jako naději, která k nim přichází, jako odpověď,
kterou ve skrytu vždycky hledali.</span></i></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-size: small;"><i><span style="font-family: "Linux Libertine"; line-height: 102%;">Pokládám za jisté, že církvi nastávají těžké časy, byť
její vlastní krize teprve začíná. Nutno počítat se značnými otřesy. Ale jsem si
jist také tím, co bude na konci: nikoliv církev politického kultu, ... nýbrž
církev víry. Snad už nebude schopna být silou, ovládající společenské proudy,
jako tomu bylo kdysi, ale bude znovu vzkvétat a pro lidi se stane viditelným
domovem, který jim dává život a naději přesahující smrt.“</span></i><a href="https://www.blogger.com/blogger.g?blogID=771125180506616325#_ftn1" name="_ftnref1" title=""><span class="MsoFootnoteReference"><i><span style="font-family: "Linux Libertine"; line-height: 102%;"><span class="MsoFootnoteReference"><b><span style="color: black; font-family: "Linux Libertine";">[1]</span></b></span></span></i></span></a></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: small; line-height: 102%;">Druhá vize je od františkána
Jana Evangelisty Urbana (1901-1991), část je z jeho přednášky v rámci
cyklu Živá teologie a část je vybrána z jeho textů.</span><span style="font-size: small;"><a href="https://www.blogger.com/blogger.g?blogID=771125180506616325#_ftn2" name="_ftnref2" title=""><span class="MsoFootnoteReference"><span style="font-family: "Linux Libertine"; line-height: 102%;"><span class="MsoFootnoteReference"><span style="color: black; font-family: "Linux Libertine";">[2]</span></span></span></span></a></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: small; line-height: 102%;">Podle Urbana bude církev
vždy diasporou: <i>„Bude také vždy méně činitelů,
které by jí pomáhaly, jako veřejné mínění, napodobovací pud, zvyk, výchova
prostředím, veřejná zařízení a vyučování náboženství, podpory a ochrany církve
a jejích institucí, velká církevní zařízení (jako university, ústavy a
katedrály). Bude naopak mizet z očí lidí a nebude už ani pronásledována,
protože by investice na pronásledování byly vyšší než na žádoucí umlčení a
potření náboženství... Církev diaspory se nebude spoléhat na podporu státu,
nýbrž jen a jen na dobrou vůli jednotlivců, nebo malých skupin. Kněžstvo nebude
mít nějaké zvláštní postavení a přednosti (ve voj. službě, soudnictví), nebude
zvláštním stavem, ale bude se vykonávat vedle civilního zaměstnání. Církev
nebude mít podobu sociálních institucí, nebude mít politický vliv ani politické
ambice, nýbrž zůstane jí její náboženský charakter... Církev je věcí pokory,
důvěry, oddanosti, utrpení, konání dobra zadarmo – ne věcí vítězství!“</i></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: small; line-height: 102%;">Bude mizet „velká a řídká“
církev a církev budoucnosti se <i>„bude
stahovat, zahušťovat do malých skupin, bude žít v malých skupinách. Ale
jakých! Církev bude potom sice rozlita po světě asi v malých bodech, ale
jak budou ty body silné, silné láskou, silné svátostí, ctností evangelia, silné
v jednotě mezi sebou, jak budou žít jako církev, že ji budou cítit... To
bude církev, která se cítí, prožívá blízkost křesťanů k sobě, jednotu
srdcí, jednotu vzájemné pomoci, podpory.“ </i>V budoucnosti se nebudou
stavět velké katedrály a kostely. <i>„Budou
spíše malé bohoslužebné, víceúčelové místnosti, třeba krásné, ale malé; ve
velikých, ohromných domech bude kaple, která – dejme tomu – bude jen pro ten
dům... budou spíše malé místnosti, ale takové, aby podporovaly zvnitřnění bez
překážky vnějších struktur. Budou hlavně na božskou Eucharistii... všechno je
zjednodušené, i roucha jsou zjednodušená. A i ta více ustoupí, že bude
v budoucnosti více pravidelná oběť mše svaté, např. bez mešních rouch...
To všechno ukazuje na zjednodušení a zvnitřnění.“</i></span></div>
<br />
<div>
<span style="font-size: small;"><br clear="all" /></span>
<br />
<hr align="left" size="1" width="33%" />
<div id="ftn1">
<div class="MsoFootnoteText">
<span style="font-size: small;"><a href="https://www.blogger.com/blogger.g?blogID=771125180506616325#_ftnref1" name="_ftn1" title=""><span class="MsoFootnoteReference"><span style="font-family: "Linux Libertine";"><span class="MsoFootnoteReference"><span style="font-family: "Linux Libertine";">[1]</span></span></span></span></a> Ratzinger, Josef. Jak bude vypadat církev ve
třetím tisíciletí? Dostupné online: <a href="http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17859">http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17859</a></span></div>
</div>
<div id="ftn2">
<div class="MsoFootnoteText">
<span style="font-size: small;"><a href="https://www.blogger.com/blogger.g?blogID=771125180506616325#_ftnref2" name="_ftn2" title=""><span class="MsoFootnoteReference"><span style="font-family: "Linux Libertine";"><span class="MsoFootnoteReference"><span style="font-family: "Linux Libertine";">[2]</span></span></span></span></a> Urban, Jan
Evangelista. Dnešní přístup k teologii : křesťan v současném světě.
Praha 1969, s. 24-25. Ventura, Václav. Eklesiologie Jana Evangelisty Urbana
OFM. In: Novotný, Vojtěch, ed. <i>Česká
katolická eklesiologie druhé poloviny 20. století.</i> Praha 2007, s. 103-104.
Viz též Vaško, Václav. Jan Evangelista Urban – život a dílo : sonda do dějin
české teologie a spirituality. Brno 2001.</span></div>
</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-75217673458033316312014-04-01T11:31:00.001+02:002014-04-01T15:50:02.081+02:00Michael Slavík - kandidát na biskupa?Po delší době vkládám příspěvek spíše z oblasti církevních drbů. Navíc je ve stádiu rozpracování, takže předpokládám, že jej možná budu doplňovat.<br />
<br />
Nedávno jsem se zeptal kamaráda, zda má nějaký tip na kandidáta na uprázdněný biskupský stolec v Českých Budějovicích (biskup Jiří Paďour podal rezignaci ze zdravotních důvodů, která byla k 1. 3. 2014 přijata, 4. dubna se dožívá 71 let). V podstatě bez přemýšlení mi řekl, že <b>Michaela Slavíka</b> (59 let), dosavadního generálního vikáře pražské arcidiecéze. Jen asi bude záležet na tom, zda arcibiskup Duka najde na jeho místo v Praze někoho jiného.<br />
<br />
Takto inspirován, zamyslel jsem se nad tímto kandidátem a uznal jsem, že je skutečně vážným. I když osobně bych tipoval, že Michael Slavík by spíš mohl mířit do Plzně (rezignace biskupa <b>Františka Radkovského</b> je na spadnutí, dne 3. října 2014 dosáhne věku 75 let). Zdá se mi, že České Budějovice nějsou zase až tak "výhodným místem", nakolik se dá tato optika použít.<br />
<br />
Na jedné straně je možné zmínit např. "odložení" biskupa <b>Pavla Posáda</b> (61) do Českých Budějovic poté, co neunesl tíhu úřadu litoměřického biskupa (jmenován 2003, do úřadu uveden 2004), zhroutil se a po čtyřel letech, kdy biskupství administroval <b>Dominik Duka</b>, byl jmenován pomocným biskupem v Českých Budějovicích. Není se co divit, že po rezignaci biskupa Paďoura nebylo Posádovi svěřeno administrování biskupství. Administrátorem se stal českobudějovický generální vikář (od roku 2008, nastoupil po Janu Baxantovi) <b>Adolf Pintíř</b> (62 let).<br />
<br />
Naopak dva jiní, zřejmě "schopnější" nebo "ambicióznější", z Českých Budějovic odešli, konkrétně <b>Miloslav Vlk</b> (po krátkém biskupování v Budějovicích v letech 1990-1991 byl povolán do Prahy) nebo <b>Jan Baxant</b>, v letech 2003-2008 generální vikář v ČB, jmenovaný biskupem v Litoměřicích (jakási výměna s Posádem).<br />
<br />
<b><u>Michael Slavík</u>,</b> nar. 1955, v letech 1995-1997 spirituálem pražského arcibiskupského semináře, v letech 1997-2000 rektorem semináře, od roku 2000 generálním vikářem pražského arcibiskupství a řada dalších titulů a funkcí. Za zmínku stojí především jeho angažmá v katolickém charizmatickém hnutí.<br />
<br />
Ve společnosti budoucích biskupů se pohyboval např. v arcibiskupském semináři. Na místo rektora nastoupil po již zmíněném <b>Janu Baxantovi </b>(ten byl vicerektorem v letech 1990-1993 a poté rektorem 1993-1997; po působení v Kolíně 1997-2000 a u P. Marie před Týnem v Praze 2000-2002 byl povolán do Budějovic, viz výše). Naopak na místě spirituála jej nahradil <b>Karel Herbst </b>(byl jím v letech 1997-2000, a po dvouletém působení ve Fryštáku u Holešova byl v roce 2002 jmenován pomocným biskupem v Praze).<br />
<br />
Jinou pomyslnou líhní budoucích biskupů je Pražská metropolitní kapitula, jejímž kanovníkem se Michael Slavík stal v roce 2001. Shodou okolností obsadil místo uvolněné <b>Jiřím Paďourem</b> po jeho jmenování českobudějovickým biskupem (canonicus ecclesiastes et secundus Ioanneus).Kanovníkem metropolitní kapituly byl kromě Jiřího Paďoura před svým jmenováním ostravsko-opavským biskupem <b>František Václav Lobkowicz</b> (v letech 1993-1996) a také plzeňský biskup <b>František Radkovský</b> (1991-1993). Členy kapituly jsou rovněž pražští pomocní biskupové <b>Václav Malý</b> (od 1998) a <b>Karel Herbst</b> (od 2007), oba byli kanovníky jmenováni až dva roky po svém biskupském svěcení.<br />
<br />
Samozřejmě jsou to jen spekulace, ale trochu se opírají o odkaz na to, jak to v církvi většinou chodí. Zásadním problémem je nedostatek vhodných kandidátů, ale to není jen český problém. Např. v Německu je momentálně 6 neobsazených biskupství, včetně dvou největších v Kolíně nad Rýnem a ve Freiburgu (z 27) a v dalších 5 jsou biskupové nad 70 let (včetně mohučského arcibiskupa kardinála Lehmanna, kterému je už 77 let).<br />
<br />
Mimochodem o Slavíkovi některá média spekulovala už v roce 2010 v souvislosti s odchodem kard. <b>Miloslava Vlka</b>, ale pražské arcibiskupství bylo přece jen velké sousto. Reálnější vypadají informace z února 2011 (<a href="http://www.christnet.cz/clanky/4553/kralovehradecka_dieceze_ceka_na_noveho_biskupa_jiz_jedenact_mesicu.url" target="_blank">článek na Christnetu</a>), podle kterých se kardinál Vlk údajně pokoušel prosadit Slavíka na biskupství do Hradce Králové po odchodu Dominika Duky do Prahy. Slavík však nebyl součástí terna, tj. trojice kandidátu navržených do Vatikánu, takže bylo obtížné jej prosadit a nakonec dostal přednost "Říman" Vokál.<br />
<br />
Možná současným biskupským jmenováním Slavíka by došlo k elegantní výměně. Tento zasloužilý muž z doby kardinála Vlka by po 14 letech ve funkci generálního vikáře byl odměněn a kardinál Duka by jej mohl nahradit svým mužem, <b>Tomášem Holubem</b>, který byl jeho generálním vikářem v Hradci Králové (v letech 2008-2010, spolu s problematickým Josefem Sochou, který byl v minulosti veden jako spolupracovník StB) a prozatím je generálním sekretářem České biskupské konference (nastoupil v červenci 2011, mandát gen. sekretáře ČBK je na 5 let). V současnosti je Tomáš Holub na roztrhání, především v souvislosti s tzv. majetkovým narovnáním. Nevím, zda je stále poradcem hradeckého biskupa Jana Vokála, který se vzhledem ke svému více než dvacetiletému pobytu v zahraničí (na státním sekretariátu ve Vatikánu) v agendě a především v situaci biskupství pochopitelně těžko orientuje.<br />
<br />
Jak už jsem řekl, osobně bych Michaela Slavíka viděl spíš jako adepta na plzeňského biskupa, což se zřejmě dalo i plánovat. Nevím, nakolik byla rezignace Jiřího Paďoura očekávaná, o jeho špatném zdravotním stavu se mluví už delší dobu a nakolik tedy mohla zamíchat různými plány. Každopádně bude zajímavé, jaká jména se podaří nelézt. Poslední volba "vatikánského úředníka" <b>Jana Vokála</b> (55 let) na jaře 2011 do Hradce Králové se mi nezdála příliš vhodná, ale ze zákulisních informací mám pocit, že o toto biskupství příliš velký zájem nebyl (viz např. již výše zmíněný článek Christnetu).<br />
<br />
Možná by nebylo špatné, kdyby se biskupem v Českých Budějovicích stal současný administrátor a generální vikář <b>Adolf Pintíř</b> (62). Oproti Slavíkovi a např. Vokálovi je to člověk, který je s diecézí dlouhodobě spjatý a podle dostupných informací působí celkem dobře (i když jsem si ho detailněji nelustroval). Na druhou stranu Pintíř zřejmě nesplňuje požadavek kanonického práva, tj. mít doktorát nebo alespoň licenciát z teologie nebo kanonického práva (CIC, k. 378). Naopak <b>Michael Slavík</b> hodnost ThDr. od roku 1996 má. Spolu s <b>Janem Vokálem </b>(doktorát práv z Říma /2008/ a titul JUDr. z Prahy /2009/) a <b>Dominikem Dukou</b> (licenciát teologie z Varšavy /1979/) by byl jedním z mála biskupů v ČR, který tuto podmínku splňuje.<br />
<br />
Úmyslně jsem se nevěnoval nějakým úvahám o vhodnosti či nevhodnosti případného kandidáta...Unknownnoreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-16142785359637968782013-10-16T15:21:00.004+02:002013-10-16T15:21:35.281+02:00Kardinál Reinhard Marx, jeden z osmi papežových poradců<i>Na naléhání redaktorek <a href="http://umlaufoviny.com/" target="_blank">Umlaufovin</a>, které v minulosti převzaly již několik textů z mého blogu (podobně jako např. <a href="http://www.christnet.cz/" target="_blank">Magazín Christnet</a>), jsem napsal text určený přímo pro jejich server. Věnuje se jednomu z osmi poradců papeže Františka, mnichovskému arcibiskupovi Marxovi. Jako ochutnávku sem vkládám závěrečnou část textu, v níž zmiňuji jednu jaho kauzu z minulosti, o které - jak jsem zjistil - řada lidí neví. Celý text je k dispozici<a href="http://umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny/kardinal-reinhard-marx-jeden-z-osmi-papezovych-poradcu" target="_blank"> zde</a>.</i><br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>... </i><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: 16px;"><span style="font-family: verdana,geneva,sans-serif;"><strong>Teologicky konzervativní kardinál v minulosti suspendoval kněze</strong></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: 16px;"><span style="font-family: verdana,geneva,sans-serif;">V
závěru zmiňovaném rozhovoru kardinál Marx sám sebe označil za
teologicky spíše konzervativního, zatímco v sociální oblasti za
progresivního. Vzápětí se ho redaktor zeptal na jeden konflikt z doby
před deseti lety, kdy suspendoval katolického kněze a emeritního
profesora systematické teologie Gotthold Hasenhüttla kvůli jeho účasti
na společné bohoslužbě s protestanty. Kardinál sice konstatoval, že za
svým tehdejším rozhodnutím si stojí. Připustil však, že dnes by možná
jednal mírněji a místo disciplinárních trestů by se v dialogu pokusil o
nalezení jiné cesty.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: 16px;"><span style="font-family: verdana,geneva,sans-serif;">O
co tehdy šlo? V roce 2003 se konal v Berlíně první ekumenický
Kirchentag. Přípravný výbor se oficiálně dotazoval ve Vatikánu na
možnost povolení společného slavení eucharistie katolických a
evangelických křesťanů při této jedinečné ekumenické události. Po
zamítavé odpovědi se navzdory přání řady věřících rozhodl toto
stanovisko respektovat. V průběhu jeho konání se pak mimo oficiální
program uskutečnily dvě liturgie, pořádané hnutím Wir sind Kirche, které
účastníkům umožnily alespoň eucharistickou pohostinnost, tj. nešlo o
společné slavení, jak mylně informovala některé média. Během jedné z
nich katolický kněz a emeritní profesor systematické teologie Gotthold
Hasenhüttl pozval všechny přítomné, včetně evangelických křesťanů, k
účasti na eucharistii. Mimochodem taková eucharistická pohostinnost je
v některých farnostech poměrně běžná a nejenom v Německu. Rovněž při
různých ekumenických konferencích nebo setkáních se můžeme s touto praxí
setkat, např. v rámci Mezinárodního ekumenického společenství (IEF).</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: 16px;"><span style="font-family: verdana,geneva,sans-serif;">V kontextu
tehdejší poněkud vypjaté situace byla akce vnímána jako provokace a
Reinhard Marx Hasenhüttla, kněze své diecéze, suspendoval. Kongregace
pro nauku víry v listopadu 2004 odmítla Hasenhüttlovo odvolání a trest
potvrdila. Podrobná dokumentace této kauzy je k dispozici v němčině (<a href="http://alt.ikvu.de/html/archiv/ikvu/abendmahl/index.html">ZDE</a>). V češtině o kauze psal Jiří G. Kohl <a href="http://www.getsemany.cz/node/722">v Getsemanech</a>, který rovněž přeložil jeden jeho <a href="http://www.getsemany.cz/node/723">text o ekumenické pohostinnosti</a>. Do
souvislosti s přípravou prvního ekumenického Kirchentagu a požadavku na
společné slavení jsou dávány kritické výroky ohledně této věci v
poslední encyklice Jana Pavla II. <em>Ecclesia de Eucharistia</em>, o
eucharistii a jejím vztahu k církvi, ze dne 17. dubna 2003. Na ty pro
změnu reagovaly tři renomované ekumenické instituty (Strasbourg,
Tübingen, Bensheim), které vydaly teze s názvem Společná večeře Páně je
možná. Jejich český překlad je uveden na stránkách <em>Getseman</em>.(<a href="http://www.getsemany.cz/node/548">ZDE</a>).</span></span></div>
</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<br />
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-81494649876804566492013-10-16T15:14:00.003+02:002013-10-16T15:14:59.020+02:00Změny v římské kurii začínají<i>Druhý můj text v říjnových Getsemanech se věnuje změnám v římské kurii. Pokusil jsem se v něm na základě veřejně dostupných informací uvést v některých případech trochu širší souvislosti. Text </i><i><i>navazuje na můj starší, zveřejněný v <a href="http://www.getsemany.cz/node/3025" target="_blank">květnových Getsemanech</a> a </i>je poněkud obsáhlejší /ukecanější/. Sem vkládám pouze úvodní odstavec a názvy jednotlivých kapitol. </i><i>Celý text je k dispozici v<a href="http://www.getsemany.cz/node/3066" target="_blank"> Getsemanech</a>. </i><br />
<i><br /></i>
<i></i><br />
<br />
S velkou pozorností se očekává schůzka poradní skupiny osmi kardinálů
s papežem Františkem ve dnech 1.–3. října 2013. Ustavení tohoto
poradního orgánu papeže bylo zveřejněno přesně měsíc po jeho zvolení
(tj. 13. dubna 2013) spolu s dvojím úkolem: 1) radit papeži při řízení
univerzální církve a 2) promýšlet plán na reformu římské kurie (tj.
revizi apoštolské konstituce Pastor Bonus o římské kurii z roku 1988).
Tato skupina, některými komentátory nazývána G8 s určitou analogií ke
sdružení osmi údajně nejvyspělejších států světa, je složena
z nekuriálních kardinálů (tj. nejsou součástí římské kurie), kteří jsou
vybráni jednak jako zástupci jednotlivých kontinentů, jednak s ohledem
na jejich zkušenosti s předsednictvím národních či regionálních
biskupských organizací...<br />
<br />
-<strong>Ohlédnutí za érou státních sekretářů Bertoneho a Sodana</strong><br />
<strong>-Nový státní sekretář Pietro Parolini</strong><br />
<strong>-Kam s ním? aneb Osudy papežských sekretářů</strong><br />
<strong>-Změna ve vedení Kongregace pro klérus</strong><br />
<strong>-Nové vedení sekretariátu synody biskupů</strong><br />
<strong>-Noví liturgičtí poradci</strong><br />
<strong>-Jezuitské prameny změn: rozlišování, poučení z chyb a konzultace</strong><br />
<br />
<br />
<a class="sdfootnoteanc" href="http://www.getsemany.cz/node/3066#sdfootnote1sym" id="sdfootnote1anc" name="sdfootnote1anc"></a>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-42310392634001997972013-10-16T15:06:00.004+02:002013-10-16T15:06:54.506+02:00Jezuitský rozhovor s papežem<i>Do říjnových Getseman jsem napsal hned dva články, jedním z nich je komentář k rozhovoru s papežem Františkem.</i><br />
<i>Vkládám sem pouze úvodní a závěrečný odstavec textu, celý je k dispozici na stránkách <a href="http://www.getsemany.cz/node/3067" target="_blank">Getseman</a>.</i><br />
<br />
<br />
Mimořádnou pozornost katolického mediálního světa vzbudil rozhovor
s papežem Františkem, který byl zveřejněn ve čtvrtek 19. září 2013. Ve
stejnou dobu byl publikován jezuitskými časopisy v 16 zemích světa ve 12
jazykových verzích. Stal se ukázkou toho, co může znamenat, že
František je prvním papežem z Tovaryšstva Ježíšova. Nápad vznikl
v červnu na setkání šéfredaktorů jezuitských časopisů a byl reakcí na
obecně známou nedůvěru papeže k novinářům a neochotu poskytovat
rozhovory. Úkolu se ujal Ital Antonio Spadaro, šéfredaktor La Civiltà
Cattolica, časopisu vycházejícího nepřetržitě od roku 1850. Souběžně
text vydal např. americký magazín America, německý Stimmen der Zeit nebo
francouzská revue Études. Zdá se, že simultánní český překlad nebyl
připravován. Pohotový <a href="http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18878" target="_blank">překlad Milana Glasera, zveřejněný 22. září na stránkách Rádia Vatikán</a>, by potřeboval doladit.<i>..</i><br />
<i><br /></i>
<i>...</i><br />Na papeži Františkovi je sympatické, že hovoří o některých dlouhodobě
diskutovaných tématech (potraty, homosexualita, role žen v církvi atd.)
odlišným způsobem než řada jeho předchůdců. Zdá se, že dokáže skloubit
tradiční prvky církevního učení a zároveň vnímat konkrétního člověka.
Rozhovor s ním by nepůsobil přesvědčivě, pokud by v běžném životě byl
zatrpklým nebo zamračeným staříkem uzavřeným ve Vatikánu, který před
lidi předstupuje s pompou úřadu. Na papeži se mi naopak velmi libí jeho
srdečnost, jeho gesta a city, které se nebojí projevit na veřejnosti.
Velkou pozornost věnuje osobnímu a fyzickému kontakt s lidmi, často se
usmívá a naopak neskrýval rozhořčení, když třeba odsuzoval válku a
vyzýval k modlitbám za mír v Sýrii.Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-79085567030459098532013-09-05T09:16:00.001+02:002013-09-05T09:16:46.066+02:00Těžká situace koptských křesťanů v Egyptě<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
</w:WordDocument>
</xml><![endif]--><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" LatentStyleCount="156">
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold;"><i>Koncem srpna jsem na požádání napsal komentář k situaci křesťanů v Egyptě do časopisu <a href="http://www.getsemany.cz/" target="_blank">Getsemany</a>. Nestihl jsem uzávěrku zářijového čísla a nevím, zda příští měsíc bude text ještě aktuální. Tak jsem se rozhodl, že ho vložím alespoň sem.</i> </span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Momentálně se pozornost upírá k Sýrii, kde křesťané nemají vůbec jednoduchý život (samozřejmě nejenom křesťané). Velmi oceňuji, že papež František se k situaci vyjádřil velmi jasně. </span>Na Facebooku jsem to stručně komentoval slovy: </i><span style="mso-bidi-font-weight: bold;"><i>Budu se opakovat, ale líbí se mi papež s emocemi. Ať už dříve uváděná
gesta, doteky a objetí, tak také jasné pohnutí a rozhořčení tváří tvář
násilí v Sýrii (nedělní Anděl Páně, při kterém vyhlásil na 7. září den
postu a modliteb za mír v Sýrii):<br /> <a href="http://www.youtube.com/watch?v=RNYwrxkE_a0" rel="nofollow" target="_blank">http://www.youtube.com/watch?v=RNYwrxkE_a0</a></i> </span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Ve středu 14. srpna
2013 egyptská armáda a policie v Káhiře tvrdě zasáhly proti dvěma táborům
stoupenců odvolaného prezidenta Muhammada Mursího. Při zásahu zemřelo téměř 300
lidí, byl vyhlášen výjimečný stav a viceprezident Muhammad Baradej rezignoval,
neboť nesouhlasil s tak násilným řešením situace. Ve stejný den byla
napadena řada křesťanských kostelů, škol a obchodů. Cílem útoků byli především
koptští křesťané, kteří podle odhadů tvoří 6 – 10 procent egyptského obyvatelstva.
Během následujících dní lehlo popelem nebo bylo vážně poškozeno několik desítek
kostelů, mezi nimi např. kostel P. Marie v Delga ze 4. nebo 5. století. Křesťanská
minorita v Egyptě to nemá zrovna jednoduché, dlouhodobě se potýká s nepřízní
úřadů a opakovanými útoky. Nedávné události však signalizují výraznou změnu k horšímu.
Komentáře uvádějí, že se jednalo o největší útok na koptské svatyně od roku
1321.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Situace v Egyptě
je složitá. Po pádu režimu prezidenta Husního Mubaraka (1981 – 2011) po vlně
rozsáhlých demonstrací v lednu a únoru 2011 se postupně k moci dostalo
Muslimské bratrstvo, sunnitské hnutí založené již v roce 1928 a rozšířené
v celém arabském světě (v některých zemích je zakázané, jinde má
prostřednictvím svých politických stran zastoupení v parlamentu). V dubnu
2011 bratrstvo založilo stranu Svoboda a spravedlnost, která získala nejvíce
křesel v egyptských volbách, které se konaly na přelomu let 2011 a 2012. V červnu
2012 se stal prezidentem kandidát bratrstva Muhammad Mursí. Deklarovaná snaha,
být prezidentem všech Egypťanů, se příliš nedařila. Množila se obvinění z posilování
moci Muslimského bratrstva a snah o větší islamizaci Egypta. Rovněž přípravu
nové egyptské ústavy poznamenaly spory. Návrh ústavy byl nakonec dílem
Muslimského bratrstva, když zástupci ostatních skupin, včetně koptských
křesťanů, jednání opustili, neboť na jejich připomínky nebyl brán zřetel. V prosinci
2012 byla ústava schválena referendem, v němž se pro její schválení
vyjádřilo 64 % zúčastněných voličů (účast byla poměrně slabá, jen 33%).
Vzrůstající nespokojenost s vládou prezidenta Mursího nakonec vedla k demonstracím
a jeho sesazení armádou 3. července 2013. Proti demonstrujícím členům
Muslimského bratrstva po více než měsíci armáda tvrdě zasáhla. Zpravodajství z Egypta
se liší v hodnocení těchto brutálních zásahů, který jsou z naší evropské
perspektivy těžko pochopitelné. Zdá se, že mnozí Egypťané tvrdé zásahy proti
islamistům podporují. Nahromaděná frustrace z neuspokojivé sociální
situace a zklamání z nenaplněných očekávání v souvislosti s egyptskou
revolucí v roce 2011 je velká. Egypt je nyní zřejmě rozdělen na příznivce
a odpůrce Muslimského bratrstva.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Útoky na křesťanské
kostely, školy a obchody, jejichž počet se zvýšil již po pádu Mubaraka, jsou
rovněž důsledkem frustrace. Ačkoliv se oficiální představitelé Muslimského
bratrstva od těchto útoků distancovali, zdá se, že minimálně poskytli pro tyto
útoky živnou půdu svými sektářskými a antikřesťanskými výroky (např. podle
vyjádření Šádího Shanaáha v Respektu). Často selhává i policie, která není
schopna a někdy ani ochotna křesťanské stavby chránit. Ostatně ne náhodou se
největší vlna útoků proti křesťanským stavbám odehrála v regionech v den,
kdy se armáda a policie soustředila na řešení situace v hlavním městě. Z dostupných
zpráv se zdá, že se policii a armádě podařilo alespoň v následujících
dnech zajistit křesťanům alespoň v důležitých místech ochranu. Křesťané
naopak omezili své aktivity, např. slavení Nanebevzetí Panny Marie (podle juliánského
kalendáře 22. srpna) proběhlo mnohem skromněji, někteří biskupové nevycházejí
ze svých rezidencí, obchody jsou zavřené atd. Ačkoliv má armáda v krizových
situacích v Egyptě poměrně velkou důvěru, často neumí zvládat situaci v ulicích
bez zbytečného krveprolití, zvlášť tváří tvář civilním demonstrantům. Když
např. v říjnu 2011 v ulicích Káhiry demonstrovaly tisíce koptských
křesťanů proti nedostatečné ochraně policie proti útokům na křesťany, bylo
výsledkem tvrdého zásahu armády proti demonstrantům více než 20 mrtvých a
několik set zraněných.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Hněv některých
islámských radikálů se zaměřuje na křesťany také proto, že představitelé
koptské církve vyjádřili souhlas s odvoláním prezidenta Mursího a s postupem
armády proti Muslimskému bratrstvu. Když generál Abdal Fatah Sísí v egyptské
televizi oznamoval sesazení prezidenta Mursího, byl obklopen představiteli
různých skupin egyptské společnosti, mezi nimiž nechyběl koptský papež Tawadros
II. Komentátoři konstatovali, že přítomnost nejvyššího představitele koptských
křesťanů při této politické události je něco donedávna neobvyklého, což zároveň
signalizuje posílení prestiže křesťanské menšiny. Hned vedle něj seděl velký
imám mešity al-Azhar a prezident univerzity Ahmed el-Tayeb, který je některými
muslimy považován za nejvyšší autoritu sunnitského islámu. Ostatně i jeho
reakce na útoky na křesťanské kostely jasně ukazuje, že v Egyptě nejde
jednoduše o spor mezi muslimy a křesťany. V páteční sváteční promluvě
přenášené egyptskou státní televizí dne 16. srpna Ahmed el-Tayeb rozhodně
odsoudil útoky proti kostelům a pronásledování koptských křesťanů. Členové
Muslimského bratrstva el-Tayeba kritizují a považují jej za součást režimu
odvolaného prezidenta Mubaraka, který jej v roce 2010 jmenoval velkým
imámem. El-Tayeb byl navíc až do roku 2010 členem Mubarakovy Národní
demokratické strany, poté po silné kritice kvůli propojení politického a duchovního
úřadu svůj post ve straně opustil.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Z Egypta
zaznívají hlasy, že především západní média situaci zkreslují. Informace o
občanské válce nebo vojenském převratu v Egyptě prý nejsou správné.
Požadavek na odstoupení prezidenta Mursího prý podpořilo téměř 30 miliónů
Egypťanů, armáda tedy jedná podle přání obyvatel. Rovněž není pravdou, že by
útoky vůči křesťanům byly projevem muslimsko-křesťanského boje. Prý se jedná o
snahu některých radikálů destabilizovat situaci v Egyptě, vtáhnou křesťany
do vzájemných sporů. Radikální islamisté útočí na křesťany i na muslimy,
zapalují kostely, školy, obchody i muzea bez rozdílu. Katoličtí křesťané koptského
ritu, citovaní např. vatikánským radiem (RV), zdůrazňují potřebu zachování
jednoty a spolupráce s muslimy. Např. mons. Youhanna Golta uvedl: </span><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="font-family: Tahoma; mso-ascii-font-family: "Linux Libertine"; mso-bidi-font-weight: bold; mso-hansi-font-family: "Linux Libertine";">„</span><span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Egypt
je zemí, která nesmí být rozdělena. Neexistuje ulice, budova či město, které by
bylo pouze muslimské anebo pouze křesťanské. Vedle islámské univerzity Al Azhar
stojí křesťanské obchody a u katedrály v Káhiře žijí muslimové. Egypt je země,
která nepřijme rozdělení.</span></i><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="font-family: Tahoma; mso-ascii-font-family: "Linux Libertine"; mso-bidi-font-weight: bold; mso-hansi-font-family: "Linux Libertine";">“</span></i><span style="mso-bidi-font-weight: bold;"> (RV 19.8.2013). Biskup Gizy, mons. Antonious
Aziz Mina: </span><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="font-family: Tahoma; mso-ascii-font-family: "Linux Libertine"; mso-bidi-font-weight: bold; mso-hansi-font-family: "Linux Libertine";">„</span><span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Znepokojení je obrovské. Lid je však jednotný s výjimkou onoho Muslimského
bratrstva, které mělo celý rok vládu v rukou, přičemž jeho počínání bylo horší
než jeho slova... Během posledních dnů byly zapáleny desítky katolických,
pravoslavných i protestantských kostelů. Přívrženci Muslimského bratrstva se
domnívají, že tak zatáhnou křesťany do konfliktu s vládou a s armádou a snaží
se proto rozsévat nepořádek v celé zemi. Křesťané jsou si však vědomi, že izolace
těchto sil, které nemají žádnou politickou moc ani politickou zkušenost, bude něco
stát.</span></i><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="font-family: Tahoma; mso-ascii-font-family: "Linux Libertine"; mso-bidi-font-weight: bold; mso-hansi-font-family: "Linux Libertine";">“</span><span lang="EN-US" style="mso-bidi-font-weight: bold;"> </span></i><span style="mso-bidi-font-weight: bold;">(RV 19.8.2013). Egyptský jezuita Samir Khalil okomentoval situaci pro
italský Avvenire, mimo jiné uvedl: </span><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="font-family: Tahoma; mso-ascii-font-family: "Linux Libertine"; mso-bidi-font-weight: bold; mso-hansi-font-family: "Linux Libertine";">„</span><span style="mso-bidi-font-weight: bold;">není pravdou, že muslimské náboženství a demokracie
jsou neslučitelné. Islám dovede být demokratický a dokázal to déle než sto let,
na přelomu 19. a 20. století, právě v Egyptě. Naproti tomu Muslimské bratrstvo
nereprezentuje ani náboženství Koránu a tím méně pak občanskou společnost, a to
netvrdím já, ale imám mešity Al Azhar, tedy nejvyšší autorita sunnitského islámu.</span></i><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="font-family: Tahoma; mso-ascii-font-family: "Linux Libertine"; mso-bidi-font-weight: bold; mso-hansi-font-family: "Linux Libertine";">“</span><span lang="EN-US" style="mso-bidi-font-weight: bold;"> </span></i><span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Dále mimo jiné uvedl:
</span><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="font-family: Tahoma; mso-ascii-font-family: "Linux Libertine"; mso-bidi-font-weight: bold; mso-hansi-font-family: "Linux Libertine";">„</span>Nyní je třeba připravit skutečně
demokratické volby, je třeba dát čas k tomu, aby se politické strany mohly
zformovat a pokusit se povzbudit demokraticky smýšlející složky Muslimského
bratrstva ke spolupráci, nikoli však na rovině verbální, ale skutkové.
Dlouhodobě je však třeba podporovat kulturu a vzdělání, v Egyptě je totiž dosud
40% obyvatel negramotných, což vyhovuje právě extrémistům“. </i>(cituji podle
RV 20.8.2013).</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Egypt není jedinou
zemí, kde se po svržení autoritativního režimu zhoršila bezpečnostní situace,
dochází k radikalizaci jednotlivých skupin a kde mezi sebou soupeří různá
pojetí islámu, resp. jeho politické formy. Škoda, že kromě obrázků násilností a
vypálených kostelů média neprezentují i pozitivní zkušenost. Např. internetem
se šíří vyobrazení, kde se muslimští muži drží za ruce a vytváří lidský řetěz kolem
kostela, ve kterém probíhá liturgie. Podobně před dvěma a půl lety křesťanští
muži obklopili a ochraňovali muslimy při jejich modlitbě během pouličních demonstrací.
Jsou to vyobrazení možná vzácná, ale o to větší pozornost si zaslouží. Ostatně
koptští křesťané opakovaně uvádí, že jim muslimové pomáhají a že se nejedná o
střet mezi islámem a křesťanstvím.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Islámský
radikalismus vzbuzuje oprávněné obavy. Jeho rozšíření podporuje frustrace,
nevzdělanost, ale i radikalizace okolí a násilné snahy o jeho potlačení. Růst
radikalismu je však možné pozorovat i v křesťanském prostředí. Podobně
jako v muslimském světě zůstavají někteří k rozumným výzvám svých
autorit hluší. Dne 10. července 2013 adresoval papež František osobní list všem
muslimům u příležitosti konce postního měsíce ramadánu, což bylo neobvyklé,
neboť dosud tento list posílala Papežská rada pro mezináboženský dialog. V něm
mimo jiné uvedl: </span><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="font-family: Tahoma; mso-ascii-font-family: "Linux Libertine"; mso-bidi-font-weight: bold; mso-hansi-font-family: "Linux Libertine";">„</span><span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Při vzájemné úctě v mezináboženských vztazích, a zejména ve vztazích mezi
křesťany a<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>muslimy, jsme povoláni,
abychom respektovali náboženské vyznání druhého, jeho nauku, symboly a
hodnoty... Všichni víme, že vzájemná úcta je základem pro každý mezilidský
vztah, zejména mezi osobami, které vyznávají nějaké náboženství. Takto může
růst přátelství, které bude upřímné a dlouhodobé... Není možné žít ve skutečném
svazku s Bohem, a přitom ignorovat druhé...</span></i><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="font-family: Tahoma; mso-ascii-font-family: "Linux Libertine"; mso-bidi-font-weight: bold; mso-hansi-font-family: "Linux Libertine";">“</span></i><span style="mso-bidi-font-weight: bold;"> (RV 2.8.2013) Pro některé samozvané vykladače
církevní tradice se tento list stal záminkou k dalším útokům vůči papeži. Nejde
mi ani tak o nutkavou potřebu některých frustrovaných lidí být papežštějšími
než papež, nýbrž o potřebu neustále povolávat k boji vůči domnělým nepřátelům,
což je mylně považováno za autentické křesťanství. Ostatně hlasy z Egypta
svědčí o tom, že egyptští křesťané ocenili slova papeže Františka a sami hodlají
usilovat o pokračování v pokojném soužití s muslimy v jednotném
Egyptě, i když je to momentálně stojí nemalou cenu na majetku i na vlastních
životech. </span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="mso-bidi-font-weight: bold;">Modleme se za pokoj a mír nejenom v Egyptě!</span></b></div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-4414788629014173682013-06-11T12:18:00.002+02:002013-06-11T12:18:50.650+02:00Knihy o novém papeži v češtiněDalší text do Getseman vzniknul z požadavku na recenzi jedné z knih o novém papeži v češtině do sobotní přílohy Lidových novin Orientace. Napsal jsem jí více než před měsícem a samozřejmě jsem byl vázán krátkým rozsahem, který neumožňoval vyjádřit vše, co mě v kontextu četby a psaní napadlo. Když už jsem si myslel, že text v Orientaci nevyjde (nakonec vyšel až tuto sobotu, tj. 8.6.), zapracoval jsem své poznámky a postřehy do rozsáhlejšího textu, který jsem dal do Getseman.<br />
<br />
V článku <b><a href="http://www.getsemany.cz/node/3038" target="_blank">Habemus papam, habemus libros </a></b>srovnávám řadu textů o předchůdci, kardinálu Ratzingerovi alias Benediktu XVI., který byl v době volby velmi známou postavou, s relativně neznámým kardinálem Bergogliem, jehož rozhovory i texty do jeho zvolení papežem existovaly vesměs pouze ve španělštině. To se taky projevilo na řadě na rychlo sepsaných životopisech.<br />
<br />
Myslím si, že více pozornosti si zaslouží nejenom samotný papež František, ale celý kontext katolické církve v Latinské Americe, odkud nový papež přichází a jímž je nepochybně silně ovlivněn. Jen tak podle mne může tato volba přinést katolické církvi větší užitek.Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-61544157413298951802013-06-11T12:10:00.000+02:002013-06-11T12:10:00.350+02:00Vyslanci slova Božího v HondurasuTak zase jen odkáži k dvěma novým textům, které jsem napsal pro <b>Getsemany</b> v souvislosti s vlnou zájmu o nového papeže a latinskoamerický kontext, z něhož pochází.<br />
<br />
V textu o <b><a href="http://www.getsemany.cz/node/3036" target="_blank">Vyslancích slova Božího v Hondurasu</a></b> (redakčně byl změněn můj úzus psát adjektivum Božího s velkým B na malé b) jsem chtěl na konkrétním a podle mne zajímavém případě přiblížit jednu z podob důležitého působení laiků v Latinské Americe.<br />
<br />
Tento exkurz končím konstatováním: <i><span style="color: black;">"Bude zajímavé sledovat, zda této konkrétní
zkušenosti latinskoamerické místní církve bude věnována větší pozornost a
zda může přispět k úvahám o řešení situace v evropských zemích, kde
ubývá počet kněží."</span></i>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-4244810922847183522013-05-15T12:04:00.004+02:002015-11-23T08:48:26.626+01:00Ke sporům o katedráluDnešní média zveřejnila prohlášení emeritního pražské arcibiskupa Miloslava Vlka, které je svým způsobem kritikou dohody o správě katedrály, kterou v květnu 2010 uzavřel nový arcibiskup Dominik Duka s prezidentem Václavem Klausem. Po delší době se tak do médií vrací znovu kauza kolem pražské katedrály.<br />
<br />
Nedalo mi to a rozhodl jsem se zveřejnit podklady, které jsem k tématu sepsal na přelomu listopadu a prosince 2012. V souvislosti s uzavřením dohody o tzv. majetkovém vyrovnání jsem chtěl vyslovit své nejasnosti ohledně dohody o katedrále z května 2010. Není mi totiž jasné, zda kromě utichnutí sporů skutečně došlo k nějaké změně. Už během roku 2010 přinesla média informace, že spor vlastně pokračuje, neboť pražské arcibiskupství vlastně nebylo tím, kdo se soudil o katedrálu a přilehlé budovy, tudíž ani nemohl ten spor ukončit (vedly ho obě kapituly).<br />
<br />
Každopádně v prosinci 2012 stále ještě byla u dotčených nemovitostí poznámka, že existuje určovací žaloba. Letmým pohledem do katastru jsem zjistil, že by tam měla být i dnes. Nejsem právník, takže nevím, co to znamená. Laicky to však chápu tak, že spor ještě stále není uzavřen. Na druhou stranu tato poznámka umožňuje udělat si představu, o které nemovitosti se spor vedl, což - pokud vím - nikdo příliš nekomentoval. Pozornost se soustředila na katedrálu, která však je z pohledu ekonomického spíš břemenem. Na rozdíl od přilehlých budov.<br />
<br />
Článek jsem jako vždy psal příliš rozvláčně, i proto jsem ho nedopsal. Takže i dnes je třeba jej brát spíš jako poznámky k tématu.<br />
<br />
Pokud někoho zajímá jen ten výčet nemovitostí, o které se vede spor, nechť přeskočí na konec příspěvku. <br />
<br />
<br />
<br />
ZDE TEXT Z PROSINCE 2012:<br />
<br />
<br />
Pan prezident <b>Václav Klaus</b> se v případě <a href="http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?T=580&O=6" target="_blank">zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi </a>zachoval tak, jak jsem očekával. Zákon nepodepsal ani nevetoval, čímž umožnil jeho schválení (zákon byl vyhlášen 5. prosince 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem <b>428/2012 Sb.</b>). Ve svém <a href="http://www.klaus.cz/clanky/3245" target="_blank">vyjádření</a> se prezident označil za člověka, který <i>"obecně s vydáním historického majetku církvím souhlasí a k církvím má pozitivní vztah"</i>, ale s tímto předloženým řešením se<i> "nemůže ztotožnit"</i>. Na druhou stranu si je vědom skutečnosti, že <i>"pro stabilitu a vůbec další pokračování této vlády je to norma klíčová"</i>, proto nechce <i>"vrácením tohoto zákona Poslanecké sněmovně vyostřovat
vztahy na politické scéně a vládu podrobovat dalším zkouškám"</i>.<br />
<br />
Prezidentův postoj mne zajímal spíš v kontextu blízkých vztahů mezi ním a pražským arcibiskupem kardinálem Dominikem Dukou. Ty jsou samozřejmě staršího data. Vzpomínám si, jak jsem si názorové blízkosti obou všimnul např. na semináři o vztazích mezi státem a církvemi, kterou pořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku v únoru 2004 (referoval jsem o něm v <a href="http://www.getsemany.cz/node/644" target="_blank">Getsemanech</a>). V době vyhrocených vztahů mezi prezidentem Klausem a pražským arcibiskupem kardinálem Miloslavem Vlkem jsem měl pocit, jakoby Dominik Duka (tehdy biskup v Hradci Králové) naznačoval, že on by nevolil tak konfrontační styl a usiloval by o dohodu. <br />
<br />
Zatímco vztahy mezi Václavem Klausem a pražským arcibiskupem Miloslavem Vlkem byly dlouhodobě napjaté (pohled M. Vlka na jednání mezi státem a církvemi viz <a href="http://tisk.cirkev.cz/res/data/004/000531.pdf?seek=1151404243" target="_blank">Přehled o jednáních mezi státem a církvemi v letech 1990 - 2000</a>), vztahy prezidenta s novým arcibiskupem Dominikem Dukou jsou jiné. Kromě vystoupení Václava Klause v rámci liturgické slavnosti během svatováclavské pouti v letech 2011 (a opět v roce 2012), které si vysloužilo kritiku (viz např.<a href="http://www.halik.cz/clanky/klaus_k_oltari_nepatri.php" target="_blank"> Tomáš Halík</a> nebo <a href="http://www.petice.net/svatovaclavska-vyzva" target="_blank">Svatováclavská výzva katolickým biskupům</a>; doprovodné vyjádření díků Klausovi a hlavně mlčení Duky vůči útokům na Tomáše Halíka bylo podle mne <b>vrcholem Dukovy servility vůči "hradu"</b> a s hradem spřízněným skupinám; myslím si, že zde hrála roli opatrnost před chystaným jmenováním Duky kardinálem, oznámeno bylo 6. ledna 2012, jmenování proběhlo 18. února 2012) se viditelným znamením změny stala <b>dohoda o katedrále</b>.<br />
<br />
Nebudu se zde rozepisovat o <b>dlouhém soudním sporu ohledně vlastnictví katedrály</b> (a přilehlých budov) ani o jeho kořenech v 50. letech. Je možné odkázat na celou řadu textů, i když mnohdy nejsou nezaujaté.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<b>Zájemce odkazuji na některé texty ke kauze (samozřejmě je jich mnohem víc):</b><br />
<br />
Příslušné "znárodňovací" texty ohledně areálu Pražského hradu z let 1954-1956 popsal Miloslav Vlk: <a href="http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=12" target="_blank">Pohádka o znárodněné katedrále (srpen 2003)</a> <br />
<br />
Katolický týdeník ke kauze katedrála např. <a href="http://www.katyd.cz/domaci/katedrala-patri-cirkvi.html" target="_blank">v roce 2005</a> nebo <a href="http://www.katyd.cz/perspektivy/cim-je-a-komu-patri-katedrala.html" target="_blank">v roce 2007</a>.<br />
<br />
<a href="http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2006&cis=31&cl=01" target="_blank">Rozhovor se Zdeňkem Mahlerem z roku 2006</a>, který z pohledu církve stál na pomylsné druhé straně sporu a sám se výrazně angažoval. <br />
<br />
Mahler se zmiňuje o úmyslu arcibiskupa Vlka věnovat katedrálu státu. K tomuto tématu se již dříve vyjádřil arcibiskupův osobní sekretář Vladimír Málek (v roce 2003 v reakci na článek dr. Jičínského v Právu): <a href="http://www.apha.cz/kdo-komu-dluzi-vysvetleni/?date=2009-2-1" target="_blank">Kdo komu dluží vysvětlení</a> <br />
<br />
<a href="http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2009042022" target="_blank">Rekapitulující článek Karla Hvížďaly z dubna 2009</a>.</blockquote>
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<b>Právníky</b> je možné odkázat třeba na text z roku 2008: <a href="http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/ustavko/zeman.pdf" target="_blank">ZEMAN, Jiří. KOMU ZVONÍ KATEDRÁLA? VLASTNICTVÍ KATEDRÁLY SV. VÍTA, VÁCLAVA A VOJTĚCHA Z ÚSTAVNĚPRÁVNÍHO POHLEDU. In Zeman, Jiří. Dny práva 2008. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978 -80 -210 -4733 -4, s. 1900 -1908. 2008, Brno.</a></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
Případně na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu: <br />
<a href="http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/101D67D500349904C1257A4E00699516?openDocument&Highlight=0," target="_blank">28 Cdo 3318/2006</a><br />
<a href="http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/6339DF3539610433C1257A4E0064F67F?openDocument&Highlight=0," target="_blank">20 Cdo 484/2005</a></blockquote>
<br />
Změna v postoji arcibiskupství s příchodem nového arcibiskupa (Dominik Duka byl jmenován 13. února 2010, do úřadu byl uveden 10. dubna 2010) vynikne o to více, když se podíváme na odkaz jeho předchůdce Miloslava Vlka. Ten ve svém<a href="http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=396" target="_blank"> bilančním rozhovoru v lednu 2010</a> mimo jiné uvedl (zvýraznění v textu je ode mne): <br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>„<b>Z
hlediska práva není sporu o tom, že katedrála nebyla „znárodněná“ a že
patří církvi</b>. Téměř dvacetiletý proces je klasickou ukázkou ubohé úrovně
našeho soudnictví, ve kterém formální důvody snadno vítězí nad
spravedlností. Jen podotýkám, že <b>Hrad chce nejen katedrálu, ale zvláště
domy kolem katedrály, z jejichž pronájmu má pěkný příjem.</b> Ale jistě jde i
o katedrálu samu. Chápu, že katedrála svou polohou tvoří jakési „logo“
našeho – jak mnozí říkají – nejateističtějšího státu. Její umístění
uprostřed vládních budov mluví o někdejší spolupráci církve a státu, o
službě církve pro stát. Konaly se tam královské korunovace, což byl
církevní obřad „pomazání krále“ – služba, kterou církev poskytovala
hlavě národa. Ano, jsou tam pohřbeni i králové, Karel IV. a další.
Církev dávala panovníkům toto privilegium, možnost být pohřbeni v
katedrále. Dnes stát žádnou službu od církve nechce, ani Te Deum po
zvolení prezidenta, a tak ani katedrálu k ničemu nepotřebuje.“</i> </blockquote>
O něco dále pokračoval: <br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>„Já jsem si ovšem dobře vědom symbolického významu katedrály pro celou
českou společnost, a proto jsem před <b>zhruba deseti léty navrhoval, že jí
katedrálu daruji, když stát jasně uzná, že patří církvi, aby toto mé
gesto nemohlo být nějak zpochybňováno.</b> To však tehdejší premiér Václav
Klaus odmítl. Tím byla tato má nabídka zmařena … <b>Doufám, že i můj
nástupce půjde dál v tomto směru a věřím, že nakonec dosáhneme
spravedlnosti. A pak může být řeč o nějaké společné správě.</b>“</i> </blockquote>
<br />
Ani ne dva měsíce po nástupu do svého úřadu uzavřel arcibiskup Dominik Duka s prezidentem Václavem Klausem dohodu.<br />
<br />
V jedné diskusi jsem kdysi zmínil, že „je vskutku pochybné, zda to byla transakce /myšleno s katedrálou/ pro církev výhodná a prospěšná“. Já jsem kauzu kolem katedrály tolik nevnímal, ani jí nesledoval. Věděl jsem, že tyto spory zatěžovaly církev a byly zneužívány proti ní. Říkal jsme si, zda „vlastnictví katedrály“ za něco takového stojí. Ostatně v krátkém mezidobí, kdy byla její správa svěřena církvi (2006), vyvstaly oprávněné pochybnosti, zda je arcibiskupství vůbec schopné se o něco takového postarat.„Vyřešení“ tohoto sporu, se kterým přišel nový arcibiskup Dominik Duka krátce po svém nástupu, se mohlo zdát jako sejmutí břemena, které církev zatěžovalo. Jenže jaká byla /a je/ realita?<br />
<br />
<br />
Ve věci se velmi angažoval bývalý arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. Bohužel jako některé jiné spory i tento přerostl v osobní antipatie mezi ním a Klausem. Těžko soudit, co vše za tím bylo. Já mám jen pocit, že kardinál neměl příliš důvěru ke druhým lidem. Myslím si, že nedovedl vytvořit dostatečný okruh lidí, se kterými by efektivně spolupracoval. Zřejmě i pod vlivem svého vzdělání a inteligence, ale možná i zkušeností z dětství, se sporům věnoval hodně on sám. Zřejmě je v takové situaci těžké, zachovat si určitý nadhled, když je někdo ve sporu tak hluboce zanořen. Ale nechám psychologizování.<br />
<br />
Ve sporu zdaleka nejde jen o katedrálu, ta je pouze jakýmsi symbolem, který vzbuzuje vášně. Respektive obratně se s tímto symbolem manipulovalo proti církvi. Kardinál si byl dobře vědom, že státu nejde ani tak o katedrálu. Např. v bilančním rozhovoru v lednu 2010 mimo jiné uvedl:<i>"Hrad chce nejen katedrálu, ale zvláště
domy kolem katedrály, z jejichž pronájmu má pěkný příjem."</i><br />
<br />
Ještě k tomu „znárodnění“ katedrály a přilehlých prostor:<br />
<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">
Pokud jsem se díval na dějiny jednotlivých budov, tak se zdá, že je stát zabral již v roce 1950 nebo 1951, takže tímto „znárodněním“ si jen zpětně „právně“ potvrdil faktický stav. V polovině 60. let došlo k jejich rekonstrukci.<br />
<br />
Podle mne je celkem zřejmé, jakým způsobem stát získal v 50. letech katedrálu a přilehlé budovy, i když chápu, že skutečnost může komplikovat rozdíl mezi pojetím vlastnictví tehdy a teď. Že se však v 50. letech jednalo o znárodnění mi připadá celkem srozumitelné. Zajímavá je rovněž zmínka v jednom z výše uvedených rozhovorů, že třeba kauza Lidového domu (sídla ČSSD) byla zřejmě řešena jinak a ve prospěch ČSSD, ale to odbíhám od katedrály.</blockquote>
<br />
Nechce se mi teď zabíhat do detailů. Každopádně nový arcibiskup udělal „velkorysé“ gesto. Brzy po nástupu hodil za hlavu dlouholeté úsilí svého předchůdce a dohodl se s hradním pánem, že už nebude usilovat o katedrálu a přilehlé objekty, které stát v 50. letech „znárodnil“. Na oplátku bylo zase zveřejněno, že stát „velkoryse“ církvi poskytne dva objekty.<br />
<br />
Už méně veřejně se později objevila zpráva, že třetí účastník sporu, resp. žaloby o určení vlastnictví, kromě Metropolitní kapituly a státu, kapitula Všech svatých odmítla tuto dohodu akceptovat a trvala na pokračování sporu, ve kterém usilovala o kapli Všech svatých (zpráva z června 2010 např. <a href="http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/744399" target="_blank">ZDE</a>). Možná není bez zajímavosti, že děkanem kapituly tehdy byl Václav Wolf, bývalý děkan KTF. Bylo by zajímavé vědět, zda se postoj kapituly změnil poté, co byla krátce na to, v červenci 2010, doplněna o nové členy (a v říjnu 2010 Wolf kapitulu opustil). Jen připomínám, že jak Metropolitní kapitula tak Kapitula Všech svatých jsou samostatné právní subjekty.<br />
<br />
<br />
<b>A jaký je stav nyní?</b> /text jsem původně psal v prosinci 2012/<br />
<br />
<b>Podle katastru nemovitostí si může každý zjistit, že přes velkohubá prohlášení zatím k žádné změně nedošlo.</b> To je ale výhoda, neboť si tak snadno můžeme zjistit, <b>kterých pozemků a nemovitostí se žaloba týkala</b>. Tím se ostatně dostáváme k mé vyjádřené pochybnosti, za jakou cenu si pan arcibiskup získává přízeň Hradu. Nepochybuju o tom, že tato formulace bude mnohým připadat ostrá, ale já si myslím, že je na místě.<br />
<br />
Žaloba se podle katastru nemovitostí týká parcel č. 4 a 5 (s katedrálou), dále č. 12 (s kaplí Všech svatých) a pak celé řady domů vedle katedrály ve Vikářské ulici, postupujeme od svatojiřského kláštera:<br />
<blockquote class="tr_bq">
<ul>
<li>č. 80 s č.p. 34 – tzv. nové proboštství, novogotická novostavba z let 1877-1878</li>
<li>č. 83 s č.p. 35</li>
<li>č. 84 s č.p. 36 – obě č.p. kanonické rezidence, novogotické novostavby z 1879-1881, v roce 1950 přebudované na závodní jídelnu zaměstnanců Pražského hradu</li>
<li>č. 85 s č.p. 37 – kapitulní děkanství, pův. renesanční stavba, přestavěná 1705-1706 ve stylu vrcholného baroka, údajně již v roce 1951 převzala Kancelář prezidenta republiky, v letech 1966-1967 byl dům rekonstruován, podle děkana Mladoty, za něhož došlo k barokní přestavbě, je dnes nazýván „Mladotův dům“ – tedy jedná se o jeden ze dvou domů, které by stát „věnoval“ (není lepší uvádět „ponechal“ církvi, resp. kapitule)</li>
<li>č. 87 s Prašnou věží neboli Mihulkou, která má velmi silné obvodové zdivo, údajné téměř 5 metrů, ještě začátkem 20. století ve výklencích v tomto zdivu byly pokoje pro služebnictvo katedrály</li>
<li>č. 88 s č.p. 38, tzv. Malá Vikárka, pův. renesanční kanovnický dům, rekonstruován roku 1965</li>
<li>č. 89 s č.p. 39, tzv. Velká Vikárka, pův. renesanční, upraven barokně kol. 1750 a také upraven v 19. stol., od roku 1845 kapitulou pronajat na hostinský provoz, známá restaurace Na Vikárce, opět rekonstruován 1965</li>
<li>č. 90 s č.p. 40, tzv. Kapitulní škola a Stará Vikárka</li>
</ul>
</blockquote>
<br />
Ze zápisu v katastru není zřejmé, že by se obdobná žaloba týkala také parcely č. 6 s č.p. 48, tedy sídlem Metropolitní kapituly a tzv. Starým proboštstvím, které je onou druhou budovou, které stát nabídl církvi. /Pražskému arcibiskupství patří podle katastru nemovitostí pouze parcelní čísla: 92, 93, 94 a 312 s č.p. 216./<br />
<br />
Přikládám mapku (modře označeny parcely, které byly /a asi stále jsou/ předmětem určovací žaloby):<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiVcI4XKA0nyqWFizzfRuxsEYvVXS7wWuj_LHHs5PrAA-WUznj2GvU9Mu21EQr2mv6DPYzMr-AYKJQBS939faDPZYJvVi4FixDYwImlCvq8U_03If_3tlAG-G1lwvh67BVPMIR8hDdZw/s1600/hradcany-katastr-oznac.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="226" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiVcI4XKA0nyqWFizzfRuxsEYvVXS7wWuj_LHHs5PrAA-WUznj2GvU9Mu21EQr2mv6DPYzMr-AYKJQBS939faDPZYJvVi4FixDYwImlCvq8U_03If_3tlAG-G1lwvh67BVPMIR8hDdZw/s320/hradcany-katastr-oznac.png" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
Předkládám to jako fakta k zamyšlení. Nemám zákulisní informace přímo od zdroje a ani nevím, zda bylo nějak srozumitelně objasněno pozadí celé této transakce (tedy kromě těch oficiálních vyhlášení).<br />
<br />
<br />
Pro mne osobně je Duka zatím celkem zklamáním. Nečekal jsem od něj zázraky, ale i tak mě mírně překvapil „politický pragmatismus“ a hlavně zapojení se mezi celebrity, včetně akci typu žehnání koňským zadkům nebo kopačkám. V poslední době jsem neváhal nazvat míru vztahů s Hradem za „řiťolezectví“, které podle mne nemá zapotřebí. Nepatřím k lidem, kteří by dali na „spiklenecké teorie“, ale Dukovo jednání u mne vzbuzuje přece jen trochu podezření. Doufám, že v dohledné době se projeví jako svobodná bytost vědomá si smyslu svého úřadu, jako skutečný arcibiskup a nikoliv jako „hradní kaplan“, který s pány jede v nějakých pochybných kšeftech.<br />
<br />
<b>Pár odkazů:</b><br />
<br />
květen 2010 o podepsání smlouvy mezi arcibiskupem a prezidentem: reportáž ČT + rozhovor s Norbertem Badalem (24.5.2010): <a href="http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare/210411000370524/obsah/115716-katedrala-napul/">http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare/210411000370524/obsah/115716-katedrala-napul/</a><br />
<br />
<br />
Pro zajímavost opět Norbert Badal v Událostech 9.8.2012 /tentokrát ohledně sporu o připravovaném zákonu o narovnání s církevmi: <a href="http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/212411000100809/">http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/212411000100809/</a><br />
<br />
<br />
Doplnění: Dodávám kvalitnější obrázek z článku:<a href="http://www.novinky.cz/domaci/316673-cirkev-chce-majetky-na-hrade-vlada-ji-v-tom-hodla-branit.html" target="_blank"> http://www.novinky.cz/domaci/316673-cirkev-chce-majetky-na-hrade-vlada-ji-v-tom-hodla-branit.html</a><br />
<br />
<table cellspacing="0" class="zarovnat " summary="Parcely"><thead>
<tr><th></th></tr>
</thead><tbody>
<tr><td style="white-space: nowrap; width: 100%;"></td></tr>
<tr class="alternateRow"><td style="white-space: nowrap; width: 100%;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU96hDLKFwoYO_F5WqJ7qURnkT7SwMhGgM5MDiE-zWmJ-c_rcXTkXxFsws6xjaUcJX6i9bmxBYHhCpXFF2J2Pvw5xulka-n_c7wUs4VpyhkH2TUnoC2Zn6XS8ZiGMGoCDkh6deH6MZng/s1600/397571-original1-4oc2n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="181" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU96hDLKFwoYO_F5WqJ7qURnkT7SwMhGgM5MDiE-zWmJ-c_rcXTkXxFsws6xjaUcJX6i9bmxBYHhCpXFF2J2Pvw5xulka-n_c7wUs4VpyhkH2TUnoC2Zn6XS8ZiGMGoCDkh6deH6MZng/s320/397571-original1-4oc2n.jpg" width="320" /></a></div>
<br /></td><td style="white-space: nowrap; width: 100%;"><br /></td><td style="white-space: nowrap; width: 100%;"><br /></td><td style="white-space: nowrap; width: 100%;"><br /></td></tr>
<tr><td style="white-space: nowrap; width: 100%;"></td></tr>
<tr class="alternateRow"><td style="white-space: nowrap; width: 100%;"></td><td style="white-space: nowrap; width: 100%;"><br /></td><td style="white-space: nowrap; width: 100%;"><br /></td><td style="white-space: nowrap; width: 100%;"><br /></td></tr>
</tbody></table>
<div class="perex">
<table align="center" border=""><tbody>
<tr><td align="right"><br /></td><td><br /></td><td><br /></td><td><br /></td></tr>
<tr><td align="right"><br /></td><td><br /></td><td><br /></td><td><br /></td></tr>
<tr><td align="right"><br /></td><td><br /></td><td><br /></td></tr>
<tr><td align="right"><br /></td><td><br /></td><td><br /></td><td><br /></td></tr>
<tr><td align="right"><br /></td><td><br /></td><td><br /></td><td><br /></td></tr>
</tbody></table>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-27218209095451888952013-05-07T10:33:00.000+02:002013-05-07T10:38:58.637+02:00Personální situaci v kurii (prefekti kongregací) na počátku pontifikátu papeže Františka<i>Doplňuji druhou část svého příspěvku o možnostech personálních změn v kurii, kterou jsem sepsal v dubnu 2013 pro květnové <a href="http://www.getsemany.cz/" target="_blank">Getsemany</a>. </i><br />
<br />
<br />
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; mso-hyphenate: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="color: windowtext; font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 102%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: .5pt;">Řada lidí s napětím očekává, jaké nový papež udělá
změny, především jaká bude jeho personální politika. Jenže on to ani papež,
který podle některých textů působí jako neomezený monarcha, to nemá tak
jednoduché a struktury církve si do jisté míry žijí svým životem. Ačkoliv
formálně všichni představení římských úřadů (kromě kardinála komořího)
pozbývají své funkce v době neobsazeného papežského stolce, nový papež je
v podstatě vždy potvrdí a personální změny připravuje pomalu. Také
František potvrdil stávající složení kurie (16. března 2013) a jeho první
personální rozhodnutí v kurii bylo jmenování nového sekretáře kongregace
pro instituty zasvěceného života, které bylo téměř půl roku neobsazené (6.
dubna 2013 se jím stal generální ministr františkánů Španěl <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">José Roriguez Carballo</b>, který byl
zároveň jmenován titulárním arcibiskupem). Kromě státního sekretariátu je
většina kuriálních úřadů obsazená, změny z důvodu dosažení „důchodového
věku“ (75 let) se týkají jen několika úřadů (italský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Angelo Amáto</b> z kongregace pro svatořečení, apoštolský
penitenciář portugalský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Manuel Monteiro
de Castro</b> a předsedů dvou papežských rad, pro migranty a pro výklad legislativních
textů).</span><br />
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; mso-hyphenate: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="color: windowtext; font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 102%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: .5pt;">S ohledem na pětileté funkční období prefektů
jednotlivých kongregací se rovněž nedá uvažovat o okamžitých změnách.
Rekordmanem je nepochybně polský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Zenon
Grocholewski</b>, který je v čele kongregace pro katolickou výchovu již od
roku 1999. Pod tuto kongregaci spadá agenda seminářů, tj. příprava budoucích
kněží, což je často diskutované téma, které by podle mnohých vyžadovalo
reformu. Nejde jen o případy sexuálního zneužívání, ale o celkové pojetí služby.
Současný papež např. mluvil o tom, že církev se nemá uzavírat sama do sebe,
nýbrž má „vyjít na ulici“, i když to nese „riziko nehod“ <i style="mso-bidi-font-style: normal;">(„A pokud bych si měl vybrat mezi poraněnou církví, která se vydala na
ulici, a nemocnou, odtažitou církví, rozhodně bych si vybral tu první.“</i>).
Rovněž ostře kritizoval kněze, kteří odmítají pokřtít děti svobodných matek,
neboť se nenarodily ve svátostném manželství: <i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Jsou to pokrytci dnešní doby. Jsou to ti, kdo klerikalizují církev.
Jsou to ti, kdo božímu lidu upírají spásu.“</i> Samozřejmě případné změny ve
formaci budoucích kněží jsou během na dlouhou trať a výměna prefekta kongregace
sama o sobě nic neřeší. Takže je otázkou, zda nebude Grocholewskému umožněno,
aby v čele kongregace setrval do podzimu příštího roku, kdy dosáhne 75
let.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; mso-hyphenate: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<br />
<br />
<span style="color: windowtext; font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 102%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: .5pt;">Argentinský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Leonardo
Sandri</b> je v čele kongregace pro východní církve od roku 2007. S ohledem
na složitou situaci na Blízkém Východě se jedná o velmi důležitý post, takže se
zdá, že výhodou by byla kontinuita. Nenechme se zmást stejným původem i
skutečností, že jak papež František, tak o sedm let mladší kard. Sandri jsou
synové italských imigrantů. Jedná se o muže se zcela rozdílnými kariérami.
Zatímco současný papež dosud působil v Argentině, Sandri již čtyřicet let
působí ve vatikánských službách a v letech 2000-2007 to dotáhl až na
substituta Státního sekretariátu, což je post považovaný za třetí
nejdůležitější ve vatikánské hierarchii (po papeži a státním sekretáři). Kromě
již zmíněného kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Angela Amáta</b>,
prefekta kongregace pro svatořečení od roku 2008, který se v červnu dožije
75 let, je dalším kandidátem na případnou změnu prefekt kongregace pro
bohoslužbu (od roku 2008) španělský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Antonio
Cañizares Llovera</b>.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; mso-hyphenate: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<br />
<br />
<span style="color: windowtext; font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 102%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: .5pt;">Llovera byl mimo jiné nazýván „malý Ratzinger“
s ohledem na jeho údajnou blízkost k papeži Benediktovi XVI. a jeho
myšlenkám o liturgii. Zdá se však, že kard. Llovera není mužem na svém místě a
někteří komentátoři tvrdí, že již papež Benedikt XVI. uvažoval o jeho výměně. Proslýchá
se, že Lloverovo vystoupení na kardinálské konsistoři v listopadu 2010,
kde referoval o liturgii v životě dnešní církve, vzbudilo mezi kardinály
takové emoce, že musel zasáhnout tehdejší papež. Každopádně je zajímavé, že
názory papeže Benedikta XVI. na liturgii (především v souvislosti s
kontroverzemi kolem motu proprio Summorum Pontificum ze 7. července 2007 umožňující
širší uplatnění slavení liturgie podle misálu z roku 1962, tj. tzv.
mimořádné formy) od tohoto roku častěji tlumočil švýcarský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Kurt Koch</b>, předseda Papežské rady pro
jednotu křesťanů (od 2010). Odlišný přístup nového papeže k liturgii je
dosud jednou z nejviditelnějších skutečností jeho pontifikátu, přestože
již legendární slova o „konci karnevalu“ nepronesl. Papež František se postupně
setkává s představiteli jednotlivých kongregací. Za pozornost stojí
skutečnost, že 4. dubna 2013, tj. dva dni před audiencí kard. Llovery (6.
dubna), přijal papež italského titulárního arcibiskupa <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Piera Mariniho</b>, dlouholetého papežského ceremoniáře (v letech
1987-2007) a jednoho z architektů pokoncilní reformy liturgie. Mimochodem
v roce 2007 vydal zajímavou knihu <i style="mso-bidi-font-style: normal;">A
Challenging Reform: Realizing the Vision of the Liturgical Renewal</i>, ve
které popisuje mnohé překážky, které liturgické reformě v 70. letech
kladly konzervativní členové kurie. Co bylo předmětem rozhovoru, se samozřejmě
neví. Piero Marini byl ceremoniářem do října 2010, kdy papež Benedikt XVI.
jmenoval nového ceremoniáře se stejným příjmením, <b>Guida Mariniho</b>, což
nepochybně vyjadřovalo i změnu v přístupu k liturgickému slavení
papeže. Od té doby Piero Marini předsedá Papežskému výboru pro mezinárodní
eucharistické kongresy. Vzhledem k tomu, že příští eucharistický kongres
se má konat až v roce 2016 na Filipínách (vloni se konal v irském
Dublinu), dá se předpokládat, že tématem byla zřejmě i liturgie. Brzo
po nástupu Františka se spekulovalo právě o brzké výměně na postu ceremoniáře.
I když to není vyloučené, tak podobně jako v případě jiných veřejných
úřadů je role „šéfa protokolu“ pro nového představitele nepostradatelná. Pokud
nový papež skutečně uvažuje o decentralizaci a uplatnění subsidiarity (tj. co
může rozhodnout nižší autorita, nemá rozhodovat vyšší, a tedy vzdálenější
autorita), tak oblast liturgického zákonodárství bude stát na jednom
z předních míst. Koncilem požadované přenesení autority na příslušné
biskupské konference nahradila za pontifikátu Jana Pavla II. stále rostoucí
centralizace. Příkladem z poslední doby jsou především vatikánské zásahy
do již hotových nových překladů anglických liturgických textů, jež vstoupily v platnost
v adventu roku 2011. Polemika kolem výsledku, ale především kvůli způsobu
přípravy, neustala dodnes.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; mso-hyphenate: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<br />
<br />
<span style="color: windowtext; font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 102%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: .5pt;">To jsou jen některé z úvah nad případnými
personálními změnami na významných postech v kurii. Samozřejmě nelze zcela
vyloučit nějaké mimořádné změny, ale ani v tom případě dosavadní praxe
nezná příliš radikální postupy. Například prosincová změna na postu šéfa prefektury
Papežského domu, kdy papežův osobní sekretář <b>Georg Gänswein</b> nahradil američana
<b>Jamese Michaela Harveye </b>byla zřejmým důsledek aféry s únikem informací. Přesto
byl dva týdny před touto výměnou Harvey jmenován kardinálem (24. listopadu
2012), jak bývalo zvykem u jeho předchůdců, kteří svůj úřad opouštěli většinou až po dovršení "důchodového věku" (75 let).</span><br />
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 102%; mso-hyphenate: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="color: windowtext; font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 102%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: .5pt;">Nejvíce očekávaná změna je na postu Státního sekretáře,
kde italský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Tarcisio Bertone</b>
již tři a půl roku „přesluhuje“ (v prosinci mu bude 79 let). Kromě toho byl
v posledních letech velmi často terčem kritiky, takže se jej papež
Benedikt XVI. musel opakovaně zastat veřejným prohlášením, což bylo neobvyklé.
Státní sekretář je považován za muže číslo dvě ve Vatikánu a bývá zvykem, že se
nějaký čas po volbě nového papeže mění (Jan Pavel II. výměnu provedl zhruba půl
roku po svém zvolení, Benedikt XVI. až více než po roce, v září 2006 právě
jmenováním Bertoneho).</span></div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-25767901792353980192013-04-30T11:04:00.000+02:002013-05-07T10:27:02.812+02:00Poradní sbor kardinálů<i>Do květnových <a href="http://www.getsemany.cz/" target="_blank">Getseman</a> jsem napsal komentář, kde se zamýšlím nad případnými změnami v čele některých vatikánských úřadů a uvádím stručnou charakteristiku osmi kardinálů, kteří byli 13. dubna 2013 zveřejněni jako členové poradní skupiny kardinálů. Část textu s charakteristikami této osmičky sem vkládám. Zbytek bude jistě brzy k dispozici na stránkách Getseman - <a href="http://www.getsemany.cz/node/3025" target="_blank">ZDE</a>.</i><br />
<br />
<i>Včera k tématu vyšel na <a href="http://www.christnet.cz/clanky/5048/portret_vlady_papeze_frantiska.url" target="_blank">Christnetu</a> i český překlad jako vždy výstižného komentáře vatikánologa Johna Allena.</i><br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Přesně měsíc po volbě nového papeže, 13. dubna
2013, bylo zveřejněno prohlášení vatikánského Státního sekretariátu o ustavení
poradní skupiny kardinálů. Jedná se o poradní orgán bez rozhodovací pravomoci,
složený z osmi nekuriálních kardinálů (ani italský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Giuseppe Bertello</b>, stojící v čele
governátu městského státu Vatikán, není součástí kurie). Jeho úkolem má být
rada papeži při řízení univerzální církve a promýšlení plánu na revizi
apoštolské konstituce Pastor Bonus o římské kurii (z 28. června 1988).</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">... </span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Nejvíce očekávaná změna je na postu Státního
sekretáře, kde italský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Tarcisio
Bertone</b> již tři a půl roku „přesluhuje“ (v prosinci mu bude 79 let). Kromě
toho byl v posledních letech velmi často terčem kritiky, takže se jej
papež Benedikt XVI. musel opakovaně zastat veřejným prohlášením, což bylo
neobvyklé. Státní sekretář je považován za muže číslo dvě ve Vatikánu a bývá
zvykem, že se nějaký čas po volbě nového papeže mění (Jan Pavel II. výměnu
provedl zhruba půl roku po svém zvolení, Benedikt XVI. až více než po roce,
v září 2006 právě jmenováním Bertoneho).</span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Zdá se, že částečnou odpovědí na očekávání jména
nového muže číslo 2 ve Vatikánu je právě zřízení kardinálské komise. Papež
František vyslal jasný signál, že mu nejde jen o jména. Nejde jen o změnu stylu
vykonávání papežské služby, ale jde o změnu struktury, po které poslední dobou
volá tolik hlasů, nejen mezi kardinály. Zároveň se nehodlá spolehnout jen na
římskou kurii, která se zvlášť v průběhu 20. století rozrostla
v natolik samostatný a těžko zvládnutelný orgán, že se zvlášť
v závěru pontifikátů již starých a nemocných papežů mohlo zdát, že ne papež
řídí kurii, nýbrž ona jeho.</span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Stručná charakteristika členů poradní skupiny
kardinálů může ukázat, že se papež František snažil o rovnoměrné zastoupení
jednotlivých kontinentů, přičemž někteří členové mají zkušenosti
s předsednictvím národních či regionálních biskupských organizací.</span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Italský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Giuseppe Bertello</b> (nar. 1942, kardinálem od 2012) působil celý
život v diplomatických službách Vatikánu, naposledy ve funkci nuncia
v Itálii (2007-2011). Od října 2011 stojí v čele zákonodárného i
správního orgánu, který jménem papeže spravuje městský stát Vatikán (je zároveň
předsedou papežské komise i governátu městského státu Vatikán). </span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Chilský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Francisco Javier Errázuriz Ossa </b>(nar. 1933, kard. 2001), bývalý
generální představený Schönstattských otců (v letech 1974-1990, jedná se o
společenství kněží zal. 1965 Josefem Kentenichem /+1968/, které je jedním ze
šesti institutů Schönstattského hnutí), sekretář kongregace pro instituty
zasvěceného života (1990-1996), emeritní arcibiskup Santiaga (1998-2010), předseda
biskupské konference v Chile (1998-2004) a předseda Rady latinskoamerických biskupských konferencí (CELAM),
v níž je zastoupeno 23 biskupských konferencí Jižní Ameriky a Karibiku
(2003-2007), tj. nepochybně zastřešuje nejvíce katolických křesťanů. Mimochodem
CELAM, první kontinentální orgán biskupů schválený v roce 1955 papežem
Piem XII., byl při úvahách o kolegialitě pro mnohé inspirací a vzorem.</span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Indický kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Oswald Gracias</b> (nar. 1944, kard. 2007) arcibiskup Bombaje (od
2006), předseda indické biskupské konference (od 2010), čtvrté nejpočetnější na
světě (po Brazílii, Itálii a USA), předseda asijské federace biskupů (od 2011).</span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Nejmladší člen skupiny a čtvrtý nejmladší
kardinál ze současného kolegia 205 kardinálů je německý kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Reinhard Marx </b>(nar. 1953, kard. 2010),
arcibiskup Mnichova –Freisingu (od 2007) a od roku 2012 předseda komise biskupů
Evropské unie (tzv. COMECE, založena 1980, delegátem ČBK v této komisi je
od roku 2012 litoměřický biskup Jan Baxant; nepleťme si tuto komisi
s kontinentální biskupskou organizací v Evropě, kterou je Rada evropských
biskupských konferencí, zal. 1971, v jejím čele je od roku 2006 maďarský
kard. Péter Erdő).</span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Konžský kard.<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> Laurent Monsengwo Pasinya</b> (nar. 1939, kard. 2010) arcibiskup
Kinshasy (od 2007), bývalý předseda konžské biskupské konference (1984-1992,
2004-2008) a předseda regionální organizace biskupů Afriky a Madagaskaru
(1997-2003) se v 90. letech se svolením Vatikánu aktivně účastnil
politického života poté, co nemocný diktátor Mobutu Sese Seko (+1997) umožnil
vstup opozice do vlády. Jednalo se o velmi složité období, neboť na jaře 1994
se v sousední Rwandě odehrála genocida Tutsiů a umírněných Hutuů (dodnes
se diskutuje o ostudné podpoře vraždících Tutsiů ze strany některých
představitelů místních církví), občanská válka se časem přelila i do Zairu
(Mobutu byl nakonec svržen v roce 1997 a Zair byl opět přejmenován na
Demokratickou republiku Kongo).</span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Americký kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Seán Patrick O’Malley</b> (nar. 1944, kard. 2006), člen řádu kapucínů,
se v roce 2003 stal arcibiskupem Bostonu poté, co jeho předchůdce (kard.
Bernard Francis Law) musel odstoupit pod tíhou skandálních odhalení o sexuálním
zneužívání mladistvých kněžími. Aféra vypukla v lednu 2002, kdy reportéři
z listu Boston Globe začali vydávat sérii článků, čerpající ze soudem
odtajněných dokumentů (v češtině vyšlo knižně v roce 2004 s názvem
„Zrada, aneb krize v katolické církvi“). Kardinál <a href="http://www.blogger.com/null" name="OLE_LINK3"></a><a href="http://www.blogger.com/null" name="OLE_LINK4"><span style="mso-bookmark: OLE_LINK3;">O’Malley</span></a> musel
vynaložit úsilí nejenom na obnovu důvěryhodnosti církve, ale také prodejem
rezidence a zrušením farností (údajně 63 z 357) získat finanční prostředky
na zaplacení odškodnění obětem. Podle komentářů si kard. O’Malley počíná velmi
dobře. Podle vatikánologa Johna Allena je kard. O’Malley blízkým přítelem
nového papeže a charakteristiky typu prostý, skromný a blízký lidem jsou
spojovány s oběma.</span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Australský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">George Pell</b> (nar. 1941, kard. 2003), arcibiskup Sydney (od 2001,
předtím Melbourne 1996-2001), předseda komise „Vox Clara“ (od 2002),
spolupracující s kongregací pro bohoslužbu při novém (a kontroverzním)
překladu liturgických textů do angličtiny. Komentátoři jej považují za
nejkonzervativnějšího člena skupiny. Zároveň reprezentuje Océanii jako jediný
aktivní kardinál-volič (ostatním třem kardinálům je již přes 80 let).</span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Koordinátorem skupiny má být honduraský kard. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Oscar Andrés Rodríguez Maradiaga</b> (nar.
1942, kard. 2001), bývalý generální sekretář (1987-1991) a předseda CELAM
(1995-1999), nyní arcibiskup Tegucigalpy (od 1993) a předseda honduraské
biskupské konference (od 1996). </span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">Italský mons. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Marcello Semeraro</b> (nar. 1947), biskup italské diecéze Albano (od
2004) by měl působit ve funkci sekretáře. Na řádném zasedání biskupské synody
v roce 2001 byl Semeraro údajně asistentem současného papeže.</span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 101%; mso-margin-bottom-alt: auto; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-indent: 9.9pt;">
<span style="font-family: "Linux Libertine"; font-size: 11.0pt; line-height: 101%; mso-bidi-font-family: Tahoma; mso-font-kerning: 1.0pt;">První setkání komise je plánováno až na začátek
října, očekává se však, že se na dotyčné bude obracet papež František průběžně
již nyní. Stejně tak se předpokládá, že se papež neomezí jen na tuto osmičku.
Ostatně při pokusech proniknout do způsobu rozhodování papeže před jeho
zvolením, se komentáře shodují na dvou věcech. Jednak je současný papež zvyklý
vyslechnout si názory z mnoha stran dříve, než sám rozhodne. Zároveň se
snažil vést svou agendu natolik, že prý nejčastěji býval sám sobě „pravou
rukou“. Čas ukáže, zda úvahy a případné snahy o strukturální reformy
v církvi budou znamenat nějaké výraznější změny. Při těchto úvahách o
případných personálních nebo strukturálních změnách považuji za velmi důležitá
slova, která nový papež pronesl krátce po svém zvolení na setkání s novináři
(16.3.2013): <i style="mso-bidi-font-style: normal;">„Nikoli Petrův nástupce, ale
Kristus je středem.“</i></span><span style="mso-font-kerning: 1.0pt;"></span></div>
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" LatentStyleCount="156">
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if !mso]><img src="//img2.blogblog.com/img/video_object.png" style="background-color: #b2b2b2; " class="BLOGGER-object-element tr_noresize tr_placeholder" id="ieooui" data-original-id="ieooui" />
<style>
st1\:*{behavior:url(#ieooui) }
</style>
<![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}
</style>
<![endif]-->
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-8273146921112904002013-04-30T10:48:00.000+02:002013-04-30T10:48:41.515+02:00Tři různé volby představitelů církví<i>Další text, který jsem před měsícem napsal pro <a href="http://www.getsemany.cz/" target="_blank">Getsemany</a>. </i><br />
<br />
<br />
V nedávné době došlo ke změně v čele hned tří křesťanských církevních
společenství, v katolické církvi, v anglikánském společenství a
v koptské pravoslavné církvi. Česká média věnovala velkou pozornost jen
volbě nového papeže katolické církve, zatímco dvě zbylé volby zůstaly
v pozadí. Je to pochopitelné, neboť anglikánů ani koptských
pravoslavných křesťanů u nás příliš mnoho není. Přesto si myslím, že
stojí za pozornost se trochu podívat na průběh všech tří voleb. Při
srovnání je na první pohled zřejmý například rozdíl v délce procesu
výběru a množství lidí, kteří jsou do něj zapojeni. Zatímco výběr
koptského papeže a canterburského arcibiskupa trvá několik měsíců, volba
katolického papeže je ve srovnání s tím velmi rychlou záležitostí.
Jeden ze 115 volitelů, kardinál Dominik Duka, například přiznal, že
v době příjezdu do Vatikánu, tj. necelých 14 dní před volbou, ani jméno
kardinála Bergoglia neznal. Naopak zaujme kombinace rozsáhlého výběru
v koptské pravoslavné církvi a losu ze tří kandidátů, což se nejvíce
blíží biblickému vzoru, který byl použit při doplnění kruhu dvanácti
apoštolů (podle Sk 1, 21-26 vybrali dva kandidáty, Josefa a Matěje,
z nichž los padl na Matěje). Ačkoliv to není předmětem tohoto textu, tak
bychom neměli zapomenout, že pravomoci katolického papeže jsou ve
srovnání s oběma dalšími představiteli křesťanských církví nepoměrně
větší a v podstatě neexistují instance, které by se na jeho rozhodnutích
výrazně spolupodílely – ve srovnání s generálním synodem anglikánské
církve v Anglii a svatým synodem koptské pravoslavné církve.<br />
<br />
<u><b>Volba římského biskupa, papeže katolické církve</b></u><br />
<br />
Ve Vatikánu byl v březnu 2013 zvolen a uveden do úřadu nový papež
katolické církve, 76letý argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio,
který přijal jméno František. Podle statistik stojí v čele zhruba 1,2
miliardy katolíků po celém světě. Podle oficiálního seznamu se jedná o
266. papeže. Ve skutečnosti je to 264. jméno, neboť papež Benedikt IX.
je v seznamu započítán hned třikrát (1032–1044, 1045, 1047–1048).
Oficiální seznam se v minulosti často měnil podle historicky zjištěných
skutečností. Z historického pohledu je pochybné považovat sv. Petra za
prvního papeže. Stejně tak je velmi pravděpodobné, že v nejstarší době
byla římská církevní obec vedena sborem presbyterů. Dnešní pojetí
papežství je výsledkem dlouhého historického vývoje.<br />
<br />
Současný způsob volby omezuje jakékoliv vnější vlivy na kardinály na
minimum a ze stejného důvodu jsou účastníci volby zavázáni k přísnému
mlčení o průběhu volby. Toto opatření je reakcí na snahu jednotlivých
států přes své zástupce v kardinálském kolegiu ovlivnit volbu budoucího
papeže. Zásahy světské moci do voleb papežů mají velmi dlouhou tradici a
v některých případech je třeba uznat jejich prospěšnost (např. zásahy
císaře Jindřicha III. v polovině 11. století umožnily prosazení papežů
usilujících o reformu a odstranění obchodování s církevními úřady, což
zahájilo období později nazývané gregoriánská reforma; diplomatické
úsilí císaře Zikmunda vedlo počátkem 15. století ke svolání kostnického
koncilu a odstranění trojpapežství). Počátek nové etapy zásahů světské
moci do papežské volby je možné sledovat od počátku 16. století, kdy se
do popředí zájmů evropských mocností dostává soupeření o ovládnutí
rozdrobené Itálie. Mít na své straně papeže bylo v tomto soupeření
nespornou výhodou. Rovněž náboženské rozdělení Evropy v 16. a 17.
století vedlo k vzestupu politické role papeže. Rozmanité politické
vlivy na konkláve vedly k formulování tzv. práva exkluzivity, které
dávalo panovníkům katolických monarchií možnost vyjádřit prostřednictvím
některého z kardinálů své veto proti volbě kohokoli papežem (tato
pravomoc náležela králům Španělska, Francie a císaři Svaté říše římské
národa německého; po jejím zrušení začátkem 19. století privilegium
přešlo na rakouského císaře). Dva dlouhé pontifikáty 19. století (Pius
IX. 1846–1878 a Lev XIII. 1878–1903) vedly k posílení papežské autority a
výraznému vzrůstu centralismu. Vnější zásahy do průběhu papežské volby
byly považovány stále více za cosi nepatřičného. Poslední pokus použít
práva exkluzivity se uskutečnil v roce 1903, kdy v průběhu konkláve
vystoupil krakovský biskup kardinál Jan Puzyna a přečetl veto Františka
Josefa I. proti volbě favorizovaného kardinála Mariana Rampolly. Toto
vystoupení se setkalo s nesouhlasem, ale nakonec se kardinálové shodli
na volbě Giuseppa Sarta, který přijal jméno Pius X. a v politických
záležitostech se neangažoval tolik jako jeho předchůdci. Dne 20. ledna
1904 byla vydána konstituce Commissum nobis, která jakékoliv panovnické
veto zakazovala.<br />
<br />
Tento exkurz o zápasu ohledně vlivů na volbu papeže považuji za
důležitý, neboť vysvětluje přísné utajení, které papežskou volbu
provází. Špatná zkušenost s politickým zneužitím papežské volby je
zřejmě důvodem, proč je tato volba ve srovnání s níže uvedenými volbami
velmi krátká a rozhodování o ní je omezeno na úzký okruh osob.<br />
<br />
V současné době volí římského papeže kardinálové, kteří v době
uprázdnění stolce nedosáhli 80 let. V případě odstoupení Benedikta XVI.
byl rozhodným dnem 28. únor 2013. Letošního konkláve ve dnech 12.–13.
března se proto zúčastnil kardinál Walter Kasper, ačkoliv hranici 80 let
překročil už před začátkem konkláve, konkrétně 5. března. Věkovou
hranici zavedl papež Pavel VI. v roce 1970 (na základě rozhodnutí II.
vatikánského koncilu stanovil rovněž hranici 75 let, kdy by měli
diecézní biskupové předložit papeži svojí rezignaci, na papeže se tato
hranice nevztahuje). Kardinály svobodně jmenuje papež z mužů s kněžským
svěcením (od povinnosti přijmout po jmenování biskupské svěcení,
zavedené papežem Janem XXIII. v roce 1962, může být kardinál
dispenzován, knězem zůstal např. Tomáš Špidlík). Počet kardinálů byl
v 16. století stanoven na 70 (s odvoláním na sedmdesát izraelských
starších, které shromáždil Mojžíš kolem stanu setkávání, na nich
spočinul duch Hospodinův a prorokovali, viz Num 11,24–25), ale ve 20.
století se jejich počet výrazně rozrostl (limit 70 poprvé překročil Jan
XXIII. v roce 1958). V současnosti platí omezení, že počet kardinálů
volitelů (tj. do 80 let) by neměl přesáhnout 120 (toto pravidlo
překročil Benedikt XVI., když po jmenování 22 nových kardinálů v únoru
2012 byl dočasně počet volitelů 125). V době letošního konkláve bylo 207
kardinálů, 117 volitelů a 90 nevoličů. Dva kardinálové volitelé se
z konkláve omluvili, takže se ho zúčastnilo 115 kardinálů. Papeže volí
kardinálové zpravidla ze svého středu (naposledy tak neučinili v roce
1378 při volbě Urbana VI., brzy však tuto volbu část kardinálů
prohlásila za neplatnou a zvolila „protipapeže“, čímž nastalo dlouhé
období dvojpapežství a poté dokonce trojpapežství) a ke zvolení je třeba
dvoutřetinová většina hlasů (v případě letošního konkláve 77 hlasů).
Letošní konkláve bylo krátké, nový papež byl zvolen již druhý den
celkově v 5. kole hlasování. Podle neověřených informací získal více než
90 hlasů.<br />
<br />
Slavnostní uvedení do úřadu se konalo 19. března 2013 na
svatopetrském náměstí. Avizované zjednodušení obřadu znamenalo, že
oproti tříhodinové slavnosti při nástupu Benedikta XVI. v roce 2005
trvala inaugurace papeže Františka jen dvě hodiny. Pallium předal papeži
protojáhen, tj. služebně nejstarší kardinál-jáhen, Jean-Louis Tauran.
Rybářský prsten přijal od děkana kardinálského kolegia Angela Sodana.
Dnes už papež není korunován trojitou korunou, tzv. tiárou, jejíž původ
sahá do vrcholného středověku (13.–14. století) a symbolizovala nejvyšší
duchovní i světskou moc papeže (naposledy byl tiárou korunován papež
Pavel VI. v roce 1963).<br />
<br />
<u><b>Volba canterburského arcibiskupa</b></u><br />
<br />
V roce 2013 se ujal svého úřadu nový arcibiskup v Canterbury, 57letý
Justin Welby, který stojí v čele anglikánské církve v Anglii (Church of
England) a anglikánského společenství (Anglican Communion), jež sdružuje
anglikánské církve po celém světě (jedná se zhruba o 85 miliónů
anglikánů ve 38 provinciích). Formální hlavou anglické církve a
anglikánského společenství je britský panovník, tj. královna Alžběta,
která však do dění v církvi nezasahuje. Justin Welby je 105.
arcibiskupem z Canterbury, počítáno od zakladatele biskupství sv.
Augustina, který byl prvním biskupem v letech 597–604 (neplést se
známějším severoafrickým Augustinem, který byl biskupem ve městě Hippo o
200 let dříve). Postavení arcibiskupa z Canterbury v čele anglikánského
společenství je pouze čestné (je první mezi rovnými, tj. primus inter
pares), tedy nezasahuje do dění v jednotlivých provinciích a místních
církvích. Arcibiskup z Canterbury je považován za jeden ze čtyř nástrojů
jednoty anglikánského společenství (spolu s Lambethskou konferencí,
která se schází od roku 1867 zhruba jednou za 10 let; Primates'
Meetings, tj. setkáním arcibiskupů a biskupů stojících v čele
jednotlivých provincií, které se schází od roku 1978; a Anglican
Consultative Council, na kterém se od roku 1971 každé tři roky schází
zástupci biskupů, kněží a laiků ze všech anglikánských provincií).<br />
<br />
Výběr nového canterburského arcibiskupa je v současnosti svěřen
královské nominační komisi (Crown Nominations Commission nebo Crown
Appointments Commission) složené z 16 členů. Předsedou komise je laik,
jmenovaný britským premiérem. Dalšími členy jsou dva biskupové, jeden
zvolený biskupskou komorou (House of Bishops) generálního synodu, druhým
je arcibiskup z Yorku (může být nahrazen dalším zvoleným zástupcem
z řad biskupů). Šest členů je voleno generálním synodem (tři z komory
kněží /House of Clergy/, tři z komory laiků /House of Laity/ generálního
synodu). Dalších šest členů tvoří zástupci arcibiskupství z Canterbury,
které jmenuje komise pověřená řízením neobsazeného stolce (Vacancy in
See Committee). Tato komise má při svém výběru brát ohled na vyváženost
zástupců podle různých skupin (tj. kněží/laici, muži/ženy, města/venkov,
etnické minority atd.). Posledním členem s hlasovacím právem je
zástupce zvolený stálou komisí anglikánského společenství (Standing
Committee of the Anglican Communion). Tři sekretáři volební právo
nemají. Jen pro zajímavost dodávám, že obdobné komisi je svěřen výběr
ostatních biskupů anglikánské církve v Anglii. Kromě případů volby
arcibiskupů v Canterbury a Yorku má však o dva členy méně (schází
premiérem jmenovaný laik a zástupce anglikánského společenství) a
předsedá jí arcibiskup příslušné provincie, tj. arcibiskup z Canterbury
nebo Yorku (druhý je místopředsedou).<br />
Nominační komise koná rozsáhlé šetření a konzultace, jak uvnitř
Church of England, tak se zástupci anglikánského společenství.
Z případných kandidátů se dalším jednáním zúží nominace zhruba na pět či
šest jmen, o kterých poté komise jednotlivě hlasuje v tajném hlasování.
Pro nominaci se vyžaduje dvoutřetinová většina. Nominováni jsou dva
kandidáti s nejvyšším počtem získaných hlasů (při rovnosti hlasů se
znovu tajně hlasuje jen o těchto dvou kandidátech, aby mohla být
vyjádřena preference). Dvě jména kandidátů ve stanoveném pořadí jsou
předložena premiérovi, který přijme prvního nominovaného (naposledy
došlo k odmítnutí prvního kandidáta údajně při jmenování biskupa
v Birminghamu za premiérky Margaret Thatcherové v 80. letech) a při
setkání ověří, zda dotyčný jmenování přijme. Poté, co jmenování
kandidáta schválí královna, světská hlava anglikánské církve, premiér
oznámí jméno označeného arcibiskupa (do té doby je proces výběru tajný).
Ten je poté formálně zvolen kolegiem kanovníků při arcibiskupské
katedrále a následně je volba potvrzena biskupy seniory provincie a
arcibiskupem druhé provincie (tj. v případě volby arcibiskupa
z Canterbury arcibiskupem z Yorku). Tento postup vyjadřuje dva podstatné
prvky pro volbu biskupa, tedy jak zvolení kanovníky dané diecéze, tak
přijetí celou církví. Nakonec následuje slavnostní inaugurace, při které
je arcibiskup z Canterbury uveden do úřadu arcijáhnem canterburské
katedrály. Jelikož v tomto úřadě je momentálně žena, uvedla nového
arcibiskupa právě ona.<br />
<br />
Změna v čele anglikánské církve trvala v podstatě rok. Předchozí
canterburský arcibiskup Rowan Williams (nar. 1950) oznámil svojí
překvapivou rezignaci 16. března 2012, tj. že na konci prosince 2012 se
vzdá svého úřadu. Od té doby se rozběhl nominační proces. Dne 9.
listopadu 2012 oznámil premiér jméno nového arcibiskupa. Formálně byl
zvolen kapitulou 10. ledna 2013 při slavnosti v canterburské katedrále.
Úřadu se jako zvolený arcibiskup ujal 4. února 2013, kdy byla jeho volba
potvrzena při slavnostní bohoslužbě v katedrále sv. Pavla, které
předsedal arcibiskup z New Yorku a asistovali mu britští biskupové z
Londýna, Winchesteru, Salisbury, Worcesteru, Rochesteru, Lincolnu,
Leicesteru a Norwiche. Slavnostní uvedení do úřadu se konalo
v canterburské katedrále 21. března 2013.<br />
<br />
<u><b>Volba koptského papeže, alexandrijského patriarchy</b></u><br />
<br />
Koncem roku 2012 byl zvolen nový papež koptské pravoslavné církve
v Alexandrii, 60letý Tawadros II. /též Theodoros II./, který je
považován za 118. koptského papeže (tj. 117. nástupce sv. Marka) a stojí
v čele zhruba 18 miliónu koptských křesťanů po celém světě (odhady
počtu se značně liší), z nichž většina žije v Egyptě. Za zmínku stojí
skutečnost, že titul „papež“, jenž se od počátku 3. století objevuje v
titulatuře biskupů obecně, je pro alexandrijského biskupa doložen dříve
než u římského (alexandrijský Herakles /232–248/, u římského biskupa
nejstarší doklad až v době Marcellina /296–304/, obecně až od 5.
století).<br />
<br />
Situaci komplikuje skutečnost, že existuje hned několik
alexandrijských patriarchů. Kromě papeže koptské církve (patří do rodiny
tzv. starobylých východních církví, někdy ne zcela přesně označovaných
za církve předchalcedonské) sídlí v Alexandrii také pravoslavný
alexandrijský patriarcha, od roku 2004 jím je Theodor II. (k rozdělení
došlo v polovině 5. století po chalcedonském koncilu). Titul
alexandrijského patriarchy má rovněž nejvyšší představitel koptské
katolické církve, tj. východní katolické církve v plném společenství
s římským papežem (apoštolský vikariát byl v Alexandrii zřízen v roce
1741, patriarchát papežem Lvem XIII. v roce 1895). Sídlo tohoto
patriarchy je v Káhiře a od 15. ledna 2013 je jím Ibrahim Isaac Sidrak.
Za zmínku stojí skutečnost, že jeho předchůdce Antonios Naguib byl
v listopadu 2010 jmenován papežem Benediktem XVI. kardinálem a v březnu
2013 se účastnil konkláve. Na rozdíl od červenobíle oděných kardinálů
byl oblečen v černém, čímž budil poměrně velkou pozornost. Titul
alexandrijského patriarchy je také součástí titulatury představitele
další východní katolické církve: melchitské řeckokatolické církve.
V jejím čele stojí antiochijský patriarcha se sídlem v Damašku,
titulární patriarcha jeruzalémský a alexandrijský. Od roku 2000 je jím
Gregorios III. Laham. Pro zajímavost uvádím, že jeho předchůdce Maximos
IV. Saight (patriarchou byl v letech 1948–1967) patřil k výrazným
postavám II. vatikánského koncilu a jeho proslovy (jako jediný odmítl
mluvit latinsky a své příspěvky přednášel ve francouzštině) vždy
vzbudily pozornost. V katolické církvi existoval od 13. století ještě
latinský patriarchát v Alexandrii (titulární patriarcha sídlil v římské
bazilice sv. Pavla za hradbami), který byl v polovině 60. let 20.
století zrušen, podobně jako latinské patriarcháty v Antiochii a
Konstantinopoli. Dnes zůstaly latinské patriarcháty (tj. patriarcháty
latinského obřadu) pouze v Jeruzalémě (od 451, ve středověku titulární,
obnoven 1847), v Benátkách (1451) a v Lisabonu (1716).<br />
<br />
Postup při volbě koptského papeže se v současnostmi řídí pravidly
z roku 1957. Když 17. března 2012 po dlouhém 41letém pontifikátu
(1971–2012) zemřel papež Shenouda III., informoval dočasný správce
patriarchátu, metropolita Pachomius, že pravidla pro výběr nového
patriarchy by bylo dobré změnit ve prospěch ještě většího zapojení
koptských křesťanů do procesu výběru nového papeže. Do tohoto procesu,
který trvá několik měsíců, jsou kromě biskupů zapojeni politici,
vlastníci médií a další osobnosti koptské církve. Nakonec synod koptské
církve rozhodl, aby se postupovalo podle stávajících pravidel z roku
1957. Potenciální kandidáti musí nejprve získat podporu alespoň 6
biskupů nebo 12 členů 24členné rady laiků (anglicky se tato rada uvádí
jako General Congregation Council nebo též Coptic Orthodox Lay Council a
byla založena v roce 1874; na přelomu 19. a 20. století došlo
k několika sporům mezi touto radou laiků a koptským papežem). Kandidáty
posuzuje papežská nominační komise synodu (anglicky citovaná jako Papal
Nominations Committee of the Holy Synod of the Coptic Orthodox Church),
složená z devíti biskupů a devíti laiků. V případě poslední volby bylo
v polovině září 2012 zveřejněno 17 jmen kandidátů. Nominační komise
během měsíce redukovala tento počet na pět jmen, která byla v polovině
října 2012 opět zveřejněna. Dne 29. října 2012 se konalo volební
shromáždění (Electoral College) za účasti zhruba 2400 volitelů (každá
diecéze byla zastoupena 12 voliteli, volby se účastnili i zástupci
sesterských východních církví atd.), které prostřednictvím tajné volby
z pěti kandidátů vybralo tři jména s největším ziskem hlasů. Volba byla
završena o týden později (4. listopadu 2012) při slavnostní liturgii
v katedrále sv. Marka v Káhiře. Z 12 malých chlapců byl vylosován jeden,
který poté se zavázanýma očima vylosoval jedno jméno z kalichu, kam
byly předtím vloženy papírky se jmény tří kandidátů (viz <a href="http://www.youtube.com/watch?v=_XVhHPV0p8k" target="_blank">záběry z emocemi nabitého losování</a>)<a href="http://www.getsemany.cz/node/3016#sdfootnote1sym" id="sdfootnote1anc" name="sdfootnote1anc"></a>.
Obě volby, tj. 29. října a 4. listopadu, předcházel přísný třídenní
celocírkevní půst. Nově zvolený koptský papež Tawadros II. právě v den
své volby oslavil 60. narozeniny. Svého úřadu se slavnostně ujal dne 18.
listopadu 2012 při liturgii v katedrále sv. Marka v Káhiře. Záznam
z této slavnosti trvá sedm hodin.Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-48239929621395619892013-04-30T10:40:00.000+02:002013-04-30T10:41:05.190+02:00Nad volbou nového papeže<span style="font-size: 16px;"><span style="font-family: Linux Libertine;"><i>Byl jsem požádán o komentář k volbě nového papeže do časopisu <a href="http://www.getsemany.cz/" target="_blank">Getsemany</a>. Jelikož jsem v textu použil mnohé myšlenky zveřejněné zde již ve starších příspěvcích, nevkládám sem celý text. Vkládám pouze první odstavec a dál odkáži na volně přístupný text v Getsemanech.</i></span></span><br />
<br />
<br />
<span style="font-size: 16px;"><span style="font-family: Linux Libertine;">Často jsou
opakována slova papeže <b>Pavla VI.</b> z projevu před Sekretariátem pro
jednotu křesťanů (předchůdce dnešní Papežské rady pro jednotu křesťanů)
v roce 1967, že <i>„úřad papeže je největší překážkou na cestě k jednotě církve“</i> a papeže <b>Jana Pavla II.</b> z rozhovoru v sídle Světové rady církví v Ženevě z roku 1984, že </span><span style="font-family: Linux Libertine;"><i>„přesvědčení
katolické církve, že v úřadu římského biskupa si zachovala, při
věrnosti apoštolské tradici a mře otců, viditelné znamení a záruku
jednoty, působí obtíže většině ostatních křesťanů, jejichž paměť je
poznamenána jistými bolestnými vzpomínkami“ </i></span><span style="font-family: Linux Libertine;">(citované
v jeho encyklice o ekumenismu Ut unum sint z roku 1995, čl. 88).
Zatímco řada nekatolických křesťanů poctivě studuje základy a historii
papežské služby a někteří uvažují o možnosti, že by se po nutných
reformách mohla stát základem pro službu mluvčího všech křesťanů (viz např. </span></span><span style="font-size: 16px;"><span style="font-family: Linux Libertine;"><span style="font-family: Linux Libertine;"><i>Frieling, R.: Společenství s papežem, ne pod papežem. Teologická reflexe 1998, s. 20-31</i>)</span></span><span style="font-family: Linux Libertine;">,
u řady katolických křesťanů panují o papežství leckdy dost naivní
představy. Ukázala to i nedávná papežománie, která vypukla v souvislosti
s překvapivým odstoupením papeže <b>Benedikta XVI.</b> (s datem 10. února 2012
bylo rozhodnutí zveřejněno o den později a oznamovalo odstoupení ke dni
28. února) a neméně překvapivou volbou nového papeže <b>Františka </b>(dne 13.
března 2013). K tématu papežské služby a žádoucích změn při jejím
výkonu bylo napsáno mnoho textů, jejich počet narostl poté, co papež Jan
Pavel II. výslovně vyzval k těmto úvahám (viz Ut unum sint, čl. 95-96).
V nedávné době vyšly na toto téma v Getsemanech dva stručné a přehledné
texty katolického teologa <b>Otto Hermana Pesche</b> (</span></span><span style="font-family: Linux Libertine;"><a href="http://www.getsemany.cz/node/2879" target="_blank">Pesch, O.H.: Papežství – překážka ekumenického rozhovoru?Getsemany, leden 2012</a> ;</span><a href="http://www.getsemany.cz/node/3002" target="_blank"><span style="font-family: Linux Libertine;"> </span>Pesch, O.H.: Námitka: Ježíš nezaložil papežství! Getsemany,únor 2013</a>).<br />
<br />
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Linux Libertine;"><span style="font-size: 16px;"><span style="font-family: Linux Libertine;">Výměna na papežském stolci mimo jiné ukázala, že více než mnohá teologická pojednání mají větší dopad konkrétní skutky...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Linux Libertine;"><span style="font-size: 16px;"><span style="font-family: Linux Libertine;"><i>Pokračování textu viz <a href="http://www.getsemany.cz/node/3014" target="_blank">Getsemany, duben 2013</a></i> </span></span></span></div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-31965890838600548212013-03-19T11:27:00.003+01:002013-03-26T09:21:33.585+01:00Legenda o vzpurných německých kardinálech a biskupechV dnešní době netrpíme nedostatkem informací, ale jsme spíš zavaleni jejich množstvím. Zároveň schopnost rozlišit kvalitní a pravdivé informace od těch nepravdivých, falešných, všelijak překroucených je u mnoha lidí velmi malá, což otevírá prostor pro šíření nejrůznějších fám. Anonymní a mnoha lidem přístupný internet je ideálním prostorem pro takové fámy.<br />
<br />
Jednou z fám je <b>video o údajných zlých německých kardinálech a biskupech, kteří při návštěvě "německého" papeže v Německu</b> (v září 2011) <b>mu údajně odmítli podat ruku</b>. Zdá se, že toto video se nyní znovu šíří v souvislosti s odstoupením papeže a volbou papeže nového. Všimnul jsem si, že nemálo lidí je zblbnuto všelijakými tajemstvími (např. údajně nezveřejněné tajemství ze zjevení P. Marie v portugalské Fátimě v roce 1917) nebo proroctvími (např. proroctví sv. Malachiáše o 112 papežích - ten současný má být poslední, stručné info na <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Proroctv%C3%AD_svat%C3%A9ho_Malachi%C3%A1%C5%A1e" target="_blank">Wikipedii</a>). Stejně tak jsou někteří přesvědčeni, že papež Benedikt XVI. byl k demisi přinucen, aby mohl být zvolen papež nový. Do tohoto kontextu pak některým dobře zapadá představa papeže, kterému údajně veřejně projevili odmítavé gesto i církevní představitelé v rodném Německu.<br />
<br />
Zde je odkaz na dvě z mnoha videí oné události:<br />
<a href="http://www.youtube.com/watch?v=EL4j5SnKyDo" target="_blank">http://www.youtube.com/watch?v=EL4j5SnKyDo</a><br />
<a href="http://www.youtube.com/watch?v=yHZ6e_-Mec4" target="_blank">http://www.youtube.com/watch?v=yHZ6e_-Mec4</a><br />
<br />
<b>Ve skutečnosti papež</b> během svého přijetí v rezidenci německého prezidenta na zámku Bellevue poblíž Berlína dne 22. září 2011 <b>představuje německému prezidentovi Wullfovi svůj doprovod</b>, který s ním z větší části přijel z Vatikánu. Jsou tam ještě dva němečtí arcibiskupové (předseda německé biskupské konference Zollitsch a biskup Woelki z Berlína).<br />
<br />
<div class="MsoNormal">
Pro zájemce doporučuji podívat se na <a href="http://www.youtube.com/watch?v=8GDJFRgr3-c" target="_blank">kompletnější video z prvního dne návštěvy papeže v Německu</a>.<span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[0]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[0].[2]"> Zhruba od 44. minuty
je ona situace na zámku Bellevue. Nejprve německý prezident
představujeněkolik významných</span></span><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]">
osob (sám prezident se s nimi samozřejmě nezdraví). Poté naopak papež představuje svůj doprovod.</span></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]"><b>Řadu kardinálů </b>začíná kard. Tarcisio Bertone (Ital, státní sekretář), pokračuje kard. Kurt Koch (Švýcar předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů), kard. Walter Kasper (Němec, emeritní předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů), kard. Josef Paul </span></span></span></span></span><span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]"><span class="zname"><span class="prelCv"><span class="znameL">Cordes (Němec, emeritní předseda papežské rady Cor unum)</span>, kard </span></span></span></span></span></span></span><span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]"><span class="zname"><span class="prelCv"><span class="zname"><span class="prelC"><span class="znameL">Walter Brandmüller (Němec, emeritní předseda papežské komise pro historické vědy). Pak následuje postavou malý arcibiskup</span></span></span></span></span></span></span></span></span></span> Giovanni Angelo Becciu (Ital, substitut státního sekretariátu) a zřejmě <span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]">nejvíc
nepřístupně se tvářící postavou (místo údajného podání ruky papežovi ruce sepne a ani se na něj nepodívá) je papežský nuntius v Německu švýcarský arcibiskup Jean-Claude
Périsset, kterému však asi těžko budeme vyčítat nějakou averzi vůči papežovi, jehož je v Německu vyslancem. </span></span></span></span></span>Pak následují čtyři arcibiskupové, mezi kterými jsou i dva němečtí: Robert <span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]">Zollitsch z Augsburgu (předseda něm. bisk. konference) a Rainer Maria Woelki z Berlína se svými nezaměnitelnými brýlemi (tehdy čerstvě po jmenování berlínským arcibiskupem, od února 2012 už je i kardinálem, jedním z nejmladších). Mimochodem oba němečtí biskupové papeži ruku
podali.</span></span></span></span></span></div>
<br />
<span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]"><span class="zname"><span class="prelCv"><span class="zname"><span class="prelC"><span class="znameL">
Po Woelkim následuje papežský ceremoniář Guido Marini (Ital), který je při papežovi při všech liturgických slavnostech. Vedle něho se s prezidentem zdraví papežův </span></span></span></span></span></span></span></span></span></span><span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]">osobní sekretář Georg Gänswein (od ledna 2013 již arcibiskup), který je papežovi stále nablízku. Vtipné je to, že v záběru ve 45:23 stojí v pozadí papeže, pak přechází a postaví se do řady papežovy delegace. Zdraví se s prezidentem a s úsměvem chňapne i po ruce papeže
(46:17, té situaci se směje i Wullfova manželka). Vždyť </span></span></span></span></span><span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]">Gänswein už předtím doprovázel papeže, takže byl prezidentovi dobře znám. Byla to prostě jen protokolární formalita.</span></span></span></span></span><br />
<br />
<br />
<span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]"><b>Vydávat toto video jako projev neposlušnosti vůči papežovi je tedy zcela absurdní. </b>Přesto se v tomto duchu šířilo a šíří i nadále, ačkoliv se k této manipulaci vyjádřil i mluvčí Vatikánu Frederico Lombardi (zpráva z 12. října 2011 viz <a href="http://www.catholicnewsagency.com/news/vatican-spokesman-rejects-claim-german-bishops-disrespected-pope/" target="_blank">ZDE</a>).</span></span></span></span></span><br />
<span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]"></span></span></span></span></span>
<span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]"></span></span></span></span></span>
<br />
<span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]"><span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1104632}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1104632}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1104632}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1104632}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"></span></span></span></span></span></span></span></span></span><br />
<span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]"><span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1104632}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1104632}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1104632}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1104632}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1106499}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1106499}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1106499}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[0]">
Pro zajímavost můžu zájemce odkázat ještě na <a href="http://www.youtube.com/watch?v=Zn-Ar6p02es" target="_blank">video z rozloučení papeže při odletu z Německa</a>. Na záběrech cca od 7:18 záznamu se loučí skuteční němečtí kardinálové a pár
biskupů, v drtivé většině papeže zdraví polibkem rybářského prstenu. A
zhruba od 9:00 záznamu jsou ti údajné "zlí", kteří se s papežem ani nezdraví - vysvětlení je jednoduché, oni totiž odlétají s ním. Stejně jako Bertone, Kasper a pár dalších členů delegace,
kteří se nezdraví s papežem, nýbrž rovněž se loučí se
svými hostiteli.</span></span></span></span></span></span></span></span></span></span></span></span><br />
<br />
<br />
<span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1105728}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0.[0]"><span data-ft="{"tn":"K"}" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1104632}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2]"><span class="UFICommentBody" id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1104632}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1104632}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3]"><span id=".reactRoot[25].[1][2][1]{comment261365170665932_1104632}.0.[1].0.[1].0.[0].[0][2].0.[3].0">Buďme tedy opatrní při šíření podobných zpráv. </span></span></span></span> </span></span></span></span></span>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-771125180506616325.post-91656491927987317392013-03-14T12:41:00.000+01:002013-05-03T14:04:30.911+02:00Nový papež a pár rad od jeho českého spolubratra <div class="MsoNormal">
Dne 13. března 2013 byl po dvou dnech konkláve a pěti volebních kolech zvolen novým papežem argentinský kardinál a jezuita<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;"> <b>Jorge Mario Bergoglio</b> (nar. 17. prosince 1936), který si zvolil jméno František podle velmi oblíbeného středověkého světce a zakladatele řádu sv. Františka z Assisi (+1226).</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;"></span></div>
<div class="MsoNormal">
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
</w:WordDocument>
</xml><![endif]--></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<i><u><b><span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;">Biografická data nového papeže</span></b></u></i><br />
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;">(z různých zdrojů, takže může dojít k opravám či doplněním):</span></div>
<blockquote class="tr_bq">
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;"></span></div>
<div class="MsoNormal">
<b><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;">Narození a původ:</span></i></b><span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;"> </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Dne 17. prosince 1936 narozen v Buenos Aires jako jeden z pěti dětí v rodině
železničáře italského původu.</span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<b><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;">Studium:</span></i></b></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Po studiu chemie vstoupil
do semináře </span>Villa Devoto v Buenos
Aires.</div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
Dne 11. března 1958 vstoupil do
jezuitského řádu, noviciát v Chile.</div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
Studium a licenciát z filozofie
na Colegio Máximo San José, San Miguel, Buenos Aires.</div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
Profesor literatury a psychologie
na Colegio de la Inmaculada,
Santa Fe a na Colegio del Salvador, Buenos Aires.</div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
Studium teologie na Colegio Máximo
de San Miguel.</div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">Kněžství:</i></b></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Dne 13. prosince 1969 kněžské svěcení.</span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
<b><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="mso-bidi-language: HE;">Další studium a řeholní formace:</span></i></b></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
Další studium v letech 1969-1971</div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
V letech 1971-1972 zakončena základní
jezuitská formace tzv. třetí probací (tzv. třetí rok, terciát – více o
jezuitské řeholní formaci viz <a href="http://www.jesuit.cz/formace.php" target="_blank">ZDE</a>)
v Alcalá de Henares,Španělsko.</div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm;">
Dne 22. dubna 1973 složil konečné
/věčné/ sliby.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;"><b><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;">Další působení v řádu:</span></i></b> </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">V letech
1972-1973 novicmistr ve </span>Villa Barilari,<span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;"> San Miguel.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Tamtéž
profesor teologie, konzultor jezuitské provincie a rektor </span>Colegio Máximo.</div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Dne
31. července 1973 zvolen provinciálem argentické jezuitské provincie (do roku
1979).</span><span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">V letech
1980-1986 rektorem filozofické a teologické fakulty </span><i>Colegio Máximo </i><span style="mso-bidi-font-style: italic;">v San Miguel.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Strávil
určitý čas v Německu (v polovině 80. let během přípravy disertační práce, např. ve Franfurktu) - <i>podle knihy italského novináře Tornielliho dodělával svou disertaci od ledna 1986 v Mnichově</i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Poté
přidělen ke </span><i>Colegio del Salvador</i>, Córdoba (v Argentině), kde byl zpovědníkem a
věnoval se duchovnímu doprovázení (spiritual director) v Cordóbě.<span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;"></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-style: italic;"></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;"></span></div>
<div class="MsoNormal">
<b><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="mso-bidi-language: HE;">Biskupem a arcibiskupem:</span></i></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Dne
20. května 1992 jmenován pomocným biskupem v Buenos Aires (biskupské svěcení
27. června). Biskupské heslo: </span><i>Miserando atque eligendo.</i><span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;"></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Dne
3. června 1997 se stal biskupem-koadjutorem arcibiskupa v Buenos Aires.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Dne 28. února 1998 se stal arcibiskupem v Buenos Aires. </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Dne 6. listopadu 1998 se zároveň stal biskupem
věřících katolického východního ritu v Argentině (ordinariát zřízen v roce
1959). </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;"></span></div>
<div class="MsoNormal">
<b><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;">Kardinál, předseda
biskupské konference a kurie:</span></i></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Dne 21. února 2001 jmenován Janem Pavlem II.
kardinálem.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">V letech 2005–2011 byl předsedou Argentinské
biskupské konference (zvolen na dvě tříletá období).</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Dne 23. února 2013 byl jmenován členem Papežské
komise pro Latinskou Ameriku.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;"></span></div>
<div class="MsoNormal">
<b><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;">Papež:</span></i></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-font-weight: bold; mso-bidi-language: HE;">Dne 13. března 2013 zvolen papežem, přijal jméno
František.</span></div>
</blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>Pozn.: Kromě rodné španělštiny hovoří italsky a německy.</i></blockquote>
<br />
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal">
<br />
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;"></span>
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;"><u><i><b>Další "přechodný papež"</b></i></u></span><br />
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="EN-US" style="mso-ansi-language: EN-US; mso-bidi-language: HE;">Bezprostřední reakce na jeho zvolení byly poněkud rozpačité. Přestože podle zveřejněných zpráv představoval tento kardinál v podstatě alternativu k volbě Josefa Ratzingera (ve třetím kole prý Ratzinger získal 72 hlasů, Bergoglio 40, potřebná 2/3 většina byla 77 - více viz <a href="http://martinovymarnosti.blogspot.cz/2011/02/clanek-napsany-po-zvoleni-benedikta-xvi.html" target="_blank">ZDE</a>), nepatřil k hlavním uváděným kandidátům. Svojí roli hraje jeho věk <b>76 let</b>, který jej spolu s Janem XXIII. (77 let) a Benediktem XVI. (78 let) řadí k <b>nejstarším zvoleným papežům posledních staletí</b>. Kromě uvedených jmen byl posledním papežem zvoleným ve věku nad 70 let Klement XII (zvolen ve věku 78 let, 1730-1740). Tento věk dělá z nově zvoleného papeže <b>"přechodného papeže"</b>, což není třeba vnímat jako pejorativní označení. Spíš zde může být obava kardinálů, že dosavadní volby "mladíků" (tj. kardinálů pod 60 let) vedly ke dvěma nejdelším pontifikátům v dějinách papežství vůbec: v 54 letech zvolený Pius IX. (1846-1878) více než 31-letý pontifikát, v 58 letech zvolený Jan Pavel II. (1978-2005) téměř 27-letý pontifikát. Je nepochybné, že zavedení věkové hranice pro odchod z úřadu i pro římského biskupa (jak je tomu u všech biskupů v 75 letech), by bylo přínosné (více k tomu v mém textu v souvislosti s rezignací Benedikta XVI. <a href="http://martinovymarnosti.blogspot.cz/2013/02/historicka-udalost-pochybny-kult-papeze.html" target="_blank">ZDE</a>).</span></div>
<br />
<br />
<i><u><b>Přesto řada novinek</b></u></i><br />
<br />
Na druhou stranu je v případě nového papeže zřejmé, že jde o opatrný (s ohledem na věkem danou očekávanou krátkost pontifikátu) pokus o změnu. Nový papež nese mnohá prvenství: první jezuita, první, kdo zvolil jméno František, první latinskoamerický papež...<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>Pozn.: Zde je potřeba opravit některé mylné zprávy, že nový papež je prvním <b>neevropským papežem</b>. I když pro nejstarší období nemáme vždy zcela přesné údaje, posledním neevropským papežem byl zřejmě <b>Syřan</b> <b>Řehoř III.</b> (731-741). V období na přelomu 7. a 8. století usedlo na papežský, který se nacházel pod vlivem Byzantské říše, hned několik "východních" papežů, původem z Řecka a ze Sýrie. Předtím bylo rovněž několik neevropských papežů, včetně dvou <b>Afričanů</b>, Viktora I. (189-198/199) a Miltiada (311-314). Ostatně ani sv. Petr nebyl Evropan</i>,<i> i když jeho zařazení mezi "papeže" je založeno více na pozdější tradici než na reálné situaci. Mim</i>ZDE<i>ochodem nejstarší tradice mluví společně o Petru a Pavlovi, teprve ve 3. století převážila Petrská symbolika.</i></blockquote>
<br />
Civilní a skromné vystupování nového papeže trochu připomíná papeže Jana XXIII., který dělal velkou starost těm, kteří ve Vatikánu bděli nad dodržováním patřičných ceremonií. Odmítl po jmenování odjet připravenou limuzínou, požádal o požehnání všechny přítomné, mluvil o sobě jako o římském biskupovi atd. Uvidíme, zda se mu podaří udržet si svůj vlastní styl i pod tlakem celé kuriální mašinérie.<br />
<br />
<br />
<u><i><b>Nový papež a kurie</b></i></u><br />
<br />
Další věcí je, že nový papež nebyl a není spjat s vatikánskou kurií, i když z titulu svých funkcí byl s jejím aparátem nepochybně v úzkém kontaktu. Přitom se zdálo a zdá, že reforma nebo alespoň zajištění efektivního fungování kurie bude jedním z prvních úkolů nového papeže. Zde bude velmi důležité, jaké spolupracovníky si nový papež vybere. Komentáře před volbou považovali za nevýhodu Bergoglia jeho mírnou povahu, která jej příliš nepředurčuje k zvládnutí rozhádáné kurie a polarizovaného kardinálského kolegia.<br />
<br />
Doufám, že další vývoj rozptýlí mojí obavu, aby se nový papež příliš jednostranně nesoustředil na interní kuriální záležitosti na úkor důležitějších úkolů v celosvětové církvi. Ostatně zhruba před rokem se Brgoglio vyjádřil, že přílišná soustředěnost církve na sebe samu by bylo známkou její nemoci (viz výtah z rozhovoru v češtině <a href="http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15998" target="_blank">ZDE</a>, celý rozhovor v angličtině <a href="http://vaticaninsider.lastampa.it/en/inquiries-and-interviews/detail/articolo/america-latina-latin-america-america-latina-12945/" target="_blank">ZDE</a>) <br />
<br />
<br />
<u><i><b>Nepochybně nastanou změny, nejen personální</b></i></u><br />
<br />
Z mého pohledu ideální by byl scénář, kdyby nový papež svěřil reformu kurie nějakým schopným a spolehlivým spolupracovníkům bez hlubších vazeb na některé z mocenských skupin v kurii. Nový papež by se mohl více věnovat celosvětové církvi. Uvidíme, co přinesou následující dny a měsíce. Především kdo se stane novým Státním sekretářem po Tarcisiu Bertonem, kterému je již více než 78 let (v čele vatikánského úřadu přesluhuje již 3 roky) a jeho rezignaci můžeme očekávat.<br />
<br />
Ačkoliv nemůžeme čekat velké změny, už samotná postava nového papeže změnou je. Bude zajímavé sledovat další dění, ale bylo by naivní očekávat změn "shora" bez toho, abychom se věnovali tomu, co v místních církvích vyrůstá "zdola". Troufám si říct, že situace řady místních církví je velmi tristní, českou samozřejmě nevyjímaje.<br />
<br />
Nezapomínejme, že naše naděje pramení z jiných zdrojů než z Vatikánu, i když řada "zbožných" komentářů, které kolem volby nového papeže zaznívaly, by mohla svádět k omylu. K<b>aždopádně volba člověka, který zosobňuje nasazení církve pro chudé a potřebné, se zdá být velmi dobrým nasměrováním pro celou církev.</b><br />
<br />
Osobnost nového papeže ve srovnání se svým předchůdcem (introvertním akademikem neobyčejné teologické erudice) je natolik odlišná, že skutečně můžeme očekávat změnu stylu.<br />
<br />
Sice se připomínají některé ne zcela jasné otázky ohledně působení nového papeže v době pravicové vojenské diktatury v Argentině v letech 1976-1983, ale zdá se, že toto téma by mohlo být podobně virtuálním problémem jako členství Benedikta XVI. v Hitlerjugend. K jedné kauze odsouzeného argentinského kněze viz informace o vyjádření argentinské biskupské konference z roku 2007 (zpráva české redakce Radia Vatikán viz <a href="http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=8534" target="_blank">ZDE</a>).<br />
<br />
<u><i><b><br /></b></i></u>
<u><i><b>Několik rad od českého řeholního spolubratra</b></i></u><br />
<br />
Z řady komentářů a reformních návrhů, které jsem v souvislosti s volbou nového papeže četl, se mi nejvíce líbil text řádového spolubratra nového papeže <b>Jana Rybáře</b>, který si dovoluji ocitovat v úplnosti /zvýraznění v textu ode mne/:<br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
</w:WordDocument>
</xml><![endif]--><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" LatentStyleCount="156">
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<div class="MsoNormal">
<i>"Je mi 82 roků. V pěti letech mně pan farář podal první
přijímání. Ve čtrnácti letech mi rodiče dovolili jít do řádu, přestože jsem byl
jedináček. Osud církve byl u mne vždy na prvním místě. Vítám nového papeže, už
osmého v mém životě. <b>Dovoluji si mu podat několik rad.</b></i></div>
<i>
</i><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<i>
</i><br />
<div class="MsoNormal">
<i><b>Ta první je nezaclánět Ježíše Krista. </b>On sám totiž vždy
zdůrazňoval Otce. A nezacláněl ani člověka! Ač byl s Bohem zajedno, nic nelpěl
na své vznešenosti, zapřel sám sebe a byl jako každý jiný člověk (Filip.
2,6-8). Papež, biskup a kněz jsou jako jiní lidé?! Dost důvodů k zamyšlení.</i></div>
<i>
</i><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<i>
</i><br />
<div class="MsoNormal">
<i><b>Druhá rada: honosný způsob života není z Otce, ale ze světa</b>
(1 Jan 2,16). Co je to „honosný“?</i></div>
<i>
</i><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<i>
</i><br />
<div class="MsoNormal">
<i><b>Třetí rada</b> je rada Mojžíšova tchána (Exodus 18,16-26).
„Díval se na jeho jednání s lidem: Není to dobrý způsob, jak to děláš. <b>Vyhlédni
si schopné muže, ulehči si své břímě, ať je nesou s tebou.</b>“ Papež může více než
polovinu své jurisdikce delegovat biskupům. Vždyť oni jsou stejně jako on
nástupci apoštolů! Pak by mohl asi tisíc kněží vatikánské kurie poslat na fary;
ušetřil by tak i na rozpočtu. Biskupové by pak nemuseli se vším běhat do
Vatikánu a naučili by se konečně zodpovědnosti. Diecéze by mohly samy volit
svého biskupa, papež by ho buď potvrdil, nebo odmítnul. Tak to kdysi bývalo.</i></div>
<i>
</i><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<i>
</i><br />
<div class="MsoNormal">
<i><b>Čtvrtá rada:</b> máme v zásobě desetitisíce kněží, kteří
neunesli samotu. Máme tisíce jáhnů, které světíme na kněze hned po úmrtí jejich
manželek (sic!). Doporučuji Jeho Svatosti <b>meditovat o pokynech apoštola Pavla v
1. listu Timoteovi 3,1</b>s. Další úvahy by se mohly týkat církevního práva a
bezprávných „laiků“; exekucí bez soudu a bez obhájců; nutné ostré reformy Kurie
a jejich titulatur; o finančnictví… Meditovat o Žalmu 89,43: abychom my sami
nerozveselili své nepřátele. "</i></div>
</blockquote>
<br />
Zdroj: <a href="http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=832" target="_blank">http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=832 </a><br />
<br />
Pro jistotu uvádím i citát z Rybářem zmiňovaného 1. listu Timotejovi (1Tm 3,1-13) /zvýraznění v textu ode mne/:<br />
<br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
</w:Compatibility>
<w:BrowserLevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel>
</w:WordDocument>
</xml><![endif]--><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" LatentStyleCount="156">
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin:0cm;
mso-para-margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:10.0pt;
font-family:"Times New Roman";
mso-ansi-language:#0400;
mso-fareast-language:#0400;
mso-bidi-language:#0400;}
</style>
<![endif]-->
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<div class="MsoNormal">
<i><span style="mso-spacerun: yes;">"</span>Věrohodné je to slovo: <b>Kdo chce být biskupem</b>, touží po krásném
úkolu.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>2 Nuže, biskup má být bezúhonný,
jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit,<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>3 ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý,
nezištný.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>4 Má dobře vést svou rodinu a
mít děti poslušné a počestné;<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>5
nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>6 Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a
nepropadl odsouzení ďáblovu.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>7 Musí mít
také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a
ďáblových nástrah.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>8 <b>Rovněž jáhnové</b> mají
být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>9 Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>10 Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve
potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>11 <b>Právě tak ženy v této službě </b>mají být
čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné.<span style="mso-spacerun: yes;">
</span>12 Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou
rodinu.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>13 Konají-li dobře svou službu,
získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše."</i></div>
</blockquote>
Unknownnoreply@blogger.com2