Kardinál Reinhard Marx, jeden z osmi papežových poradců

Na naléhání redaktorek Umlaufovin, které v minulosti převzaly již několik textů z mého blogu (podobně jako např. Magazín Christnet), jsem napsal text určený přímo pro jejich server. Věnuje se jednomu z osmi poradců papeže Františka, mnichovskému arcibiskupovi Marxovi. Jako ochutnávku sem vkládám závěrečnou část textu, v níž zmiňuji jednu jaho kauzu z minulosti, o které - jak jsem zjistil - řada lidí neví. Celý text je k dispozici zde.

...

Teologicky konzervativní kardinál v minulosti suspendoval kněze

V závěru zmiňovaném rozhovoru kardinál Marx sám sebe označil za teologicky spíše konzervativního, zatímco v sociální oblasti za progresivního. Vzápětí se ho redaktor zeptal na jeden konflikt z doby před deseti lety, kdy suspendoval katolického kněze a emeritního profesora systematické teologie Gotthold Hasenhüttla kvůli jeho účasti na společné bohoslužbě s protestanty. Kardinál sice konstatoval, že za svým tehdejším rozhodnutím si stojí. Připustil však, že dnes by možná jednal mírněji a místo disciplinárních trestů by se v dialogu pokusil o nalezení jiné cesty.

O co tehdy šlo? V roce 2003 se konal v Berlíně první ekumenický Kirchentag. Přípravný výbor se oficiálně dotazoval ve Vatikánu na možnost povolení společného slavení eucharistie katolických a evangelických křesťanů při této jedinečné ekumenické události. Po zamítavé odpovědi se navzdory přání řady věřících rozhodl toto stanovisko respektovat. V průběhu jeho konání se pak mimo oficiální program uskutečnily dvě liturgie, pořádané hnutím Wir sind Kirche, které účastníkům umožnily alespoň eucharistickou pohostinnost, tj. nešlo o společné slavení, jak mylně informovala některé média. Během jedné z nich katolický kněz a emeritní profesor systematické teologie Gotthold Hasenhüttl pozval všechny přítomné, včetně evangelických křesťanů, k účasti na eucharistii. Mimochodem taková eucharistická pohostinnost je v některých farnostech poměrně běžná a nejenom v Německu. Rovněž při různých ekumenických konferencích nebo setkáních se můžeme s touto praxí setkat, např. v rámci Mezinárodního ekumenického společenství (IEF).

V kontextu tehdejší poněkud vypjaté situace byla akce vnímána jako provokace a Reinhard Marx Hasenhüttla, kněze své diecéze, suspendoval. Kongregace pro nauku víry v listopadu 2004 odmítla Hasenhüttlovo odvolání a trest potvrdila. Podrobná dokumentace této kauzy je k dispozici v němčině (ZDE). V češtině o kauze psal Jiří G. Kohl v Getsemanech, který rovněž přeložil jeden jeho text o ekumenické pohostinnosti. Do souvislosti s přípravou prvního ekumenického Kirchentagu a požadavku na společné slavení jsou dávány kritické výroky ohledně této věci v poslední encyklice Jana Pavla II. Ecclesia de Eucharistia, o eucharistii a jejím vztahu k církvi, ze dne 17. dubna 2003. Na ty pro změnu reagovaly tři renomované ekumenické instituty (Strasbourg, Tübingen, Bensheim), které vydaly teze s názvem Společná večeře Páně je možná. Jejich český překlad je uveden na stránkách Getseman.(ZDE).

Změny v římské kurii začínají

Druhý můj text v říjnových Getsemanech se věnuje změnám v římské kurii. Pokusil jsem se v něm na základě veřejně dostupných informací uvést v některých případech trochu širší souvislosti. Text navazuje na můj starší, zveřejněný v květnových Getsemanech a je poněkud obsáhlejší /ukecanější/. Sem vkládám pouze úvodní odstavec a názvy jednotlivých kapitol. Celý text je k dispozici v Getsemanech.



S velkou pozorností se očekává schůzka poradní skupiny osmi kardinálů s papežem Františkem ve dnech 1.–3. října 2013. Ustavení tohoto poradního orgánu papeže bylo zveřejněno přesně měsíc po jeho zvolení (tj. 13. dubna 2013) spolu s dvojím úkolem: 1) radit papeži při řízení univerzální církve a 2) promýšlet plán na reformu římské kurie (tj. revizi apoštolské konstituce Pastor Bonus o římské kurii z roku 1988). Tato skupina, některými komentátory nazývána G8 s určitou analogií ke sdružení osmi údajně nejvyspělejších států světa, je složena z nekuriálních kardinálů (tj. nejsou součástí římské kurie), kteří jsou vybráni jednak jako zástupci jednotlivých kontinentů, jednak s ohledem na jejich zkušenosti s předsednictvím národních či regionálních biskupských organizací...

-Ohlédnutí za érou státních sekretářů Bertoneho a Sodana
-Nový státní sekretář Pietro Parolini
-Kam s ním? aneb Osudy papežských sekretářů
-Změna ve vedení Kongregace pro klérus
-Nové vedení sekretariátu synody biskupů
-Noví liturgičtí poradci
-Jezuitské prameny změn: rozlišování, poučení z chyb a konzultace

Jezuitský rozhovor s papežem

Do říjnových Getseman jsem napsal hned dva články, jedním z nich je komentář k rozhovoru s papežem Františkem.
Vkládám sem pouze úvodní a závěrečný odstavec textu, celý je k dispozici na stránkách Getseman.


Mimořádnou pozornost katolického mediálního světa vzbudil rozhovor s papežem Františkem, který byl zveřejněn ve čtvrtek 19. září 2013. Ve stejnou dobu byl publikován jezuitskými časopisy v 16 zemích světa ve 12 jazykových verzích. Stal se ukázkou toho, co může znamenat, že František je prvním papežem z Tovaryšstva Ježíšova. Nápad vznikl v červnu na setkání šéfredaktorů jezuitských časopisů a byl reakcí na obecně známou nedůvěru papeže k novinářům a neochotu poskytovat rozhovory. Úkolu se ujal Ital Antonio Spadaro, šéfredaktor La Civiltà Cattolica, časopisu vycházejícího nepřetržitě od roku 1850. Souběžně text vydal např. americký magazín America, německý Stimmen der Zeit nebo francouzská revue Études. Zdá se, že simultánní český překlad nebyl připravován. Pohotový překlad Milana Glasera, zveřejněný 22. září na stránkách Rádia Vatikán, by potřeboval doladit...

...
Na papeži Františkovi je sympatické, že hovoří o některých dlouhodobě diskutovaných tématech (potraty, homosexualita, role žen v církvi atd.) odlišným způsobem než řada jeho předchůdců. Zdá se, že dokáže skloubit tradiční prvky církevního učení a zároveň vnímat konkrétního člověka. Rozhovor s ním by nepůsobil přesvědčivě, pokud by v běžném životě byl zatrpklým nebo zamračeným staříkem uzavřeným ve Vatikánu, který před lidi předstupuje s pompou úřadu. Na papeži se mi naopak velmi libí jeho srdečnost, jeho gesta a city, které se nebojí projevit na veřejnosti. Velkou pozornost věnuje osobnímu a fyzickému kontakt s lidmi, často se usmívá a naopak neskrýval rozhořčení, když třeba odsuzoval válku a vyzýval k modlitbám za mír v Sýrii.