Několik poznámek k církevním restitucím

Církevní restituce zrovna nejsou mým tématem, ale byl jsem na Facebooku na ně tázán a nebo jsme se neudržel a zasáhnul do nějaké diskuse. Nakonec jsem si říkal, že bych sem mohl něco z toho vložit. Nejsou to systematické texty, ale jen na rychlo psané poznámky.

Ještě bych rád předeslal, že jsem přesvědčen o tom, že má církev na starost důležitější věci než péči o majetek. Takže když čtu zprávy o tom, že církve budou po restitucích lákat turisty a podnikat v realitách, tak mi to zní divně. Samozřejmě, že bude třeba se o majetek náležitě starat, ale někdy mám pocit, že majetkové záležitosti zaměstnávají arcibiskupský palác už dlouho mnohem víc než otázky hlásání evangelia.

Oproti tomu je naopak povzbuzující, když jsem dnes narazil na zajímavou a romanitou nabídku různých podob duchovních cvičení na stránkách jezuitů. Pokud by lidé dokázali překonat předsudky, tak je to podle mne dobrá nabídka ve srovnání s řadou pochybných a mnohdy předražených kurzů "osobního rozvoje".


Z diskuse k jednomu příspěvku (poměrně ostře odmítajícímu restituce církevního majetku) dne 12. ledna 2012

To je podle mne ukázka DEMAGOGIE!

Církevní restituce nejsou mým hlavním zájmem a osobně si myslím, že církvím přinesou víc starostí. Na druhou stranu je třeba připomenout, že v celém procesu vyjednávání jsou to stále jen církve, které ustupovaly státu. Politici z církevních restitucí už dávno udělali politickou kauzu. 

S jistým zjednodušením: Stát po válce zabavil církvím majetek a v roce 1949 se zavázal, že bude platit duchovní. Smyslem bylo získat nad nimi kontrolu, takže neloajální duchovní byl zbaven nejenom povolení k výkonu duchovní služby, ale i existenčního zajištění. Pro neschopnost politiků tento stav trvá dodnes. Navíc řada nemovitostí je blokována. Státu nevyhovuje ani blokace nemovitostí ani ten závazek platit duchovní.

Zvlášť zpočátku usilovaly církve o osamostatnění od státu, samozřejmě požadovaly navrácení alespoň části ukradeného majetku, který byl zdrojem financování v minulosti. Poté se po marných jednání se státem většinou smířily s daným stavem.

Humbuk kolem vyrovnání mi přijde trapný. Nejenom kvůli tomu, že se tady z okradeného dělá nějaký darebák, když chce alespoň část ukradeného vrátit.

Zajímavé je to i kvůli částce. Např. v rozpočtu Ministerstva kultury činila položka na registrované církve, tedy hlavně na její platy (většinou se jedná o podprůměrné platy s ohledem na vysokoškolské vzdělání velké části duchovních) byla v roce 2011 1,4 miliardy korun. Položka příspěvkových organizací byla 3x vyšší.

Argumentuji snad, že do divadla nechodím, takže nevím, proč bych ze svých daní měl podporovat jejich provoz? Neměly by se rovněž osamostatnit?

Znovu opakuji, že si myslím, že vrácení majetku přinese církvím jen další problémy (nemá dostatek schopných lidí, aby to vše zvládla; velké nebezpečí rádoby podnikatelů atd.), ale chápu církve, že prostě nemají na výběr. 

A nutit tady církve, aby vše odmítli a ze dne na den převzali veškeré financování na sebe? Sice by se do jisté míry mohla zefektivnit činnost, na druhou stranu, kdo by se ozýval, kdyby duchovní zaplnili úřady práce nebo si žádali o dávky v hmotné nouzi, komerčně se pronajímaly ve větší míře církevní objekty nebo se rovnou prodávaly atd.??
Navíc je úplný nesmysl tvrdit, že kvůli dohodnutému vyrovnání se dramaticky zhorší situace a ty řeči o krádežích důchodců v supermarketech a sebevraždách. To je jen demagogie např. lidí z VV, kteří se zoufale chtějí nějak zviditelnit a tohle je jen záminka.

Sdílím pohoršení nad tím, jak stát stále hůře hospodaří s penězi a jak je nejvíc bita střední třída. Prostudujte si státní rozpočty, seznamte se s řadou kauz, kde se rozkradly peníze a zjistíte, že problém je úplně někde jinde než v církevních restitucích.

A co se týče činnosti církví, tak ta se většinou skutečně zaměřuje na ty potřebné. Netvrdím, že je tomu tak vždy, ale obecně prezentovaný mediální obraz církví je falešný.

Proč VV tak urputně nebojují za práva sociálně slabých v jiných oblastech? Proč třeba jejich ministr školství usiluje v podstatě o ekonomickou likvidaci vysokého školství? Atd. Atd.

*****

Nejsem žádný velký bojovník za církevní restituce. Souhlasím s tím, že církev to ani s majetkem ani s médii moc neumí. Chtěl jsem však zareagovat na demagogii, kterou cítím z některých příspěvků.

Jsem kritický vůči vlastní církvi a hlavně jejímu vedení, ale to ještě není důvod, abych občas nezareagoval na její obranu. Proč má být fackovacím panákem?

Ostatně vaření piva je celkem dobrá charita. Křesťanství by tak mohlo být "oPIVEM lidstva" :-D A alespoň by v některých klášterech dělali něco užitečného (to už je velký sarkasmus) :-)

 *****

Příspěvek od jiného diskutéra:
Dovolím si jednu glosu, která tu ještě nezazněla: to, že s něčím "v církvi" nesouhlasím (tím spíš pokud se jedná "pouze" o názory či činy některých představených), není důvod!, abych z církve vystupoval! Představení církve se v historii mnohdy chovali mnohem (a zjevně) nemravněji a přesto ji světci neopouštěli ;-)

Na něj reaguji:
Ano, toto mnozí "mimo" církev nechápou. Láska k církvi se nevylučuje s kritickým myšlením. Když jsem tohle chtěl nějak ilustrovat studentům, tak jsem jim zadal k četbě závěrečnou kapitolu ze vzpomínek Bernarda Häringa (v češtině V bezpečí a svoboden). Výborného morálního teologa, který zakusil své kvůli pronásledování ze strany Kongregace pro nauku víry.

Dovolím si jeden citát: "Spíše mi tady jde pořád ještě o obraz církve, o to, jak církev chápe sebe samu. Já vidím obraz církve v jejích velkých i malých světcích, v jejích svobodomyslných prorokyních a prorocích. Ani tentokrát mě řízení a chování Kongregace pro nauku víry nedohnalo k pochybám o víře, prostě proto, že jsem takový úřad naprosto žádným způsobem neztotožňoval s církví jako celkem, ba s církví jako takovou.

Avšak proto, že to byl a je významný úřad církve, musí si všichni, kdo jsou za něj zodpovědní nebo spoluzodpovědní, připustit radikální otázku a sami se ptát: Jaké chápání církve, jaký obraz církve, a dokonce Boha, jaké sebeporozumění určuje naši práci? - To, že jsem si zcela vědomě a neustále tuto otázku sám sobě tato kladl, mě uchránilo ztroskotání ve víře v Boha, ve své víře v evangelium a ve víře v církev jako celek." (s. 137)

xxxxxxxxxx 

Komunikace z 13. ledna 2012, resp. můj pokus o stručnou reakci na dotaz "Proč má být církvi vrácen majetek?" 

možná by se na webu vlády dalo dohledat, jak tuto věc zdůvodňuje návrh 

stručně řečeno: v roce 1949 stát církvi majetek sebral a zavázal se platit duchovní

stát se chce z této povinnosti platit duchovní vyvázat

není to dost dobře možné udělat bez toho, že jí alespoň část majetku vrátí a něco vyplatí

ostatně blokační zákony blokují určité majetky, které by mohly v restituci církvi připadnout, takto se nějaké vrátí a jiné odblokují k plné dispozici a spokojenosti obcí

tak si myslím, že to alespoň ve stručnosti je

s prominutím je vidět, jak jsme zblblí, když to tolika lidem vadí nebo to nechápou

já si osobně myslím, že to církvi jen přidělá starosti a problémy

na druhou stranu jí to snad časem může naučit líp hospodařit

(poté až se třeba mnohokrát spálí)

tím, že nejsem placen církvemi, tak se mě tento problém příliš netýká

ale chápu, že pro lidi zodpovědné je to problém, protože duchovní jsou zaměstnanci a je třeba je z něčeho platit

církvím v tomto ohledu vzroste agenda

já spíš nerozumím tomu, že to někoho trápí

rozuměl bych tomu, kdyby někdo měl starost, že to církve nezvládnou

xxxxxxxxxx

Komunikace ze dne 16. ledna 2012:
Dotaz (resp. jeho část): "Jedním z těch témat, na která si nedokážu odpovědět a utvořit si na ně názor, je, proč a nač potřebují církve tolik miliard. Abychom se špatněě nepochopili, nejde mi o to, že někdo vlastní hromady peněz, ale to ten prapůvod smyslu Ježíšova učení, že se máme vzdát hmotných věcí, protože nás činí závislými na tomto světě.."

Dobrý den, Mne spíš překvapuje, že Vás tato otázka trápí.

Když to řeknu velmi stručně, tak stát církvi sebral majetek, díky kterému fungovala a mohla zajistit nejenom svůj vlastní provoz, ale rovněž zajistit fungování řady zařízení, které pomáhali lidem (nemocnice, sociální ústavy, školy atd.).

Stát se v roce 1949 zavázal, že na oplátku bude církvím platit jejich duchovní a pak se mocipáni tvářili, jak jsou vůči náboženství ohleduplní, že dokonce platí církve, což v mnoha zemích ani není. Nezakrýval tím jen velkolepou krádež, ale i skutečnost, že tak chtěl ovládat duchovní. Ztráta souhlasu pro výkon duchovenské služby totiž měla za následek ztrátu hmotného zajištění, tedy platu a leckdy i možnost bydlení.

Státu tento závazek už delší dobu nevyhovuje, rovněž některé zablokované pozemky, proto hledal jak se z tohoto závazku vyvázat. Mimochodem položka na církve v rozpočtu MK je zhruba 3x menší než třeba položka na přípsěvkové organizace. Týká se převážně platů duchovních.

Po dlouhých tahanicích se došlo k tomuto kompromisu, který podle mne pro církev není nijak zvlášť výhodný a ještě jí přinese řadu starostí. Mimo jiné i proto, že mnohý nemovitý majetek je oproti původnímu stavu značně zanedbaný.

Chápu však, že církve s tímto kompromisem souhlasili.

Proběhla řada restitucí a nevím, že by navrácení části (!) ukradeného majetku vzbuzovalo takové emoce v případě jiných subjektů.

Nevím, proč si myslíte, že Ježíš učil, že se máme vzdát hmotných věcí. Určitě na nich nemáme nemístně lpět a zakládat na nich svojí existenci, ale že by Ježíš zcela odmítal "hmotné věci" mi přijde zvláštní.

Ostatně i sbor apoštolů, tedy jeho nejbližších učedníků, musel nějak hmotně fungovat, proto zřemě mel společnou pokladnu, o kterou se staral Jidáš (viz J 12,6 a hlavně J 13,29).

Církev prošla určitým vývojem, ve zdejším světě se možná zabydlela více než třeba Ježíš zamýšlel, ale ospravedlňovat krádež odkazem na Ježíšovo učení, mi připadá poněkud zvláštní.

Znovu opakuji, že si myslím, že především návrat hmotného majetku přinese církvi řadu problémů. Pokud však nadále nechce být závislá na státu a jeho rozpočtu nebo dokud si "nevychová" mecenáše a své věřící k štědré podpoře nebo se nepřikloní k modelu služebníků, kteří mimo to budou mít i jiné povolání s ohledem na výdělek, tak zřejmě nemá mnoho jiných možností, než se naučit hospodařit.

Buďme přesní a rozlišujme. Jednou věcí je to, zda třeba někdo z církve má drahé auto nebo si libuje v nákladném způsobu života atd. To bych považoval skutečně za nevhodné a neodpovídající Ježíšovu požadavku (na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že v očích zákoníků ani Ježíš nebyl nějaký asketa).

Jinou věcí je určitá nádhera, do které se v průběhu dějin oděly stavby a ceremonie. Zatímco tehdy byla lidmi často vnímána jako vhodná pro vyjádření Boží vznešenosti, tak možná dnes mnohým spíš překáží.

Uvědomují si to i mnozí lidé z církve, proto se - i když možná příliš pomalu - lecčeho vzdávají. Dlouhých vleček, ozdobných rouch a korun (např. papežové odložili svojí tiáru - trojitou korunu atd.). Jinou věcí však je to, že bylo vytvořeno množství hodnotných děl. Věřím, že ještě víc by bylo křiku, kdyby církev začala svůj majetek rozprodávat.

Rozumím Vám v tom, že Vám možná schází větší prostota v církvi, s čímž souhlasím. Ale je to složitější. Většina duchovních má vysokoškolské vzdělání (jeho kvalitu ponechme stranou) a dostává podprůměrný plat. Není divu, že někteří opustí svojí službu a mnohem lépe se uživí mimo církev. Rovněž znám řadu kněží, kteří žijí skromným životem a snaží se pomáhat lidem kolem.

Prostě si myslím, že problém s majetkem církve je trochu složitější. Někdo možná s jistou nostalgií vzpomíná na doby totality, kdy se obdivuhodné věci zvládly udělat na koleně. Mnohé se naopak dělat nemohlo.

Dominik Duka bude kardinálem

V pátek 6. ledna během promluvy před polední modlitbou Anděl Páně (Angelus) oznámil papež Benedikt XVI. jména 22 budoucích kardinálů, které bude jmenovat během zasedání konsistoře (kardinálského kolegia) dne 18. února. Mezi nimi zaznělo i jméno pražského arcibiskupa Dominika Duky.

Tak nějak měla znít stručná zpráva do médií. Místo toho se začalo ze všech stran ozývat, že Dominik Duka byl jmenován kardinálem. Když jsem na tento drobný omyl upozornil ČT24, tak jsem byl odkázán na prohlášení tiskového střediska ČBK. Jeho nadpis zněl jasně a špatně "Svatý otec jmenoval arcibiskupa Dominika Duku kardinálem". V samém závěru Dukova životopisu se krčilo konstatování: "Dne 6. ledna 2012 Svatý otec Benedikt XVI. oznámil jeho nominaci kardinálem. Odznaky kardinálské hodnosti převezme kardinál Duka ve Vatikánu 18. - 19. února 2012." I tak z textu není zřejmé, že by si pisatelé byli vědomi, že Dominik Duka teprve bude jmenován. Nemůžu se proto divit novinářům, pro které je tiskové středisko ČBK zodpovědným zdrojem, že tuto zprávu přijali.

Správná je zpráva Vatikánského rádia, když hned v úvodu říká: "Pražský arcibiskup Dominik Duka bude jmenován kardinálem. Jak oznámil Benedikt XVI. při sváteční promluvě před modlitbou Anděl Páně, stane se tak při veřejné konzistoři 18. února." I tak se trochu divím, že v názvu zprávy vypadlo ono BUDE, takže hlásá: Dominik Duka kardinálem.

Nakonec i zpráva v Katolickém týdeníku 2012, č. 2 hlásá: Dominik Duka bude vyznamenán "posvátným purpurem" A zřejmě ani ze zprávy není zcela zřjmé, že na oné konsistoři nedojde pouze k převzetí odznaků kardinálské moci, ale ke skutečnému jmenování.

Možná si řeknete, že jde o drobnost, banalitu. Do jisté míry souhlasím. Na druhou stranu když tiskové orgány církve nejsou schopny ani takovou banalitu jasně sdělit médiím a veřejnosti, jak chtějí vysvětlovat složitější záležitosti?


Případně se ještě nabízí otázka, zda se v dané problematice vůbec orientují ti, kterých se to týká. Když jsem sledoval brífink Dominika Duky ke svému "jmenování" (dne 6. ledna), tak jsme byl překvapen. Tiskový mluvčí pražského arcibiskupství v úvodu doslova řekl, že "pražský arcibiskup Dominik Duka BYL jmenován kardinálem" a že "18. února /papež/ svolává konzistoř, kde DOKONČÍ jmenování 22 nových kardinálů". Ani budoucí kardinál tuto informaci neuvedl na pravou míru.

Mimochodem, co vlastně papež řekl?

Papež řekl: "Ed ora, con grande gioia, annuncio che il prossimo 18 febbraio terrò un Concistoro nel quale nominerò 22 nuovi Membri del Collegio Cardinalizio." Přebírám to ze zveřejněného textu, ale je možné si to ověřit i na videu (tato pasáž zhruba kolem 17:40). Důležité je to, že nomineró je v budoucím čase. Papež tedy oznámil, že dotyčné BUDE jmenovat v konsistoři 18. února.


Podle mne je v pozadí nedorozumění a směšují se dvě věci. Jednou je oznámení o konsistoři, kde budou - a to je věc druhá - jmenováni (tj. kreováni - doslova stvořeni) noví kardinálové, jejichž jména byla oznámena. Problém je v tom, že pro kardinálskou "kreaci" neexistuje adekvátní český překlad.

Ostatně i v textu kodexu církevního práva (1983) je snad možné zaznamenat tyto dva postupné kroky, oba však český oficiální překlad trochu nešťastně překládá slovem "jmenuje".



Snad ještě doplnění ohledně samotného jmenování Duky:

Jsem rád, že pan arcibiskup skutečnost jmenování pojal především jako určité vyznamenání pražské arcidiecéze, možná české církve. Osobně jsem byl poněkud překvapen, že papež hodlá jmenovat druhého kardinála z pražské arcidiecéze. Evidentně to byla moje neinformovanost, neboť, jak jsem zjistil, byl Duka jedním z jasných kandidátů i podle zahraničních médií. Souvislost s "kardinálským důchodem" (tedy dosažením 80. roku, kdy se kardinálové podle pokoncilních nařízení již nemohou zúčastnit volby papeže) emeritního arcibiskupa Miloslava Vlka mi nedošla. Jak spráně uvedl Duka na brífinku např. ve Vídni jednu dobu (konkrétně v letech 1998-2003) byli dokonce kardinálové tři.

Přesto si myslím, že je to událost v českých církevních dějinách neobvyklá a přemýšlím, jak jí interpretovat. Je za tím nějaké osobní ocenění Dominika Duky? I když mám pocit, že momentálně se nepředstavuje zrovna v dobrém světle v různých ohledech. Nebo je tam snaha vyslat do kardinálského kolegia alespoň jednoho volitele papeže z ČR a nikdy jiný nesplňoval elementární předpoklady? Nebo je zatím nějaký jiný církevně-politický důvod, který nám zůstává skryt? O tom se asi můžeme pouze dohadovat.

Občas se objevují zprávy, jak na papeže udělala velký dojem jeho návštěva v ČR. To je sice možné, ale mám pocit, že na tomto faktu nějak stavět je poněkud naivní. Postavení římskokatolické církve v ČR i její vnitřní situace je podle mého více než tristní.

Přemýšlím, zda Dukova nečinnost v oblasti vnitrocírkevní (na rozdíl od jeho veřejné prezentace na různých akcích), alespoň tak se mi to jeví, byla mimo jiné motivována očekávaným jmenováním (víme, že kdo nic nedělá, nic nezkazí), jeho ohledem na politické přátele (Hrad a okolí) nebo rozkoukáváním se v novém úřadu.

Však uvidíme, jak si povede Duka coby kardinál.

1) Nejprve je zmíněn papežův svobodný výběr vhodných mužů:
Qui Cardinales promoveantur, libere a Romano Pontifice seliguntur viri, saltem in ordine presbyteratus constituti, doctrina, moribus, pietate necnon rerum agendarum prudentia egregie praestantes; qui nondum sunt Episcopi, consecrationem episcopalem recipere debent. (kan 351. § 1.)
Český překlad: Za kardinály jmenuje svobodně papež muže...

2) Poté se mluví o samotná "kreaci", tedy vytvoření (pozor, neplést s kremací :-)), kardinálů:
Cardinales creantur Romani Pontificis decreto, quod quidem coram Cardinalium Collegio publicatur; inde a publicatione facta officiis tenentur atque iuribus gaudent lege definitis. (kan 351. § 2.)
Český překlad: Kardinály jmenuje papež rozhodnutím, které se vyhlašuje před sborem kardinálů; od vyhlášení mají povinnosti a práva, stanovené zákonem.

Dřívější praxe (např. v 19. století) byla taková, že noví kardinálové byli papežem jmenováni v tajné konsistoři kardinálů (přístupné pouze stávajícím kandidátům, tedy nově jmenovaní nebyli přítomni). Poté bylo novým kardinálům jmenování oznámeno a byl jim doručen červený kardinálský biret. Kuriálním kardinálům, tedy těm, kteří sídlili v Římě, tito ostatně vždy byli mezi kardinály nejvíce zastoupeni, byl biret a jmenovací listina předána ještě tentýž den. Ostatním byla doručena a předána většinou legátem. V nejbližší době se konala veřejná konsistoř (přístupná i jiným prelátům ne-kardinálům a dalším pozvaným), při které mimo jiné z rukou papeže převzali červený kardinálský biret.

Stranou ponechávám kardinály, jejichž jména papež z různých důvodů prozatím nezveřejnil a učinil tak až pozdějí (tzv. jmenování in pectore) nebo v některých případech k jejich zveřejnění nikdy nedošlo, pokud papež zemřel.

Tento popis je zjednodušený a mohly existovat rozmanité výjimky (často se totiž zapomíná, že do celocírkevního kodexu, prvního svého druhu, z roku 1917, existovalo mnoho místních zvyklostí; třeba i s ohledem na různé vztahy mezi státem resp. panovníkem a církví; celocírkevní kodex mnohé zvyklosti sjednotil), ale pro ilustraci snad stačí.

Pátral jsem, kdy tato praxe byla změněna případně zda skutečně papežovu oznámení ještě nepředcházela tajná konsistoř, kde by papež skutečně "kreoval" kardinály a teprve poté je veřejně oznámil. Pravděpodobně to souviselo se změnami v samotném kardinálském kolegiu v 60. letech. Každopádně jsem přesvědčen, že podobně jako v uplynulých letech, tak i 6. ledna 2012 šlo pouze o oznámení budoucího jmenování kardinálů.

Tedy Dominik Duka se stane kardinálem 18. února.

Ještě malá poznámka k tomu kreování-stvoření kardinálů. Jedna se o církevní, resp. papežskou "stvořeninu". Zatímco o biskupech římskokatolická církev učí, že jejich zřízení je ius divinum, tedy božského práva, tak kardinálové jsou toliko církevním či papežským stvořením. Je tu nepochybně napětí či přímo spor mezi jejich rolí v rámci římskokatolické církve a touto skutečností. Myslím si, že ani rozhodnutí papeže Jana XXIII. z roku 1962, převzaté do kodexu z roku 1983, aby každý kardinál, který není biskupem, přijal biskupské svěcení (existují však výjimky), tento rozpor dostatečně neřeší. K tomu se snad vyjádřím časem.