Několik poznámek k církevním restitucím

Církevní restituce zrovna nejsou mým tématem, ale byl jsem na Facebooku na ně tázán a nebo jsme se neudržel a zasáhnul do nějaké diskuse. Nakonec jsem si říkal, že bych sem mohl něco z toho vložit. Nejsou to systematické texty, ale jen na rychlo psané poznámky.

Ještě bych rád předeslal, že jsem přesvědčen o tom, že má církev na starost důležitější věci než péči o majetek. Takže když čtu zprávy o tom, že církve budou po restitucích lákat turisty a podnikat v realitách, tak mi to zní divně. Samozřejmě, že bude třeba se o majetek náležitě starat, ale někdy mám pocit, že majetkové záležitosti zaměstnávají arcibiskupský palác už dlouho mnohem víc než otázky hlásání evangelia.

Oproti tomu je naopak povzbuzující, když jsem dnes narazil na zajímavou a romanitou nabídku různých podob duchovních cvičení na stránkách jezuitů. Pokud by lidé dokázali překonat předsudky, tak je to podle mne dobrá nabídka ve srovnání s řadou pochybných a mnohdy předražených kurzů "osobního rozvoje".


Z diskuse k jednomu příspěvku (poměrně ostře odmítajícímu restituce církevního majetku) dne 12. ledna 2012

To je podle mne ukázka DEMAGOGIE!

Církevní restituce nejsou mým hlavním zájmem a osobně si myslím, že církvím přinesou víc starostí. Na druhou stranu je třeba připomenout, že v celém procesu vyjednávání jsou to stále jen církve, které ustupovaly státu. Politici z církevních restitucí už dávno udělali politickou kauzu. 

S jistým zjednodušením: Stát po válce zabavil církvím majetek a v roce 1949 se zavázal, že bude platit duchovní. Smyslem bylo získat nad nimi kontrolu, takže neloajální duchovní byl zbaven nejenom povolení k výkonu duchovní služby, ale i existenčního zajištění. Pro neschopnost politiků tento stav trvá dodnes. Navíc řada nemovitostí je blokována. Státu nevyhovuje ani blokace nemovitostí ani ten závazek platit duchovní.

Zvlášť zpočátku usilovaly církve o osamostatnění od státu, samozřejmě požadovaly navrácení alespoň části ukradeného majetku, který byl zdrojem financování v minulosti. Poté se po marných jednání se státem většinou smířily s daným stavem.

Humbuk kolem vyrovnání mi přijde trapný. Nejenom kvůli tomu, že se tady z okradeného dělá nějaký darebák, když chce alespoň část ukradeného vrátit.

Zajímavé je to i kvůli částce. Např. v rozpočtu Ministerstva kultury činila položka na registrované církve, tedy hlavně na její platy (většinou se jedná o podprůměrné platy s ohledem na vysokoškolské vzdělání velké části duchovních) byla v roce 2011 1,4 miliardy korun. Položka příspěvkových organizací byla 3x vyšší.

Argumentuji snad, že do divadla nechodím, takže nevím, proč bych ze svých daní měl podporovat jejich provoz? Neměly by se rovněž osamostatnit?

Znovu opakuji, že si myslím, že vrácení majetku přinese církvím jen další problémy (nemá dostatek schopných lidí, aby to vše zvládla; velké nebezpečí rádoby podnikatelů atd.), ale chápu církve, že prostě nemají na výběr. 

A nutit tady církve, aby vše odmítli a ze dne na den převzali veškeré financování na sebe? Sice by se do jisté míry mohla zefektivnit činnost, na druhou stranu, kdo by se ozýval, kdyby duchovní zaplnili úřady práce nebo si žádali o dávky v hmotné nouzi, komerčně se pronajímaly ve větší míře církevní objekty nebo se rovnou prodávaly atd.??
Navíc je úplný nesmysl tvrdit, že kvůli dohodnutému vyrovnání se dramaticky zhorší situace a ty řeči o krádežích důchodců v supermarketech a sebevraždách. To je jen demagogie např. lidí z VV, kteří se zoufale chtějí nějak zviditelnit a tohle je jen záminka.

Sdílím pohoršení nad tím, jak stát stále hůře hospodaří s penězi a jak je nejvíc bita střední třída. Prostudujte si státní rozpočty, seznamte se s řadou kauz, kde se rozkradly peníze a zjistíte, že problém je úplně někde jinde než v církevních restitucích.

A co se týče činnosti církví, tak ta se většinou skutečně zaměřuje na ty potřebné. Netvrdím, že je tomu tak vždy, ale obecně prezentovaný mediální obraz církví je falešný.

Proč VV tak urputně nebojují za práva sociálně slabých v jiných oblastech? Proč třeba jejich ministr školství usiluje v podstatě o ekonomickou likvidaci vysokého školství? Atd. Atd.

*****

Nejsem žádný velký bojovník za církevní restituce. Souhlasím s tím, že církev to ani s majetkem ani s médii moc neumí. Chtěl jsem však zareagovat na demagogii, kterou cítím z některých příspěvků.

Jsem kritický vůči vlastní církvi a hlavně jejímu vedení, ale to ještě není důvod, abych občas nezareagoval na její obranu. Proč má být fackovacím panákem?

Ostatně vaření piva je celkem dobrá charita. Křesťanství by tak mohlo být "oPIVEM lidstva" :-D A alespoň by v některých klášterech dělali něco užitečného (to už je velký sarkasmus) :-)

 *****

Příspěvek od jiného diskutéra:
Dovolím si jednu glosu, která tu ještě nezazněla: to, že s něčím "v církvi" nesouhlasím (tím spíš pokud se jedná "pouze" o názory či činy některých představených), není důvod!, abych z církve vystupoval! Představení církve se v historii mnohdy chovali mnohem (a zjevně) nemravněji a přesto ji světci neopouštěli ;-)

Na něj reaguji:
Ano, toto mnozí "mimo" církev nechápou. Láska k církvi se nevylučuje s kritickým myšlením. Když jsem tohle chtěl nějak ilustrovat studentům, tak jsem jim zadal k četbě závěrečnou kapitolu ze vzpomínek Bernarda Häringa (v češtině V bezpečí a svoboden). Výborného morálního teologa, který zakusil své kvůli pronásledování ze strany Kongregace pro nauku víry.

Dovolím si jeden citát: "Spíše mi tady jde pořád ještě o obraz církve, o to, jak církev chápe sebe samu. Já vidím obraz církve v jejích velkých i malých světcích, v jejích svobodomyslných prorokyních a prorocích. Ani tentokrát mě řízení a chování Kongregace pro nauku víry nedohnalo k pochybám o víře, prostě proto, že jsem takový úřad naprosto žádným způsobem neztotožňoval s církví jako celkem, ba s církví jako takovou.

Avšak proto, že to byl a je významný úřad církve, musí si všichni, kdo jsou za něj zodpovědní nebo spoluzodpovědní, připustit radikální otázku a sami se ptát: Jaké chápání církve, jaký obraz církve, a dokonce Boha, jaké sebeporozumění určuje naši práci? - To, že jsem si zcela vědomě a neustále tuto otázku sám sobě tato kladl, mě uchránilo ztroskotání ve víře v Boha, ve své víře v evangelium a ve víře v církev jako celek." (s. 137)

xxxxxxxxxx 

Komunikace z 13. ledna 2012, resp. můj pokus o stručnou reakci na dotaz "Proč má být církvi vrácen majetek?" 

možná by se na webu vlády dalo dohledat, jak tuto věc zdůvodňuje návrh 

stručně řečeno: v roce 1949 stát církvi majetek sebral a zavázal se platit duchovní

stát se chce z této povinnosti platit duchovní vyvázat

není to dost dobře možné udělat bez toho, že jí alespoň část majetku vrátí a něco vyplatí

ostatně blokační zákony blokují určité majetky, které by mohly v restituci církvi připadnout, takto se nějaké vrátí a jiné odblokují k plné dispozici a spokojenosti obcí

tak si myslím, že to alespoň ve stručnosti je

s prominutím je vidět, jak jsme zblblí, když to tolika lidem vadí nebo to nechápou

já si osobně myslím, že to církvi jen přidělá starosti a problémy

na druhou stranu jí to snad časem může naučit líp hospodařit

(poté až se třeba mnohokrát spálí)

tím, že nejsem placen církvemi, tak se mě tento problém příliš netýká

ale chápu, že pro lidi zodpovědné je to problém, protože duchovní jsou zaměstnanci a je třeba je z něčeho platit

církvím v tomto ohledu vzroste agenda

já spíš nerozumím tomu, že to někoho trápí

rozuměl bych tomu, kdyby někdo měl starost, že to církve nezvládnou

xxxxxxxxxx

Komunikace ze dne 16. ledna 2012:
Dotaz (resp. jeho část): "Jedním z těch témat, na která si nedokážu odpovědět a utvořit si na ně názor, je, proč a nač potřebují církve tolik miliard. Abychom se špatněě nepochopili, nejde mi o to, že někdo vlastní hromady peněz, ale to ten prapůvod smyslu Ježíšova učení, že se máme vzdát hmotných věcí, protože nás činí závislými na tomto světě.."

Dobrý den, Mne spíš překvapuje, že Vás tato otázka trápí.

Když to řeknu velmi stručně, tak stát církvi sebral majetek, díky kterému fungovala a mohla zajistit nejenom svůj vlastní provoz, ale rovněž zajistit fungování řady zařízení, které pomáhali lidem (nemocnice, sociální ústavy, školy atd.).

Stát se v roce 1949 zavázal, že na oplátku bude církvím platit jejich duchovní a pak se mocipáni tvářili, jak jsou vůči náboženství ohleduplní, že dokonce platí církve, což v mnoha zemích ani není. Nezakrýval tím jen velkolepou krádež, ale i skutečnost, že tak chtěl ovládat duchovní. Ztráta souhlasu pro výkon duchovenské služby totiž měla za následek ztrátu hmotného zajištění, tedy platu a leckdy i možnost bydlení.

Státu tento závazek už delší dobu nevyhovuje, rovněž některé zablokované pozemky, proto hledal jak se z tohoto závazku vyvázat. Mimochodem položka na církve v rozpočtu MK je zhruba 3x menší než třeba položka na přípsěvkové organizace. Týká se převážně platů duchovních.

Po dlouhých tahanicích se došlo k tomuto kompromisu, který podle mne pro církev není nijak zvlášť výhodný a ještě jí přinese řadu starostí. Mimo jiné i proto, že mnohý nemovitý majetek je oproti původnímu stavu značně zanedbaný.

Chápu však, že církve s tímto kompromisem souhlasili.

Proběhla řada restitucí a nevím, že by navrácení části (!) ukradeného majetku vzbuzovalo takové emoce v případě jiných subjektů.

Nevím, proč si myslíte, že Ježíš učil, že se máme vzdát hmotných věcí. Určitě na nich nemáme nemístně lpět a zakládat na nich svojí existenci, ale že by Ježíš zcela odmítal "hmotné věci" mi přijde zvláštní.

Ostatně i sbor apoštolů, tedy jeho nejbližších učedníků, musel nějak hmotně fungovat, proto zřemě mel společnou pokladnu, o kterou se staral Jidáš (viz J 12,6 a hlavně J 13,29).

Církev prošla určitým vývojem, ve zdejším světě se možná zabydlela více než třeba Ježíš zamýšlel, ale ospravedlňovat krádež odkazem na Ježíšovo učení, mi připadá poněkud zvláštní.

Znovu opakuji, že si myslím, že především návrat hmotného majetku přinese církvi řadu problémů. Pokud však nadále nechce být závislá na státu a jeho rozpočtu nebo dokud si "nevychová" mecenáše a své věřící k štědré podpoře nebo se nepřikloní k modelu služebníků, kteří mimo to budou mít i jiné povolání s ohledem na výdělek, tak zřejmě nemá mnoho jiných možností, než se naučit hospodařit.

Buďme přesní a rozlišujme. Jednou věcí je to, zda třeba někdo z církve má drahé auto nebo si libuje v nákladném způsobu života atd. To bych považoval skutečně za nevhodné a neodpovídající Ježíšovu požadavku (na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že v očích zákoníků ani Ježíš nebyl nějaký asketa).

Jinou věcí je určitá nádhera, do které se v průběhu dějin oděly stavby a ceremonie. Zatímco tehdy byla lidmi často vnímána jako vhodná pro vyjádření Boží vznešenosti, tak možná dnes mnohým spíš překáží.

Uvědomují si to i mnozí lidé z církve, proto se - i když možná příliš pomalu - lecčeho vzdávají. Dlouhých vleček, ozdobných rouch a korun (např. papežové odložili svojí tiáru - trojitou korunu atd.). Jinou věcí však je to, že bylo vytvořeno množství hodnotných děl. Věřím, že ještě víc by bylo křiku, kdyby církev začala svůj majetek rozprodávat.

Rozumím Vám v tom, že Vám možná schází větší prostota v církvi, s čímž souhlasím. Ale je to složitější. Většina duchovních má vysokoškolské vzdělání (jeho kvalitu ponechme stranou) a dostává podprůměrný plat. Není divu, že někteří opustí svojí službu a mnohem lépe se uživí mimo církev. Rovněž znám řadu kněží, kteří žijí skromným životem a snaží se pomáhat lidem kolem.

Prostě si myslím, že problém s majetkem církve je trochu složitější. Někdo možná s jistou nostalgií vzpomíná na doby totality, kdy se obdivuhodné věci zvládly udělat na koleně. Mnohé se naopak dělat nemohlo.