Malý exkurz k jednomu často citovanému (a zneužívanému) výroku papeže Pavla VI. o závaznosti II. vatikánského koncilu.
Na stránkách různých rádoby "obhájců tradice" či tzv. tradicionalistů (ve skutečnosti zacházejí s tradicí značně selektivně, mnohdy se soustředí na "moderní tradici" /často na přelom 19. a 20. století/ a především v různé míře odmítají Druhý vatikánský koncil) můžeme najít odkaz na slova papeže Pavla VI. (1963-1978), který podle nich zpochybňuje závaznost Druhého vatikánského koncilu a tento všeobecný sněm či ekumenický koncil snižuje na úroveň jakési nezávazné pastorační porady.
Zde jsou ta často citovaná slova Pavla VI. (zdůraznění je ode mne):
"Někteří se ptají, jakou autoritu a důležitost, jakou teologickou kvalifikaci zamýšlel koncil udělit tomuto učení, když je známo, že neustanovil neomylností církevního magisteria žádné dogmatické definice. Odpověď je známa všem, kteří si pamatuji koncilní deklaraci z 6. března 1964, zopakovanou 16. listopadu 1964: Svým pastoračním charakterem se koncil vyhnul prohlášení, které by mělo výjimečný dogmatický neomylný ráz…"
Zajímavé (a je třeba dodat, že pro argumentaci těchto skupin typické) je to, že se většinou už nedozvíme, jak tento papežův text pokračuje.
Ocituji proto celý oddíl znovu, se zdůrazněním pasáže, která je u odpůrců koncilu vynechána. Cituji podle českého překladu Ivana Pojavnika: Mysterium koncilu. Olomouc 1998, s. 125 (knihu nepovažuji za příliš kvalitní, navíc má mnoho chyb).
"Ptáme se, jakou autoritu a jaký stupeň teologické jistoty chtěl Koncil přiřknout svým poučkám, protože víme, že se vyhnul jasným a slavnostním dogmatickým definicím, opatřeným neomylností učitelského úřadu Církve. Odpověď zná ten, kdo si pamatuje koncilové prohlášení ze 6. března 1964, opakované 16. listopadu: pro svůj pastorační charakter koncil nevyhlašoval mimořádná dogmata, která mají pečet neomylnosti; přesto mají jeho poučky autoritu nejvyšího řádného učitelského úřadu. Jeho řádný učitelský úřad, který je tak zřejmě autentický, musí všichni věřící ochotně a upřímně přijmout, a to podle ducha koncilu se zřetelem k povaze a cílu jednotlivých dokumentů."
Ještě zbývá dodat, že tato slova pronesl papež Pavel VI. při generální audienci ve středu 12. ledna 1966 (nikoliv 29.1.1969, jak je chybně uvedeno u Pojavnika).
Italské znění řeči je k dispozici na stránkách Vatikánu: ZDE
Z uvedené řeči je možné třeba připomenout i některá jiná papežova slova (volně převádím, nejsem kovaný italštinář):
"Dědictvím koncilu jsou... dokumenty různé povahy..., které dohromady tvoří soubor učení a zákonů, které by měly přispět k obnově církve, kvůli které byl koncil svolán. Znát, studovat a aplikovat tyto dokumenty je povinností a štěstím pokoncilní doby."
Dále papež uvádí, že učení koncilu nepředstavuje v úplnosti katolickou nauku, které je mnohem širší. Tuto nauku koncil nezpochybnil ani zásadně nezměnil. S odkazem na encykliku Humani generis z roku 1950 (chybně uvedeno 1960) se koncil chápe jako projev živého učitelského úřadu církve (magisteria), kterému Kristus svěřil "poklad víry", aby ho věrně střežil, bránil a interpretoval (viz Humani generis, čl. 17 - moje pozn.). Nesmíme učení koncilu stavět mimo tradici církevního učení, se kterým je v souladu. "Novost" koncilu je třeba chápat v těchto souvislostech. V podobném duchu jsou i odkazy na pasáže ze zahajovací řeči papeže Jana XXIII. na koncilu Gaudet Mater Ecclesia z 11. října 1962.
Papež odmítá představu, že by koncil znamenal zlom ("distacco", "rottura"), nebo že by znamenal prosté přizpůsobení se mentalitě dnešní doby. Na druhou stranu koncil otevřel mnoho nových obzorů v oblasti biblických, teologických i humanitních studií, zve k hledání a prohloubení.
V úplném závěru, po pasáži o teologické kvalifikaci koncilních textů (viz výše), papež zmiňuje i "ducha koncilu", který chce být duchem pravdy (s odkazem na J 16,13).
Je jasné, že při uvažování o vztahu papeže Pavla VI. ke koncilu a jeho pokoncilní výklad a realizaci nemůže nahradit pohled na jednu promluvu nahradit důkladné studium. Podle různých svědectví byl Pavel VI. komplikovanou osobností a polarizace v církvi mu dělala starost, ale to je mnohem složitější téma.
Žádné komentáře:
Okomentovat