Bič (nejenom) na Bezáka aneb Jak umlčet kritiky na Slovensku

Normy vydané ve stínu volby papeže

Zatímco pozornost většiny médií, církevních a světských, se pod vlivem "papežománie" soustředí na komín Sixtinské kaple, ze které dnes večer skutečně po 19. hodině vyšel bílý kouř signalizující volbu nového papeže, slovenští biskupové zveřejnili svůj "náhubkový předpis" alias Normy Konferencie biskupov Slovenska ohľadom katolíckych médií a vystupovania klerikov a zasvätených osôb a predkladania katolíckej náuky prostredníctvom prostriedkov spoločenskej komunikácie.

O normách referoval předseda Konference biskupů Slovenska (KBS) arcibiskup Stanislav Zvolenský již na tiskové konferenci po 74. plenárním zasedání dne 12. března 2013 (tisková zpráva ZDE, audio záznam ZDE /oproti tiskové zprávě obsahuje i reakce na dotazy/, reakce na dotazy novinářů zhruba po 10:40 záznamu až do konce), jenže v té době ještě nebyl jejich text k dispozici. Prý ještě musí projít jazykovou korekturou, takže jejich text byl k dispozici až o den později.


Jejich souvislost s kauzou odvolaného arcibiskupa Bezáka

Vystoupení arcibiskupa Stanislava Zvolenského a generálního sekretáře KBS bánskobystrického biskupa Mariána Chovance je zvlášť trapné ve chvíli, kdy se snaží vysvětlit, že přijetí této "náhubkové normy" nijak nesouvisí s kauzou vloni odvolaného a nedávno umlčeného arcibiskupa Róberta Bezáka. Prý tento předpis vyžaduje církevní zákoník (CIC skutečně takové normy obecně předpokládá) a chystal se zhruba rok a půl. Proč si na něj slovenští biskupové vzpomněli teprve teď a proč to působí jako spěch, když se oznamuje vyydání textu, který ještě není hotový, nedokázali přesvědčivě vysvětlit.

Souvislost s kauzou arcibiskupa Bezáka je přitom zřejmá. Róbert Bezák byl podle zpráv médií nedávno umlčen. Dne 27. února 2013 se prý v Římě sešel s generálním představeným kongregace redemptoristů, který mu sdělil požadavek prefekta Kongregace pro biskupy Marc Oulleta, aby se až do definitivního vyřešení jeho působení v církvi zdržel jakéhokoliv vyjadřování v médiích, včetně duchovních promluv (zdroj ZDE). Toto opatření je nepochybně zamířené na jeho pravidelný video-sloupek v časopisu Týždeň (viz ZDE) a na sérii jeho duchovních zamyšlení v televizi TA3 (viz ZDE). Ve druhém případě se jednalo o projekt, kde se s Bezákem počítalo pouze na dobu postní.

Proč bylo třeba proti Bezákovi takto zasáhnout? V prosinci 2012 komentoval své odvolání, ale tyto nové aktivity nijak nezneužíval k vlastní sebeobhajobě. Arcibiskupovi Zvolenskému a spol. vadí už jenom Bezákova existence ve slovenském veřejném prostoru, jeho popularita, která stále přitahuje pozornost. Ačkoliv třeba nebyl součástí oficiální delegace na slovenské cyrilometodějské oslavy v Římě ve dnech 25. - 28. února 2013 (mezinárodní cyrilometodějská konference a Národní pouť), přece média referovala o jeho přítomnosti v Římě. Bezáka se zatím nepodařilo ani diskreditovat (více viz ZDE), ani jej zcela umlčet. Možná až teď.


Připomenutí okolností kolem odvolání arcibiskupa Bezáka

Za pozornost rovněž stojí okolnosti tohoto kroku proti arcibiskupu Bezákovi. Proces odvolání Bezáka probíhal v době, kdy ve Vatikánu kulminovala řada problémů (viz o tom např. ZDE), samotné odvolání bylo zveřejněno den před nástupem papeže Benedikta XVI. na dovolenou v jeho letním sídle. Důvody odvolání dodnes nejsou známé, ačkoliv zásah proti němu byl neobvykle přísný (i ve srovnání s jinými případy vážných obvinění či skutečného provinění jiných církevních představitelů). S papežovým podpisem na jeho předtištěném listu se arcibiskup Zvolenský mohl pochlubit až po dlouhodobém pobytu v Římě na biskupské synodě o nové evangelizaci na podzm 2012 (více viz ZDE). Mluvčí KBS v reakci na Bezákova vystoupení v polovině prosince 2012 nemluvil pravdu (více viz ZDE) a na slovenských církevních webových stránkách je snaha jej alespoň virtuálně "suspendovat" (více viz ZDE).

Požadavek nevystupovat v médiích vydal prefekt mocné Kongregace pro biskupy krátce předtím, než mu byl výkon této funkce pozastaven, stejně jako všem prefektům a předsedům papežských úřadů v době neobsazeného papežského stolce. Nepochybně zde byla také souvislost s Národní poutí Slováků v Římě ve dnech 26.-28. února 2013, včetně návštěvy státních představitelů (slovenský prezident Gašparovič byl jednou z vůbec posledních státních návštěv u papeže před jeho odstoupením).


Arcibiskupové Bezák a Sokol u výslechu na policii

Nabízí se však i další souvislost. Slovenská policie totiž v těchto dnech začala vyšetřovat pochybné finanční hospodaření Bezákova předchůdce arcibiskupa Jána Sokola. Zatímco arcibiskup Bezák an policii vypovídal již 20. února 2013, Ján Sokol strávil na policii několik hodin v úterý 5. března 2013 (viz např. ZDE). Možná panovala obava, aby arcibiskup Bezák v médiích nekomentoval průběh tohoto vyšetřování a finanční nesrovnalosti v době svého předchůdce. Ostatně už dříve jsem tvrdil, že snaha odříznout jej od případných kompromitujících materiálů o pochybném financování, zamezit mu jejich další vyšetřování a případnou snahu, aby dočasný správce trnavské arcidiéceze Ján Orosch zajistil, aby už nic neuniklo do médií, mohla být jedním z motivů Bezákova sesazení (viz ZDE).

Zajímavou mozaiku dotváří zpráva, že se emeritní arcibiskup Ján Sokol dva dni po výslechu (tj. 7. března 2013) vydal do Spojených států amerických (viz ZDE). Že by jel zahlazovat stopy?


Nuncius na Slovensku a generál redemptoristů úřadují

V tomto kontextu se zdá být zřejmé, že se nejenom podařilo umlčet Bezáka, ale pomocí výše uvedených norem zajistit přísnou kontrolu nad vystupováním duchovních v médiích. Svojí roli nepochybně sehrál i nuncius na Slovensku Mario Giordano, který se nejenom účastnil uvedeného plenárního zasedání KBS, ale dne 26. února 2013 i na tradičním setkání s představiteli řeholí na Slovensku (včetně Václava Hypiuse, viceprovinciála redemptoristů, tedy řeholního představeného Róberta Bezáka).

Pokrytecká snaha slovenských biskupů zbavit se zodpovědnosti za odvolání arcbiskupa Bezáka je zřejmá nejenom ze zváštního načasování jednotlivých kroků (vždy v době, kdy stojí poněkud stranou jiných okolností), ale především z jejich vyjadřování. Na zmíněné tiskové konferenci arcibiskup Zvolenský tvrdil, že kauza Bezáka nespadá do jeho pravomoci. A je pravda, že se mu podařilo, aby "umlčení" Bezáka proběhlo po nadnárodní linii, tj. zákaz veřejného vystupování Bezákovi v Římě sdělil nejvyšší představitel kongregace redemptoristů Michael Brehl (za zmínku stojí, že stejně jako Marc Ouellet, prefekt Kongregace pro biskupy, je i on Kanaďan).


Loajalita a totalitní kontrola nad duchovními má přednost před hlásáním evangelia

V kontextu volby nového papeže a diskuzí o potřebných reformách v kurii a katolické církvi, včetně decentralizace, ukazuje kauza Bezák, s jak velkými problémy se církev potýká a jak může být cesta k její věrohodnosti trnitá, téměř nemožná. Kauza Bezák totiž vůbec není případem, kde by se dalo argumentovat tím, že "zlý Vatikán utiskuje slovenskou místní církev". Naopak jádro problému vězí na Slovensku a Vatikán zde nejenom nezafungoval jako nějaká pojistka či ochrana, aby se na místní úrovni neděla křivda, ale naopak. Prostřednictvím různých machinací a osobních vztahů, o nichž můžeme jen spekulovat, se lidem, kterým byl Róbert Bezák nepohodlný, případně jim přiškrtil jejich finanční toky, podařilo svojí při nejenom dostat do nejvyšších míst ve Vatikánu, ale získat i údajnou podporu papeže, na kterou se arcibiskup Zvolenský až křečovitě odvolává.

Odstoupení papeže a různé kauzy v podstatě potvrdily, že se kurie už jeho řízení vymykala. Rovněž určitý spěch byl na místě, neboť je otázkou, zda a jaké měny nastanou ve Vatikánu. Ačkoliv by bylo naivní čekat nějaké rychlé a výrazné změny, přece jen se po nich volá z mnoha stran. Mají se arcibiskup Zvolenský nebo třeba vizitátor biskup Jan Baxant obávat, že někdy vyplavou na veřejnost okolnosti Bezákova odvolání? Myslím, že tendence církve tutlat své neférové kroky a nepřiznat, že zdaleka ne vše, co se zaštiťuje autoritou papeže, je skutečně jeho vlastním rozhodnutím, aktéry kauzy ochrání. Přesto zde zůstává výryzná pachuť. Jak chce církev, vyzývající k evangelizaci a hlásání své zvěsti i lidem mimo církev, když není nejenom schopna věrohodně vysvětlit své kroky, ale dokonce aktivně umlčuje lidi, kteří lidi mimo církev oslovují?

Tohle samozřejmě jen tak nějaký papež nebo reformy v kurii nevyřeší. Situace duchovních na Slovensku se po vydání norem výrazně zhoršila, ale v duchu dlouhodobé tendence. Kroky oficiálních představitelů jsou nevěrohodné a ostudné, ale jejich kritik se vystavuje hrozbě trestu.


Přesto je třeba, aby toto ostudné jednání slovenských biskupů nezapadlo v záplavě jiných zpráv a aby se zabránilo tomu, že tyto normy budou zneužívány k umlčení kritiků slovenských církevních představitelů a jejich jednání.


Pozn.: Za jednu z mnoha zajímavostí považuji např. srovnání nového papeže s emeritní arcibiskupem Jánem Sokolem: Zatímco odpor nového papeže k luxusním vozům je známý, zdá se, že Ján Sokol si naopak v jízdě kvalitními vozy libuje. Samozřejmě je to jen drobný detail.