Nový papež a pár rad od jeho českého spolubratra

Dne 13. března 2013 byl po dvou dnech konkláve a pěti volebních kolech zvolen novým papežem argentinský kardinál a jezuita Jorge Mario Bergoglio (nar. 17. prosince 1936), který si zvolil jméno František podle velmi oblíbeného středověkého světce a zakladatele řádu sv. Františka z Assisi (+1226).

Biografická data nového papeže
(z různých zdrojů, takže může dojít k opravám či doplněním):

Narození a původ:

Dne 17. prosince 1936 narozen v Buenos Aires jako jeden z pěti dětí v rodině železničáře italského původu.

Studium:

Po studiu chemie vstoupil do semináře Villa Devoto v Buenos Aires.

Dne 11. března 1958 vstoupil do jezuitského řádu, noviciát v Chile.

Studium a licenciát z filozofie na Colegio Máximo San José, San Miguel, Buenos Aires.

Profesor literatury a psychologie na Colegio de la Inmaculada, Santa Fe a na Colegio del Salvador, Buenos Aires.

Studium teologie na Colegio Máximo de San Miguel.

Kněžství:

Dne 13. prosince 1969 kněžské svěcení.

Další studium a řeholní formace:

Další studium v letech 1969-1971

V letech 1971-1972 zakončena základní jezuitská formace tzv. třetí probací (tzv. třetí rok, terciát – více o jezuitské řeholní formaci viz ZDE) v Alcalá de Henares,Španělsko.

Dne 22. dubna 1973 složil konečné /věčné/ sliby.

Další působení v řádu:

V letech 1972-1973 novicmistr ve Villa Barilari, San Miguel.

Tamtéž profesor teologie, konzultor jezuitské provincie a rektor Colegio Máximo.

Dne 31. července 1973 zvolen provinciálem argentické jezuitské provincie (do roku 1979).V letech 1980-1986 rektorem filozofické a teologické fakulty Colegio Máximo v San Miguel.

Strávil určitý čas v Německu (v polovině 80. let během přípravy disertační práce, např. ve Franfurktu) - podle knihy italského novináře Tornielliho dodělával svou disertaci od ledna 1986 v Mnichově

Poté přidělen ke Colegio del Salvador, Córdoba (v Argentině), kde byl zpovědníkem a věnoval se duchovnímu doprovázení (spiritual director) v Cordóbě.

Biskupem a arcibiskupem:

Dne 20. května 1992 jmenován pomocným biskupem v Buenos Aires (biskupské svěcení 27. června). Biskupské heslo: Miserando atque eligendo.

Dne 3. června 1997 se stal biskupem-koadjutorem arcibiskupa v Buenos Aires.

Dne 28. února 1998 se stal arcibiskupem v Buenos Aires.

Dne 6. listopadu 1998 se zároveň stal biskupem věřících katolického východního ritu v Argentině (ordinariát zřízen v roce 1959).

Kardinál, předseda biskupské konference a kurie:

Dne 21. února 2001 jmenován Janem Pavlem II. kardinálem.

V letech 2005–2011 byl předsedou Argentinské biskupské konference (zvolen na dvě tříletá období).

Dne 23. února 2013 byl jmenován členem Papežské komise pro Latinskou Ameriku.

Papež:

Dne 13. března 2013 zvolen papežem, přijal jméno František.

Pozn.: Kromě rodné španělštiny hovoří italsky a německy.

Další "přechodný papež"

Bezprostřední reakce na jeho zvolení byly poněkud rozpačité. Přestože podle zveřejněných zpráv představoval tento kardinál v podstatě alternativu k volbě Josefa Ratzingera (ve třetím kole prý Ratzinger získal 72 hlasů, Bergoglio 40, potřebná 2/3 většina byla 77 - více viz ZDE), nepatřil k hlavním uváděným kandidátům. Svojí roli hraje jeho věk 76 let, který jej spolu s Janem XXIII. (77 let) a Benediktem XVI. (78 let) řadí k nejstarším zvoleným papežům posledních staletí. Kromě uvedených jmen byl posledním papežem zvoleným ve věku nad 70 let Klement XII (zvolen ve věku 78 let, 1730-1740). Tento věk dělá z nově zvoleného papeže "přechodného papeže", což není třeba vnímat jako pejorativní označení. Spíš zde může být obava kardinálů, že dosavadní volby "mladíků" (tj. kardinálů pod 60 let) vedly ke dvěma nejdelším pontifikátům v dějinách papežství vůbec: v 54 letech zvolený Pius IX. (1846-1878) více než 31-letý pontifikát, v 58 letech zvolený Jan Pavel II. (1978-2005) téměř 27-letý pontifikát. Je nepochybné, že zavedení věkové hranice pro odchod z úřadu i pro římského biskupa (jak je tomu u všech biskupů v 75 letech), by bylo přínosné (více k tomu v mém textu v souvislosti s rezignací Benedikta XVI. ZDE).

Přesto řada novinek

Na druhou stranu je v případě nového papeže zřejmé, že jde o opatrný (s ohledem na věkem danou očekávanou krátkost pontifikátu) pokus o změnu. Nový papež nese mnohá prvenství: první jezuita, první, kdo zvolil jméno František, první latinskoamerický papež...

Pozn.: Zde je potřeba opravit některé mylné zprávy, že nový papež je prvním neevropským papežem. I když pro nejstarší období nemáme vždy zcela přesné údaje, posledním neevropským papežem byl zřejmě Syřan Řehoř III. (731-741). V období na přelomu 7. a 8. století usedlo na papežský, který se nacházel pod vlivem Byzantské říše, hned několik "východních" papežů, původem z Řecka a ze Sýrie. Předtím bylo rovněž několik neevropských papežů, včetně dvou Afričanů, Viktora I. (189-198/199) a Miltiada (311-314). Ostatně ani sv. Petr nebyl Evropan, i když jeho zařazení mezi "papeže" je založeno více na pozdější tradici než na reálné situaci. MimZDEochodem nejstarší tradice mluví společně o Petru a Pavlovi, teprve ve 3. století převážila Petrská symbolika.

Civilní a skromné vystupování nového papeže trochu připomíná papeže Jana XXIII., který dělal velkou starost těm, kteří ve Vatikánu bděli nad dodržováním patřičných ceremonií. Odmítl po jmenování odjet připravenou limuzínou, požádal o požehnání všechny přítomné, mluvil o sobě jako o římském biskupovi atd. Uvidíme, zda se mu podaří udržet si svůj vlastní styl i pod tlakem celé kuriální mašinérie.


Nový papež a kurie

Další věcí je, že nový papež nebyl a není spjat s vatikánskou kurií, i když z titulu svých funkcí byl s jejím aparátem nepochybně v úzkém kontaktu. Přitom se zdálo a zdá, že reforma nebo alespoň zajištění efektivního fungování kurie bude jedním z prvních úkolů nového papeže. Zde bude velmi důležité, jaké spolupracovníky si nový papež vybere. Komentáře před volbou považovali za nevýhodu Bergoglia jeho mírnou povahu, která jej příliš nepředurčuje k zvládnutí rozhádáné kurie a polarizovaného kardinálského kolegia.

Doufám, že další vývoj rozptýlí mojí obavu, aby se nový papež příliš jednostranně nesoustředil na interní kuriální záležitosti na úkor důležitějších úkolů v celosvětové církvi. Ostatně zhruba před rokem se Brgoglio vyjádřil, že přílišná soustředěnost církve na sebe samu by bylo známkou její nemoci (viz výtah z rozhovoru v češtině ZDE, celý rozhovor v angličtině ZDE)


Nepochybně nastanou změny, nejen personální

Z mého pohledu ideální by byl scénář, kdyby nový papež svěřil reformu kurie nějakým schopným a spolehlivým spolupracovníkům bez hlubších vazeb na některé z mocenských skupin v kurii. Nový papež by se mohl více věnovat celosvětové církvi. Uvidíme, co přinesou následující dny a měsíce. Především kdo se stane novým Státním sekretářem po Tarcisiu Bertonem, kterému je již více než 78 let (v čele vatikánského úřadu přesluhuje již 3 roky) a jeho rezignaci můžeme očekávat.

Ačkoliv nemůžeme čekat velké změny, už samotná postava nového papeže změnou je. Bude zajímavé sledovat další dění, ale bylo by naivní očekávat změn "shora" bez toho, abychom se věnovali tomu, co v místních církvích vyrůstá "zdola". Troufám si říct, že situace řady místních církví je velmi tristní, českou samozřejmě nevyjímaje.

Nezapomínejme, že naše naděje pramení z jiných zdrojů než z Vatikánu, i když řada "zbožných" komentářů, které kolem volby nového papeže zaznívaly, by mohla svádět k omylu. Každopádně volba člověka, který zosobňuje nasazení církve pro chudé a potřebné, se zdá být velmi dobrým nasměrováním pro celou církev.

Osobnost nového papeže ve srovnání se svým předchůdcem (introvertním akademikem neobyčejné teologické erudice) je natolik odlišná, že skutečně můžeme očekávat změnu stylu.

Sice se připomínají některé ne zcela jasné otázky ohledně působení nového papeže v době pravicové vojenské diktatury v Argentině v letech 1976-1983, ale zdá se, že toto téma by mohlo být podobně virtuálním problémem jako členství Benedikta XVI. v Hitlerjugend. K jedné kauze odsouzeného argentinského kněze viz informace o vyjádření argentinské biskupské konference z roku 2007 (zpráva české redakce Radia Vatikán viz ZDE).


Několik rad od českého řeholního spolubratra

Z řady komentářů a reformních návrhů, které jsem v souvislosti s volbou nového papeže četl, se mi nejvíce líbil text řádového spolubratra nového papeže Jana Rybáře, který si dovoluji ocitovat v úplnosti /zvýraznění v textu ode mne/:

"Je mi 82 roků. V pěti letech mně pan farář podal první přijímání. Ve čtrnácti letech mi rodiče dovolili jít do řádu, přestože jsem byl jedináček. Osud církve byl u mne vždy na prvním místě. Vítám nového papeže, už osmého v mém životě. Dovoluji si mu podat několik rad.

Ta první je nezaclánět Ježíše Krista. On sám totiž vždy zdůrazňoval Otce. A nezacláněl ani člověka! Ač byl s Bohem zajedno, nic nelpěl na své vznešenosti, zapřel sám sebe a byl jako každý jiný člověk (Filip. 2,6-8). Papež, biskup a kněz jsou jako jiní lidé?! Dost důvodů k zamyšlení.

Druhá rada: honosný způsob života není z Otce, ale ze světa (1 Jan 2,16). Co je to „honosný“?

Třetí rada je rada Mojžíšova tchána (Exodus 18,16-26). „Díval se na jeho jednání s lidem: Není to dobrý způsob, jak to děláš. Vyhlédni si schopné muže, ulehči si své břímě, ať je nesou s tebou.“ Papež může více než polovinu své jurisdikce delegovat biskupům. Vždyť oni jsou stejně jako on nástupci apoštolů! Pak by mohl asi tisíc kněží vatikánské kurie poslat na fary; ušetřil by tak i na rozpočtu. Biskupové by pak nemuseli se vším běhat do Vatikánu a naučili by se konečně zodpovědnosti. Diecéze by mohly samy volit svého biskupa, papež by ho buď potvrdil, nebo odmítnul. Tak to kdysi bývalo.

Čtvrtá rada: máme v zásobě desetitisíce kněží, kteří neunesli samotu. Máme tisíce jáhnů, které světíme na kněze hned po úmrtí jejich manželek (sic!). Doporučuji Jeho Svatosti meditovat o pokynech apoštola Pavla v 1. listu Timoteovi 3,1s. Další úvahy by se mohly týkat církevního práva a bezprávných „laiků“; exekucí bez soudu a bez obhájců; nutné ostré reformy Kurie a jejich titulatur; o finančnictví… Meditovat o Žalmu 89,43: abychom my sami nerozveselili své nepřátele. "

Zdroj: http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=832

Pro jistotu uvádím i citát z Rybářem zmiňovaného 1. listu Timotejovi (1Tm 3,1-13) /zvýraznění v textu ode mne/:

"Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu.  2 Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit,  3 ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný.  4 Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné;  5 nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?  6 Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu.  7 Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah.  8 Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví.  9 Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí.  10 Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu.  11 Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné.  12 Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu.  13 Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše."