Nedalo mi to a rozhodl jsem se zveřejnit podklady, které jsem k tématu sepsal na přelomu listopadu a prosince 2012. V souvislosti s uzavřením dohody o tzv. majetkovém vyrovnání jsem chtěl vyslovit své nejasnosti ohledně dohody o katedrále z května 2010. Není mi totiž jasné, zda kromě utichnutí sporů skutečně došlo k nějaké změně. Už během roku 2010 přinesla média informace, že spor vlastně pokračuje, neboť pražské arcibiskupství vlastně nebylo tím, kdo se soudil o katedrálu a přilehlé budovy, tudíž ani nemohl ten spor ukončit (vedly ho obě kapituly).
Každopádně v prosinci 2012 stále ještě byla u dotčených nemovitostí poznámka, že existuje určovací žaloba. Letmým pohledem do katastru jsem zjistil, že by tam měla být i dnes. Nejsem právník, takže nevím, co to znamená. Laicky to však chápu tak, že spor ještě stále není uzavřen. Na druhou stranu tato poznámka umožňuje udělat si představu, o které nemovitosti se spor vedl, což - pokud vím - nikdo příliš nekomentoval. Pozornost se soustředila na katedrálu, která však je z pohledu ekonomického spíš břemenem. Na rozdíl od přilehlých budov.
Článek jsem jako vždy psal příliš rozvláčně, i proto jsem ho nedopsal. Takže i dnes je třeba jej brát spíš jako poznámky k tématu.
Pokud někoho zajímá jen ten výčet nemovitostí, o které se vede spor, nechť přeskočí na konec příspěvku.
ZDE TEXT Z PROSINCE 2012:
Pan prezident Václav Klaus se v případě zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi zachoval tak, jak jsem očekával. Zákon nepodepsal ani nevetoval, čímž umožnil jeho schválení (zákon byl vyhlášen 5. prosince 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem 428/2012 Sb.). Ve svém vyjádření se prezident označil za člověka, který "obecně s vydáním historického majetku církvím souhlasí a k církvím má pozitivní vztah", ale s tímto předloženým řešením se "nemůže ztotožnit". Na druhou stranu si je vědom skutečnosti, že "pro stabilitu a vůbec další pokračování této vlády je to norma klíčová", proto nechce "vrácením tohoto zákona Poslanecké sněmovně vyostřovat vztahy na politické scéně a vládu podrobovat dalším zkouškám".
Prezidentův postoj mne zajímal spíš v kontextu blízkých vztahů mezi ním a pražským arcibiskupem kardinálem Dominikem Dukou. Ty jsou samozřejmě staršího data. Vzpomínám si, jak jsem si názorové blízkosti obou všimnul např. na semináři o vztazích mezi státem a církvemi, kterou pořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku v únoru 2004 (referoval jsem o něm v Getsemanech). V době vyhrocených vztahů mezi prezidentem Klausem a pražským arcibiskupem kardinálem Miloslavem Vlkem jsem měl pocit, jakoby Dominik Duka (tehdy biskup v Hradci Králové) naznačoval, že on by nevolil tak konfrontační styl a usiloval by o dohodu.
Zatímco vztahy mezi Václavem Klausem a pražským arcibiskupem Miloslavem Vlkem byly dlouhodobě napjaté (pohled M. Vlka na jednání mezi státem a církvemi viz Přehled o jednáních mezi státem a církvemi v letech 1990 - 2000), vztahy prezidenta s novým arcibiskupem Dominikem Dukou jsou jiné. Kromě vystoupení Václava Klause v rámci liturgické slavnosti během svatováclavské pouti v letech 2011 (a opět v roce 2012), které si vysloužilo kritiku (viz např. Tomáš Halík nebo Svatováclavská výzva katolickým biskupům; doprovodné vyjádření díků Klausovi a hlavně mlčení Duky vůči útokům na Tomáše Halíka bylo podle mne vrcholem Dukovy servility vůči "hradu" a s hradem spřízněným skupinám; myslím si, že zde hrála roli opatrnost před chystaným jmenováním Duky kardinálem, oznámeno bylo 6. ledna 2012, jmenování proběhlo 18. února 2012) se viditelným znamením změny stala dohoda o katedrále.
Nebudu se zde rozepisovat o dlouhém soudním sporu ohledně vlastnictví katedrály (a přilehlých budov) ani o jeho kořenech v 50. letech. Je možné odkázat na celou řadu textů, i když mnohdy nejsou nezaujaté.
Zájemce odkazuji na některé texty ke kauze (samozřejmě je jich mnohem víc):
Příslušné "znárodňovací" texty ohledně areálu Pražského hradu z let 1954-1956 popsal Miloslav Vlk: Pohádka o znárodněné katedrále (srpen 2003)
Katolický týdeník ke kauze katedrála např. v roce 2005 nebo v roce 2007.
Rozhovor se Zdeňkem Mahlerem z roku 2006, který z pohledu církve stál na pomylsné druhé straně sporu a sám se výrazně angažoval.
Mahler se zmiňuje o úmyslu arcibiskupa Vlka věnovat katedrálu státu. K tomuto tématu se již dříve vyjádřil arcibiskupův osobní sekretář Vladimír Málek (v roce 2003 v reakci na článek dr. Jičínského v Právu): Kdo komu dluží vysvětlení
Rekapitulující článek Karla Hvížďaly z dubna 2009.
Právníky je možné odkázat třeba na text z roku 2008: ZEMAN, Jiří. KOMU ZVONÍ KATEDRÁLA? VLASTNICTVÍ KATEDRÁLY SV. VÍTA, VÁCLAVA A VOJTĚCHA Z ÚSTAVNĚPRÁVNÍHO POHLEDU. In Zeman, Jiří. Dny práva 2008. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978 -80 -210 -4733 -4, s. 1900 -1908. 2008, Brno.
Případně na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu:
28 Cdo 3318/2006
20 Cdo 484/2005
Změna v postoji arcibiskupství s příchodem nového arcibiskupa (Dominik Duka byl jmenován 13. února 2010, do úřadu byl uveden 10. dubna 2010) vynikne o to více, když se podíváme na odkaz jeho předchůdce Miloslava Vlka. Ten ve svém bilančním rozhovoru v lednu 2010 mimo jiné uvedl (zvýraznění v textu je ode mne):
„Z hlediska práva není sporu o tom, že katedrála nebyla „znárodněná“ a že patří církvi. Téměř dvacetiletý proces je klasickou ukázkou ubohé úrovně našeho soudnictví, ve kterém formální důvody snadno vítězí nad spravedlností. Jen podotýkám, že Hrad chce nejen katedrálu, ale zvláště domy kolem katedrály, z jejichž pronájmu má pěkný příjem. Ale jistě jde i o katedrálu samu. Chápu, že katedrála svou polohou tvoří jakési „logo“ našeho – jak mnozí říkají – nejateističtějšího státu. Její umístění uprostřed vládních budov mluví o někdejší spolupráci církve a státu, o službě církve pro stát. Konaly se tam královské korunovace, což byl církevní obřad „pomazání krále“ – služba, kterou církev poskytovala hlavě národa. Ano, jsou tam pohřbeni i králové, Karel IV. a další. Církev dávala panovníkům toto privilegium, možnost být pohřbeni v katedrále. Dnes stát žádnou službu od církve nechce, ani Te Deum po zvolení prezidenta, a tak ani katedrálu k ničemu nepotřebuje.“O něco dále pokračoval:
„Já jsem si ovšem dobře vědom symbolického významu katedrály pro celou českou společnost, a proto jsem před zhruba deseti léty navrhoval, že jí katedrálu daruji, když stát jasně uzná, že patří církvi, aby toto mé gesto nemohlo být nějak zpochybňováno. To však tehdejší premiér Václav Klaus odmítl. Tím byla tato má nabídka zmařena … Doufám, že i můj nástupce půjde dál v tomto směru a věřím, že nakonec dosáhneme spravedlnosti. A pak může být řeč o nějaké společné správě.“
Ani ne dva měsíce po nástupu do svého úřadu uzavřel arcibiskup Dominik Duka s prezidentem Václavem Klausem dohodu.
V jedné diskusi jsem kdysi zmínil, že „je vskutku pochybné, zda to byla transakce /myšleno s katedrálou/ pro církev výhodná a prospěšná“. Já jsem kauzu kolem katedrály tolik nevnímal, ani jí nesledoval. Věděl jsem, že tyto spory zatěžovaly církev a byly zneužívány proti ní. Říkal jsme si, zda „vlastnictví katedrály“ za něco takového stojí. Ostatně v krátkém mezidobí, kdy byla její správa svěřena církvi (2006), vyvstaly oprávněné pochybnosti, zda je arcibiskupství vůbec schopné se o něco takového postarat.„Vyřešení“ tohoto sporu, se kterým přišel nový arcibiskup Dominik Duka krátce po svém nástupu, se mohlo zdát jako sejmutí břemena, které církev zatěžovalo. Jenže jaká byla /a je/ realita?
Ve věci se velmi angažoval bývalý arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. Bohužel jako některé jiné spory i tento přerostl v osobní antipatie mezi ním a Klausem. Těžko soudit, co vše za tím bylo. Já mám jen pocit, že kardinál neměl příliš důvěru ke druhým lidem. Myslím si, že nedovedl vytvořit dostatečný okruh lidí, se kterými by efektivně spolupracoval. Zřejmě i pod vlivem svého vzdělání a inteligence, ale možná i zkušeností z dětství, se sporům věnoval hodně on sám. Zřejmě je v takové situaci těžké, zachovat si určitý nadhled, když je někdo ve sporu tak hluboce zanořen. Ale nechám psychologizování.
Ve sporu zdaleka nejde jen o katedrálu, ta je pouze jakýmsi symbolem, který vzbuzuje vášně. Respektive obratně se s tímto symbolem manipulovalo proti církvi. Kardinál si byl dobře vědom, že státu nejde ani tak o katedrálu. Např. v bilančním rozhovoru v lednu 2010 mimo jiné uvedl:"Hrad chce nejen katedrálu, ale zvláště domy kolem katedrály, z jejichž pronájmu má pěkný příjem."
Ještě k tomu „znárodnění“ katedrály a přilehlých prostor:
Pokud jsem se díval na dějiny jednotlivých budov, tak se zdá, že je stát zabral již v roce 1950 nebo 1951, takže tímto „znárodněním“ si jen zpětně „právně“ potvrdil faktický stav. V polovině 60. let došlo k jejich rekonstrukci.
Podle mne je celkem zřejmé, jakým způsobem stát získal v 50. letech katedrálu a přilehlé budovy, i když chápu, že skutečnost může komplikovat rozdíl mezi pojetím vlastnictví tehdy a teď. Že se však v 50. letech jednalo o znárodnění mi připadá celkem srozumitelné. Zajímavá je rovněž zmínka v jednom z výše uvedených rozhovorů, že třeba kauza Lidového domu (sídla ČSSD) byla zřejmě řešena jinak a ve prospěch ČSSD, ale to odbíhám od katedrály.
Nechce se mi teď zabíhat do detailů. Každopádně nový arcibiskup udělal „velkorysé“ gesto. Brzy po nástupu hodil za hlavu dlouholeté úsilí svého předchůdce a dohodl se s hradním pánem, že už nebude usilovat o katedrálu a přilehlé objekty, které stát v 50. letech „znárodnil“. Na oplátku bylo zase zveřejněno, že stát „velkoryse“ církvi poskytne dva objekty.
Už méně veřejně se později objevila zpráva, že třetí účastník sporu, resp. žaloby o určení vlastnictví, kromě Metropolitní kapituly a státu, kapitula Všech svatých odmítla tuto dohodu akceptovat a trvala na pokračování sporu, ve kterém usilovala o kapli Všech svatých (zpráva z června 2010 např. ZDE). Možná není bez zajímavosti, že děkanem kapituly tehdy byl Václav Wolf, bývalý děkan KTF. Bylo by zajímavé vědět, zda se postoj kapituly změnil poté, co byla krátce na to, v červenci 2010, doplněna o nové členy (a v říjnu 2010 Wolf kapitulu opustil). Jen připomínám, že jak Metropolitní kapitula tak Kapitula Všech svatých jsou samostatné právní subjekty.
A jaký je stav nyní? /text jsem původně psal v prosinci 2012/
Podle katastru nemovitostí si může každý zjistit, že přes velkohubá prohlášení zatím k žádné změně nedošlo. To je ale výhoda, neboť si tak snadno můžeme zjistit, kterých pozemků a nemovitostí se žaloba týkala. Tím se ostatně dostáváme k mé vyjádřené pochybnosti, za jakou cenu si pan arcibiskup získává přízeň Hradu. Nepochybuju o tom, že tato formulace bude mnohým připadat ostrá, ale já si myslím, že je na místě.
Žaloba se podle katastru nemovitostí týká parcel č. 4 a 5 (s katedrálou), dále č. 12 (s kaplí Všech svatých) a pak celé řady domů vedle katedrály ve Vikářské ulici, postupujeme od svatojiřského kláštera:
- č. 80 s č.p. 34 – tzv. nové proboštství, novogotická novostavba z let 1877-1878
- č. 83 s č.p. 35
- č. 84 s č.p. 36 – obě č.p. kanonické rezidence, novogotické novostavby z 1879-1881, v roce 1950 přebudované na závodní jídelnu zaměstnanců Pražského hradu
- č. 85 s č.p. 37 – kapitulní děkanství, pův. renesanční stavba, přestavěná 1705-1706 ve stylu vrcholného baroka, údajně již v roce 1951 převzala Kancelář prezidenta republiky, v letech 1966-1967 byl dům rekonstruován, podle děkana Mladoty, za něhož došlo k barokní přestavbě, je dnes nazýván „Mladotův dům“ – tedy jedná se o jeden ze dvou domů, které by stát „věnoval“ (není lepší uvádět „ponechal“ církvi, resp. kapitule)
- č. 87 s Prašnou věží neboli Mihulkou, která má velmi silné obvodové zdivo, údajné téměř 5 metrů, ještě začátkem 20. století ve výklencích v tomto zdivu byly pokoje pro služebnictvo katedrály
- č. 88 s č.p. 38, tzv. Malá Vikárka, pův. renesanční kanovnický dům, rekonstruován roku 1965
- č. 89 s č.p. 39, tzv. Velká Vikárka, pův. renesanční, upraven barokně kol. 1750 a také upraven v 19. stol., od roku 1845 kapitulou pronajat na hostinský provoz, známá restaurace Na Vikárce, opět rekonstruován 1965
- č. 90 s č.p. 40, tzv. Kapitulní škola a Stará Vikárka
Ze zápisu v katastru není zřejmé, že by se obdobná žaloba týkala také parcely č. 6 s č.p. 48, tedy sídlem Metropolitní kapituly a tzv. Starým proboštstvím, které je onou druhou budovou, které stát nabídl církvi. /Pražskému arcibiskupství patří podle katastru nemovitostí pouze parcelní čísla: 92, 93, 94 a 312 s č.p. 216./
Přikládám mapku (modře označeny parcely, které byly /a asi stále jsou/ předmětem určovací žaloby):
Předkládám to jako fakta k zamyšlení. Nemám zákulisní informace přímo od zdroje a ani nevím, zda bylo nějak srozumitelně objasněno pozadí celé této transakce (tedy kromě těch oficiálních vyhlášení).
Pro mne osobně je Duka zatím celkem zklamáním. Nečekal jsem od něj zázraky, ale i tak mě mírně překvapil „politický pragmatismus“ a hlavně zapojení se mezi celebrity, včetně akci typu žehnání koňským zadkům nebo kopačkám. V poslední době jsem neváhal nazvat míru vztahů s Hradem za „řiťolezectví“, které podle mne nemá zapotřebí. Nepatřím k lidem, kteří by dali na „spiklenecké teorie“, ale Dukovo jednání u mne vzbuzuje přece jen trochu podezření. Doufám, že v dohledné době se projeví jako svobodná bytost vědomá si smyslu svého úřadu, jako skutečný arcibiskup a nikoliv jako „hradní kaplan“, který s pány jede v nějakých pochybných kšeftech.
Pár odkazů:
květen 2010 o podepsání smlouvy mezi arcibiskupem a prezidentem: reportáž ČT + rozhovor s Norbertem Badalem (24.5.2010): http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare/210411000370524/obsah/115716-katedrala-napul/
Pro zajímavost opět Norbert Badal v Událostech 9.8.2012 /tentokrát ohledně sporu o připravovaném zákonu o narovnání s církevmi: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/212411000100809/
Doplnění: Dodávám kvalitnější obrázek z článku: http://www.novinky.cz/domaci/316673-cirkev-chce-majetky-na-hrade-vlada-ji-v-tom-hodla-branit.html
 | |||
Žádné komentáře:
Okomentovat