Kardinál Vlk o tzv. plenárním sněmu a diecézní synodě

Myslím si, že kdokoliv chce uvažovat o dialogu v rámci české katolické církve, nemůže se vyhnout přemýšlení o fiasku tzv. plenárního sněmu katolické církve. Nejde mi o příslovečné kopání do mrtvoly, tj. akce, ke které se v podstatě dnes nikdo nehlásí. Ostatně k tématu jsme se už kdysi dost kriticky vyjádřil (viz článek Odbytý sněm české římskokatolické církve). Když dnes slyším nějaké výzvy k dialogu v církvi, tak si vždy vzpomenu na tuto akci. Na jedné straně přinesla obdivuhodné vzepětí aktivity mnoha laiků (aniž bych chtěl přeceňovat výstupy řady tzv. sněmovních kroužků), na straně druhé do očí bíjíci neochotu nebo neschopnost biskupů hlasům "zdola" naslouchat a smysluplně využít. Čteme-li různá vyjádření biskupů v souvislosti se sněmem a srovnáme-li je s realitou, neubráníme se pochybnostem o jejich důvěryhodnosti. Myslím si, že bez jasného přiznání tehdejší neochoty či neschopnosti biskupů naslouchat bude opravdu těžké jim uvěřit nějaké další výzvy k dialogu.

V souvislosti s přípravou na diskusi v rámci olomouckého kolokvia Na cestě k dialogu v církvi jsem se i k tématu sněmu vrátil. Zajímalo mě, co k tématu uvedl kardinál Miloslav Vlk.

Důvody byly zhruba tři:
1) Kardinál Miloslav Vlk má své stránky s dostupnými texty - viz http://www.kardinal.cz/
2) Kardinál Miloslav Vlk především v 90. letech 20. století aktivně podporoval různé ekumenické aktivity v rámci tzv. očištění historické paměti (viz encyklika Jana Pavla II., Ut unum sint, čl. 2). Měl by si být vědom důležitosti tohoto aktu, ať už se týká dávné minulosti nebo událostí poměrně nedávných (tj. plenární sněm).
3) V březnovém rozhovoru pro Magazín ChristNet vyjádřil kritiku aktivit lidí na podporu odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Mimo jiné řekl: "Já jsem poněkud změnil názor na celou kauzu po té, co jsem zažil v Brně v katedrále při společné koncelebraci slovenských a českých biskupů protesty těchto skupin, které nebyly ojedinělé a znovu se opakovaly a které bohužel arcibiskup Bezák nezastavil a nevysvětlil lidem, že takto nelze v církvi jednat, i když chápu v určitém směru rozhořčení lidí. Ale takto věci nelze řešit" Zůstal nám však dlužen odpověď, jak tedy lidé mají jednat, když je biskupové ignorují - opět viz postoj k hlasům vyjádřených laiky v rámci přípravy tzv. plenárního sněmu. Rozhovor viz http://www.christnet.cz/clanky/5237/rozhovor_s_otcem_kardinalem_vlkem_pokracovani.url


Bezprostředně po skončení tzv. plenárního sněmu, v srpnu 2005, vyjádřil první sekretář přípravné komise plenárního sněmu a hlavní propagátor myšlenky sněmu, Miloš Raban (1948-2011), názor, že plenární sněm by měl pokračovat diecézními synodami - viz http://www.katyd.cz/clanky/plenarni-snem-by-mel-pokracovat-dieceznimi-synodami.html

Kardinál Miloslav Vlk ve stejném čísle Katolického týdeníku v rozhovoru zmínil, že neúspěchem bylo, že se nedosáhlo větší angažovanosti kněží a také, že „je třeba litovat především promarněné šance tohoto vzepětí iniciativy“, tj. laiků. Viz Kardinál Vlk: Jak dál po sněmu. Katolický týdeník. Perspektivy. 2005, č. 33. Dostupné online: http://www.katyd.cz/clanky/kardinal-vlk-jak-dal-po-snemu.html

O dva roky později, v roce 2007, kardinál Vlk ocenil sněmovní kroužky jako velkou šanci k dialogu a mluvil o plánované diecézní synodě: „Jistě velkou šancí k dialogu byly sněmovní kroužky – v nich, podobně jako i v jiných malých společenstvích – je nejpříznivější možnost pro skutečný dialog. Proto také doufám, že v rámci diecézní synody se aspoň část lidí, kteří tyto kroužky vytvářeli, znovu začne scházet a prostory dialogu vytvoří.“ Dále poněkud eufemisticky připustil: „Zásadní roli při vytváření veřejného mínění v církvi měl sehrát náš Plenární sněm. Jak už jsem říkal – sněmovní kroužky byly takovými zárodky veřejného mínění v církvi – ale pak jsme to nechali na půl cesty. Nebyl to záměr, jen naše nezkušenost i nedostatek sil. Aspoň něco z toho se přece jenom promítlo v tom závěrečném dokumentu Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě, zejména v části věnované laikům.“ Viz Rozhovor s Jiřím Zajícem viz Dialog o dialogu, 6. srpna 2007. Dostupné online: www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=141

Ve svém bilančním rozhovoru v závěru svého působení, začátkem roku 2010, kardinál Vlk zmínil údajný pokrok v přípravě diecézní synody a podle mne zcela naivně uvažoval o obnovení /resp. oživení/ sněmovních kroužků: „Dalším krokem by teď mělo být oživení bývalých sněmovních kroužků, které představovaly určitý krok kupředu, poněvadž se věřící učili spolu modlit i vést dialog o situaci v naší církvi. Z těchto kroužků jsou zachovány zápisy. Ukazují úroveň toho, jak vidí laici situaci v církvi a případně i její řešení. S tím by bylo dobré ještě pracovat. To ovšem bude výzva už pro mého nástupce.“ Viz Bilanční rozhovor – 1. část, 4. ledna 2010. Dostupné online: http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=396

Jsme zhruba v polovině roku 2014, tj. 4 roky po této poslední zmínce. Nástupce kardinála Miloslava Vlka, kardinál Dominik Duka se zatím - nakolik je mi známo - k uvedeným tématům příliš nevyjadřoval. V nějaké internetové diskusi jsem zaznamenal, že jeden z jeho hlavních poradců Norbert Badal zmínil, že by se mohla konat diecézní synoda pražské arcidiecéze. Její náplní by však měla být zřejmě hlavně nová situace katolické církve po shcválení tzv. majetkového vyrovnání. Financování je však téma, o kterém biskupové zřejmě nejsou ochotni příliš diskutovat.

Zajímavé může být sledování pokusů o dialog v plzeňské diecézi těsně před odchodem současného biskupa - viz vyjádření Vlka z roku 2010: "To ovšem bude výzva už pro mého nástupce.“ :-)

Podobně jako u politiků tak i pro vztah k biskupům platí, abychom nebyli příliš naivní a neměli špatnou paměť.