Františkova „pomalá“ reforma aneb za rok pouze Cañizares Llovera?
Pokud bychom svojí pozornost i nadále soustředili pouze na postavy
v čele 25 hlavních vatikánských úřadů, dojdeme k závěru, že zatím došlo
pouze k minimálním změnám. Už před rokem, na podzim 2013, se uskutečnily
tři změny: Byl jmenován nový a mladý státní sekretář Pietro Parolin
(nar. 1955) a nový prefekt Kongregace pro klérus Beniamino Stella (nar.
1941), jehož předchůdce Mauro Piacenza (nar. 1944) byl přesunut do čela
jednoho ze tří soudních dvorů, Apoštolské penitencierie.
Téměř po roce byla oznámena další změna. Dosavadní prefekt Kongregace
pro bohoslužbu a svátosti, španělský kardinál Antonio Cañizares Llovera
(nar. 1945) byl 28. srpna 2014 jmenován novým arcibiskupem ve Valencii.
ČTK informovala o „zbavení funkce klíčového chráněnce papeže Benedikta
XVI.“, ale skutečnost je zřejmě trochu složitější. Myslím si, že
liturgie a její reforma patřila k oblastem, kterým věnoval kardinál
Ratzinger výraznou pozornost a troufám si tvrdit, že v této oblasti
napáchal i řadu škod (např. svou snahou o „reformu reformy“), to však
musí posoudit kompetentnější.32
Do Kongregace pro bohoslužbu a svátosti jmenoval nejprve v prosinci
2005 nového sekretáře, srílanského arcibiskupa Alberta Malcolma Ranjitha
(nar. 1947), přezdívaného „opálený Ratzinger“. V prosinci 2008 jmenoval
novým prefektem této kongregace právě Cañizarese Lloveru, ten měl pro
změnu přezdívku „malý Ratzinger“, kterou získal během svého působení ve
funkci sekretáře Komise pro nauku víry španělské biskupské konference
v letech 1985–1992. Cañizares Llovera byl příkladem už výše zmíněné
tendence papeže Benedikta vybírat si názorově blízké, loajální a
spolehlivé spolupracovníky. Objevily se rovněž úvahy, že byl do Vatikánu
odklizen, aby se alespoň částečně zmírnilo napětí mezi španělskými
biskupy a tehdejší socialistickou vládou v čele s Josém Luisem
Rodríguezem Zapaterou (premiérem byl v letech 2004–2011).33
Jeho oborem nikdy nebyla liturgická teologie, nýbrž katechetika,
kterou vystudoval na papežské univerzitě v Salamance. S Ratzingerem se
poprvé osobně setkal v roce 1987, později s ním spolupracoval na
přípravě španělského vydání Katechismu katolické církve, který vyšel
v roce 1992, a byl členem Kongregace pro nauku víry. Pozornost vzbudila
především skutečnost, že šlo zřejmě o prvního prefekta Kongregace pro
bohoslužbu v pokoncilním období, o kterém bylo známo, že se nebrání
slavení „předkoncilní liturgie“ (resp. podle misálu z roku 1962). Po
svém jmenování kardinálem v březnu 2006 se s oblibou ukazoval s dlouhým
„předkoncilním“ kardinálským pláštěm (tzv. cappa magna). Obě tyto záliby
měl i jeho sekretář, který však svůj post na kongregaci v roce 2009
vyměnil za prestižnější, když ho papež jmenoval arcibiskupem v Colombu. O
rok později se stal předsedou biskupské konference na Srí Lance a byl
jmenován kardinálem. Toto jmenování oslavil triumfálním návratem do
vlasti a projížďkou v červeně ozdobeném alegorickém voze s baldachýnem
ve tvaru kardinálského klobouku. Předpokládá se, že když současný papež
František napsal nově jmenovaným kardinálům začátkem roku 2014 osobní
list, v němž je žádal o střídmost při oslavách, měl na mysli kritiku
pravě takových okázalých oslav.34
Zdá se, že už papež Benedikt XVI. zjistil, že kardinál Cañizares
Llovera není mužem na svém místě a někteří komentátoři tvrdí, že
uvažoval o jeho výměně, přičemž za nejpravděpodobnější se považovalo
jeho „povýšení“ na post arcibiskupa v Madridu. Proslýchá se, že
Lloverovo vystoupení na kardinálské konsistoři v listopadu 2010, kde
referoval o liturgii v životě dnešní církve, vzbudilo svým zaměřením
proti II. vatikánskému koncilu mezi kardinály takové emoce, že musel
zasáhnout papež. Každopádně je zajímavé, že názory papeže Benedikta XVI.
na liturgii (především v souvislosti s kontroverzemi kolem motu proprio
Summorum Pontificum ze 7. července 2007, umožňujícím širší uplatnění
slavení liturgie podle misálu z roku 1962, tj. tzv. mimořádné formy) od
tohoto roku častěji tlumočil švýcarský kardinál Kurt Koch, předseda
Papežské rady pro jednotu křesťanů (od roku 2010).
Zatímco tzv. tradicionalisté odsuzují jeho údajné vyhození v rámci
čistky, kardinál Cañizares Llovera v rozhovoru pro Vatican Insider své
jmenování do rodné arcidiecéze (narodil se v městečku Utiel, zhruba 80
km východně od Valencie) označil za své přání.35
Údajně sám papeže Františka požádal, že by chtěl být víc cítit ovcemi,
což je narážka na proslulou prosbu papeže zaměřená na biskupy z homilie
při mši se svěcením olejů na Zelený čtvrtek 28. března 2013: „O to vás prosím: buďte pastýři, kteří jsou cítit ovcemi, pastýři uprostřed svého stádce, rybáři lidí.“ Místo
prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti zůstává dosud neobsazené.
Objevují se zprávy, že by na tento post měl být jmenován arcibiskup
Piero Marini (nar 1942), dlouholetý papežský ceremoniář (v letech
1987–2007) a jeden z architektů pokoncilní reformy liturgie, který
v současnosti předsedá Papežskému výboru pro mezinárodní eucharistické
kongresy. S ohledem na jeho vysoký věk to považuji za nepravděpodobné,
maximálně by se mohlo jednat o krátkodobé dočasné opatření. Neoficiální
informace z jednání poradní rady kardinálů tvrdí, že se uvažuje o
zrušení této kongregace, resp. o jejím sloučení s Kongregací pro
svatořečení, jejíž prefekt, kardinál Angelo Amato, již dosáhl
kanonického věku 75 let a jeho odchod do důchodu se očekává. Bylo by
žádoucí, kdyby došlo k potřebné decentralizaci liturgické agendy a větší
zodpovědnost přenechána místním biskupským konferencím, jak požadoval
II. vatikánský koncil (konstituce o posvátné liturgii, SC 22 § 2).
Jezuita Thomas Reese však ve svém návrhu agendy pro nového prefekta
konstatuje, že taková decentralizace by potřebovala obnovit funkční
liturgické instituty. Centralizace liturgické agendy a činnost
kongregace v uplynulém desetiletí napáchala spíš škody. Podle Reese by
bylo vhodné např. revidovat nedávné rozhodnutí kongregace o pozdravení
pokoje, které by bylo vhodné přesunout na závěr bloku liturgie slova.
Určitou nevýhodou může být podle Reese skutečnost, že problematika
liturgie nestojí v popředí zájmu současného papeže.36
Revize členů jednotlivých kongregací a sestup kardinála Burkeho
Z dostupných zpráv je zřejmé, že sice nedochází k viditelným změnám
na předních místech vatikánských úřadů, ale spíše k postupné a zřejmě
důkladné revizi náplně práce a členů jednotlivých kongregací. Papež
František naplňuje svá slova, že před rychlostí změn dává přednost
jejich kvalitě: „Mnozí se např. domnívají, že změny a reformy mohou
být provedeny v krátké době. Já si myslím, že je vždycky zapotřebí času,
aby byly položeny základy opravdové, účinné změny.“37
Nemá smysl složitě rekonstruovat všechny změny, ke kterým za poslední
rok v jednotlivých kongregacích a papežských radách došlo, neboť kromě
hromadných jmenování jsou úřady průběžně doplňovány jednotlivými
osobami.38
Zřejmě největší pozornost byla v médiích věnována změnám v Kongregaci
pro biskupy v prosinci 2013 s ohledem na důležitost tohoto úřadu, který
má na starosti jmenování nových biskupů. Zpracovává podklady z místního
šetření, které je v pravomoci nuncia a předkládá papeži návrhy
s příslušnými doporučeními. Bývá zaběhnutou praxí, že člen této
kongregace z určitého území má největší vliv při doporučení biskupa
z této oblasti. Papež potvrdil vedení této kongregace a stávajících 18
členů (15 kardinálů, včetně „staříků“ např. Bertoneho, Levady atd. a 3
biskupů). Nově jmenoval 12 členů: 5 kardinálů a 7 biskupů (z těchto
biskupů hned pět jmenoval v únoru 2014 kardinály a v květnu 2014 jejich
členství v kongregaci potvrdil). Obměna se tedy týkala 40 % členů.
Velkou pozornost vzbudila skutečnost, že mezi potvrzenými členy
kongregace nebyl americký kardinál Raymond Leo Burke, prefekt Nejvyššího
tribunálu Apoštolské signatury. Mezi tzv. tradicionalisty má Burke
pověst jednoho z mála „pravověrných“ v římské kurii a výrazného obhájce
pro-life agendy. Také Burke má zálibu v dlouhém kardinálském plášti a
„předkoncilní liturgii“. Poté, co byl tento církevní právník a
arcibiskup Saint Louis (v letech 2003–2008) ve svých 60 letech povolán
do čela Apoštolské signatury, považovalo se to za počátek jeho kuriální
kariéry. Úvahy o možném jmenování do čela Kongregace pro nauku víry
(místo odstupujícího kardinála Levady) nebo Státního sekretariátu (místo
přesluhujícího kardinála Bertoneho) z jara 2012 byly spíš vyjádřením
přání určitých kruhů než reálné možnosti. Zaznívaly hlasy, že je údajným
„korunním princem“ papeže Benedikta XVI., což jiní pro změnu popírali.
Proto vzbudilo takovou pozornost, že nebylo potvrzeno jeho členství
v Kongregaci pro biskupy, do které byl jmenován spolu s Cañizarem
Lloverou v září 2009. Ještě větší rozruch vzbudila zpráva vatikánologa
Sandro Magistra, publikovaná 17. září 2014, že se chystá výměna Burkeho i
v čele Apoštolské signatury.39
Bez ohledu na pravdivost takových zpráv je skutečností, že Burke je
prefektem už 6 let, což v případě tohoto soudního dvora je poměrně
dlouhá doba. Komentáře uvádí, že spíše než o trest za kritiku současného
papeže může být trnem v oku jeho konfrontační styl ve smyslu „kulturní
války“. Jak bylo výše uvedeno, byl tento styl zřejmě bližší papeži
Benediktovi. V tomto směru došlo za současného papeže k viditelné změně.
Nezapomínejme, že v případě Kongregace pro biskupy jde o výběr nových
biskupů a velkou roli má i problematické vyšetřování skandálů
sexuálního zneužívání nezletilých, které v Americe naplno vypluly na
povrch v roce 2002. Kongregaci rovněž opustil jiný americký kardinál
Justin Rigali (nar. 1935), nepochybně s ohledem na vysoký věk. Když se
v prosinci 1989 stal sekretářem Kongregace pro biskupy, účastnil se
z titulu této funkce jednání a jeho vliv na biskupská jmenování v USA
byl velký. V letech 1994–2003 byl biskupem v Saint Louis (Burke se
v roce 2003 stal jeho nástupcem), který se prý pro silnou katolickou
identitu někdy nazývá „Římem západu“. Poté byl Rigali v letech 2003–2011
arcibiskupem ve Philadelphii, kde musel řešit případy sexuálního
zneužívání z doby svých předchůdců. Roku 2003 byl jmenován kardinálem a
členem Kongregace pro biskupy.
Tyto „jestřáby“ pomyslně nahradil americký kardinál Donald William
Wuerl (nar. 1940), který je od roku 2006 arcibiskupem ve Washingtonu, od
roku 2010 kardinálem. Přestože se často zmiňuje jeho spor právě
s kardinálem Burkem ohledně podávání přijímání politikům, kteří
neodmítají potraty (konkrétně šlo o případ demokratické senátorky Nancy
Pelosiové z roku 2009), není důvod ho považovat za „ultraliberálního“.
Naopak i on patří do „staré gardy“, která v americké katolické církvi
zastává spíš konzervativní stanoviska. Nevím, nakolik jsou spolehlivé
informace, které tvrdí, že jmenování Wuerla do Washingtonu prosadil
papež Benedikt XVI. navzdory jinému doporučení právě Kongregace pro
biskupy, každopádně jeho blízkost linii papeže Benedikta XVI. je zřejmá.
Např. Wuerl byl jedním ze signatářů manifestu Manhattanská deklarace:
Výzva křesťanského svědomí (Manhattan Declaration: A Call of Christian
Conscience) z roku 2009. Tento dokument vzniklý v evangelikálním
prostředí vyjádřil podporu posvátnosti lidského života, pojetí
manželství jako trvalého svazku muže a ženy a svobodu vyznání a svědomí.
Úzkou spolupráci s Benediktem XVI. dokládá skutečnost, že byl pověřen
realizací apoštolské konstituce Anglicanorum Coetibus ze 4. listopadu
2009. Jednalo se o zřízení prelatury pro anglikány, kteří by chtěli být
začleněni do katolické církve. Od lednu 2012 má ve Washingtonu sídlo
jedna ze tří takových prelatur na světě.
Co se týče dalších vatikánských úřadů, řada jich na revizi ještě
čeká. Bez nároku na úplnost a s ohledem na možné další změny se zdá, že
důkladnými revizemi prošly následující kongregace: Kongregace pro
katolickou výchovu (v listopadu 2013), už zmíněná Kongregace pro biskupy
(v prosinci 2013), Kongregace pro východní církve (v únoru 2014),
Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského
života (v únoru 2014),40
Kongregace pro klérus (v červnu 2014), Kongregace pro evangelizaci
národů (v září 2014). Z papežských rad pak Papežská rada pro laiky (v
lednu 2014), Papežská rada pro mezináboženský dialog (v únoru 2014),
Papežská rada pro kulturu (v březnu 2014), Papežská rada pro jednotu
křesťanů (v červenci 2014). Např. v případě Kongregace pro nauku víry
nedošlo k hromadným změnám, v září 2013 bylo potvrzeno vedení, všichni
členové a poradci kongregace, průběžně však dochází k jmenování nových
členů.
Biskupové podle papeže Františka?
Jen ve stručnosti je třeba zmínit, že po více než roce došlo
k několika jmenováním na důležitých postech místních církví. Jak už bylo
řečeno, nebylo náhodou, že jedna z prvních kongregací, která se dočkala
personální reorganizace, byla právě důležitá Kongregace pro biskupy.
Komentátoři nejčastěji zmiňují následující čtyři jmenování.
1) Kolín nad Rýnem v Německu: 11. července 2014 jmenován Rainer Maria
Woelki (nar. 1956), který předtím byl v letech 2003–2011 pomocným
biskupem v Kolíně, 2011–2014 arcibiskupem v Berlíně.
2) Madrid ve Španělsku: 28. srpna 2014 jmenován arcibiskup Carlos
Osoro Sierra (nar. 1945), v letech 2006–2009 arcibiskupem v Oviedu,
2009–2014 ve Valencii, kde uvolnil místo kardinálu Cañizares Lloverovi.
Osoro Sierra je pro Madrid nepochybně lepší volbou.
3) Sydney v Austrálii: 18. září 2014 jmenován arcibiskup Anthony
Colin Fisher (nar. 1960), dominikán, v letech 2003–2010 pomocným
biskupem v Sydney, v letech 2010–2014 biskupem v Parramattě.
4) Chicago v USA: 20. září 2014 arcibiskup Blase Joseph Cupich (nar.
1949), v letech 1998–2010 biskupem v Rapid City, 2010–2014 ve Spokane.
Komentáře z USA zdůrazňují umírněnost nového arcibiskupa a někteří
s nadsázkou tvrdí, že tímto jmenováním zavítala Františkova reforma i do
Spojených států.
Minimálně v případě Kolína nad Rýnem a v Sydney byli jmenováni
poměrně mladí biskupové, ale jedná se o blízké spolupracovníky svých
předchůdců (v Kolíně kardinála Joachima Meisnera, v Sydney kardinála
George Pella). I z tohoto pohledu je zřejmé, že papež František není
žádný revolucionář.
Je pochopitelné, že obsazení vakantního biskupství v Českých
Budějovicích a v dohledné době zřejmě i náhrada za plzeňského biskupa
Františka Radkovského (nar. 1939) nejsou ve středu pozornosti Vatikánu.
Přesto by stálo alespoň za úvahu zamyšlení nad požadavky a očekáváními
ohledně budoucích biskupů. Jak ukázal proces výběru nového
královéhradeckého biskupa, scházejí vhodní kandidáti, ze kterých by se
mohlo dobře vybírat. Připomínám, že situaci nakonec zachránilo v roce
2011 zvolení Jana Vokála (nar. 1958), který byl více než dvacet let mimo
diecézi ve službách římské kurie. Jak se tato volba kuriálního úředníka
za diecézního pastýře osvědčila?
Kromě volby nových biskupů má za sebou pontifikát papeže Františka
zřejmě i první odvolání biskupa. Po zprávě o rezignaci, laicizaci (v
červnu 2014) a zatčení (v září 2014) bývalého polského arcibiskupa a
nuncia v Dominikánské republice Józefa Wesołowského (obviněného ze
sexuálního zneužívání) byla 25. září 2014 zveřejněna zpráva o sesazení
paraguayského biskupa Rogelia Livierese Plana (nar. 1945, argentinského
původu, člen Opus Dei, biskupem v Ciudad del Este byl od roku 2004).
Důvodem jeho odvolání bylo především přijetí a dlouhodobé krytí kněze
obviněného ze sexuálního zneužívání. Svou roli sehrály i dlouhodobě
spory s ostatními biskupy, které jeho působení provázelo. Opakované
stížnosti na tohoto biskupa zůstaly během pontifikátu Benedikta XVI. bez
reakce. V červenci 2014 proběhla v diecézi vizitace. Pokud vím, jedná
se po delší době o další sesazení biskupa, který odmítl sám odstoupit.
Livieres Plano byl velkým podporovatelem tzv. tradicionalistů, ve své
diecézi zřídil seminář a zvýšil počet kněžských povolání. Přesto i
z těchto kruhů zaznívá, že rozhodnutí papeže Františka nebylo
nespravedlivé, neboť obvinění ohledně krytí provinilého kněze je
závažné.
A co ženy?
Neustále se vedou debaty o větším zapojení žen v katolické církvi,
římskou kurii nevyjímaje. Prezidentka hnutí Focolare Marie Voceová (nar.
1937) vyzvala papeže, aby po vzoru poradní rady kardinálů zřídil
obdobný poradní orgán složený z laiků, mužů i žen z celého světa. Pokud
vím, na reakci papeže nebo jeho spolupracovníků se zatím čeká. V roce
2014 se objevilo několik zajímavých zpráv ohledně většího zapojení žen
do římských církevních struktur. V červenci 2014 byla jmenována první
žena do čela jedné ze sedmi papežských univerzit v Římě. Došlo k tomu na
univerzitě spravované františkány (tzv. Antonianum) a dotyčnou je
sestra Mary Meloneová (nar. 1964) z Itálie. V září 2014 byla jmenována
první žena členkou Kongregace pro evangelizaci národů, je to sestru
Luzia Premoliová z Brazílie. V září 2014 bylo zveřejněno nové složení
Mezinárodní teologické komise, jednalo se o pravidelnou výměnu na další
pětileté období. Mezi třiceti členy je nově pět žen, zatímco
v uplynulých dvou obdobích byly jen dvě. Uvidíme, zda se objeví více žen
i v jiných církevních úřadech.
Nejbližší očekávanou událostí ve Vatikánu bude mimořádné zasedání
biskupské synody ve dnech 5.–19. října 2014. Pak zřejmě můžeme očekávat
další zprávy o snaze papeže Františka a jeho spolupracovníků reformovat
tak složitý aparát, jakým je římská kurie.
Potřebná změna mentality v celé katolické církvi
Na závěr si dovolím poznámku, že přes pozornost, kterou jsem v textu
zaměřil na změny v římské kurii, jsem přesvědčen, že jádro života
křesťana a církve je o něčem jiném. Otázka případných změn v podobě a
způsobu vykonávání papežského úřadu souvisí nejen s proměnou mentality
zaměstnanců římské kurie, ale s proměnou mentality lidí z prostředí
katolické církve, kteří jsou leckdy zvyklí očekávat pokyny „shora“.
Vzorný přístup židů v Beroji, kteří „Každý den zkoumali v Písmu, zda-li je to tak, jak zvěstuje Pavel“
(Sk 17, 11) místo slepého naslouchání autoritě v katolické církvi stále
mnohé pohoršuje. Přitom nejde o to, abychom faráře, biskupa nebo papeže
chytali za slovo, ale abychom vnímali a realizovali společnou
zodpovědnost za hlásání radostné zvěsti evangelia a společně hledali a
nacházeli způsoby života podle něj v našich konkrétních situacích.
Poznámky:
32
Baldovin, John F. Reforming the Liturgy: A Respons to the Critics,
Collegeville 2008, s. 65-89. Pro ilustraci změny v myšlení Ratzingera
v souvislosti s liturgií stojí za přečtení jeho komentář k reformě
liturgie z doby II. vatikánského koncilu. Viz Vaňáč, Martin. Joseph
Ratzinger o „předkoncilní“ liturgii a potřebě její reformy (1964).
Martinovy marnosti – křesťanství a historie, 15.10.2012. [cit.
2014-09-25] Dostupné z: http://martinovymarnosti.blogspot.cz/2012/10/joseph-ratzinger-o-predkonc...
33
Pokud by to byla pravda, politické důvody pro takové odklizení odpadly
v prosinci 2011, kdy vládu ve Španělsku převzala po socialistech opět
lidová strana.
34
„Jmenování není povýšením ani poctou ani vyznamenáním… přijměte ho s
prostým a pokorným srdcem, bez světských projevů a oslav vzdálených
evangelijnímu duchu přísnosti, střídmosti a chudoby.“ Bronková, Johana.
František: vyvarujte se oslav vzdáleným evangelijnímu duchu. Radio
Vaticana, 13.1:2014. [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19402
35
Tornielli, Andrea. Cañizares: “I told Francis I wanted to live with the
smell of the sheep”. Vatican Insider, 29.8.2014. [cit. 2014-09-25]
Dostupné z: http://vaticaninsider.lastampa.it/en/the-vatican/detail/articolo/canizar...
36
Reese, Thomas. A suggested agenda for the new prefect for Congregation
for Divine Worship. National Catholic Reporter, 5.9.2014. [cit.
2014-09-25] Dostupné z: http://ncronline.org/blogs/faith-and-justice/suggested-agenda-new-prefec...
37 Rozhovor s papežem Františkem. Radio Vaticana, 22.9.2013. [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18878
38
Základním zdrojem průběžných změn je oficiální orgán Acta Apostolicae
Sedis, který je s určitým zpožděním přístupný online. [cit. 2014-09-25]
Dostupné z: http://www.vatican.va/archive/aas/index_it.htm Aktuální zprávy přináší Vatican Information Service [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://visnews-en.blogspot.cz
Údaje v těchto zdrojích se leckdy trochu liší v dataci a zřejmě ne vždy
jsou uvedena všechna uskutečněná jmenování. Kompletní složení
jednotlivých úřadů přináší každoročně vydávaná papežská ročenka Annuario
Pontificio. Přehled změn by bylo možné získat srovnáním různých vydání.
Papežské ročenky však nejsou běžně dostupné v našich knihovnách. Měl
jsem možnost nahlédnout do aktuální ročenky, zachycující stav zhruba
z přelomu února a března 2014.
39 Magister, Sandro. Vatican Diary / Exile to Malta for Cardinal Burke. 17.9.2014. [cit. 2014-09-25] Dostupné z: http://chiesa.espresso.repubblica.it/articolo/1350870?eng=y
40 Pro zajímavost uvádím, že papež jmenoval 31 nových členů: 8 kardinálů, 16 biskupů, 7 řeholních představených a potvrdil 12 dosavadních členů: 9 kardinálů (včetně pražského arcibiskupa Dominika Duky), 2 biskupy a 1 řeholního představeného.
Žádné komentáře:
Okomentovat