Rozhodl jsem se zde publikovat podstatnou část textu, který jsem sepsal pro Magazín ChristNet, abych se pokusil alespoň částečně vysvětlit složitý synodální proces v souvislosti s právě probíhající synodou biskupů ve Vatikánu.
Synodální proces má tři fáze
a během této doby vznikne 9 různých dokumentů. V minulosti byly drženy
v tajnosti. Od biskupské synody v roce 2005 (tedy od pontifikátu papeže
Benedikta XVI.) jsou k dispozici na internetových stránkách Vatikánu.
Během přípravné fáze (před zasedáním synody) rozhodne papež o tématu a
datu konání synody. Při výběru témat spolupracuje se sekretariátem synody,
který mu předkládá návrhy získané od biskupských konferencí a dalších
institucí. Už při setkání se sekretariátem 13. června 2013 papež František
uvedl, že na rok 1965 připadá 50. výročí vydání pastorální konstituce o církvi
v dnešním světě Gaudium et spes, ze které lze čerpat různá témata, mezi
nimiž výslovně uvedl i téma rodiny. Při tiskové konferenci na palubě letadla
při cestě z Rio de Janeira 29. července 2013 oznámil, že téma příštího
zasedání synody bude antropologické a zaměří se na pastoraci rodin a
manželství. Synoda biskupů byla prvním tématem, kterým se 1. října 2013
zabývalo první zasedání Rady osmi kardinálů, kterou si papež František zvolil
jako svůj nejbližší poradní orgán. O týden později 8. října 2013 bylo oznámeno
konání synody na téma "Rodina jako pastorační výzva v kontextu evangelizace"
v říjnu 2014 a
zanedlouho byla zveřejněna novinka, kterou je už zmíněné rozvržení jednání do
dvou etap, resp. do dvou zasedání.
Sekretariát s pomocí
vybraných expertů vypracoval přípravný dokument k tématu, tzv. Lineamenta (1.
dokument synody), který byl s datem 18. října 2013 rozeslán a 5. listopadu
2013 zveřejněn. Přípravný dokument bývá zpravidla přeložen do sedmi jazyků
(angličtina, francouzština, němčina, italština, španělština, portugalština a
latina) a rozeslán biskupským konferencím, římské kurii a řeholním představeným
s požadavkem na písemná vyjádření. Přípravný materiál byl tentokrát o poznání
stručnější a obsahoval 38 dotazů v 8 okruzích a k tomu navíc dotaz na
další problémy a návrhy. Zpracované materiály měly být prostřednictvím
biskupských konferencí odeslány sekretariátu do konce ledna 2014. Letošní téma
vzbudilo nebývalý zájem a otázky se zřejmě poprvé objevily ve formě
internetových dotazníků, jejichž cílem bylo zajistit co nejširší sběr dat.
Takto získaná a zpracovaná data bylo možné odesílat přímo sekretariátu synody
biskupů.
Písemné připomínky byly
zapracovány a přizvaní experti pod dohledem sekretariátu vyhotovili další
dokument, tzv. Instrumentum laboris (2. dokument synody), který byl zveřejněn
26. června 2014.
Další fází synodního procesu
je samotné zasedání synody. Už bylo
uvedeno, že synodě předsedá papežem jmenovaný prezident nebo prezidenti. Letos
jsou stejně jako v roce 2012 hned tři, kteří zastupují různé kontinenty
(kardinálové-arcibiskupové z Francie, Filipín a Brazílie). Nejprve předloží
svojí zprávu generální sekretář, který referuje o činnosti Sekretariátu synody biskupů v době od
poslední synody - ZDE k dispozici letošní zpráva Lorenza Baldisseriho, přednesená 6. října 2014. Důležitou roli na biskupské synodě má hlavní zpravodaj (general
relator) jmenovaný papežem (např. v roce 1974 to byl Karol Wojtyla, v roce
1980 Josef Ratzinger). Pro letošní zasedání byl hlavním zpravodajem jmenován
maďarský kardinál, ostřihomsko-budapešťský arcibiskup Péter Erdö. Ten na
základě Instrumentum laboris a písemně zaslaných připomínek od biskupů, které
musí být doručeny nejpozději 30 dní před zahájením zasedání synody (mám pocit,
že letos byla lhůta kratší, jen 15 dní), vypracuje zprávu, tzv. Relatio ante
Disceptacionem (3. dokument synody) - ZDE k dispozici letošní zpráva, přednesená 6. října 2014. Tuto zprávu přednese na úvod zasedání
synody. Úzce s ním spolupracuje zvláštní sekretář synody, kterým je letos italský
arcibiskup Bruno Forte z Chieti-Vasto.
První fáze zasedání synody není
dialogická a bývá často předmětem kritiky. Jde o vystoupení jednotlivých
biskupů. Vzhledem k vzrůstajícímu počtu zájemců o vystoupení byl časový
limit postupně zkracován. Do roku 2005 byl limit 8 minut, poté 6 minut, pro
letošní zasedání byl limit zkrácen na 4 minuty. Může být zajímavé sledovat
rozmanitost těchto příspěvků biskupů z celého světa, ale pro účastníky synody to
je většinou ta nudnější část, navíc na úkor času pro potřebné diskuse. Jeden z
účastníků biskupské synody v roce 1980 to komentoval slovy: „Velké množství
zpráv, málo možností k reflexi a prohloubení, aby se pak skončilo u „propozic“,
které vzniknou během jedné noci nebo 24 hodin. Čtrnáct dní slyšet, co říkají
biskupové z různých částí světa je dobrá a zajímavá věc, potom ale nemá člověk
možnost diskuze.“ Generální sekretář synody Lorenzo Baldisseri v pátek 3.
října 2014 oznámil, že právě v této části, která zabere první týden
zasedání, se letos očekávají novinky, především ve snaze příspěvky lépe
rozčlenit do jednotlivých tematických skupin. Každý den by měl být zahájen
výkladem tématu, poté bude dán prostor manželským párům, které k tématu
uvedou svá svědectví. Teprve pak bude prostor pro předem přihlášené biskupy,
kteří vystoupí v abecedním pořadí. Limit bude 4 minuty, ale mají možnost
odevzdat své připomínky písemně. S ohledem na kritiku absence diskuse
nařídil už papež Benedikt XVI. na konci každého dne zařazení jedné hodiny pro
možnost otevřené diskuse, případně bezprostředních reakcí. V této tradici
se bude pokračovat.
První fáze zasedání končí
shrnující zprávou hlavního zpravodaje, který ji zpracuje na základě
přednesených příspěvků. Jedná se o tzv. Relatio post Disceptacionem (4.
dokument synody), dokument, který slouží jako podklad pro diskusi v dalším
průběhu synody, především v malých skupinách. Druhou fází zasedání synody jsou
diskuse v malých skupinách (circuli minores), které jsou sestaveny podle
různých světových jazyků (latina, angličtina, francouzština, němčina, italština
a španělština spolu s portugalštinou), zhruba po 20-25 osobách. Každá
skupina si na začátku zvolí ze svého středu tajnou volbou moderátora. Úkolem
moderátora je jasně zformulovat téma diskuse podle zprávy hlavního zpravodaje,
řídit diskusi, dohlížet, aby se příliš neodchýlila od tématu, povzbuzovat
k účasti na diskusi členy supiny a hlídat čas jednotlivých vystoupení.
Každá skupina si tajnou volbou zvolí rovněž svého zpravodaje, jehož úkolem je
na závěr každé diskuse shrnout vyjádřené názory, ať už pozitivní nebo
negativní. Po skončení diskusí vypracuje zpravodaj zprávu, která obsahuje
souhlasná i nesouhlasná stanoviska. Po schválení této zprávy celou skupinou jí přednese
při plenárním zasedání. Každá skupina má i svého sekretáře z řad pomocného
personálu, který pomáhá moderátorovi a zpravodaji a vypracuje písemnou zprávu
z jednání skupiny, kterou předá sekretariátu synodu (5. dokument/y
synody).
Předsedové synody, hlavní
zpravodaj, sekretář synody, moderátoři a případně další spolupracovníci
zpracují návrhy malých skupin a vypracují jeden společný seznam návrhů (tzv. propozic)
(6. dokument synody), který je základem pro diskusi celého synodního zasedání.
Ve třetí fázi zasedání
synody biskupů, což jsou v podstatě poslední dva nebo tři dni, shromáždění
biskupové o předložených návrzích hlasují (placet /pro/, non placet /proti/,
placet iuxta modum /pro s připomínkami/). V případě hlasování pro
s připomínkami musí hlasující předložit svojí připomínku písemně.
Pokud je předložen pozměňovací návrh, hlasuje se o něm jednoduše placet/non
placet tedy ano/ne. K přijetí návrhu je třeba 2/3 většina hlasů, k jeho
odmítnutí stačí nadpoloviční většina. Podle komentářů to snižuje šanci na
průchodnost zajímavých nebo kontroverzních návrhů. Ve výsledných návrzích není
prostor menšinové stanovisko. Kromě toho, že je zvoleno nových 12 členů Rady
sekretariátu synody, k nimž papež jmenuje 3 další členy, je na základě hlasování a vznesených připomínek vypracována
závěrečná zpráva, kterou od roku 1974 nahradil seznam návrhů, resp. doporučení,
který je předán papeži (7. dokument synody). Místo závěrečné zprávy se od roku
1977 stalo běžnou praxí synodních otců vydávat poselství Božímu lidu (8.
dokument synody).
Generální sekretář synody
Lorenzo Baldisseri oznámil, že během letošního mimořádného zasedání místo seznamu
návrhů bude na závěr vypracován jeden souvislý text, resp. dokument ve formě
jediného návrhu. Hlasovat se o něm bude v sobotu 18. října odpoledne a budou
jen dvě možnosti (placet /ano/, non placet /ne/). Takto vzniklý text bude
doplněn o další otázky a bude rozeslán biskupským konferencím jako pracovní
dokument příštího řádného zasedání synody biskupů na podzim roku 2015.
Pro úplnost doplňme, že třetí fáze synodního procesu začíná po
skončení zasedání synody, když byly schválené návrhy předány papeži. V 80. a 90. letech byly návrhy utajované,
i když vždy alespoň něco z jejich obsahu uniklo do tisku. Oficiálně byly
zveřejněné poprvé při synodě v roce 2005. Tyto návrhy papež volně používal při
sepsání posynodální apoštolské exhortace, což je poslední text celého
synodálního procesu (9. dokument synody).
I přes zmiňované inovace je
celý synodní proces hodně formalizovaný, prostoru pro přímé diskuse je málo a
vše probíhá v časovém presu. Zřejmě i proto již před zahájením zasedání
synody vyšlo hned několik textů k tématu synody. Dá se očekávat, že tato
veřejná výměna názorů bude pokračovat i po skončení zasedání synody. Což je
možná největším přínosem celé akce, tedy že se v souvislosti
s problematikou manželství a rodiny i v katolické církvi veřejně otevřela
některá témata, která byla dosud tabuizována. Americký jezuita Thomas Reese ve
svém komentáři uvedl, že na místě je především pokora tváří tvář složitým
problémům rodin s vědomím, že neexistují žádné jednoduché univerzální
odpovědi. Snažit se pouze vnutit ideologická řešení, založená na ideálu, který
málokdy existuje v reálném světě, není cestou. Místo toho je třeba s pastorační citlivostí reagovat na
skutečnou situaci. Současné zasedání synody biskupů znamená první krok
k zahájení vážného rozhovoru uvnitř církve.
Žádné komentáře:
Okomentovat