Kauza Bezák a kolegialita slovenských biskupů (6. část)

Šestá a závěrečná část pracovní verze rozsáhlejšího textu, kterou jsem sepsal ve dnech 20. - 23. listopadu 2012 ke kauze odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Text jsem původně psal pro časopis Getsemany.
V redakčně upravené podobě (s ohledem na příliš velký rozsah) vyšel text v prosincovém čísle Getseman s názvem Kauza Bezák a slovenští biskupové.

Jednotlivé části:
1. Obvinění z podpory homosexuality
2. Obvinění z finančních ztrát
3. Trapná tisková konference a papežův list
4. Ambice a kariéra arcibiskupa Zvolenského
5. Dědictví schopného agenta Jána Sokola
6. Nebezpečí jménem Bezák

Nebezpečí jménem Bezák

Přece jen se i mezi slovenskými biskupy vyskytovali lidé s odlišným postojem k minulosti, k politickému dění i k pojetí role církve a jejího působení ve společnosti. Tuto protiváhu k Sokolovi představoval podle řady svědectví banskobystrický biskup Rudolf Baláž (1940-2011), v 70. letech bez státního souhlasu a v letech 1994-2000 předseda slovenské biskupské konference. Zmiňuje se např. jeho lidské vystupování, odlišný přístup k lidem z církevního podzemí,¹ účast na aktivitách Teologického fóra nebo veřejná vystoupení na podporu demokracie v zemi. Zřejmě nebylo náhodou, že Róbert Bezák (nar. 1960), kněz redemptorista z banskobystrické diecéze, nahradil v trnavské arcidiecézi Jána Sokola (v dubnu 2009). Sokolovi sice byly v roce 2008 ponechány insignie metropolity a mohl v úřadu setrvat až do předepsaného penzionování v 75 letech, nebylo však možné přehlédnout, že skandály kolem jeho osoby vážně poškozují katolickou církev v očích veřejnosti. Bezákovi byl, nepochybně s podporou kardinála Tomka a biskupa Baláže, svěřen nelehký úkol vymanit církev z tohoto problematického dědictví z dob Jána Sokola.

Tento úkol se nakonec ukázal být nad jeho síly, resp. nenalezl podporu mezi kolegy biskupy, z nichž byla většina jmenována v době pomyslného triumvirátu tří bývalých spolupracovníků s tajnou policií: Sokol-Tondra-Nowacki. Možná by Bezák nebyl odvolán, kdyby projevil větší loajalitu při zametání průšvihů svého předchůdce pod koberec a nedráždil své kolegy popularitou, kterou si svým vystupováním získával. Odstoupením Sokola totiž jeho skandály ohledně spolupráce s StB a hlavně nejasné finanční transakce nezmizely, naopak se na veřejnosti objevují další důkazy v jeho neprospěch. Nový arcibiskup nepomlčel o nesrovnalostech v účtech svého předchůdce, ale dokonce žádal jejich vyšetření. Jak se vyjádřil Zvolenský během již zmíněné tiskové konference, ostatní biskupové s tím nechtěli nic mít a odkázali arcibiskupa Bezáka na "standardní postupy", tj. obrátit se na Vatikán. Ten, jistě ne bez silné lobby arcibiskupa Zvolenského a jeho přátel, raději problém „vyřešil“ odvoláním arcibiskupa Bezáka. Pozici Bezáka nepochybně oslabilo úmrtí Rudolfa Baláže (27. července 2011). Role kardinála Tomka zůstává nejasná. Jeho pozice ve Vatikánu není bezvýznamná, vždyť byl v dubnu 2012 jmenován jedním ze tří kardinálů, kterým bylo svěřeno vyšetřování úniku interních dokumentů, tzv. Vatileaks. Vliv výše uvedených osob z nastupující mladší generace kardinálů ve Vatikánu (Burke, Erdő), kteří jistým způsobem podpořili arcibiskupa Zvolenského, bude zřejmě silnější. Navíc určitě ani vatikánská administrativa nemá zájem na skandalizaci emeritního arcibiskupa Sokola, na které by se aktivně podílel jeho nástupce a která se určitým způsobem týká i problémů vatikánské banky, což je poslední dobou rovněž ožehavé téma.

Současný administrátor trnavského arcibiskupství Ján Orosch (nar. 1953) na rozdíl od Bezáka představuje kontinuitu s úřadováním Sokola, jehož pomocným biskupem a generálním vikářem se stal v roce 2004. Jeho úkolem nepochybně je zabránit dalšímu úniku kompromitujících materiálů týkající se arcibiskupa Sokola, normalizovat chod arcidiecéze, tj. zrušit řadu aktivit z dílny arcibiskupa Bezáka (už bylo zmíněno uzavření restaurace a galérie), případně poskytnout materiály ospravedlňující Bezákovo odvolání. Poděkování arcibiskupu Bezákovi za služby pro arcidiecézi, které Orosch vyjádřil v pastýřském listu z 9. září 2012, působí v kontextu systematické likvidace jeho aktivit jako pouhé pokrytectví, podobně jako odvolávání se na rozhodnutí papeže Benedikta XVI., jež má být přijato „v duchu poslušnosti a důvěry“, působí alibisticky.²

Zda byla kauza Bezák zmíněna i při návštěvě slovenského ministra zahraničí Miroslava Lajčáka (nar. 1963) ve Vatikánu (13.-14. listopadu 2012) nebo při jeho setkání s nunciem na Slovensku Mario Giordanem (16. listopadu 2012) můžeme jen spekulovat. Předmětem setkání byla podle médií příprava na výročí připadající na příští rok, tj. 20. výročí navázání diplomatických styků Slovenska s Vatikánem a především 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje. Očekává se při nich spolupráce státu a církve, takže ani jedna ze stran jistě nemá zájem otevírat kontroverzní témata. Mohla by to být vhodná příležitost nejenom ke jmenování nového trnavského arcibiskupa, ale třeba i ke jmenování prvního slovenského kardinála v novodobých dějinách Slovenska?

Po neobvyklých dvou kolech jmenování nových kardinálů v letošním roce (únor a listopad) jsou taková očekávaní zřejmě přehnaná. 54-letý arcibiskup-metropolita Zvolenský však nemusí spěchat. Nemám pocit, že by měl nějakého vážnějšího konkurenta, ostatně řešení kauzy Bezák případného konkurenta spolehlivě odradí. Arcibiskupu Zvolenskému pouze stačí časem vyřešit obsazení trnavského arcibiskupství spolehlivou osobou - stane se tak zřejmě až poté, co poleví nebo bude potlačena aktivita příznivců odvolaného arcibiskupa Bezáka a pro něj se najde nějaká důstojná náhrada, třeba v kurii (na rozdíl od Sokola ovládá cizí jazyky). Pak si jen Zvolenský pohlídá volbu nástupce rožňavského Vladimíra Fila, případně ještě nějakého dalšího pomocného biskupa.

Zdá se, že slovenský církevní „medvěd“ je rozporcován a moc rozdělena. Nedojde-li k nějaké nečekané události, může - s ohledem na věk biskupů - tento stav vydržet dalších 15-20 let. Arcibiskup Zvolenský dal najevo, že bude tvrdě postupovat proti případné opozici nebo kritickým hlasům (viz kněží z Teologického fóra). Také trnavský administrátor Ján Orosch doslova „čistí“ arcidiecézi od všech duchovních, kteří se odváží hlasitě vyjádřit nesouhlas se situací (viz např. postup proti františkánovi Leopoldu Jablonskému).

Slovenské katolíky, kteří se nespokojí s tradiční zbožností, nevěrohodným - ne-li přímo ostudným - vystupováním svých pastýřů na veřejnosti a dostatečně nepřijímají vše "v duchu poslušnosti a důvěry" (což je dnes pro mnohé velmi oblíbené zaříkávadlo), čekají nelehké časy. S trochou ironie by se při pohledu na uplynulých 20 let dalo říct, že na to jsou už na Slovensku zvyklí. O to více však může mrzet krátká zkušenost s arcibiskupem Bezákem, kdy se zdálo, že „jde to i jinak“, abych si vypůjčil titul knihy známého morálního teologa, pronásledovaného vatikánskými úřady Bernharda Häringa (1912-1998). Mimochodem Bezák je rovněž nejenom morálním teologem ale i členem kongregace redemptoristů, jako byl Häring.

Na druhou stranu tato zkušenost může slovenské katolíky více přiblížit ke zkušenosti katolíků ze západní Evropy a ukázat jim, že aktivity německých nebo rakouských věřících nejsou pouze projevem neposlušnosti, nýbrž projevem znechucení nad fungováním některých struktur v římskokatolické církvi a některých jejích služebníků. Jako historik bych snad dodal povzbuzení, že Ježíšovo poselství se k nám v průběhu dějin dostalo nejenom díky církevním strukturám, ale leckdy právě navzdory pohoršení, kterým církevní struktury Ježíšovo evangelium mnohdy znevěrohodňují.

poznámky k 6. části:

1K problematice skryté církve na Slovensku doporučuji např. Murín, Jozef: Skrytá cirkev na Slovensku. Getsemany, 2008, léto viz http://www.getsemany.cz/node/1310

2Pastýřský list viz http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20120909002