Kauza Bezák a kolegialita slovenských biskupů (3. část)

Třetí část pracovní verze rozsáhlejšího textu, kterou jsem sepsal ve dnech 20. - 23. listopadu 2012 ke kauze odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Text jsem původně psal pro časopis Getsemany.
V redakčně upravené podobě (s ohledem na příliš velký rozsah) vyšel text v prosincovém čísle Getseman s názvem Kauza Bezák a slovenští biskupové.

Jednotlivé části:
1. Obvinění z podpory homosexuality
2. Obvinění z finančních ztrát
3. Trapná tisková konference a papežův list
4. Ambice a kariéra arcibiskupa Zvolenského
5. Dědictví schopného agenta Jána Sokola
6. Nebezpečí jménem Bezák

Trapná tisková konference a papežův list

Domněnku o tom, že jádro celého problému spočívá především v poměrech uvnitř slovenského episkopátu, v podstatě potvrdil papežův osobní list a způsob jeho prezentace na tiskové konferenci po 73. plenárním zasedání slovenské biskupské konference (KBS) dne 8. listopadu 2012.¹ Možná jsem mohl čtenáře ušetřit a odpustit si dlouhé psaní. Možná by stačil pouze odkaz na půlhodinový záznam této tiskové konference, na které bratislavský arcibiskup Stanislav Zvolenský (nar. 1958) přečetl papežův list a poté odpovídal na otázky novinářů ohledně odvolaného arcibiskupa Bezáka. Dělal to tak nepřesvědčivým způsobem, že spíš připomínal přistiženého politika, který se jen vymlouvá (český čtenář si možná vzpomene na trapné vystoupení ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka, který před rokem vysvětloval, jak „odklonil“ svoje milióny). Mohla by to být celkem zábava, kdyby se nejednalo o vystoupení vrcholného představitele slovenské katolické církve, který zároveň oznámil své znovuzvolení ve funkci předsedy slovenské biskupské konference (na další tříleté období) a který zřejmě usiluje o získání kardinálského klobouku. Naposledy byl slovenským kardinálem jmenován Ján Chryzostom Korec (nar. 1924) v roce 1991. Spolu s dalším žijícím slovenským kardinálem Jozefem Tomkem (nar. 1924, kardinálem jmenován v roce 1985) již dávno překročili hranici 80 let, tudíž se nemohou účastnit volby papeže.

V neposlední řadě je smutné, že takto nepřesvědčivě a nejistě vystupuje arcibiskup, který se před nedávnem vrátil z biskupské synody o nové evangelizaci (konala se v Římě ve dnech 7. - 28. října 2012). V závěrečném poselství biskupů je mimo jiné uvedeno: „Pokorně musíme přiznat, že ubohosti a slabosti Ježíšových učedníků, zejména jeho kněží, zatěžují důvěryhodnost jeho poslání... Víme, že musíme pokorně uznat svou zranitelnost pro dějinné rány a neváháme uznat ani své osobní hříchy. Jsme ale také přesvědčeni, že síla Pánova Ducha může obnovit jeho církev a nechat zazářit jejímu šatu, pokud se jím dáme utvářet... Máme důvěru v inspiraci a v sílu Ducha, který nás i při největších svízelích naučí, co máme říkat a konat. Naší povinností je tedy překonávat strach vírou, sklíčenost nadějí a lhostejnost láskou.“² Hrozí vážné nebezpečí, že v kontextu jednání arcibiskupa Zvolenského, jehož odpovědi na otázky novinářů působily vyhýbavě, mohou taková vyjádření působit jen jako prázdná slova.

Je vskutku těžko uvěřitelné, jak nepřesvědčivě působil a vyhýbavě odpovídal arcibiskup Zvolenský na otázky novinářů ohledně arcibiskupa Bezáka. Např. nejprve se odvolával na papežův list a tvrdil, že má o odvolaného arcibiskupa zájem a je s ním v „denním duchovním vztahu“, později velmi kostrbatě vysvětloval, že o něm vlastně nic bližšího neví, že má pouze informace z médií. Zároveň Zvolenský přiznal, že biskupové byli arcibiskupem Bezákem informováni o „vážných nejasnostech při spravování majetku“ v trnavské arcidiecézi za arcibiskupa Jána Sokola. Podle Zvolenského arcibiskupovi Bezákovi slovenští biskupové jen doporučili „standardní postupy“ v katolické církvi, přičemž jeho úsměv nad „auditem“ mi nepřišel zrovna vhodný. Zvolenský si však ani nepamatuje, kdy je arcibiskup Bezák o problémech informoval, ani jak poté postupoval a jak celá záležitost dopadla. Je možné uvěřit, že předseda biskupské konference s dobrými kontakty ve Vatikánu je takto neinformovaný?

Bylo evidentní, že Zvolenského triumfem je samotný papežův list z 18. října 2012. Při tiskové konferenci arcibiskup neopomněl zdůraznit, že je na něm papežův osobní podpis, což bylo ukázáno přítomným novinářům a pak i zveřejněno na fotografii na stránkách slovenské biskupské konference.³ Příliš nepochybuji o tom, že vznikl na žádost samotného arcibiskupa Zvolenského, který se v té době dlouhodobě zdržoval v Římě, kde byl na synodě. Jeho zveřejnění si nepochybně naplánoval na jednání slovenské biskupské konference, která jej potvrdila na další období v předsednické funkci.

Zde je celé znění listu ve slovenském překladu (zvýraznil jsem pasáž, kterou arcibiskup Zvolenský zdůraznil): „Ctený a drahý spolubrat v biskupskej službe, veľmi som ocenil prejav hlbokého cirkevného spoločenstva, ktoré ste mi Vy, Vaša Excelencia, spolu s ostatnými členmi Biskupskej konferencie, láskavo prejavili po bolestnej záležitosti s J. Ex. Mons. Róbertom Bezákom C.Ss.R. Starostlivo a vecne som sa oboznámil s vážnou a znepokojujúcou situáciou a po dlhej modlitbe nemohol som sa vyhnúť povinnosti, vyplývajúcej z lásky, obnoviť medzi vami účinnú kolegialitu a usporiadané pastoračné riadenie v trnavskej arcidiecéze, v autentickom duchu II. vatikánskeho koncilu, ktorého päťdesiate výročie otvorenia si pripomíname práve v tomto roku. Som presvedčený, že budete aj naďalej sprevádzať vášho spolubrata svojou modlitbou, v pravde a so záujmom a že sa vynasnažíte žiť stále hlbšie každodenný život v duchu viery, aby pri osobnom stretnutí s Kristom jeho milosť formovala vaše srdcia. V tomto duchu udeľujem zo srdca Vám, Vaša Excelencia, aj ostatným biskupom vašej vznešenej krajiny svoje apoštolské požehnanie.“⁴

Příliš křečovitě působí snaha arcibiskupa Zvolenského svést všechnu zodpovědnost za odvolání arcibiskupa Bezáka na „Svatého otce“, který prý k této „bolestné“ záležitosti přistupoval „starostlivě a věcně“. Tato Zvolenského zaříkadla zřejmě mají odvést pozornost od skutečnosti, že se jedná o problém domácího slovenského původu. Vážně pochybuji, že by o tom arcibiskup Zvolenský nic nevěděl. Ostatně už vyjádření apoštolské nunciatury z 9. července 2012 uvedlo, že podnětem k jednání byla udání došlá ze Slovenska („Na základe početných podnetov poslaných priamo Svätej stolici kňazmi a veriacimi ohľadom pastoračnej situácie v trnavskej arcidiecéze...“).⁵ Stejným směrem ostatně ukazuje i list papeže, kde se píše o potřebě obnovit „účinnou kolegialitu“. Čím byla tato kolegialita ohrožena, nebyl arcibiskup Zvolenský ochoten prozradit.

Po tomto trapném výkonu na tiskové konferenci (a po několika dalších zkušenostech s jeho vystupováním) si docela dobře dovedu představit, že se arcibiskup Zvolenský mohl ve svých ambicích oprávněně cítit ohrožen arcibiskupem Bezákem. Bezákovy komunikační schopnosti, jeho vystupování i sympatie, které si dovedl získat i mezi lidmi mimo církev, v neposlední řadě i důležitá skutečnost, že se nejednalo o chlapce z okruhu arcibiskupa Sokola, mohly skutečně vážně narušovat účinnou kolegialitu slovenské biskupské konference. Nepopírám, že ani sebevědomý arcibiskup Bezák nebyl zcela bez ambicí. Umím si představit, že tento nekonformní arcibiskup, dosazený s podporou kardinála Jozefa Tomka (v homílii při jeho kněžském svěcení 6. června 2009 mluvil kardinál o „nové etapě“, která znamená „nový elán“ a „obrodu na duchu“),⁶ mohl být trnem v oku svým kolegům, možná zvlášť těm, kteří se aktivně účastnili na novém církevněprávním uspořádání slovenské katolické církve, jakémsi „porcování medvěda“ v církevním podání.

Zdají-li se někomu tato slova přehnaná, nechť se rozhlédne po slovenském biskupském kolegiu.⁷ V několika letech došlo ke generační obměně slovenských biskupů. S výjimkou rožňavského biskupa Vladimíra Fila (nar. 1940) jsou všechna biskupství obsazena osobami, jejichž věk se momentálně pohybuje mezi 54-63 lety (Stanislav Zvolenský patří k těm nejmladším, Róbertu Bezákovi je ještě o rok a půl méně). Tyto personální poměry se tedy na Slovensku nastavují na dalších zhruba 15-20 let (s ohledem na kanonickým právem požadovanou rezignaci biskupa při dosažení 75. roku).

poznámky ke 3. části:

1Audiozáznam tiskové konference na stránkách TK KBS: http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20121108045

2Poselství biskupů ze synody, čl. 5 viz http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/zaverecne-poselstvi-biskupu-ze-synody-v-rime

3http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20121108026

4List Benedikta XVI. predsedovi KBS: http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20121108025

5http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20120709042

6Homílie kardinála Tomka: http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20090606001

7Přehledy a stručné životopisy biskupů jsou k dispozici na stránkách slovenské biskupské konference: http://www.kbs.sk/obsah/sekcia/h/konferencia-biskupov-slovenska/p/biskupi


Pokračování (4. část)