Nabídka studia teologie

Institut ekumenických studií

pátek 23. listopadu 2012

Kauza Bezák a kolegialita slovenských biskupů (1. část)

První část pracovní verze rozsáhlejšího textu, kterou jsem sepsal ve dnech 20. - 23. listopadu 2012 ke kauze odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Text jsem původně psal pro časopis Getsemany
V redakčně upravené podobě (s ohledem na příliš velký rozsah) vyšel text v prosincovém čísle Getseman s názvem Kauza Bezák a slovenští biskupové.


Úvod

Nedávno zveřejněný list papeže Benedikta XVI. (nar. 1927) ke kauze odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka (nar. 1960) a některé další události ve slovenské církvi se pro mne staly podnětem k pokusu o pohled na širší souvislosti této kauzy.1

Nejprve se budu věnovat dvěma obviněním (podpora homosexuálních kněží a údajné finanční ztráty), která se v souvislosti s odvolaným arcibiskupem objevila a která považuji za účelovou a ne příliš zdařilou snahu tento krok zpětně ospravedlnit. Poté okomentuji papežův list a jeho podle mne trapnou prezentaci na tiskové konferenci. Pak se zaměřím podle mne na jednoho z hlavních aktérů této kauzy, bratislavského arcibiskupa Stanislava Zvolenského (nar. 1958), na rozporuplné dědictví, které slovenské církvi odkázal Bezákův předchůdce Ján Sokol (nar. 1933)2 a nebezpečí, které zřejmě Robert Bezák ve funkci trnavského arcibiskupa pro oba znamenal.

Nepovažuji se za experta na slovenské dějiny. A kromě několika výjimek jsem se při psaní textu snažil vycházet z veřejně dostupných zdrojů. Můj pohled na události a jejich souvislosti si samozřejmě nečiní nárok na úplnost a bezchybnost, přesto zjištěné skutečnosti považuji za doklad tristní situace katolické církve na Slovensku, především její hierarchie.

Obvinění z podpory homosexuality

Nemohu se ubránit dojmu, že jsme svědky opakovaných snah o diskreditaci odvolaného arcibiskupa Bezáka. Jedním z příkladů je jeho obvinění z podpory homosexuálních kněží v církvi. Už mezi údajnými 11 výtkami ze strany Kongregace pro biskupy, které zveřejnila TA33, se v otázce č. 6 objevilo nejasné obvinění, že se obklopil spolupracovníky s „pochybnou pověstí“. Jak kněžími s „homosexuální náklonností“, tak s těmi, kteří mají děti. Arcibiskup Bezák odpověděl, že na tak obecné obvinění není možné smysluplně reagovat. Všichni jeho nejbližší spolupracovníci prý byli kněžími trnavské arcidiecéze už za jeho předchůdce Jána Sokola a ten jej neupozornil na jejich údajnou „pochybnou pověst“. Pokud někdo má relevantní důkazy, pokračoval Bezák ve své odpovědi, nechť je předloží a on samozřejmě bude postupovat podle příslušných předpisů.

Ještě neurčitější zmínka Bezákova jména se v souvislosti s homosexualitou objevila v rozhovoru s polským knězem, vyučujícím na filozofické fakultě Papežské univerzity Jana Pavla II. v Krakově. Dariusz Oko (nar. 1960) se v jednom rozhovoru v polovině července zmínil, že někteří biskupové se „vzpírali papeži“ ve věci „udělování kněžství a biskupských hodnosti homosexuálům“, proto byli „z tohoto důvodu ze svých funkcí odvoláni“. Jako příklady takového odvolání „poměrně čerstvých biskupů“ uvedl Dariusz Oko trnavského Róberta Bezáka a Vilhelma Lapelise (nar. 1961) z Lipawy v Lotyšsku (tento dominikán se stal biskupem v necelých 40 letech, po 11 letech služby na svůj úřad 20. června 2012 rezignoval). Na základě této drobné zmínky některé servery, zvlášť tzv. tradicionalistů, psaly o „skutečné příčině odvolání arcibiskupa Bezáka“. Je třeba uvést, že Dariusz Oko se už na jaře 2012 v Polsku „proslavil“ svým kontroverzním textem o „homoherezi“. Text vyšel s mírnými úpravami v českém překladu na stránkách Vatikánského rádia s názvem „S papežem proti homoherezi“. Poté, co se začal Oko dovolávat tohoto překladu jako důkazu podpory svým myšlenkám o homoerezi a homolobby (podle Oka, lze Radio Vatikán považovat za hlas Apoštolského Stolce a jeho text je prý vnímán jako jeden z dalších komentářů k nauce církve) musela česká redakce tento text ze svých stránek smazat4

Nechci se zde pouštět do polemiky s tímto textem, který považuji za špatný, ani do rozplétání složité problematiky tématu homosexuality v církvi. K tématu snad postačí následující poznámka: Samozřejmě není možné dost dobře popírat existenci různých skupin v církvi, přičemž tzv. homolobby je považována za jednu z nejvlivnějších, ale jedná se o fenomén přece jen složitější. Spolu s jinými autory však považuji za nesprávné, že po vypuknutí sexuálních skandálů se vina jakoby svaluje právě na homosexuální kněze a biskupy. Zpráva Johna Jaye (tzv. John Jay Report) o zneužívání v amerických diecézích z roku 2004 sice prokázala, že ve 40% případů se věk obětí pohyboval mezi lety 11-14 let a že ve více než 80% se jednalo o děti nebo mladistvé mužského pohlaví, ale serióznější práce na toto téma (v češtině jsou k dispozici texty američana Donalda Cozzense Měnící se tvář kněžství, 2003 a Osvobodit celibát, 2008, obě knihy vydali břevnovští benediktini nebo překlad německé práce Wunibalda Müllera, Zamlčené rány, 2011, vydané v Portálu) upozorňují, že problém je mnohem hlubší a přísnější postup vůči homosexuálním kněží (viz např. instrukce Kongregace pro katolickou výchovu ze 4. listopadu 2005) situaci nejenom neřeší, nýbrž problém jen prohlubuje. Cozzens i Müller vidí větší problém v tabuizaci homosexuality v církvi a obecně ve vysokém podílu nezralých osob mezi kněžími, kteří se pozitivním způsobem nevyrovnali se svojí sexualitou, ať homosexuálního nebo heterosexuálního zaměření. Cozzens navíc mluví vysloveně o ironii, když v případě výše zmíněné instrukce proti homosexuálně zaměřeným kandidátům kněžství leckdy uvádějí do praxe představení, kteří jsou sami gayové. Bylo by tedy omylem se domnívat, že homosexuálně zaměřené skupiny v církevních strukturách musí nutně vystupovat ve smyslu většího respektu a otevřenosti k homosexualitě. Leckdy jejich vystupování může být právě opačné. Podstatou takové lobby je především vzájemná podpora v církevní kariéře. V případě odvolání arcibiskupa Bezáka existuje poměrně vážné podezření, že se v něm angažovala taková silná skupina v církevních strukturách, včetně vizitátora z Litoměřic nebo bratislavského arcibiskupa.

Pochybnosti o obvinění arcibiskupa Bezáka z podpory homosexuality vzbuzují nejenom velmi nekonkrétně formulované výtky, ale i skutečnost, že pokud je mi známo, nebylo dosud publikováno nic konkrétního a ani v Bezákových veřejných vystoupeních nejsou známky o tom, že by se v této věci výrazněji odlišoval od učení církve.

Mimochodem na některých případech je celkem dobře doložené, že potlačovaná homosexualita mezi kněžími byla silnou zbraní pro tajnou policii při jejich vydírání a snaze o spolupráci před rokem 1989. A není náhodou, že diskuze o roli homolobby v polské církvi se týkala mimo jiné cíleného zakrývání bývalých spolupracovníků tajné policie mezi kněžími a biskupy. Otevřeně o ní mluví v knižním rozhovoru „Jde mi pouze o pravdu“ (Chodzi mi tylko o prawdę ) kněz a badatel na poli spolupráce kněží s polskou tajnou policií Tadeusz Isakowicz-Zaleski (nar. 1956). Výsledky jeho rozsáhlé badatelské činnosti vyšly v roce 2007, krátce po skandálu s varšavským arcibiskupem Stanislavem Wielgusem (nar. 1939), který musel na svůj úřad rezignovat po několika dnech od nastoupení, neboť se potvrdila jeho spolupráce s polskou tajnou bezpečností. Ostatně bádání Zaleskeho zřejmě stálo i za odvoláním tehdejšího nuncia na Slovensku, arcibiskupa Henryka Józefa Nowackeho (nar. 1946, nunciem na Slovensku byl v letech 2001-2007), o jehož spolupráci s polskou tajnou bezpečností našel v archivech materiály a odeslal je na jaře 2007 do Vatikánu. Nowacky byl v prosinci 2007 přeložen do Nikaragui (od letošního roku je apoštolským nunciem ve Skandinávii). Mimochodem ve stejném roce zveřejnil slovenský Ústav paměti národa závažné dokumenty svědčící o spolupráci arcibiskupa Sokola s tajnou policií, o čemž ještě bude řeč.


poznámky k 1. části:

1Ke kauze jsem již napsal jeden komentář uveřejněný v zářijových Getsemanech: M.V.: Odvolání trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka viz http://www.getsemany.cz/node/2950
2Diskuze nad dostupnými materiály vypovídajícími o míře spolupráce Jána Sokola s StB, která si zaslouží samostatnou pozornost, se dotknu jen okrajově.
4Mezitím byl překlad přetištěn na různých webech, k nalezení je např. na stránkách Augustiniánského opatství svatého Tomáše na Starém Brně: http://www.opatbrno.cz/archiv/clanek1867.htm 


4 komentáře:

  1. Obviniť kňaza z homosexuality je niečo tak vágne, je vopred počítané s tým, že sa nemôže účinne brániť, nakoľko nežije zo známych dôvodov v obvyklom manželskom zväzku. Manželka a okruh jej veľmi blízkych známych by mohol takéto obvinenie účinne poprieť, žiaľ taká možnosť je a priori vylúčená.A práve na tom sa zakladajú takéto obvinenia. Choré a smutné.

    OdpovědětVymazat
  2. Martine, máš tam drobnou chybu: Vilhelms Lapelis byl biskupem ve městě Liepāja, které leží v historickém Kuronsku, tedy v Lotyšsku, nikoli na Litvě (překladatel Okova rozhovoru si možná myslí, že Łotwa znamená Litva).
    Zdravím, Rudolf

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, díky Rudolfe, klasický překladatelský chyták: Latvija = Lotyšsko; Lietuva = Litva.

      Vymazat
  3. Ano, chybuje se v tom často. Jinak tomu městu se česky říká Libava, Lipawa je polský název.

    OdpovědětVymazat