Ke sporům o katedrálu

Dnešní média zveřejnila prohlášení emeritního pražské arcibiskupa Miloslava Vlka, které je svým způsobem kritikou dohody o správě katedrály, kterou v květnu 2010 uzavřel nový arcibiskup Dominik Duka s prezidentem Václavem Klausem. Po delší době se tak do médií vrací znovu kauza kolem pražské katedrály.

Nedalo mi to a rozhodl jsem se zveřejnit podklady, které jsem k tématu sepsal na přelomu listopadu a prosince 2012. V souvislosti s uzavřením dohody o tzv. majetkovém vyrovnání jsem chtěl vyslovit své nejasnosti ohledně dohody o katedrále z května 2010. Není mi totiž jasné, zda kromě utichnutí sporů skutečně došlo k nějaké změně. Už během roku 2010 přinesla média informace, že spor vlastně pokračuje, neboť pražské arcibiskupství vlastně nebylo tím, kdo se soudil o katedrálu a přilehlé budovy, tudíž ani nemohl ten spor ukončit (vedly ho obě kapituly).

Každopádně v prosinci 2012 stále ještě byla u dotčených nemovitostí poznámka, že existuje určovací žaloba. Letmým pohledem do katastru jsem zjistil, že by tam měla být i dnes. Nejsem právník, takže nevím, co to znamená. Laicky to však chápu tak, že spor ještě stále není uzavřen. Na druhou stranu tato poznámka umožňuje udělat si představu, o které nemovitosti se spor vedl, což - pokud vím - nikdo příliš nekomentoval. Pozornost se soustředila na katedrálu, která však je z pohledu ekonomického spíš břemenem. Na rozdíl od přilehlých budov.

Článek jsem jako vždy psal příliš rozvláčně, i proto jsem ho nedopsal. Takže i dnes je třeba jej brát spíš jako poznámky k tématu.

Pokud někoho zajímá jen ten výčet nemovitostí, o které se vede spor, nechť přeskočí na konec příspěvku.



 ZDE TEXT Z PROSINCE 2012:


Pan prezident Václav Klaus se v případě zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi zachoval tak, jak jsem očekával. Zákon nepodepsal ani nevetoval, čímž umožnil jeho schválení (zákon byl vyhlášen 5. prosince 2012 ve Sbírce zákonů v částce 155 pod číslem 428/2012 Sb.). Ve svém vyjádření se prezident označil za člověka, který "obecně s vydáním historického majetku církvím souhlasí a k církvím má pozitivní vztah", ale s tímto předloženým řešením se "nemůže ztotožnit". Na druhou stranu si je vědom skutečnosti, že "pro stabilitu a vůbec další pokračování této vlády je to norma klíčová", proto nechce "vrácením tohoto zákona Poslanecké sněmovně vyostřovat vztahy na politické scéně a vládu podrobovat dalším zkouškám".

Prezidentův postoj mne zajímal spíš v kontextu blízkých vztahů mezi ním a pražským arcibiskupem kardinálem Dominikem Dukou. Ty jsou samozřejmě staršího data. Vzpomínám si, jak jsem si názorové blízkosti obou všimnul např. na semináři o vztazích mezi státem a církvemi, kterou pořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku v únoru 2004 (referoval jsem o něm v Getsemanech). V době vyhrocených vztahů mezi prezidentem Klausem a pražským arcibiskupem kardinálem Miloslavem Vlkem jsem měl pocit, jakoby Dominik Duka (tehdy biskup v Hradci Králové) naznačoval, že on by nevolil tak konfrontační styl a usiloval by o dohodu.

Zatímco vztahy mezi Václavem Klausem a pražským arcibiskupem Miloslavem Vlkem byly dlouhodobě napjaté (pohled M. Vlka na jednání mezi státem a církvemi viz Přehled o jednáních mezi státem a církvemi v letech 1990 - 2000), vztahy prezidenta s novým arcibiskupem Dominikem Dukou jsou jiné. Kromě vystoupení Václava Klause v rámci liturgické slavnosti během svatováclavské pouti v letech 2011 (a opět v roce 2012), které si vysloužilo kritiku (viz např. Tomáš Halík nebo Svatováclavská výzva katolickým biskupům; doprovodné vyjádření díků Klausovi a hlavně mlčení Duky vůči útokům na Tomáše Halíka bylo podle mne vrcholem Dukovy servility vůči "hradu" a s hradem spřízněným skupinám; myslím si, že zde hrála roli opatrnost před chystaným jmenováním Duky kardinálem, oznámeno bylo 6. ledna 2012, jmenování proběhlo 18. února 2012) se viditelným znamením změny stala dohoda o katedrále.

Nebudu se zde rozepisovat o dlouhém soudním sporu ohledně vlastnictví katedrály (a přilehlých budov) ani o jeho kořenech v 50. letech. Je možné odkázat na celou řadu textů, i když mnohdy nejsou nezaujaté.

Zájemce odkazuji na některé texty ke kauze (samozřejmě je jich mnohem víc):

Příslušné "znárodňovací" texty ohledně areálu Pražského hradu z let 1954-1956 popsal Miloslav Vlk: Pohádka o znárodněné katedrále (srpen 2003)

Katolický týdeník ke kauze katedrála např. v roce 2005 nebo v roce 2007.

Rozhovor se Zdeňkem Mahlerem z roku 2006, který z pohledu církve stál na pomylsné druhé straně sporu a sám se výrazně angažoval.

Mahler se zmiňuje o úmyslu arcibiskupa Vlka věnovat katedrálu státu. K tomuto tématu se již dříve vyjádřil arcibiskupův osobní sekretář Vladimír Málek (v roce 2003 v reakci na článek dr. Jičínského v Právu): Kdo komu dluží vysvětlení

Rekapitulující článek Karla Hvížďaly z dubna 2009.

Právníky je  možné odkázat třeba na text z roku 2008: ZEMAN, Jiří. KOMU ZVONÍ KATEDRÁLA? VLASTNICTVÍ KATEDRÁLY SV. VÍTA, VÁCLAVA A VOJTĚCHA Z ÚSTAVNĚPRÁVNÍHO POHLEDU. In Zeman, Jiří. Dny práva 2008. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978 -80 -210 -4733 -4, s. 1900 -1908. 2008, Brno.

Případně na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu:
28 Cdo 3318/2006
20 Cdo 484/2005

Změna v postoji arcibiskupství s příchodem nového arcibiskupa (Dominik Duka byl jmenován 13. února 2010, do úřadu byl uveden 10. dubna 2010) vynikne o to více, když se podíváme na odkaz jeho předchůdce Miloslava Vlka. Ten ve svém bilančním rozhovoru v lednu 2010 mimo jiné uvedl (zvýraznění v textu je ode mne):

„Z hlediska práva není sporu o tom, že katedrála nebyla „znárodněná“ a že patří církvi. Téměř dvacetiletý proces je klasickou ukázkou ubohé úrovně našeho soudnictví, ve kterém formální důvody snadno vítězí nad spravedlností. Jen podotýkám, že Hrad chce nejen katedrálu, ale zvláště domy kolem katedrály, z jejichž pronájmu má pěkný příjem. Ale jistě jde i o katedrálu samu. Chápu, že katedrála svou polohou tvoří jakési „logo“ našeho – jak mnozí říkají – nejateističtějšího státu. Její umístění uprostřed vládních budov mluví o někdejší spolupráci církve a státu, o službě církve pro stát. Konaly se tam královské korunovace, což byl církevní obřad „pomazání krále“ – služba, kterou církev poskytovala hlavě národa. Ano, jsou tam pohřbeni i králové, Karel IV. a další. Církev dávala panovníkům toto privilegium, možnost být pohřbeni v katedrále. Dnes stát žádnou službu od církve nechce, ani Te Deum po zvolení prezidenta, a tak ani katedrálu k ničemu nepotřebuje.“

O něco dále pokračoval:

„Já jsem si ovšem dobře vědom symbolického významu katedrály pro celou českou společnost, a proto jsem před zhruba deseti léty navrhoval, že jí katedrálu daruji, když stát jasně uzná, že patří církvi, aby toto mé gesto nemohlo být nějak zpochybňováno. To však tehdejší premiér Václav Klaus odmítl. Tím byla tato má nabídka zmařena … Doufám, že i můj nástupce půjde dál v tomto směru a věřím, že nakonec dosáhneme spravedlnosti. A pak může být řeč o nějaké společné správě.“

Ani ne dva měsíce po nástupu do svého úřadu uzavřel arcibiskup Dominik Duka s prezidentem Václavem Klausem dohodu.

V jedné diskusi jsem kdysi zmínil, že „je vskutku pochybné, zda to byla transakce /myšleno s katedrálou/ pro církev výhodná a prospěšná“. Já jsem kauzu kolem katedrály tolik nevnímal, ani jí nesledoval. Věděl jsem, že tyto spory zatěžovaly církev a byly zneužívány proti ní. Říkal jsme si, zda „vlastnictví katedrály“ za něco takového stojí. Ostatně v krátkém mezidobí, kdy byla její správa svěřena církvi (2006), vyvstaly oprávněné pochybnosti, zda je arcibiskupství vůbec schopné se o něco takového postarat.„Vyřešení“ tohoto sporu, se kterým přišel nový arcibiskup Dominik Duka krátce po svém nástupu, se mohlo zdát jako sejmutí břemena, které církev zatěžovalo. Jenže jaká byla /a je/ realita?


Ve věci se velmi angažoval bývalý arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. Bohužel jako některé jiné spory i tento přerostl v osobní antipatie mezi ním a Klausem. Těžko soudit, co vše za tím bylo. Já mám jen pocit, že kardinál neměl příliš důvěru ke druhým lidem. Myslím si, že nedovedl vytvořit dostatečný okruh lidí, se kterými by efektivně spolupracoval. Zřejmě i pod vlivem svého vzdělání a inteligence, ale možná i zkušeností z dětství, se sporům věnoval hodně on sám. Zřejmě je v takové situaci těžké, zachovat si určitý nadhled, když je někdo ve sporu tak hluboce zanořen. Ale nechám psychologizování.

Ve sporu zdaleka nejde jen o katedrálu, ta je pouze jakýmsi symbolem, který vzbuzuje vášně. Respektive obratně se s tímto symbolem manipulovalo proti církvi. Kardinál si byl dobře vědom, že státu nejde ani tak o katedrálu. Např. v bilančním rozhovoru v lednu 2010 mimo jiné uvedl:"Hrad chce nejen katedrálu, ale zvláště domy kolem katedrály, z jejichž pronájmu má pěkný příjem."

Ještě k tomu „znárodnění“ katedrály a přilehlých prostor:

Pokud jsem se díval na dějiny jednotlivých budov, tak se zdá, že je stát zabral již v roce 1950 nebo 1951, takže tímto „znárodněním“ si jen zpětně „právně“ potvrdil faktický stav. V polovině 60. let došlo k jejich rekonstrukci.

Podle mne je celkem zřejmé, jakým způsobem stát získal v 50. letech katedrálu a přilehlé budovy, i když chápu, že skutečnost může komplikovat rozdíl mezi pojetím vlastnictví tehdy a teď. Že se však v 50. letech jednalo o znárodnění mi připadá celkem srozumitelné. Zajímavá je rovněž zmínka v jednom z výše uvedených rozhovorů, že třeba kauza Lidového domu (sídla ČSSD) byla zřejmě řešena jinak a ve prospěch ČSSD, ale to odbíhám od katedrály.

Nechce se mi teď zabíhat do detailů. Každopádně nový arcibiskup udělal „velkorysé“ gesto. Brzy po nástupu hodil za hlavu dlouholeté úsilí svého předchůdce a dohodl se s hradním pánem, že už nebude usilovat o katedrálu a přilehlé objekty, které stát v 50. letech „znárodnil“. Na oplátku bylo zase zveřejněno, že stát „velkoryse“ církvi poskytne dva objekty.

Už méně veřejně se později objevila zpráva, že třetí účastník sporu, resp. žaloby o určení vlastnictví, kromě Metropolitní kapituly a státu, kapitula Všech svatých odmítla tuto dohodu akceptovat a trvala na pokračování sporu, ve kterém usilovala o kapli Všech svatých (zpráva z června 2010 např. ZDE). Možná není bez zajímavosti, že děkanem kapituly tehdy byl Václav Wolf, bývalý děkan KTF. Bylo by zajímavé vědět, zda se postoj kapituly změnil poté, co byla krátce na to, v červenci 2010, doplněna o nové členy (a v říjnu 2010 Wolf kapitulu opustil). Jen připomínám, že jak Metropolitní kapitula tak Kapitula Všech svatých jsou samostatné právní subjekty.


A jaký je stav nyní? /text jsem původně psal v prosinci 2012/

Podle katastru nemovitostí si může každý zjistit, že přes velkohubá prohlášení zatím k žádné změně nedošlo. To je ale výhoda, neboť si tak snadno můžeme zjistit, kterých pozemků a nemovitostí se žaloba týkala. Tím se ostatně dostáváme k mé vyjádřené pochybnosti, za jakou cenu si pan arcibiskup získává přízeň Hradu. Nepochybuju o tom, že tato formulace bude mnohým připadat ostrá, ale já si myslím, že je na místě.

Žaloba se podle katastru nemovitostí týká parcel č. 4 a 5 (s katedrálou), dále č. 12 (s kaplí Všech svatých) a pak celé řady domů vedle katedrály ve Vikářské ulici, postupujeme od svatojiřského kláštera:

• č. 80 s č.p. 34 – tzv. nové proboštství, novogotická novostavba z let 1877-1878
• č. 83 s č.p. 35
• č. 84 s č.p. 36 – obě č.p. kanonické rezidence, novogotické novostavby z 1879-1881, v roce 1950 přebudované na závodní jídelnu zaměstnanců Pražského hradu
• č. 85 s č.p. 37 – kapitulní děkanství, pův. renesanční stavba, přestavěná 1705-1706 ve stylu vrcholného baroka, údajně již v roce 1951 převzala Kancelář prezidenta republiky, v letech 1966-1967 byl dům rekonstruován, podle děkana Mladoty, za něhož došlo k barokní přestavbě, je dnes nazýván „Mladotův dům“ – tedy jedná se o jeden ze dvou domů, které by stát „věnoval“ (není lepší uvádět „ponechal“ církvi, resp. kapitule)
• č. 87 s Prašnou věží neboli Mihulkou, která má velmi silné obvodové zdivo, údajné téměř 5 metrů, ještě začátkem 20. století ve výklencích v tomto zdivu byly pokoje pro služebnictvo katedrály
• č. 88 s č.p. 38, tzv. Malá Vikárka, pův. renesanční kanovnický dům, rekonstruován roku 1965
• č. 89 s č.p. 39, tzv. Velká Vikárka, pův. renesanční, upraven barokně kol. 1750 a také upraven v 19. stol., od roku 1845 kapitulou pronajat na hostinský provoz, známá restaurace Na Vikárce, opět rekonstruován 1965
• č. 90 s č.p. 40, tzv. Kapitulní škola a Stará Vikárka

Ze zápisu v katastru není zřejmé, že by se obdobná žaloba týkala také parcely č. 6 s č.p. 48, tedy sídlem Metropolitní kapituly a tzv. Starým proboštstvím, které je onou druhou budovou, které stát nabídl církvi. /Pražskému arcibiskupství patří podle katastru nemovitostí pouze parcelní čísla: 92, 93, 94 a 312 s č.p. 216./

Přikládám mapku (modře označeny parcely, které byly /a asi stále jsou/ předmětem určovací žaloby):

Předkládám to jako fakta k zamyšlení. Nemám zákulisní informace přímo od zdroje a ani nevím, zda bylo nějak srozumitelně objasněno pozadí celé této transakce (tedy kromě těch oficiálních vyhlášení).


Pro mne osobně je Duka zatím celkem zklamáním. Nečekal jsem od něj zázraky, ale i tak mě mírně překvapil „politický pragmatismus“ a hlavně zapojení se mezi celebrity, včetně akci typu žehnání koňským zadkům nebo kopačkám. V poslední době jsem neváhal nazvat míru vztahů s Hradem za „řiťolezectví“, které podle mne nemá zapotřebí. Nepatřím k lidem, kteří by dali na „spiklenecké teorie“, ale Dukovo jednání u mne vzbuzuje přece jen trochu podezření. Doufám, že v dohledné době se projeví jako svobodná bytost vědomá si smyslu svého úřadu, jako skutečný arcibiskup a nikoliv jako „hradní kaplan“, který s pány jede v nějakých pochybných kšeftech.

Pár odkazů:

květen 2010 o podepsání smlouvy mezi arcibiskupem a prezidentem: reportáž ČT + rozhovor s Norbertem Badalem (24.5.2010): http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare/210411000370524/obsah/115716-katedrala-napul/


Pro zajímavost opět Norbert Badal v Událostech 9.8.2012 /tentokrát ohledně sporu o připravovaném zákonu o narovnání s církevmi: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/212411000100809/


Doplnění: Dodávám kvalitnější obrázek z článku: http://www.novinky.cz/domaci/316673-cirkev-chce-majetky-na-hrade-vlada-ji-v-tom-hodla-branit.html

Kauza Bezák a kolegialita slovenských biskupů (2. část)

Druhá část pracovní verze rozsáhlejšího textu, kterou jsem sepsal ve dnech 20. - 23. listopadu 2012 ke kauze odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Text jsem původně psal pro časopis Getsemany.
V redakčně upravené podobě (s ohledem na příliš velký rozsah) vyšel text v prosincovém čísle Getseman s názvem Kauza Bezák a slovenští biskupové.

Jednotlivé části:
1. Obvinění z podpory homosexuality
2. Obvinění z finančních ztrát
3. Trapná tisková konference a papežův list
4. Ambice a kariéra arcibiskupa Zvolenského
5. Dědictví schopného agenta Jána Sokola
6. Nebezpečí jménem Bezák

 

Obvinění z finančních ztrát

Zřejmě dalším z pokusů o diskreditaci arcibiskupa Bezáka byly dva články na blogu známého komentátora vatikánského dění a zákulisí, italského novináře Sandro Magistra (nar. 1943). S odvoláním na zprávu z apoštolské vizitace uvedl ve svém článku z 20. září 2012 jako jeden z hlavních důvodů Bezákova odvolání údajnou ztrátu ve výši 600.000 eur, kterou měl způsobit.¹ Za zmínku stojí i skutečnost, že ve svém článku Magister potvrzuje autentičnost 11 otázek, které Bezákovi zaslal dne 3. května kardinál Marc Ouellet (nar. 1944), prefekt Kongregace pro biskupy. V nich se rovněž objevily otázky na paní Húščavovou a firmy Ninett a Hanalex, o nichž Magister píše.

Podla Magistra reagovala apoštolská vizitace, vedená litoměřickým biskupem Janem Baxantem (nar. 1948) ve dnech 22. ledna až 1. února 2012, právě na pochybnosti o hospodaření Bezákova předchůdce Jána Sokola. Zahájené vyšetřování, iniciované právě Bezákem, se podle Magistera prý nakonec obrátilo proti němu. Zajímavá může být především zmínka, která v podstatě potvrzuje správnost obvinění vůči Sokolovi. Prý, podobně jako jiní arcibiskupové z oblasti vlivu sovětského impéria, nedůvěřoval novým státním orgánům a z obavy před případnými dalšími konfiskacemi svěřil část peněz, získaných z restitucí a z darů ze zahraničí, do „ochrany“ vatikánské banky, resp. Institutu pro náboženská díla (IOR), jak se tento úřad oficiálně nazývá. Mimochodem je to přesně ta instituce, která je v posledních letech opakovaně kritizována kvůli neprůhlednosti finančních transakcí a spory o dohled nad ní jsou zřejmě v pozadí jak sporů uvnitř Vatikánu tak také nedávných úniků papežských dokumentů, tzv. Vatileaks.² Podle Magistra sice už v kontextu dnešní politické situace nepovažují vatikánské úřady takové jednání za ospravedlnitelné, nicméně šetření slovenského nuncia arcibiskupa Mario Giordana (nar. 1942, v březnu 2008 nahradil odvolaného Nowackého, o kterém jsem se již zmínil) prý neprokázalo, že by se arcibiskup Ján Sokol nějakým způsobem osobně obohatil. Těžko říct, zda se toto šetření týkalo i finančních nesrovnalostí, které zjistil audit provedený arcibiskupem Bezákem. Sám Bezák se v jednom z rozhovorů v únoru 2010 zmínil o svém záměru zprůhlednit finanční záležitosti v arcidiecézi a svěřit jejich vedení ekonomicky vzdělaným lidem, jeho předchůdce totiž rozhodoval o všem, včetně ekonomiky a kromě oficiálních účtů měl ještě peníze jaksi „bokem“ neboli „v šuplíku“ (jednalo se prý „o milióny“).³

Když jsem před časem o této věci mluvil s jedním českým historikem, který je obeznámen s archivními prameny, potvrdil mi nejenom zřejmou spojitost kauzy Bezák se zákulisními boji ve Vatikánu, ale především provázanost nejasných finančních transakcí v souvislosti s církevní podporou neoficiálním aktivitám před rokem 1989. V době polského papeže prý byla tato podpora zvlášť výrazná v případě Polska a některé transakce se mohly uskutečnit i díky kontaktům prostřednictvím slovenské církve. Zajímavé je, že o těchto kontaktech a transakcích měla informace i komunistická Státní bezpečnost, jejíž archivy prý i do budoucna mohou přinést zajímavé informace k tomuto tématu. To je však otázka dalšího studia a z kauzy Bezáka je zřejmé, že současné vedení katolické církve nemá zájem o prošetření a zveřejnění těchto záležitostí.

Každopádně z článku Magistra je zřejmá snaha o ospravedlnění odvolání arcibiskupa Bezáka. Osobně se domnívám se, že tento řízený únik z tajné vizitační zprávy byl určen především světovému publiku, neboť kauzu několikrát zmínil jiný respektovaný vatikánolog John L. Allen, Jr. (nar. 1965), americký novinář z National Catholic Reporter, čímž na ní upozornil světovou veřejnost (viz k tomu stručně na blogu Svet kresťanstva). Na Slovensku vzbudila Magistrem zveřejněná obvinění z údajné vizitační zprávy pochybnosti, jak o její pravosti tak také o úmyslech autorů. Většina aktérů se však s odvoláním na mlčenlivost odmítá vyjádřit. Zareagovala pouze v komentáři zmiňovaná spolupracovnice arcibiskupa Bezáka, Anna Húščavová, která zveřejněné informace označila za lživé.⁴ Sandro Magister sice v dalším článku (z 1. října 2012) zveřejnil překlad části dopisu Húščavové, ale svá obvinění v podstatě zopakoval znovu.⁵

Húščavová se mimo jiné hájila tím, co jsem napsal ve svém minulém článku, že arcibiskup Bezák usiloval o zeštíhlení celého aparátu a tedy o úspory s ohledem na výrazné změny v rozsahu arcibiskupství v roce 2008 (srovnání stavu před reorganizací a po ní viz mapy ZDE). Rozsah i počet kněží se totiž oproti původnímu stavu snížil zhruba o dvě třetiny, stejně tak i zdroje, proto bylo třeba snížit i náklady na správu. Ján Sokol tuto situaci neřešil, takže nepopulární opatření v podobě propouštění a restrukturalizace připadlo na jeho nástupce. Arcibiskup Bezák se navíc snažil o další aktivity, které měly nejenom zajistit arcibiskupství zhodnocení majetku a případně další příjmy, ale i otevřít církev víc veřejnosti. Mezi takové aktivity patřilo například zřízení restaurace Galérie v prostorách arcibiskupství (otevřena byla v únoru 2012), na jejíž rozběhnutí poskytlo podle Húščavové trnavské arcibiskupství půjčku 60.000 eur firmě Ninett, jejímž je arcibiskupství 100% vlastníkem. Média spekulují, zda výše zmíněná ztráta v údajné hodnotě 600.000 eur nemohla vzniknout chybou právě z této půjčky. Pozoruhodné je také to, že půjčka prý byla poskytnutá až po provedené apoštolské vizitaci. Dočasný administrátor trnavské arcidiecéze Ján Orosch (nar. 1953) nově otevřenou restauraci ihned po převzetí úřadu nechal zavřít, čímž zřejmě skutečně dojde ke ztrátám kvůli předchozím investicím do rekonstrukce prostor bývalé jídelny. Osud restaurace postihl koncem září 2012 také Galérii Trnavské arcidiecéze, která byla otevřena v dubnu 2011.⁶ Plánované zpřístupnění arcibiskupské zahrady už arcibiskup Bezák realizovat nestihl.

Sandro Magister jen okrajově zmínil, že apoštolská vizitace zjistila „neméně závažná selhání“ naukového a disciplinárního charakteru. Nic konkrétního však neuvedl. Skoro by se mohlo zdát, že je to jen taková fráze, která se dá použít téměř na kohokoliv, jehož názory nejsou zcela konformní. Nevím o tom, že by někdo v Bezákových vyjádřeních nalezl nějaké závažné odchylky od učení církve. Např. v odpovědi na 11 otázek z Kongregace pro biskupy, kde byl Bezák dotazován i na své názory ohledně celibátu, eutanazie, potratu, kněžství žen a předmanželských vztahů, připomněl svojí dlouholetou učitelskou činnost v oboru morální teologie. Pokud by měl v uvedených otázkách pochybné názory, uvedl Bezák, jistě by neunikly pozornosti. Zároveň znovu ve stručnosti ve své odpovědi potvrdil svůj postoj k těmto tématům, který není v rozporu s učením církve.

Obvinění z finančních machinací nebo dokonce ztrát se zdá být ještě pochybnější a účelovější než obvinění ze spolupráce s lidmi „pochybné pověsti“. Jsem zvědav, zda se ještě dočkáme nějakých nových obvinění. Samozřejmě nemůžeme zcela vyloučit variantu, že za Bezákovým odvoláním se skrývají nějaké závažné důvody, neboť veřejně dostupných informací není mnoho a jsme odkázaní spíš na úniky, osobní informace nebo spekulace. Na druhou stranu uvedená nejasná a nekonkrétní obvinění vedou spíš k domněnce, že odvolání arcibiskupa Bezáka je mnohem více dílem intrik a mocenských zápasů, jejichž kořeny musíme hledat na Slovensku

poznámky k 2. části:

1Magister, Sandro: The Case of the "Bishop with a Human Face" Dismissed by the Pope viz http://chiesa.espresso.repubblica.it/articolo/1350329?eng=y

2Informace o některých zákulisních sporech v souvislosti s vatikánskou bankou informoval např. italský novinář a znalec Vatikánu Andrea Tornielli (nar. 1964), české čtenáře je možné odkázat třeba na článek na Umlaufovinách: http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=908

3Rozhovor Radovana Pavlíka s Róbertem Bezákem: http://www.webnoviny.sk/rozhovory/bezak-sokol-mal-odlozene-peniaze-v-/60916-clanok.html

4Viz např. článek v SME: http://www.sme.sk/c/6554467/vatikan-asi-nepocital-spravne-bezakovi-pripisali-dlh.html

5Magister, Sandro: The Case of the Bishop Dismissed. A Reply viz http://chiesa.espresso.repubblica.it/articolo/1350335?eng=y

Reakce Anny Húščavové na blogu Svet kresťanstva: http://www.svetkrestanstva.sk/2012/10/bezakova-ekonomka-odmieta-obvinenia.html

6Zpráva SME: http://trnava.sme.sk/c/6592877/po-restauracii-na-arcibiskupstve-nefunguje-ani-galeria.html

Pokračování (3. část)

Několik poznámek k církevním restitucím

Církevní restituce zrovna nejsou mým tématem, ale byl jsem na Facebooku na ně tázán a nebo jsme se neudržel a zasáhnul do nějaké diskuse. Nakonec jsem si říkal, že bych sem mohl něco z toho vložit. Nejsou to systematické texty, ale jen na rychlo psané poznámky.

Ještě bych rád předeslal, že jsem přesvědčen o tom, že má církev na starost důležitější věci než péči o majetek. Takže když čtu zprávy o tom, že církve budou po restitucích lákat turisty a podnikat v realitách, tak mi to zní divně. Samozřejmě, že bude třeba se o majetek náležitě starat, ale někdy mám pocit, že majetkové záležitosti zaměstnávají arcibiskupský palác už dlouho mnohem víc než otázky hlásání evangelia.

Oproti tomu je naopak povzbuzující, když jsem dnes narazil na zajímavou a romanitou nabídku různých podob duchovních cvičení na stránkách jezuitů. Pokud by lidé dokázali překonat předsudky, tak je to podle mne dobrá nabídka ve srovnání s řadou pochybných a mnohdy předražených kurzů "osobního rozvoje".


Z diskuse k jednomu příspěvku (poměrně ostře odmítajícímu restituce církevního majetku) dne 12. ledna 2012

To je podle mne ukázka DEMAGOGIE!

Církevní restituce nejsou mým hlavním zájmem a osobně si myslím, že církvím přinesou víc starostí. Na druhou stranu je třeba připomenout, že v celém procesu vyjednávání jsou to stále jen církve, které ustupovaly státu. Politici z církevních restitucí už dávno udělali politickou kauzu. 

S jistým zjednodušením: Stát po válce zabavil církvím majetek a v roce 1949 se zavázal, že bude platit duchovní. Smyslem bylo získat nad nimi kontrolu, takže neloajální duchovní byl zbaven nejenom povolení k výkonu duchovní služby, ale i existenčního zajištění. Pro neschopnost politiků tento stav trvá dodnes. Navíc řada nemovitostí je blokována. Státu nevyhovuje ani blokace nemovitostí ani ten závazek platit duchovní.

Zvlášť zpočátku usilovaly církve o osamostatnění od státu, samozřejmě požadovaly navrácení alespoň části ukradeného majetku, který byl zdrojem financování v minulosti. Poté se po marných jednání se státem většinou smířily s daným stavem.

Humbuk kolem vyrovnání mi přijde trapný. Nejenom kvůli tomu, že se tady z okradeného dělá nějaký darebák, když chce alespoň část ukradeného vrátit.

Zajímavé je to i kvůli částce. Např. v rozpočtu Ministerstva kultury činila položka na registrované církve, tedy hlavně na její platy (většinou se jedná o podprůměrné platy s ohledem na vysokoškolské vzdělání velké části duchovních) byla v roce 2011 1,4 miliardy korun. Položka příspěvkových organizací byla 3x vyšší.

Argumentuji snad, že do divadla nechodím, takže nevím, proč bych ze svých daní měl podporovat jejich provoz? Neměly by se rovněž osamostatnit?

Znovu opakuji, že si myslím, že vrácení majetku přinese církvím jen další problémy (nemá dostatek schopných lidí, aby to vše zvládla; velké nebezpečí rádoby podnikatelů atd.), ale chápu církve, že prostě nemají na výběr. 

A nutit tady církve, aby vše odmítli a ze dne na den převzali veškeré financování na sebe? Sice by se do jisté míry mohla zefektivnit činnost, na druhou stranu, kdo by se ozýval, kdyby duchovní zaplnili úřady práce nebo si žádali o dávky v hmotné nouzi, komerčně se pronajímaly ve větší míře církevní objekty nebo se rovnou prodávaly atd.??
Navíc je úplný nesmysl tvrdit, že kvůli dohodnutému vyrovnání se dramaticky zhorší situace a ty řeči o krádežích důchodců v supermarketech a sebevraždách. To je jen demagogie např. lidí z VV, kteří se zoufale chtějí nějak zviditelnit a tohle je jen záminka.

Sdílím pohoršení nad tím, jak stát stále hůře hospodaří s penězi a jak je nejvíc bita střední třída. Prostudujte si státní rozpočty, seznamte se s řadou kauz, kde se rozkradly peníze a zjistíte, že problém je úplně někde jinde než v církevních restitucích.

A co se týče činnosti církví, tak ta se většinou skutečně zaměřuje na ty potřebné. Netvrdím, že je tomu tak vždy, ale obecně prezentovaný mediální obraz církví je falešný.

Proč VV tak urputně nebojují za práva sociálně slabých v jiných oblastech? Proč třeba jejich ministr školství usiluje v podstatě o ekonomickou likvidaci vysokého školství? Atd. Atd.

*****

Nejsem žádný velký bojovník za církevní restituce. Souhlasím s tím, že církev to ani s majetkem ani s médii moc neumí. Chtěl jsem však zareagovat na demagogii, kterou cítím z některých příspěvků.

Jsem kritický vůči vlastní církvi a hlavně jejímu vedení, ale to ještě není důvod, abych občas nezareagoval na její obranu. Proč má být fackovacím panákem?

Ostatně vaření piva je celkem dobrá charita. Křesťanství by tak mohlo být "oPIVEM lidstva" :-D A alespoň by v některých klášterech dělali něco užitečného (to už je velký sarkasmus) :-)

 *****

Příspěvek od jiného diskutéra:
Dovolím si jednu glosu, která tu ještě nezazněla: to, že s něčím "v církvi" nesouhlasím (tím spíš pokud se jedná "pouze" o názory či činy některých představených), není důvod!, abych z církve vystupoval! Představení církve se v historii mnohdy chovali mnohem (a zjevně) nemravněji a přesto ji světci neopouštěli ;-)

Na něj reaguji:
Ano, toto mnozí "mimo" církev nechápou. Láska k církvi se nevylučuje s kritickým myšlením. Když jsem tohle chtěl nějak ilustrovat studentům, tak jsem jim zadal k četbě závěrečnou kapitolu ze vzpomínek Bernarda Häringa (v češtině V bezpečí a svoboden). Výborného morálního teologa, který zakusil své kvůli pronásledování ze strany Kongregace pro nauku víry.

Dovolím si jeden citát: "Spíše mi tady jde pořád ještě o obraz církve, o to, jak církev chápe sebe samu. Já vidím obraz církve v jejích velkých i malých světcích, v jejích svobodomyslných prorokyních a prorocích. Ani tentokrát mě řízení a chování Kongregace pro nauku víry nedohnalo k pochybám o víře, prostě proto, že jsem takový úřad naprosto žádným způsobem neztotožňoval s církví jako celkem, ba s církví jako takovou.

Avšak proto, že to byl a je významný úřad církve, musí si všichni, kdo jsou za něj zodpovědní nebo spoluzodpovědní, připustit radikální otázku a sami se ptát: Jaké chápání církve, jaký obraz církve, a dokonce Boha, jaké sebeporozumění určuje naši práci? - To, že jsem si zcela vědomě a neustále tuto otázku sám sobě tato kladl, mě uchránilo ztroskotání ve víře v Boha, ve své víře v evangelium a ve víře v církev jako celek." (s. 137)

xxxxxxxxxx 

Komunikace z 13. ledna 2012, resp. můj pokus o stručnou reakci na dotaz "Proč má být církvi vrácen majetek?" 

možná by se na webu vlády dalo dohledat, jak tuto věc zdůvodňuje návrh 

stručně řečeno: v roce 1949 stát církvi majetek sebral a zavázal se platit duchovní

stát se chce z této povinnosti platit duchovní vyvázat

není to dost dobře možné udělat bez toho, že jí alespoň část majetku vrátí a něco vyplatí

ostatně blokační zákony blokují určité majetky, které by mohly v restituci církvi připadnout, takto se nějaké vrátí a jiné odblokují k plné dispozici a spokojenosti obcí

tak si myslím, že to alespoň ve stručnosti je

s prominutím je vidět, jak jsme zblblí, když to tolika lidem vadí nebo to nechápou

já si osobně myslím, že to církvi jen přidělá starosti a problémy

na druhou stranu jí to snad časem může naučit líp hospodařit

(poté až se třeba mnohokrát spálí)

tím, že nejsem placen církvemi, tak se mě tento problém příliš netýká

ale chápu, že pro lidi zodpovědné je to problém, protože duchovní jsou zaměstnanci a je třeba je z něčeho platit

církvím v tomto ohledu vzroste agenda

já spíš nerozumím tomu, že to někoho trápí

rozuměl bych tomu, kdyby někdo měl starost, že to církve nezvládnou

xxxxxxxxxx

Komunikace ze dne 16. ledna 2012:
Dotaz (resp. jeho část): "Jedním z těch témat, na která si nedokážu odpovědět a utvořit si na ně názor, je, proč a nač potřebují církve tolik miliard. Abychom se špatněě nepochopili, nejde mi o to, že někdo vlastní hromady peněz, ale to ten prapůvod smyslu Ježíšova učení, že se máme vzdát hmotných věcí, protože nás činí závislými na tomto světě.."

Dobrý den, Mne spíš překvapuje, že Vás tato otázka trápí.

Když to řeknu velmi stručně, tak stát církvi sebral majetek, díky kterému fungovala a mohla zajistit nejenom svůj vlastní provoz, ale rovněž zajistit fungování řady zařízení, které pomáhali lidem (nemocnice, sociální ústavy, školy atd.).

Stát se v roce 1949 zavázal, že na oplátku bude církvím platit jejich duchovní a pak se mocipáni tvářili, jak jsou vůči náboženství ohleduplní, že dokonce platí církve, což v mnoha zemích ani není. Nezakrýval tím jen velkolepou krádež, ale i skutečnost, že tak chtěl ovládat duchovní. Ztráta souhlasu pro výkon duchovenské služby totiž měla za následek ztrátu hmotného zajištění, tedy platu a leckdy i možnost bydlení.

Státu tento závazek už delší dobu nevyhovuje, rovněž některé zablokované pozemky, proto hledal jak se z tohoto závazku vyvázat. Mimochodem položka na církve v rozpočtu MK je zhruba 3x menší než třeba položka na přípsěvkové organizace. Týká se převážně platů duchovních.

Po dlouhých tahanicích se došlo k tomuto kompromisu, který podle mne pro církev není nijak zvlášť výhodný a ještě jí přinese řadu starostí. Mimo jiné i proto, že mnohý nemovitý majetek je oproti původnímu stavu značně zanedbaný.

Chápu však, že církve s tímto kompromisem souhlasili.

Proběhla řada restitucí a nevím, že by navrácení části (!) ukradeného majetku vzbuzovalo takové emoce v případě jiných subjektů.

Nevím, proč si myslíte, že Ježíš učil, že se máme vzdát hmotných věcí. Určitě na nich nemáme nemístně lpět a zakládat na nich svojí existenci, ale že by Ježíš zcela odmítal "hmotné věci" mi přijde zvláštní.

Ostatně i sbor apoštolů, tedy jeho nejbližších učedníků, musel nějak hmotně fungovat, proto zřemě mel společnou pokladnu, o kterou se staral Jidáš (viz J 12,6 a hlavně J 13,29).

Církev prošla určitým vývojem, ve zdejším světě se možná zabydlela více než třeba Ježíš zamýšlel, ale ospravedlňovat krádež odkazem na Ježíšovo učení, mi připadá poněkud zvláštní.

Znovu opakuji, že si myslím, že především návrat hmotného majetku přinese církvi řadu problémů. Pokud však nadále nechce být závislá na státu a jeho rozpočtu nebo dokud si "nevychová" mecenáše a své věřící k štědré podpoře nebo se nepřikloní k modelu služebníků, kteří mimo to budou mít i jiné povolání s ohledem na výdělek, tak zřejmě nemá mnoho jiných možností, než se naučit hospodařit.

Buďme přesní a rozlišujme. Jednou věcí je to, zda třeba někdo z církve má drahé auto nebo si libuje v nákladném způsobu života atd. To bych považoval skutečně za nevhodné a neodpovídající Ježíšovu požadavku (na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že v očích zákoníků ani Ježíš nebyl nějaký asketa).

Jinou věcí je určitá nádhera, do které se v průběhu dějin oděly stavby a ceremonie. Zatímco tehdy byla lidmi často vnímána jako vhodná pro vyjádření Boží vznešenosti, tak možná dnes mnohým spíš překáží.

Uvědomují si to i mnozí lidé z církve, proto se - i když možná příliš pomalu - lecčeho vzdávají. Dlouhých vleček, ozdobných rouch a korun (např. papežové odložili svojí tiáru - trojitou korunu atd.). Jinou věcí však je to, že bylo vytvořeno množství hodnotných děl. Věřím, že ještě víc by bylo křiku, kdyby církev začala svůj majetek rozprodávat.

Rozumím Vám v tom, že Vám možná schází větší prostota v církvi, s čímž souhlasím. Ale je to složitější. Většina duchovních má vysokoškolské vzdělání (jeho kvalitu ponechme stranou) a dostává podprůměrný plat. Není divu, že někteří opustí svojí službu a mnohem lépe se uživí mimo církev. Rovněž znám řadu kněží, kteří žijí skromným životem a snaží se pomáhat lidem kolem.

Prostě si myslím, že problém s majetkem církve je trochu složitější. Někdo možná s jistou nostalgií vzpomíná na doby totality, kdy se obdivuhodné věci zvládly udělat na koleně. Mnohé se naopak dělat nemohlo.