Synodální proces aneb Pokus o pohled na průběh synody biskupů

Rozhodl jsem se zde publikovat podstatnou část textu, který jsem sepsal pro Magazín ChristNet, abych se pokusil alespoň částečně vysvětlit složitý synodální proces v souvislosti s právě probíhající synodou biskupů ve Vatikánu.

Synodální proces má tři fáze a během této doby vznikne 9 různých dokumentů. V minulosti byly drženy v tajnosti. Od biskupské synody v roce 2005 (tedy od pontifikátu papeže Benedikta XVI.) jsou k dispozici na internetových stránkách Vatikánu.

Během přípravné fáze (před zasedáním synody) rozhodne papež o tématu a datu konání synody. Při výběru témat spolupracuje se sekretariátem synody, který mu předkládá návrhy získané od biskupských konferencí a dalších institucí. Už při setkání se sekretariátem 13. června 2013 papež František uvedl, že na rok 1965 připadá 50. výročí vydání pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, ze které lze čerpat různá témata, mezi nimiž výslovně uvedl i téma rodiny. Při tiskové konferenci na palubě letadla při cestě z Rio de Janeira 29. července 2013 oznámil, že téma příštího zasedání synody bude antropologické a zaměří se na pastoraci rodin a manželství. Synoda biskupů byla prvním tématem, kterým se 1. října 2013 zabývalo první zasedání Rady osmi kardinálů, kterou si papež František zvolil jako svůj nejbližší poradní orgán. O týden později 8. října 2013 bylo oznámeno konání synody na téma "Rodina jako pastorační výzva v kontextu evangelizace" v říjnu 2014 a zanedlouho byla zveřejněna novinka, kterou je už zmíněné rozvržení jednání do dvou etap, resp. do dvou zasedání.

Sekretariát s pomocí vybraných expertů vypracoval přípravný dokument k tématu, tzv. Lineamenta (1. dokument synody), který byl s datem 18. října 2013 rozeslán a 5. listopadu 2013 zveřejněn. Přípravný dokument bývá zpravidla přeložen do sedmi jazyků (angličtina, francouzština, němčina, italština, španělština, portugalština a latina) a rozeslán biskupským konferencím, římské kurii a řeholním představeným s požadavkem na písemná vyjádření. Přípravný materiál byl tentokrát o poznání stručnější a obsahoval 38 dotazů v 8 okruzích a k tomu navíc dotaz na další problémy a návrhy. Zpracované materiály měly být prostřednictvím biskupských konferencí odeslány sekretariátu do konce ledna 2014. Letošní téma vzbudilo nebývalý zájem a otázky se zřejmě poprvé objevily ve formě internetových dotazníků, jejichž cílem bylo zajistit co nejširší sběr dat. Takto získaná a zpracovaná data bylo možné odesílat přímo sekretariátu synody biskupů.

Písemné připomínky byly zapracovány a přizvaní experti pod dohledem sekretariátu vyhotovili další dokument, tzv. Instrumentum laboris (2. dokument synody), který byl zveřejněn 26. června 2014.

Další fází synodního procesu je samotné zasedání synody. Už bylo uvedeno, že synodě předsedá papežem jmenovaný prezident nebo prezidenti. Letos jsou stejně jako v roce 2012 hned tři, kteří zastupují různé kontinenty (kardinálové-arcibiskupové z Francie, Filipín a Brazílie). Nejprve předloží svojí zprávu generální sekretář, který referuje o činnosti Sekretariátu synody biskupů v době od poslední synody - ZDE k dispozici letošní zpráva Lorenza Baldisseriho, přednesená 6. října 2014. Důležitou roli na biskupské synodě má hlavní zpravodaj (general relator) jmenovaný papežem (např. v roce 1974 to byl Karol Wojtyla, v roce 1980 Josef Ratzinger). Pro letošní zasedání byl hlavním zpravodajem jmenován maďarský kardinál, ostřihomsko-budapešťský arcibiskup Péter Erdö. Ten na základě Instrumentum laboris a písemně zaslaných připomínek od biskupů, které musí být doručeny nejpozději 30 dní před zahájením zasedání synody (mám pocit, že letos byla lhůta kratší, jen 15 dní), vypracuje zprávu, tzv. Relatio ante Disceptacionem (3. dokument synody) - ZDE k dispozici letošní zpráva, přednesená 6. října 2014. Tuto zprávu přednese na úvod zasedání synody. Úzce s ním spolupracuje zvláštní sekretář synody, kterým je letos italský arcibiskup Bruno Forte z Chieti-Vasto.

První fáze zasedání synody není dialogická a bývá často předmětem kritiky. Jde o vystoupení jednotlivých biskupů. Vzhledem k vzrůstajícímu počtu zájemců o vystoupení byl časový limit postupně zkracován. Do roku 2005 byl limit 8 minut, poté 6 minut, pro letošní zasedání byl limit zkrácen na 4 minuty. Může být zajímavé sledovat rozmanitost těchto příspěvků biskupů z celého světa, ale pro účastníky synody to je většinou ta nudnější část, navíc na úkor času pro potřebné diskuse. Jeden z účastníků biskupské synody v roce 1980 to komentoval slovy: „Velké množství zpráv, málo možností k reflexi a prohloubení, aby se pak skončilo u „propozic“, které vzniknou během jedné noci nebo 24 hodin. Čtrnáct dní slyšet, co říkají biskupové z různých částí světa je dobrá a zajímavá věc, potom ale nemá člověk možnost diskuze.“ Generální sekretář synody Lorenzo Baldisseri v pátek 3. října 2014 oznámil, že právě v této části, která zabere první týden zasedání, se letos očekávají novinky, především ve snaze příspěvky lépe rozčlenit do jednotlivých tematických skupin. Každý den by měl být zahájen výkladem tématu, poté bude dán prostor manželským párům, které k tématu uvedou svá svědectví. Teprve pak bude prostor pro předem přihlášené biskupy, kteří vystoupí v abecedním pořadí. Limit bude 4 minuty, ale mají možnost odevzdat své připomínky písemně. S ohledem na kritiku absence diskuse nařídil už papež Benedikt XVI. na konci každého dne zařazení jedné hodiny pro možnost otevřené diskuse, případně bezprostředních reakcí. V této tradici se bude pokračovat.

První fáze zasedání končí shrnující zprávou hlavního zpravodaje, který ji zpracuje na základě přednesených příspěvků. Jedná se o tzv. Relatio post Disceptacionem (4. dokument synody), dokument, který slouží jako podklad pro diskusi v dalším průběhu synody, především v malých skupinách. Druhou fází zasedání synody jsou diskuse v malých skupinách (circuli minores), které jsou sestaveny podle různých světových jazyků (latina, angličtina, francouzština, němčina, italština a španělština spolu s portugalštinou), zhruba po 20-25 osobách. Každá skupina si na začátku zvolí ze svého středu tajnou volbou moderátora. Úkolem moderátora je jasně zformulovat téma diskuse podle zprávy hlavního zpravodaje, řídit diskusi, dohlížet, aby se příliš neodchýlila od tématu, povzbuzovat k účasti na diskusi členy supiny a hlídat čas jednotlivých vystoupení. Každá skupina si tajnou volbou zvolí rovněž svého zpravodaje, jehož úkolem je na závěr každé diskuse shrnout vyjádřené názory, ať už pozitivní nebo negativní. Po skončení diskusí vypracuje zpravodaj zprávu, která obsahuje souhlasná i nesouhlasná stanoviska. Po schválení této zprávy celou skupinou jí přednese při plenárním zasedání. Každá skupina má i svého sekretáře z řad pomocného personálu, který pomáhá moderátorovi a zpravodaji a vypracuje písemnou zprávu z jednání skupiny, kterou předá sekretariátu synodu (5. dokument/y synody).

Předsedové synody, hlavní zpravodaj, sekretář synody, moderátoři a případně další spolupracovníci zpracují návrhy malých skupin a vypracují jeden společný seznam návrhů (tzv. propozic) (6. dokument synody), který je základem pro diskusi celého synodního zasedání.

Ve třetí fázi zasedání synody biskupů, což jsou v podstatě poslední dva nebo tři dni, shromáždění biskupové o předložených návrzích hlasují (placet /pro/, non placet /proti/, placet iuxta modum /pro s připomínkami/). V případě hlasování pro s připomínkami musí hlasující předložit svojí připomínku písemně. Pokud je předložen pozměňovací návrh, hlasuje se o něm jednoduše placet/non placet tedy ano/ne. K přijetí návrhu je třeba 2/3 většina hlasů, k jeho odmítnutí stačí nadpoloviční většina. Podle komentářů to snižuje šanci na průchodnost zajímavých nebo kontroverzních návrhů. Ve výsledných návrzích není prostor menšinové stanovisko. Kromě toho, že je zvoleno nových 12 členů Rady sekretariátu synody, k nimž papež jmenuje 3 další členy, je na základě hlasování a vznesených připomínek vypracována závěrečná zpráva, kterou od roku 1974 nahradil seznam návrhů, resp. doporučení, který je předán papeži (7. dokument synody). Místo závěrečné zprávy se od roku 1977 stalo běžnou praxí synodních otců vydávat poselství Božímu lidu (8. dokument synody).

Generální sekretář synody Lorenzo Baldisseri oznámil, že během letošního mimořádného zasedání místo seznamu návrhů bude na závěr vypracován jeden souvislý text, resp. dokument ve formě jediného návrhu. Hlasovat se o něm bude v sobotu 18. října odpoledne a budou jen dvě možnosti (placet /ano/, non placet /ne/). Takto vzniklý text bude doplněn o další otázky a bude rozeslán biskupským konferencím jako pracovní dokument příštího řádného zasedání synody biskupů na podzim roku 2015.

Pro úplnost doplňme, že třetí fáze synodního procesu začíná po skončení zasedání synody, když byly schválené návrhy předány papeži. V 80. a 90. letech byly návrhy utajované, i když vždy alespoň něco z jejich obsahu uniklo do tisku. Oficiálně byly zveřejněné poprvé při synodě v roce 2005. Tyto návrhy papež volně používal při sepsání posynodální apoštolské exhortace, což je poslední text celého synodálního procesu (9. dokument synody).

I přes zmiňované inovace je celý synodní proces hodně formalizovaný, prostoru pro přímé diskuse je málo a vše probíhá v časovém presu. Zřejmě i proto již před zahájením zasedání synody vyšlo hned několik textů k tématu synody. Dá se očekávat, že tato veřejná výměna názorů bude pokračovat i po skončení zasedání synody. Což je možná největším přínosem celé akce, tedy že se v souvislosti s problematikou manželství a rodiny i v katolické církvi veřejně otevřela některá témata, která byla dosud tabuizována. Americký jezuita Thomas Reese ve svém komentáři uvedl, že na místě je především pokora tváří tvář složitým problémům rodin s vědomím, že neexistují žádné jednoduché univerzální odpovědi. Snažit se pouze vnutit ideologická řešení, založená na ideálu, který málokdy existuje v reálném světě, není cestou. Místo toho je třeba  s pastorační citlivostí reagovat na skutečnou situaci. Současné zasedání synody biskupů znamená první krok k zahájení vážného rozhovoru uvnitř církve.

Kardinál Vlk o tzv. plenárním sněmu a diecézní synodě

Myslím si, že kdokoliv chce uvažovat o dialogu v rámci české katolické církve, nemůže se vyhnout přemýšlení o fiasku tzv. plenárního sněmu katolické církve. Nejde mi o příslovečné kopání do mrtvoly, tj. akce, ke které se v podstatě dnes nikdo nehlásí. Ostatně k tématu jsme se už kdysi dost kriticky vyjádřil (viz článek Odbytý sněm české římskokatolické církve). Když dnes slyším nějaké výzvy k dialogu v církvi, tak si vždy vzpomenu na tuto akci. Na jedné straně přinesla obdivuhodné vzepětí aktivity mnoha laiků (aniž bych chtěl přeceňovat výstupy řady tzv. sněmovních kroužků), na straně druhé do očí bíjíci neochotu nebo neschopnost biskupů hlasům "zdola" naslouchat a smysluplně využít. Čteme-li různá vyjádření biskupů v souvislosti se sněmem a srovnáme-li je s realitou, neubráníme se pochybnostem o jejich důvěryhodnosti. Myslím si, že bez jasného přiznání tehdejší neochoty či neschopnosti biskupů naslouchat bude opravdu těžké jim uvěřit nějaké další výzvy k dialogu.

V souvislosti s přípravou na diskusi v rámci olomouckého kolokvia Na cestě k dialogu v církvi jsem se i k tématu sněmu vrátil. Zajímalo mě, co k tématu uvedl kardinál Miloslav Vlk.

Důvody byly zhruba tři:
1) Kardinál Miloslav Vlk má své stránky s dostupnými texty - viz http://www.kardinal.cz/
2) Kardinál Miloslav Vlk především v 90. letech 20. století aktivně podporoval různé ekumenické aktivity v rámci tzv. očištění historické paměti (viz encyklika Jana Pavla II., Ut unum sint, čl. 2). Měl by si být vědom důležitosti tohoto aktu, ať už se týká dávné minulosti nebo událostí poměrně nedávných (tj. plenární sněm).
3) V březnovém rozhovoru pro Magazín ChristNet vyjádřil kritiku aktivit lidí na podporu odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Mimo jiné řekl: "Já jsem poněkud změnil názor na celou kauzu po té, co jsem zažil v Brně v katedrále při společné koncelebraci slovenských a českých biskupů protesty těchto skupin, které nebyly ojedinělé a znovu se opakovaly a které bohužel arcibiskup Bezák nezastavil a nevysvětlil lidem, že takto nelze v církvi jednat, i když chápu v určitém směru rozhořčení lidí. Ale takto věci nelze řešit" Zůstal nám však dlužen odpověď, jak tedy lidé mají jednat, když je biskupové ignorují - opět viz postoj k hlasům vyjádřených laiky v rámci přípravy tzv. plenárního sněmu. Rozhovor viz http://www.christnet.cz/clanky/5237/rozhovor_s_otcem_kardinalem_vlkem_pokracovani.url


Bezprostředně po skončení tzv. plenárního sněmu, v srpnu 2005, vyjádřil první sekretář přípravné komise plenárního sněmu a hlavní propagátor myšlenky sněmu, Miloš Raban (1948-2011), názor, že plenární sněm by měl pokračovat diecézními synodami - viz http://www.katyd.cz/clanky/plenarni-snem-by-mel-pokracovat-dieceznimi-synodami.html

Kardinál Miloslav Vlk ve stejném čísle Katolického týdeníku v rozhovoru zmínil, že neúspěchem bylo, že se nedosáhlo větší angažovanosti kněží a také, že „je třeba litovat především promarněné šance tohoto vzepětí iniciativy“, tj. laiků. Viz Kardinál Vlk: Jak dál po sněmu. Katolický týdeník. Perspektivy. 2005, č. 33. Dostupné online: http://www.katyd.cz/clanky/kardinal-vlk-jak-dal-po-snemu.html

O dva roky později, v roce 2007, kardinál Vlk ocenil sněmovní kroužky jako velkou šanci k dialogu a mluvil o plánované diecézní synodě: „Jistě velkou šancí k dialogu byly sněmovní kroužky – v nich, podobně jako i v jiných malých společenstvích – je nejpříznivější možnost pro skutečný dialog. Proto také doufám, že v rámci diecézní synody se aspoň část lidí, kteří tyto kroužky vytvářeli, znovu začne scházet a prostory dialogu vytvoří.“ Dále poněkud eufemisticky připustil: „Zásadní roli při vytváření veřejného mínění v církvi měl sehrát náš Plenární sněm. Jak už jsem říkal – sněmovní kroužky byly takovými zárodky veřejného mínění v církvi – ale pak jsme to nechali na půl cesty. Nebyl to záměr, jen naše nezkušenost i nedostatek sil. Aspoň něco z toho se přece jenom promítlo v tom závěrečném dokumentu Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě, zejména v části věnované laikům.“ Viz Rozhovor s Jiřím Zajícem viz Dialog o dialogu, 6. srpna 2007. Dostupné online: www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=141

Ve svém bilančním rozhovoru v závěru svého působení, začátkem roku 2010, kardinál Vlk zmínil údajný pokrok v přípravě diecézní synody a podle mne zcela naivně uvažoval o obnovení /resp. oživení/ sněmovních kroužků: „Dalším krokem by teď mělo být oživení bývalých sněmovních kroužků, které představovaly určitý krok kupředu, poněvadž se věřící učili spolu modlit i vést dialog o situaci v naší církvi. Z těchto kroužků jsou zachovány zápisy. Ukazují úroveň toho, jak vidí laici situaci v církvi a případně i její řešení. S tím by bylo dobré ještě pracovat. To ovšem bude výzva už pro mého nástupce.“ Viz Bilanční rozhovor – 1. část, 4. ledna 2010. Dostupné online: http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=396

Jsme zhruba v polovině roku 2014, tj. 4 roky po této poslední zmínce. Nástupce kardinála Miloslava Vlka, kardinál Dominik Duka se zatím - nakolik je mi známo - k uvedeným tématům příliš nevyjadřoval. V nějaké internetové diskusi jsem zaznamenal, že jeden z jeho hlavních poradců Norbert Badal zmínil, že by se mohla konat diecézní synoda pražské arcidiecéze. Její náplní by však měla být zřejmě hlavně nová situace katolické církve po shcválení tzv. majetkového vyrovnání. Financování je však téma, o kterém biskupové zřejmě nejsou ochotni příliš diskutovat.

Zajímavé může být sledování pokusů o dialog v plzeňské diecézi těsně před odchodem současného biskupa - viz vyjádření Vlka z roku 2010: "To ovšem bude výzva už pro mého nástupce.“ :-)

Podobně jako u politiků tak i pro vztah k biskupům platí, abychom nebyli příliš naivní a neměli špatnou paměť.