Poznámka a dva citáty ke kauze odvolaného arcibiskupa Róberta Bezáka

Dovolím si zatím jen malou poznámku /a dva dlouhé citáty/ k mému určitému zklamání z celkové atmosféry kolem aktivit na podporu arcibiskupa Róberta Bezáka: Podle mne se pozornost zbytečně soustředí POUZE na arcibiskupa Bezáka. Jistě je dobré a správné zastat se člověka, se kterým se nejednalo a nejedná spravedlivě. Na druhou stranu mám pocit, že se zapomíná na spolupracovníky Róberta Bezáka, na Boží lid v trnavské arcidiecézi a obecně na Boží lid, který vnímá pohoršení, které svým veřejným a ostudným jednání slovenská hierarchie působí a podkopává důvěryhodnost katolické církve a jejího zvěstování (zvlášť paradoxní bylo, že se tak dělo v roce konání synody o nové evangelizaci).

Další věcí je, že mě mrzí fixovanost Róberta Bezáka na "katolické struktury", jeho nadměrný smutek ze sesazení a zřejmě zatím žádná alternativní vize nebo způsob služby, které by se mohl s užitkem věnovat. To je stručně můj dojem z knihy rozhovorů s názvem Vyznanie... 

Líp než já to vyjádřil Miroslav Kocúr (nar. 1969, římskokatolický kněz v letech 1995-2003, kdy se rozhodl tuto službu opustit - více viz rozhovor s příznačným názvem: Miroslav Kocúr: Meniť cirkev zvnútra? Nemožné ):

"No trochu som sa za posledné dva roky od odvolania arcibiskupa Bezáka posunul. Zvlášť keď som si cez Vianoce prečítal jeho rozhovor s Mariou Vrabcovou. Zmocnila sa ma taká bezmocná bolesť. Trochu sa podobala tej, keď som sa pred rokmi rozhodol odísť z cirkevnej služby, lebo som si povedal, že na toto ja žalúdok mať nebudem a zastávať sa niečoho, čomu vnútorne prestávam veriť, nedokážem. Tu nejde len o Sokola a o Trnavu. Takto podobne je to aj ...

Ja som mal vtedy 34 rokov a podaril sa mi reštart môjho života. Robert Bezák má 52 rokov a aj sám vyjadril, že celkom nevie čo bude robiť. Jeho reštart prebieha v domove dôchodcov. Nuž...
V slovenskej cirkvi sa nediskutuje o civilizačných ani o „horúcich" cirkevných témach inak ako tomu bolo za „Sokola"... Dôležitejšie ako zásadné zmeny sú na cirkevnom Slovensku momentálne aj oveľa banálnejšie veci. Napríklad úsmev, pochopenie, schopnosť povedať zopár ľudských súvislých viet. Vedomie, že tak hovorí arcibiskup je revolúciou samou o sebe...
Tým, ktorým Dubčekova ľudskosť bola "trochu" málo, však imponuje  ľudskosť Bezákova. Ľudská tvár arcibiskupa Bezáka je tak trochu podobne revolučným fenoménom. Áno, aj ja som asi náročnejší. Vnímam však inak ako bežný katolík slová, ktoré počúvam z úst cirkevných lídrov. Preto to, čo hovoril Robert Bezák nebolo pre mňa ničím výnimočným a obsahovo sa ničím nelíšil od svojich kolegov.
Nepochybne bol však človekom s iskrou, ktorá zapaľovala tú skupinu veriacich, ktorí majú v sebe túžbu po plnokrvnom živote a chcú ostať aj veriacimi ľuďmi. Túto cieľovú skupinu arcibiskup Bezák oslovoval. Zástupy mladých na Pohode ho trpezlivo a s úctou počúvali. V mladých rodičoch vzbudzoval nádej, že generačná výmena biskupov sa začína úspešne realizovať a že ich deti budú mať možnosť stretnúť aj sympatického a „normálneho" biskupa, ktorý nechodí na čiernej limuzíne ale sa ešte stále aj vie a môže bicyklovať. Nemal bacuľatú tvár ani  veľké brucho. Mal príjemný hlas a sympatické vystupovanie. Nehral sa na bledého aristokrata s maniérami snoba. Športoval a bol bezprostredný. Mať jedného takého biskupa bolo fajn. Po jeho predchodcovi to nabúralo veľa stereotypov.  Je sympatický, vie sa zasmiať a počúva hudbu, na ktorej vyrástli oni. Takto málo stačilo, aby sa Robert Bezák stal hrdinom. Nestal sa populárnym tým, že by začal spochybňovať tradičnú teologickú náuku alebo že by diskutoval polemicky na témy, o ktorých sa diskutuje na svetových univerzitách. Nemusel sa zaoberať diskusiou o AIDS a prezervatívoch, o znovusobášených rozvedených či homosexuáloch a riešiť morálne dilemy ohľadom eutanázie či embryonálnych buniek. Nespochybňoval ani pápeža. Kto rozumie teológii, mal pred Jozefom Ratzingerom prirodzený rešpekt a úctu aj v úrade. Pápežova neomylnosť platí na Slovensku bez polemík nad rámec jej štandardnej definicie. Na Slovensku sa o svetových témach nediskutuje. Hoci pri tých škandáloch s mladistvými sa patrilo čosi povedať. Ani vtedy sa u nás na oficiálnych cirkevných fórach o cirkvi kriticky nehovorilo. Ani polemicky.
Je čarom nechceného, že odvolanie sa nemohlo odohrať takto spektakulárne pre vieroučný omyl - herézu či niečo, čo by mohlo byť zrozumiteľné všetkým. Došlo k tomu z neznámych dôvodov. Dodnes ich nepozná ani bývalý arcibiskup. Vraj v tom boli peniaze. Veľké peniaze. Len peniaze. Vraj...
Je pochopiteľné, že sú ľudia, ktorí majú radi biskupov ako bol Ján Sokol či pápeža akým bol Benedikt XVI. Je však pochopiteľné, že sú tu aj ľudia, ktorým viac vyhovuje pápež František a ktorým viac sedel arcibiskup Robert Bezák... No po prečítaní knihy Marie Vrabcovej som si povedal, že aj napriek tomu, že nie sme všetci dokonalí ľudia, môžeme podporiť človeka, ktorému sa podľa toho, čo je verejne známe, deje neprávosť. Preto som sa pod túto medzinárodnú petíciu podpísal a preto bude fajn keď ju podpíše ktokoľvek, kto chce zo Slovenska vyštvanému Robertovi Bezákovi dať vedieť, že aj ľudskosť má svoju cenu a že nám na Slovensku začínajú ľudia chýbať. A že to Slovensko sa odchodom každého človeka dostáva stále istejšie do rúk tých, ktorí nemajú ani len tú ľudskú tvár. Majú svätý krst, prijímanie, birmovku, kňazskú vysviacku, niektorí z nich dokonca aj tú biskupskú. A vedia, o čom to celé je a tak..."

 zdroj: http://kocur.blog.sme.sk/c/346349/Europa-Bezak-a-ludska-cest.html

I když jsem nemohl být přítomen prezentaci a diskusi k tématu odvolaného arcibiskupa Bezáka na nedávném kolokviu v Olomouci, zaujal mě příspěvek Štefana Hríba (nar. 1965). Hríb nejenom podal stručnou a podle mne trefnou charakteristiku, jak kauza Bezák ovlivnila vnímání katolické církve na Slovensku, ale dokonce dokázal v tom nalézt cosi dobrého s příslibem do budoucnosti ("možno bude vznikať niečo ako bola v minulosti paralelná tajná cirkev, verná pápežovi, ale vymedzujúca sa voči Pacem in Terris")

"Nebudem hovoriť jednotlivosti, napokon, toto publikum ich dôverne pozná. Poviem len tri veci, ktoré sa týkajú obrazu cirkvi.

1. Menovanie Bezáka bolo aj kritickou verejnosťou vnímané ako nový vietor, ako prekvapenie, ktoré ale bolo prijaté veľmi žičlivo. Bolo to niečo podobné, ako je dnes svetom prijímaný nový pápež. A nebolo to ani v tomto prípade tým, žeby Bezák hlásal liberálne herézy, ktoré od ľudí nič nevyžadujú. Bolo to tým, že po rokoch nudy a odťažitosti sa biskupom stal akoby jeden z nás. Zrazu bol biskupom človek, ktorý vie hovoriť v televíznej diskusii aj na rockovom festivale, človek, ktorý nezdôrazňuje lesk a moc svojho úradu, ale lásku a milosrdenstvo, a – čo bolo tiež veľmi dôležité – človek, ktorý chcel urobiť poriadok s hospodárením svojho biskupstva a preto odmietol pokračovať v machináciách svojho predchodcu. Menovanie Bezáka bolo novou šancou pre obraz cirkvi.

2. Spôsob, akým sa cirkev s takto pôsobiacim Bezákom vysporiadala, túto šancu nadlho zabil. Cirkev vtedy sama posilnila všetky stereotypy, ktoré o nej vo vedomí spoločnosti dominujú. Že je temná, že je zo stredoveku, že v nej čestnosť nemá miesto, že jej ide iba o moc a peniaze, že v nej nevyhráva láska, ale závisť, že v hierarchii sú iba od reality odtrhnutí intrigáni. Tento obraz vyrástol z trápnych otázok, ktoré Bezák dostal, z vyjadrenia iného arcibiskupa, že odvolaním Bezáka sa cirkev očistila, z absencie akejkoľvek solidarity od ostatných biskupov, z následného zákazu pre všetkých kňazov vyjadrovať sa bez povolenia príslušného biskupa. A tiež z neexistencie akejkoľvek diskusie na stránkach Katolíckych novín, vo vysielaní Rádia Lumen a televízie Lux. Nikto predsa nemôže pochopiť, ak sa o kauze desaťročia v katolíckych médiách absolútne nehovorí a ešte aj nevinný narodeninový inzerát venovaný Bezákovi je odmietnutý. Ukázalo sa tým, že to, čo nazývame katolícke médiá, nie sú médiá. Tým všetkým sa cirkev sama poškodila. Malý príklad: vysokopostavená úradníčka jednej veľkej banky mi povedala, že po tomto všetko mala istý čas problém vstúpiť do kostola, pretože sa tam cítila ako spoluvinná. A je to hlboko veriaca žena.

3. Ale paralelne sa na kauze Bezák opäť tvorí aj iný obraz cirkvi. Ukázalo sa napríklad, že cirkev nie je iba nestíhajúca hierarchia, a nie je tiež jednotne konajúca. Objavili sa zaujímaví ľudia, začali sa tvoriť petície, začali sa ozývať mladí, veriaci začali oslovovať svojich biskupov. Neopúšťajú pritom cirkev, naopak, milujú ju. Nechcú búrať ani dobré tradície. Ale chcú pravdu a lásku. Ide to naozaj pomaly, a je možné, že sa to nepodarí. Ale už samotný fakt, že na Slovensku bol zhora odvolaný biskup a mnohí ľudia sa ho zastali, je nádejný. Možno to znovu bude vyžadovať trápenie, krivdy, život na okraji, a možno bude vznikať niečo ako bola v minulosti paralelná tajná cirkev, verná pápežovi, ale vymedzujúca sa voči Pacem in Terris. Ale kauzou Bezák sa cirkev okrem sebapoškodenia našťastie vystavila aj možnosti, že sa znovu oživí a premení."

Jde to i jinak? aneb Chování německých a slovenských biskupů v malém srovnání

Vypůjčil jsem si název z drobné a inspirativní knihy známého morálního teologa Bernharda Häringa (1912-1998) "Jde to i jinak : cesty k novým vztahům v církvi" (Praha, Vyšehrad, 1994). Myslím si, že stojí za to všímat si rozdílných přístupů biskupů k problémům v katolické církvi, především ve vztahu k "církevní veřejnosti" a jejímu informování.

Do očí bijící je srovnání přístupu německých biskupů ke kauze tzv. biskupa luxusu, limburského

Franz-Petera Tebartz-van Elsta (nar. 1959, od 2003 pomocný biskup, od 2007 biskupem v Limburgu, 26. března 2014 rezignoval) a slovenských biskupů ke kauze odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka (nar. 1960, 2009 jmenován arcibiskupem v Trnavě, 2. července 2012 sesazen).

Na jedné straně vidíme rychlost a způsob, jakým německá církev řešila kauzu limburského "biskupa luxusu". Po stále rostoucích protestech byl 23. října 2013 Vatikánem  postaven mimo službu, resp. předložil svojí rezignaci (viz stručná zpráva Rádia Vaticana). Zároveň již 4. října 2013 zřídil tehdejší předseda německé biskupské konference arcibiskup Freiburg im Breisgau Robert Zollitsch (nar. 1938, zajímavé je, že od 17. září 2013 byl již emeritovaný, ale předsedou konference zůstal až do jmenování nástupce 12. března 2014) komisi pro všetření finančních záležitostí kolem kritizované stavby. Tato zpráva byl v únoru 2014 předložena biskupské konferenci a předložena také vatikánské Kongregaci pro biskupy. Když ke dni 26. března 2014 Vatikán Tebartzovu rezignaci přijal, byla 100-stránková zpráva na stránkách biskupské konference zveřejněna (viz http://www.dbk.de/fileadmin/redaktion/diverse_downloads/presse_2014/2014-050b-Abschlussbericht-Limburg.pdf). Zároveň nový předseda německé biskupské konference kardinál Reinhard Marx (nar. 1953) vydal prohlášení, kde mimo jiné konstatoval, že z této kauzy plyne poučení, že je třeba důsledně dbát na větší transparentnost a důvěryhodnost církve. (viz http://www.dbk.de/presse/details/?presseid=2520&cHash=7aca2c8201f194f88094642d7b448cc6 ). Rovněž samotný biskup Tebartz vydal prohlášení, ve kterém uznal, že chyboval, i když neúmyslně a požádal o odpuštění lidi, kterým jeho zanedbání způsobilo utrpení (viz http://www.domradio.de/themen/bistuemer/2014-03-28/bischof-franz-peter-tebartz-van-elst-entschuldigt-sich nebo stručná zpráva v češtině: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19890 ).

 
Když tento "německý" způsob srovnáme s mlčením a mlžením slovenských biskupů kolem odvolání trnavského arcibiskupa Bezáka, tak vynikne rozdíl. V případě arcibiskupa Bezáka téměř dva roky po jeho odvolání není dosud známý důvod jeho odvolání, není vysvětlen pochybný průběh tohoto procesu a snahou slovenské biskupské konference je, jak se zdá, na kauzu co nejdřív zpomenout a dělat, jako by se nic nestalo. Abych byl konkrétní, tak mám na mysli konkrétně: 1) Vysloveně trapné vystoupení arcibiskupa Stanislava Zvolenského (nar. 1958, od 2004 pomocný biskup, od 2008 arcibiskupem v Bratislavě) na tiskové konferenci dne 8. listopadu 2012. /více jsem o ní psal zde: http://martinovymarnosti.blogspot.cz/2012/11/kauza-bezak-kolegialita-slovenskych_8232.html / a 2) Nepravdy mluvčího slovenské biskupské konference Jozefa Kováčika (nar. 1972, mluvčím je od roku 2006), především v rozhovoru ze 17. prosince 2012 /více jsem o tom psal zde: http://martinovymarnosti.blogspot.cz/2012/12/proc-mluvci-kbs-nerika-pravdu.html /.

Jak vidíme, jde to i jinak...

Bič (nejenom) na Bezáka aneb Jak umlčet kritiky na Slovensku

Normy vydané ve stínu volby papeže

Zatímco pozornost většiny médií, církevních a světských, se pod vlivem "papežománie" soustředí na komín Sixtinské kaple, ze které dnes večer skutečně po 19. hodině vyšel bílý kouř signalizující volbu nového papeže, slovenští biskupové zveřejnili svůj "náhubkový předpis" alias Normy Konferencie biskupov Slovenska ohľadom katolíckych médií a vystupovania klerikov a zasvätených osôb a predkladania katolíckej náuky prostredníctvom prostriedkov spoločenskej komunikácie.

O normách referoval předseda Konference biskupů Slovenska (KBS) arcibiskup Stanislav Zvolenský již na tiskové konferenci po 74. plenárním zasedání dne 12. března 2013 (tisková zpráva ZDE, audio záznam ZDE /oproti tiskové zprávě obsahuje i reakce na dotazy/, reakce na dotazy novinářů zhruba po 10:40 záznamu až do konce), jenže v té době ještě nebyl jejich text k dispozici. Prý ještě musí projít jazykovou korekturou, takže jejich text byl k dispozici až o den později.


Jejich souvislost s kauzou odvolaného arcibiskupa Bezáka

Vystoupení arcibiskupa Stanislava Zvolenského a generálního sekretáře KBS bánskobystrického biskupa Mariána Chovance je zvlášť trapné ve chvíli, kdy se snaží vysvětlit, že přijetí této "náhubkové normy" nijak nesouvisí s kauzou vloni odvolaného a nedávno umlčeného arcibiskupa Róberta Bezáka. Prý tento předpis vyžaduje církevní zákoník (CIC skutečně takové normy obecně předpokládá) a chystal se zhruba rok a půl. Proč si na něj slovenští biskupové vzpomněli teprve teď a proč to působí jako spěch, když se oznamuje vyydání textu, který ještě není hotový, nedokázali přesvědčivě vysvětlit.

Souvislost s kauzou arcibiskupa Bezáka je přitom zřejmá. Róbert Bezák byl podle zpráv médií nedávno umlčen. Dne 27. února 2013 se prý v Římě sešel s generálním představeným kongregace redemptoristů, který mu sdělil požadavek prefekta Kongregace pro biskupy Marc Oulleta, aby se až do definitivního vyřešení jeho působení v církvi zdržel jakéhokoliv vyjadřování v médiích, včetně duchovních promluv (zdroj ZDE). Toto opatření je nepochybně zamířené na jeho pravidelný video-sloupek v časopisu Týždeň (viz ZDE) a na sérii jeho duchovních zamyšlení v televizi TA3 (viz ZDE). Ve druhém případě se jednalo o projekt, kde se s Bezákem počítalo pouze na dobu postní.

Proč bylo třeba proti Bezákovi takto zasáhnout? V prosinci 2012 komentoval své odvolání, ale tyto nové aktivity nijak nezneužíval k vlastní sebeobhajobě. Arcibiskupovi Zvolenskému a spol. vadí už jenom Bezákova existence ve slovenském veřejném prostoru, jeho popularita, která stále přitahuje pozornost. Ačkoliv třeba nebyl součástí oficiální delegace na slovenské cyrilometodějské oslavy v Římě ve dnech 25. - 28. února 2013 (mezinárodní cyrilometodějská konference a Národní pouť), přece média referovala o jeho přítomnosti v Římě. Bezáka se zatím nepodařilo ani diskreditovat (více viz ZDE), ani jej zcela umlčet. Možná až teď.


Připomenutí okolností kolem odvolání arcibiskupa Bezáka

Za pozornost rovněž stojí okolnosti tohoto kroku proti arcibiskupu Bezákovi. Proces odvolání Bezáka probíhal v době, kdy ve Vatikánu kulminovala řada problémů (viz o tom např. ZDE), samotné odvolání bylo zveřejněno den před nástupem papeže Benedikta XVI. na dovolenou v jeho letním sídle. Důvody odvolání dodnes nejsou známé, ačkoliv zásah proti němu byl neobvykle přísný (i ve srovnání s jinými případy vážných obvinění či skutečného provinění jiných církevních představitelů). S papežovým podpisem na jeho předtištěném listu se arcibiskup Zvolenský mohl pochlubit až po dlouhodobém pobytu v Římě na biskupské synodě o nové evangelizaci na podzm 2012 (více viz ZDE). Mluvčí KBS v reakci na Bezákova vystoupení v polovině prosince 2012 nemluvil pravdu (více viz ZDE) a na slovenských církevních webových stránkách je snaha jej alespoň virtuálně "suspendovat" (více viz ZDE).

Požadavek nevystupovat v médiích vydal prefekt mocné Kongregace pro biskupy krátce předtím, než mu byl výkon této funkce pozastaven, stejně jako všem prefektům a předsedům papežských úřadů v době neobsazeného papežského stolce. Nepochybně zde byla také souvislost s Národní poutí Slováků v Římě ve dnech 26.-28. února 2013, včetně návštěvy státních představitelů (slovenský prezident Gašparovič byl jednou z vůbec posledních státních návštěv u papeže před jeho odstoupením).


Arcibiskupové Bezák a Sokol u výslechu na policii

Nabízí se však i další souvislost. Slovenská policie totiž v těchto dnech začala vyšetřovat pochybné finanční hospodaření Bezákova předchůdce arcibiskupa Jána Sokola. Zatímco arcibiskup Bezák an policii vypovídal již 20. února 2013, Ján Sokol strávil na policii několik hodin v úterý 5. března 2013 (viz např. ZDE). Možná panovala obava, aby arcibiskup Bezák v médiích nekomentoval průběh tohoto vyšetřování a finanční nesrovnalosti v době svého předchůdce. Ostatně už dříve jsem tvrdil, že snaha odříznout jej od případných kompromitujících materiálů o pochybném financování, zamezit mu jejich další vyšetřování a případnou snahu, aby dočasný správce trnavské arcidiéceze Ján Orosch zajistil, aby už nic neuniklo do médií, mohla být jedním z motivů Bezákova sesazení (viz ZDE).

Zajímavou mozaiku dotváří zpráva, že se emeritní arcibiskup Ján Sokol dva dni po výslechu (tj. 7. března 2013) vydal do Spojených států amerických (viz ZDE). Že by jel zahlazovat stopy?


Nuncius na Slovensku a generál redemptoristů úřadují

V tomto kontextu se zdá být zřejmé, že se nejenom podařilo umlčet Bezáka, ale pomocí výše uvedených norem zajistit přísnou kontrolu nad vystupováním duchovních v médiích. Svojí roli nepochybně sehrál i nuncius na Slovensku Mario Giordano, který se nejenom účastnil uvedeného plenárního zasedání KBS, ale dne 26. února 2013 i na tradičním setkání s představiteli řeholí na Slovensku (včetně Václava Hypiuse, viceprovinciála redemptoristů, tedy řeholního představeného Róberta Bezáka).

Pokrytecká snaha slovenských biskupů zbavit se zodpovědnosti za odvolání arcbiskupa Bezáka je zřejmá nejenom ze zváštního načasování jednotlivých kroků (vždy v době, kdy stojí poněkud stranou jiných okolností), ale především z jejich vyjadřování. Na zmíněné tiskové konferenci arcibiskup Zvolenský tvrdil, že kauza Bezáka nespadá do jeho pravomoci. A je pravda, že se mu podařilo, aby "umlčení" Bezáka proběhlo po nadnárodní linii, tj. zákaz veřejného vystupování Bezákovi v Římě sdělil nejvyšší představitel kongregace redemptoristů Michael Brehl (za zmínku stojí, že stejně jako Marc Ouellet, prefekt Kongregace pro biskupy, je i on Kanaďan).


Loajalita a totalitní kontrola nad duchovními má přednost před hlásáním evangelia

V kontextu volby nového papeže a diskuzí o potřebných reformách v kurii a katolické církvi, včetně decentralizace, ukazuje kauza Bezák, s jak velkými problémy se církev potýká a jak může být cesta k její věrohodnosti trnitá, téměř nemožná. Kauza Bezák totiž vůbec není případem, kde by se dalo argumentovat tím, že "zlý Vatikán utiskuje slovenskou místní církev". Naopak jádro problému vězí na Slovensku a Vatikán zde nejenom nezafungoval jako nějaká pojistka či ochrana, aby se na místní úrovni neděla křivda, ale naopak. Prostřednictvím různých machinací a osobních vztahů, o nichž můžeme jen spekulovat, se lidem, kterým byl Róbert Bezák nepohodlný, případně jim přiškrtil jejich finanční toky, podařilo svojí při nejenom dostat do nejvyšších míst ve Vatikánu, ale získat i údajnou podporu papeže, na kterou se arcibiskup Zvolenský až křečovitě odvolává.

Odstoupení papeže a různé kauzy v podstatě potvrdily, že se kurie už jeho řízení vymykala. Rovněž určitý spěch byl na místě, neboť je otázkou, zda a jaké měny nastanou ve Vatikánu. Ačkoliv by bylo naivní čekat nějaké rychlé a výrazné změny, přece jen se po nich volá z mnoha stran. Mají se arcibiskup Zvolenský nebo třeba vizitátor biskup Jan Baxant obávat, že někdy vyplavou na veřejnost okolnosti Bezákova odvolání? Myslím, že tendence církve tutlat své neférové kroky a nepřiznat, že zdaleka ne vše, co se zaštiťuje autoritou papeže, je skutečně jeho vlastním rozhodnutím, aktéry kauzy ochrání. Přesto zde zůstává výryzná pachuť. Jak chce církev, vyzývající k evangelizaci a hlásání své zvěsti i lidem mimo církev, když není nejenom schopna věrohodně vysvětlit své kroky, ale dokonce aktivně umlčuje lidi, kteří lidi mimo církev oslovují?

Tohle samozřejmě jen tak nějaký papež nebo reformy v kurii nevyřeší. Situace duchovních na Slovensku se po vydání norem výrazně zhoršila, ale v duchu dlouhodobé tendence. Kroky oficiálních představitelů jsou nevěrohodné a ostudné, ale jejich kritik se vystavuje hrozbě trestu.


Přesto je třeba, aby toto ostudné jednání slovenských biskupů nezapadlo v záplavě jiných zpráv a aby se zabránilo tomu, že tyto normy budou zneužívány k umlčení kritiků slovenských církevních představitelů a jejich jednání.


Pozn.: Za jednu z mnoha zajímavostí považuji např. srovnání nového papeže s emeritní arcibiskupem Jánem Sokolem: Zatímco odpor nového papeže k luxusním vozům je známý, zdá se, že Ján Sokol si naopak v jízdě kvalitními vozy libuje. Samozřejmě je to jen drobný detail. 

Proč mluvčí KBS neříká pravdu?

Kauza odvolaného arcibiskupa Róberta Bezáka na Slovensku stále budí vášně, zvlášť po veřejném vystoupení Bezáka v médiích před Vánocemi. Mnozí, zvlášť z řad Bezákových odpůrců, zapomínají na to, že hlavním důvodem současné krize je nečekané odvolání arcibiskupa, neschopnost Vatikánu a slovenských biskupů toto odvolání zdůvodnit, místo toho sledujeme neúspěšné snahy o jeho diskreditaci a nevěrohodné vystupování církevních představitelů. 

Není to odvolaný arcibiskup Bezák, ale především arcibiskup Zvolenský a mluvčí slovenské biskupské konference Kováčik, kdo budí další pochybnosti o postupu v této kauze a svým trapným a nevěrohodným vystupováním poškozují slovenskou katolickou církev. Zájemce znovu odkazuji na audiozáznam z tiskové konference arcibiskupa Zvolenského (z 8. listopadu 2012), který velmi pochybným a nesrozumitelným způsobem odpovídá na otázky novinářů ohledně arcibiskupa Bezáka. 

Mluvčí KBS Jozef Kováčik (nar. 1972, mluvčím je od roku 2006, jeho životopis viz např. ZDE) už prokázal, že jeho vyjádření je třeba brát s rezervou. Když 28. června 2012 František Mikloško informoval média o chystaném odvolání arcibiskupa Bezáka (viz např. rozhovor pro Týždeň ZDE) a třicet jedna lidí (jejich jména viz třeba ZDE) vyjádřilo Bezákovi podporu veřejným listem nunciovi Mariu Giordanovi, prohlásil Kováčik pro média, že jde o překvapivou zprávu, že takové informace z Vatikánu nemají a že Mikloško vytváří konspirační teorie jako Dan Brown.Vzápětí se ukázalo, že Mikloško měl pravdu. Arcibiskup Bezák byl 26. června vyzván apoštolským nunciem (s odvoláním na rozhodnutí papeže) k veřejnému zřeknutí se úřadu (spolu s požadavkem na vysídlení z arcidiecéze a nekomunikace s médii - viz o tom ještě níže), s týdenní lhůtou. Hned z následujícího dne, 27. června, pochází dokument nuncia oznamující arcibiskupovi, že po odmítnutí zřeknutí se úřadu je odvolán, což bude oficiálně zveřejněno 2. července (přepis a překlad obou textů viz ZDE /Sám Bezák v dokumentu ČT - cca 32:50 min - tvrdí, že byl na nunciaturu pozván 26. a pak 28., kdy byl opět vyzýván k rezignaci pod hrozbou odvolání./). Ponechme nyní stranou samotnou formu tohoto "odvolání", kdy se teprve 8. listopadu mohl arcibiskup Zvolenský s radostí pochlubit s předtištěným listem z 18. října /nebyl adresovaný Bezákovi, ale Zvolenskému a je formulován hodně zdrženlivě/ alespoň s vlastnoručním podpisem papeže (arcibiskup Zvolenský v říjnu pobýval v Římě, kde byl oficiálně na synodě, nepochybně měl dost času na to, aby si takový list vyjednal, čímž si mohl vysloužit potvrzení v čele sovenské biskupské konference - už jsem o tom psal ZDE). Důležitá je nevěrohodnost mluvčího KBS Kováčika. Ten se poté vymlouval tvrzením, že dokud to není zveřejněné, tak to neplatí. Ani to však neospravedlňuje jeho lež a pokus o zesměšňování Mikloška. Vždyť informaci mohl nechat bez komentáře.

Zdá se, že Jozef Kováčik ve svém nevěrohodném vystupování hodlá pokračovat. V rozhovoru pro HN-online.sk ze 17. prosince 2012 reaguje na veřejné vystoupení Róberta Bezáka. Zatímco některá vyjádření Kováčika jsou tvrzení proti tvrzení, jiná jsou vysloveně nepravdivá.


1) Např. Kováčikovo tvrzení, že podnět k vizitaci přišel "zo Svätej stolice" je v rozporu s prohlášením apoštolské nunciatury z 9. července: "Na základe početných podnetov poslaných priamo Svätej stolici kňazmi a veriacimi ohľadom pastoračnej situácie v trnavskej arcidiecéze, Štátny sekretariát Jeho Svätosti poveril Kongregáciu pre klérus pripraviť apoštolskú vizitáciu v tejto partikulárnej Cirkvi s cieľom, aby preskúmala pravdivosť sťažností týkajúcich sa biskupa arcidiecézy J. Ex. Mons. Róberta Bezáka." (viz ZDE)


2) Nepravdivé je také Kováčikovo tvrzení, že takto prý bylo za posledních let odvoláno více než 70 biskupů z celého světa, tudíž případ arcibiskupa Bezáka prý není ojedinělý.

To není pravda. Včetně arcibiskupa Bezáka jsou z posledních let známy pouze 4 případy, kdy došlo k odvolání tímto způsobem, tj. pomocí formule "ha sollevato dalla cura pastorale" (bez odvolání na některý z kánonů CIC) - všechny případy jsem s odkazem na komentátora Johna L. Allena zmínil ve svém starším článku, viz též odkazy na texty právníka Edwarda Peterse o odvolání biskupů.

Na rozdíl od kauzy arcibiskupa Bezáka ve zbylých třech případech byly důvody veřejně známé. Ve dvou případech šlo o finanční machinace, včetně korupce. Problémem australského biskupa Morrise bylo jeho dlouhodobé a veřejné vystupování a vyjadřování v rozporu s magisteriem (nejčastěji se uvádí jeho vyjadřování ve prospěch svěcení žen), přesto k jeho odvolání došlo až po více než pěti letech porad a diskuzí.


3) S tím souvisí další pochybné tvrzení Kováčika o tom, že papež o kauze přemýšlel "dlouho".

Tady se samozřejmě můžeme přít o to, co to znamená dlouho. Např. proces s již zmiňovaným australským biskupem Morrisem trval několik let. V kauze Bezák šlo naopak o rychlé a pro mnohé překvapivé rozhodnutí (viz např. vyjádření slovenských redemptoristů: prohlásili, že arcibiskupa Bezáka "dlhodobo poznáme /v letech 1993-2005 byl jejich představeným - moje pozn./ ako dobrého človeka, kňaza a rehoľníka i biskupa. Nedokážeme si spojiť tento obraz, ktorý o ňom máme, so správou o jeho odvolaní. V duchu poslušnosti voči Svätému Otcovi toto rozhodnutie vo viere prijímame, a dúfame, že dôvody jeho prekvapivého odvolania budú vysvetlené.").

Ono "dlouho" nepochybně vychází ze zveřejněných textů a má budit zdání konzistence. Již zmíněný list nuncia Giordana z 26. června, kterým vyzval arcibiskupa Bezáka k rezignaci, zmiňuje "dlouhé uvažování a intenzivní modlitbu", které prý předcházely rozhodnutí papeže. Rovněž již zmíněný papežův list z 18. října zmiňuje "dlouhou modlitbu". Vyjádření slovenské nunciatury z 9. července mluví "jen" o "pozorném zvážení a modlitbě". Jsou to však jen veřejně dostupné překlady, takže nevím, co uvádí originály.

Pouhý chronologický sled událostí však vypovídá o něčem jiném (procesní postup popisuje např. prohlášení slovenské nunciatury z 9. července 2012 - viz ZDE):

• Údajně na základě početných udání od kněží a věřících především z trnavské arcidiecéze došlo k zahájení šetření.
• V lednu 2012 proběhla apoštolská vizitace (ponechme nyní stranou, že pro některé kruhy byla v té době záležitost arcibiskupa Bezáka již hotovou věcí a vizitátor biskup Baxant zjišťoval, jak Slovensko přijme jeho odvolání).
• Záležitost poté prošetřovala Kongregace pro klérus ve spolupráci se Státním sekretariátem a Kongregací pro biskupy.
• Kongregace pro biskupy seznámila arcibiskupa Bezáka s nejdůležitějšími body a požádala jej o vyjádření. Podle Sandra Magistra se tak stalo listem prefekta kardinála Marca Ouelleta ze dne 3. května. Jedná se o 11 otázek, které spolu s odpovědmi arcibiskupa Bezáka zveřejnila televize TA3 - viz ZDE. K tomu jen zopakuji to, co jsem napsal již v srpnu: "Ačkoliv trapnost některých otázek a charakter připomínající ověřování si do Vatikánu došlých udání svědčí o možné autentičnosti dokumentu /ta byla později v podstatě potvrzena/, je velmi nepravděpodobné, že by některá z výtek byla dostatečným důvodem pro odvolání arcibiskupa."
• Odpovědi arcibiskupa Bezáka, spolu se závěrečnou zprávou /z Kongregace pro biskupy/ a vyjádřením Státního sekretariátu a Kongregace pro klérus, byly předloženy papeži, který se rozhodl požádat arcibiskupa Bezáka, aby se zřekl pastoračního působení v trnavské arcidiecézi.
• Prohlášení slovenské nunciatury trochu tajemně mluví o možnosti setkání arcibiskupa Bezáka s papežem. Prý o něj Bezák žádal, prý mu byla tato možnost Kongregací pro biskupy poskytnuta, ale nakonec se setkání neuskutečnilo.
• Dne 26. června byl arcibiskupovi Bezákovi předán na nunciatuře list podepsaný nunciem, který ho vyzývá k rezignaci. Zajímavou skutečností je, že list obsahuje požadavek sídlit mimo území arcidiecéze: "po zverejnení zrieknutia sa úradu, ako emeritný arcibiskup bez nároku budete musieť sídliť mimo územia Trnavskej arcidiecézy a budete sa musieť zdržiavať používania masmédií v súvislosti s Vaším prípadom." (zdroj: ZDE). To podle kán. 402, § 1 předpokládá nějaké "zvláštní okolnosti" (jinak příslušný paragraf předpokládá ponechání bydliště emeritního biskupa v této diecézi: "Biskup, jehož zřeknutí se úřadu bylo přijato, dostává označení „emeritní“ biskup své diecéze, a přeje-li si, může si ponechat bydliště v této diecézi, pokud v určitých případech vzhledem ke zvláštním okolnostem neučinil Apoštolský stolec jiné opatření."). 
• Po odmítnutí rezignace arcibiskupem Bezákaem, bylo 2. červnece v poledne zveřejněno jeho "odvolání" /o průběhu odvolání a jednání na nunciatuře jsem se už zmiňoval výše/.

Takže ono "dlouhé rozhodování" papeže spadalo do období nejdříve od poloviny května (poté, co arcibiskup Bezák odpověděl na otázky z 3. května a Kongregace je zpracovala) do konce června (obdobná personální rozhodnutí se samozřejmě nedělají ze dne na den, takže čas byl jistě kratší). Jistě není bez zajímavosti, že zhruba v té době Vatikánem zásadním způsobem otřásaly jiné kauzy:  

• 24. května vyslovila dozorčí rada Institutu pro náboženská díla (tj. Vatikánské banky) nedůvěru jejímu prezidentovi Gotti Tedeschimu, následně italská policie u něj provedla domovní prohlídku a zabavila řada dokumentů, proti čemuž Vatikán protestoval. 
• O dva dni později, 26. května, byl zatčen papežův nejbližší spolupracovník, majordomus Paolo Gabriele, který byl uvězněn a obviněn z vynášení tajných dokumentů (v říjnu byl odsouzen a 22. prosince papežem omilostněn a propuštěn z vězení). 
• V té době rovněž probíhalo intenzivní vyšetřování úniků tajných dokumentů, tzv. Vatileaks. Součástí tříčlenné vyšetřovací komise, která zahájila svojí činnost 24. dubna 2012, byl rovněž slovenský kardinál Jozef Tomko. Vyšetřování běželo na plné obrátky, podle vatikánského tiskového mluvčího Lombardiho bylo týdně vyslechnuto průměrně 4-5 osob.

A to nemluvím o celé řadě dalších aktivit, které zaměstnávaly osoby, jež vystupují v kauze odvolaného arcibiskupa Bezáka. Např. kardinál Ouellet nejenom zastupoval papeže na Mezinárodního eucharistického kongresu v Dublinu (ve dnech 10. - 17. června), ale účastnil se rovněž předcházejícího teologického sympózia v irském Maynoothu (ve dnech 6. - 9. června, viz ZDE).

Pomineme-li reálnou situaci, kdy o záležitostech více než 5000 biskupů po celém světě samozřejmě nerozhoduje ani sám papež, ani prefekt Kongregace pro biskupy, nýbrž se musí spolehnout na podklady, které jsou jim předloženy, tak závěrečné posouzení kauzy odvolaného arcibiskupa Bezáka spadá do období, kdy Vatikánem otřásaly zcela jiné a mnohem závažnější kauzy.

Ostatně arcibiskupem Zvolenským s oblibou opakované tvrzení o papežově bolestném rozhodování mi připadá minimálně podezřelé. Jednak stále není zřejmé, co tak strašného arcibiskup Bezák provedl, že to papeže rozesmutnilo (pokud nepřijmeme výklad, že by papeže rozesmutnila nekolegialita jeho kolegů-biskupů, takže pro klid a obnovení "účinné kolegiality" musel odvolat Bezáka, který mezi ně "nezapadl"; navíc ve svém listu z 18. října musel papež nabádat ostatní biskupy, aby spolubratra alespoň provázeli modlitbou a se zájmem). Jednak je zřejmé, že v době papežova údajného rozhodování musel řešit mnohem zásadnější a bolestnější záležitosti, tj. zradu ve svém vlastním domě. Vždyť máme veřejně potvrzené od státního sekretáře kard. Bertoneho, že papež v té době především "velmi bolestně prožíval zradu svého majordoma, kterého měl rád jako vlastního syna" (ve zprávě RaVatu ze dne 19. června - ZDE).



4) Jednou z centrálních výpovědí rozhovoru mluvčího KBS Kováčika je odmítnutí tvrzení arcibiskupa Bezáka, že by arcibiskup Zvolenský v květnu věděl o chystaném odvolání. Ve srovnání s předchozími tvrzeními, zde sice nemáme jasný doklad, ale považuji za zcela vyloučené, že by předseda biskupské konference a metropolita nebyl informován o procesu a hrozícím odvolání jednoho z biskupů-sufragánů. Zvlášť když iniciátoři procesu byli lidé ze Slovenska (viz znovu vyjádření nunciatury z 9. červenec 2012: „Na základe početných podnetov poslaných priamo Svätej stolici kňazmi a veriacimi ohľadom pastoračnej situácie v trnavskej arcidiecéze...“) a svoji roli museli sehrát i další slovenští biskupové (viz v papežském listu z 18. října zmiňovaná obnova účinné kolegiality biskupů - odkud by jinak papež čerpal informace o jejím narušení a zda by to zcela logicky nekonzultoval s jejím předsedou /angažmá některých slovenských biskupů v této kauze  muselo být větší než připouští Kováčik/).

Jak je možné, že arcibiskup Zvolenský údajně ještě v květnu nevěděl o chystaném odvolání arcibiskupa Bezáka, když např. Mikloško tvrdí, že už v lednu, během apoštolské vizitace, biskup Baxant zjišťoval, jak na Slovensku přijmou odvolání arcibiskupa Bezáka? (viz např. jeho rozhovor pro Týždeň z 28. června 2012 ZDE, jeho tvrzení však už není možné ověřit u spišského biskupa Tondry, který v květnu 2012 zemřel).

Buď tedy arcibiskup Zvolenský, resp. mluvčí KBS Kováčik, lže nebo je arcibiskup Zvolenský Vatikánem považován za tak nespolehlivého nebo nekompetentního, že jej při řešení zásadních otázek jeho církevní provincie obchází a neinformuje. Samozřejmě se nabízí ještě jiné vysvětlení, které podal mluvčí Kováčik ohledně výše zmíněného lhaní při komentování informací Františka Mikloška o odvolání arcibiskupa Bezáka, tedy dokud to nebylo zveřejněné, tak to neplatí.


4) Už mě ani nepřekvapuje, že většina obhájců správnosti odvolání arcibiskupa Bezáka prokazuje zcela elementární neznalost katolické eklesiologie, když biskupa považují jen za jakéhosi pověřence papeže, který je papežem svobodně jmenován nebo odvoláván. Mluvčí Kováčik  v podstatě přirovnává vztah papež-biskup vztahu biskup-kněz. Možná v jeho vyjádření můžeme zaslechnout i trochu škodolibou poznámku ("Aj arcibiskup Bezák preložil množstvo kňazov a nevysvetľoval veriacim dôvody. Mal na to plné právo."), každopádně se jedná o odlišnou situaci. Jen ve stručnosti připomínám: Zatímco kněz je skutečně pomocníkem biskupa a ve výkonu kněžství jsou kněží závislí na biskupech (LG 28), tak biskup není pouhým náměstkem papeže, nýbrž "řídí svěřené místní církve jako zástupci a vyslanci Kristovi... moc, kterou vykonávají osobně Kristovým jménem, je vlastní, řádná a bezprostřední" (LG 27).

Již zmiňovaný americký právník Edward Peters při úvahách nad odvoláním australského biskupa Morrise přemýšlí nad tím, že se může jednat o nový způsob, jak chce Vatikán odvolávat biskupy z jejich úřadu (viz ZDE). Považuje to za výzvu pro moderní eklesiologii a pro kanonisty.

Kodex církevního práva  v kán. 377, § 1 uvádí, že "papež biskupy buď svobodně jmenuje, nebo zákonně zvolené potvrzuje" (tento druhý způsob ve druhém tisíciletí převažoval, zatímco zmíněná "svobodná volba" je něco nového, co se celocírkevně rozšířilo především po vydání kodexu v roce 1917). Kodex však nikde neuvádí, že by papež stejně svobodně mohl biskupy odvolávat. Tedy různá srovnání s poměry ve velkých firmách nebo ve vládách zde nejsou na místě.

Možná jsme svědky dalšího posílení centralismu a neomezené moci Vatikánu, která vzbuzuje mnohé otázky. Takové pojetí jde zřejmě i nad rámec konstituce I. vatikánského koncilu Pastor aeternus (1870), ve které bylo zformulované učení o papežské neomylnosti a jeho jurisdikčním primátu nad celou církví, ale nebyla zpochybněna "řádná a bezprostřední moc" bikupů.

V Pastor aeternus se totiž zároveň uvádí: "Tato moc Nejvyššího velekněze nemůže překážet řádné a bezprostřední moci biskupské. Touto mocí biskupové, kteří byli ustanoveni Duchem svatým a nastoupili na místo apoštolů, jakožto jednotliví praví pastýři pasou a vedou sobě určená jednotlivá stádce. Spíše je tato biskupská moc nejvyšším a všeobecným pastýřem utvrzována, posilována a chráněna..." (3. kap.)

Po vyhlášení konstituce německý kancléř Bismarck obvinil katolickou církev, že díky konstituci Pastor aeternus je třeba každého biskupa považovat již jen za papežského úředníka, přes kterého se teď bude vměšovat do politických záležitostí ostatních států.

Německý episkopát na to odpověděl společným listem (leden-únor 1875), kde mimo jiné uvádí: „Podle tohoto učení katolické církve je papež biskupem Říma, a ne biskupem nějakého jiného města nebo diecéze, není biskupem Kolína, Vratislavi, atd. Avšak jako biskup Říma je současně také papežem, t.j. pastýřem a hlavou celé Církve, hlavou všech biskupů a věřících. ... On nemůže změnit zřízení, které dal Církvi její božský Zakladatel... Církevní zřízení spočívá ve všech základních bodech na božském nařízení a je vyjmuté zpod jakékoliv lidské svévole. Silou tohoto božského ustanovení, na kterém papežství spočívá, existuje také episkopát; také ten má svoje práva a povinnosti na základě ustanovení, které vydal sám Bůh, a papež nemá právo ani moc je měnit. ... Církev zajisté není takovou společností, ve které by byla přijata nemorální a despotická zásada, že rozkaz představeného v každém případě ruší vlastní zodpovědnost.“

Papež Pius IX. reagoval na toto prohlášení německých biskupů dopisem (4. března 1875), ve kterém stojí: „Jasnost a solidnost vašeho vyhlášení je taková, že si už není možné nic víc přát, a tak poskytuje jen příležitost vám co nejsrdečněji blahopřát. ... Vaše učení podává původní katolické učení, které je také učením posvátného koncilu a tohoto Svatého stolce, brání ho jasnými a nevyvratitelnými důvody ...“

Kromě otázek teologických ukazuje kauza arcibiskupa Bezáka na problémy takového "svobodného papežova rozhodnutí". Je zřejmé, že ani papež ani prefekt Kongregace pro biskupy nemůže o každém z více než 5000 biskupů rozhodovat sám a musí se spolehnout na předložené podklady. Bez řádného procesu a náležitého zdůvodnění takového kroku je zde prostor pro pochybnosti o důvodech odvolání. Zvlášť když je posilují nevěrohodná, protichůdná a možná dokonce lživá vyjádření aktérů, kteří se jinak pouze schovávají za údajné rozhodnutí papeže.



Spíše než obviňování odvolaného arcibiskupa Bezáka a pochybné výzvy "spolupatričnosti katolíckej Cirkvi" (??) by bylo na místě požadovat od oficiálních představitelů katolické církve na Slovensku, aby konečně přestali mlžit a lhát, což je zřejmě jediná cesta, jak obnovit vážně poškozenou věrohodnost katolické církve. Rovněž je otázkou, zda omluvu "Svatému otci" nedluží spíše arcibiskup Zvolenský za vyvlékání se z vlastní pastorační zodpovědnosti a svalování veškeré "viny" za odvolání arcibiskupa Bezáka na něj.


V neposlední řadě jde v kauze samozřejmě o peníze. V srpnu 2012 si podle článku v SME (ZDE) mluvčí KBS Kováčik v souvislosti s připravovaným velkorysým"vyrovnáním" v ČR povzdechnul, že stát římskokatolické církvi vrátil jen asi 60 procent z toho, na co má nárok. V prosinci 2012 slovenské Ministerstvo kultury zveřejnilo návrh plánovaných výdajů ze státního rozpočtu na chystané oslavy příchodu sv. Cyrila a Metoděje v příštím roce (viz ZDE). Předpokládám, že podobně jako v ČR může některým lidem vadit, že církev, jejíž představitelé disponují s účty s částkami přes milión dolarů (viz např. informace TA3), mají ještě další finanční požadavky na státu.

Kromě této materiální stránky je větším pohoršením zřejmě skutečnost, že taková instituce nejenom zřejmě provozuje netransparentní finanční transakce, ale zcela ignoruje přání veřejnosti, aby srozumitelně vysvětlila svá personální rozhodnutí, jež budí oprávněné otázky a spekulace.

Představitelé katolické církve na Slovensku tak velmi hazardují s věrohodností církve a jejího poslání.

Bude Róbert Bezák suspendovaný?

O uplynulém víkendu přešel odvolaný trnavský arcibiskup Róbert Bezák do "protiútoku", resp. prolomil své mlčení a opakovaně se veřejně pro různá média vyjádřil k některým otázkám svého odvolání. Většinu odkazů na tato vystoupní je možné nalézt na strankách Miloslava Müllera. Kromě jiného potvrdil více než nekolegiální chování ostatních slovenských biskupů.

Těm samozřejmě nejsou taková Bezákova veřejná vystoupení po chuti, i když v podstatě jen potvrzují to, co je z veřejně dostupných zdrojů poměrně snadno zjistitelné. Tedy že mezi hlavní příčiny odvolání patří spory kolem Bezákova předchůdce arcibiskupa Jána Sokola a Bezákův odlišný "styl" při vedení arcidiecéze.

Bídu slovenských biskupů jen potvrdila jejich reakce z 18. prosince: Stanovisko biskupov k súčasnej situácii Katolíckej cirkvi na Slovensku. Opět si můžeme přečíst obvyklou "mantru", tedy již tradiční schovávání se za "osobní rozhodnutí Svatého Otce", ačkoliv je zcela vyloučené, že by ve věci nebyl konzultován a informován Bezákův nadřízený, tj. metropolita a bratislavský arcibiskup Zvolenský. Stejně tak ve stanovisku zveřejněná konstrukce o údajném "porušení přísahy věrnosti a poslušnosti papeži", když Bezák nepřijal jeho výzvu, aby se vzdal úřadu trnavského arcibiskupa, je pochybná. Nesledoval jsem to do hloubky, ale mám pocit, že toto obvinění se objevilo poprvé, tj. pokračuje snaha zpětně najít důvody a ospravedlnění pro Bezákovo odvolání. /K tématu viz článek v SME./


Je nepochybné, že arcibiskup Zvolenský a spol. nyní usilovně jednají a hledají způsob, jak Bezáka umlčet, když už se ho dosud nepodařilo přesvědčivě zdiskreditovat /ponechme stranou tradiční pošuky na Slovensku i v Čechách, zneužívající jméno sv. Josefa, kteří si nenechali ujít příležitost, aby si zaplivali a nakydali nějaký ten hnůj, neboť to jim jde nejlépe - viz ZDE nebo ZDE/. Už nyní je zřejmá snaha využít Bezákových veřejných vystoupení k dalším postupům vůči němu.

Róbert Bezák si je zřejmě tohoto rizika vědoma komentoval ho slovy: "Já nemám co ztratit, z církve neodejdu. De facto jsem suspendován, de iure nikoliv."

Já jsem si všimnul jiné, zcela nepatrné změny, kterou sice nechci přeceňovat, přesto mě zaujala. Když jsem před měsícem psal o Bezákově kauze, tak jsem poměrně často čerpal z oficiálních webových stránek Slovenské biskupské konference. V sekci, věnované biskupům, byly v té době čtyři kategorie: Biskupi na Slovensku, Slovenskí biskupi v zahraničí, Emeritní biskupi, Zosnulí biskupi. Nyní jsem si všimnul, že kategorie Emeritní biskupi byla přejmenována na Ostatní biskupi.

V portrétu Róberta Bezáka už není uvedeno jako dříve "emeritný arcibiskup" (jako třeba v portrétu Jána Sokola), ale "bývalý trnavský arcibiskup". Je to snad jen detail nebo snaha alespoň na webových stranách vyjádřit, že se Bezák odlišuje od svých "kolegů"-biskupů nebo je to snad předzvěst nějakých dalších postupů vůči němu?

Jistě uvidíme v dohledné době.


Pozn. (21.12.2012): Zatímco na stránkách Slovenské biskupské konference došlo k výše zmíněné zvláštní změně, na stránkách trnavského arcibiskupství je /zatím/ vše při starém. Tj. Róbert Bezák je stále uvedený jako emeritní arcibiskup.

Na stránkách KBS: 
2. júla 2012 - odvolanie z riadenia trnavskej arcidiecézy pápežom Benediktom XVI.

Na stránkách trnavské arcidiecéze:
Od 2. júla 2012 je emeritným trnavským arcibiskupom.

Také  na Catholic-hierarchy.org je uveden jako emeritní arcibiskup. 


Z mnoha textů ke kauze Bezák viz např.: 
Komentář Lukáše Obšitníka na Postoy.sk (20.12.2012)
 
K odvolávání biskupů na Postoy.sk (9.9.2012)

Kauza Bezák a kolegialita slovenských biskupů (1. část)

První část pracovní verze rozsáhlejšího textu, kterou jsem sepsal ve dnech 20. - 23. listopadu 2012 ke kauze odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Text jsem původně psal pro časopis Getsemany. 
V redakčně upravené podobě (s ohledem na příliš velký rozsah) vyšel text v prosincovém čísle Getseman s názvem Kauza Bezák a slovenští biskupové.

Jednotlivé části:
1. Obvinění z podpory homosexuality
2. Obvinění z finančních ztrát
3. Trapná tisková konference a papežův list
4. Ambice a kariéra arcibiskupa Zvolenského
5. Dědictví schopného agenta Jána Sokola
6. Nebezpečí jménem Bezák

Úvod

Nedávno zveřejněný list papeže Benedikta XVI. (nar. 1927) ke kauze odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka (nar. 1960) a některé další události ve slovenské církvi se pro mne staly podnětem k pokusu o pohled na širší souvislosti této kauzy.¹

Nejprve se budu věnovat dvěma obviněním (podpora homosexuálních kněží a údajné finanční ztráty), která se v souvislosti s odvolaným arcibiskupem objevila a která považuji za účelovou a ne příliš zdařilou snahu tento krok zpětně ospravedlnit. Poté okomentuji papežův list a jeho podle mne trapnou prezentaci na tiskové konferenci. Pak se zaměřím podle mne na jednoho z hlavních aktérů této kauzy, bratislavského arcibiskupa Stanislava Zvolenského (nar. 1958), na rozporuplné dědictví, které slovenské církvi odkázal Bezákův předchůdce Ján Sokol (nar. 1933)² a nebezpečí, které zřejmě Robert Bezák ve funkci trnavského arcibiskupa pro oba znamenal.

Nepovažuji se za experta na slovenské dějiny. A kromě několika výjimek jsem se při psaní textu snažil vycházet z veřejně dostupných zdrojů. Můj pohled na události a jejich souvislosti si samozřejmě nečiní nárok na úplnost a bezchybnost, přesto zjištěné skutečnosti považuji za doklad tristní situace katolické církve na Slovensku, především její hierarchie.

Obvinění z podpory homosexuality

Nemohu se ubránit dojmu, že jsme svědky opakovaných snah o diskreditaci odvolaného arcibiskupa Bezáka. Jedním z příkladů je jeho obvinění z podpory homosexuálních kněží v církvi. Už mezi údajnými 11 výtkami ze strany Kongregace pro biskupy, které zveřejnila TA3³, se v otázce č. 6 objevilo nejasné obvinění, že se obklopil spolupracovníky s „pochybnou pověstí“. Jak kněžími s „homosexuální náklonností“, tak s těmi, kteří mají děti. Arcibiskup Bezák odpověděl, že na tak obecné obvinění není možné smysluplně reagovat. Všichni jeho nejbližší spolupracovníci prý byli kněžími trnavské arcidiecéze už za jeho předchůdce Jána Sokola a ten jej neupozornil na jejich údajnou „pochybnou pověst“. Pokud někdo má relevantní důkazy, pokračoval Bezák ve své odpovědi, nechť je předloží a on samozřejmě bude postupovat podle příslušných předpisů.

Ještě neurčitější zmínka Bezákova jména se v souvislosti s homosexualitou objevila v rozhovoru s polským knězem, vyučujícím na filozofické fakultě Papežské univerzity Jana Pavla II. v Krakově. Dariusz Oko (nar. 1960) se v jednom rozhovoru v polovině července zmínil, že někteří biskupové se „vzpírali papeži“ ve věci „udělování kněžství a biskupských hodnosti homosexuálům“, proto byli „z tohoto důvodu ze svých funkcí odvoláni“. Jako příklady takového odvolání „poměrně čerstvých biskupů“ uvedl Dariusz Oko trnavského Róberta Bezáka a Vilhelma Lapelise (nar. 1961) z Lipawy v Lotyšsku (tento dominikán se stal biskupem v necelých 40 letech, po 11 letech služby na svůj úřad 20. června 2012 rezignoval). Na základě této drobné zmínky některé servery, zvlášť tzv. tradicionalistů, psaly o „skutečné příčině odvolání arcibiskupa Bezáka“. Je třeba uvést, že Dariusz Oko se už na jaře 2012 v Polsku „proslavil“ svým kontroverzním textem o „homoherezi“. Text vyšel s mírnými úpravami v českém překladu na stránkách Vatikánského rádia s názvem „S papežem proti homoherezi“. Poté, co se začal Oko dovolávat tohoto překladu jako důkazu podpory svým myšlenkám o homoerezi a homolobby (podle Oka, lze Radio Vatikán považovat za hlas Apoštolského Stolce a jeho text je prý vnímán jako jeden z dalších komentářů k nauce církve) musela česká redakce tento text ze svých stránek smazat⁴

Nechci se zde pouštět do polemiky s tímto textem, který považuji za špatný, ani do rozplétání složité problematiky tématu homosexuality v církvi. K tématu snad postačí následující poznámka: Samozřejmě není možné dost dobře popírat existenci různých skupin v církvi, přičemž tzv. homolobby je považována za jednu z nejvlivnějších, ale jedná se o fenomén přece jen složitější. Spolu s jinými autory však považuji za nesprávné, že po vypuknutí sexuálních skandálů se vina jakoby svaluje právě na homosexuální kněze a biskupy. Zpráva Johna Jaye (tzv. John Jay Report) o zneužívání v amerických diecézích z roku 2004 sice prokázala, že ve 40% případů se věk obětí pohyboval mezi lety 11-14 let a že ve více než 80% se jednalo o děti nebo mladistvé mužského pohlaví, ale serióznější práce na toto téma (v češtině jsou k dispozici texty američana Donalda Cozzense Měnící se tvář kněžství, 2003 a Osvobodit celibát, 2008, obě knihy vydali břevnovští benediktini nebo překlad německé práce Wunibalda Müllera, Zamlčené rány, 2011, vydané v Portálu) upozorňují, že problém je mnohem hlubší a přísnější postup vůči homosexuálním kněží (viz např. instrukce Kongregace pro katolickou výchovu ze 4. listopadu 2005) situaci nejenom neřeší, nýbrž problém jen prohlubuje. Cozzens i Müller vidí větší problém v tabuizaci homosexuality v církvi a obecně ve vysokém podílu nezralých osob mezi kněžími, kteří se pozitivním způsobem nevyrovnali se svojí sexualitou, ať homosexuálního nebo heterosexuálního zaměření. Cozzens navíc mluví vysloveně o ironii, když v případě výše zmíněné instrukce proti homosexuálně zaměřeným kandidátům kněžství leckdy uvádějí do praxe představení, kteří jsou sami gayové. Bylo by tedy omylem se domnívat, že homosexuálně zaměřené skupiny v církevních strukturách musí nutně vystupovat ve smyslu většího respektu a otevřenosti k homosexualitě. Leckdy jejich vystupování může být právě opačné. Podstatou takové lobby je především vzájemná podpora v církevní kariéře. V případě odvolání arcibiskupa Bezáka existuje poměrně vážné podezření, že se v něm angažovala taková silná skupina v církevních strukturách, včetně vizitátora z Litoměřic nebo bratislavského arcibiskupa.

Pochybnosti o obvinění arcibiskupa Bezáka z podpory homosexuality vzbuzují nejenom velmi nekonkrétně formulované výtky, ale i skutečnost, že pokud je mi známo, nebylo dosud publikováno nic konkrétního a ani v Bezákových veřejných vystoupeních nejsou známky o tom, že by se v této věci výrazněji odlišoval od učení církve.

Mimochodem na některých případech je celkem dobře doložené, že potlačovaná homosexualita mezi kněžími byla silnou zbraní pro tajnou policii při jejich vydírání a snaze o spolupráci před rokem 1989. A není náhodou, že diskuze o roli homolobby v polské církvi se týkala mimo jiné cíleného zakrývání bývalých spolupracovníků tajné policie mezi kněžími a biskupy. Otevřeně o ní mluví v knižním rozhovoru „Jde mi pouze o pravdu“ (Chodzi mi tylko o prawdę ) kněz a badatel na poli spolupráce kněží s polskou tajnou policií Tadeusz Isakowicz-Zaleski (nar. 1956). Výsledky jeho rozsáhlé badatelské činnosti vyšly v roce 2007, krátce po skandálu s varšavským arcibiskupem Stanislavem Wielgusem (nar. 1939), který musel na svůj úřad rezignovat po několika dnech od nastoupení, neboť se potvrdila jeho spolupráce s polskou tajnou bezpečností. Ostatně bádání Zaleskeho zřejmě stálo i za odvoláním tehdejšího nuncia na Slovensku, arcibiskupa Henryka Józefa Nowackeho (nar. 1946, nunciem na Slovensku byl v letech 2001-2007), o jehož spolupráci s polskou tajnou bezpečností našel v archivech materiály a odeslal je na jaře 2007 do Vatikánu. Nowacky byl v prosinci 2007 přeložen do Nikaragui (od letošního roku je apoštolským nunciem ve Skandinávii). Mimochodem ve stejném roce zveřejnil slovenský Ústav paměti národa závažné dokumenty svědčící o spolupráci arcibiskupa Sokola s tajnou policií, o čemž ještě bude řeč.

poznámky k 1. části:

1Ke kauze jsem již napsal jeden komentář uveřejněný v zářijových Getsemanech: M.V.: Odvolání trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka viz http://www.getsemany.cz/node/2950

2Diskuze nad dostupnými materiály vypovídajícími o míře spolupráce Jána Sokola s StB, která si zaslouží samostatnou pozornost, se dotknu jen okrajově.

3http://www.ta3.com/clanok/1002579/vatikan-sa-pytal-bezaka-aj-na-celibat-a-financovanie-arcidiecezy.html

4Mezitím byl překlad přetištěn na různých webech, k nalezení je např. na stránkách Augustiniánského opatství svatého Tomáše na Starém Brně: http://www.opatbrno.cz/archiv/clanek1867.htm 

Pokračování (2. část)

Kauza Bezák a kolegialita slovenských biskupů (2. část)

Druhá část pracovní verze rozsáhlejšího textu, kterou jsem sepsal ve dnech 20. - 23. listopadu 2012 ke kauze odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Text jsem původně psal pro časopis Getsemany.
V redakčně upravené podobě (s ohledem na příliš velký rozsah) vyšel text v prosincovém čísle Getseman s názvem Kauza Bezák a slovenští biskupové.

Jednotlivé části:
1. Obvinění z podpory homosexuality
2. Obvinění z finančních ztrát
3. Trapná tisková konference a papežův list
4. Ambice a kariéra arcibiskupa Zvolenského
5. Dědictví schopného agenta Jána Sokola
6. Nebezpečí jménem Bezák

 

Obvinění z finančních ztrát

Zřejmě dalším z pokusů o diskreditaci arcibiskupa Bezáka byly dva články na blogu známého komentátora vatikánského dění a zákulisí, italského novináře Sandro Magistra (nar. 1943). S odvoláním na zprávu z apoštolské vizitace uvedl ve svém článku z 20. září 2012 jako jeden z hlavních důvodů Bezákova odvolání údajnou ztrátu ve výši 600.000 eur, kterou měl způsobit.¹ Za zmínku stojí i skutečnost, že ve svém článku Magister potvrzuje autentičnost 11 otázek, které Bezákovi zaslal dne 3. května kardinál Marc Ouellet (nar. 1944), prefekt Kongregace pro biskupy. V nich se rovněž objevily otázky na paní Húščavovou a firmy Ninett a Hanalex, o nichž Magister píše.

Podla Magistra reagovala apoštolská vizitace, vedená litoměřickým biskupem Janem Baxantem (nar. 1948) ve dnech 22. ledna až 1. února 2012, právě na pochybnosti o hospodaření Bezákova předchůdce Jána Sokola. Zahájené vyšetřování, iniciované právě Bezákem, se podle Magistera prý nakonec obrátilo proti němu. Zajímavá může být především zmínka, která v podstatě potvrzuje správnost obvinění vůči Sokolovi. Prý, podobně jako jiní arcibiskupové z oblasti vlivu sovětského impéria, nedůvěřoval novým státním orgánům a z obavy před případnými dalšími konfiskacemi svěřil část peněz, získaných z restitucí a z darů ze zahraničí, do „ochrany“ vatikánské banky, resp. Institutu pro náboženská díla (IOR), jak se tento úřad oficiálně nazývá. Mimochodem je to přesně ta instituce, která je v posledních letech opakovaně kritizována kvůli neprůhlednosti finančních transakcí a spory o dohled nad ní jsou zřejmě v pozadí jak sporů uvnitř Vatikánu tak také nedávných úniků papežských dokumentů, tzv. Vatileaks.² Podle Magistra sice už v kontextu dnešní politické situace nepovažují vatikánské úřady takové jednání za ospravedlnitelné, nicméně šetření slovenského nuncia arcibiskupa Mario Giordana (nar. 1942, v březnu 2008 nahradil odvolaného Nowackého, o kterém jsem se již zmínil) prý neprokázalo, že by se arcibiskup Ján Sokol nějakým způsobem osobně obohatil. Těžko říct, zda se toto šetření týkalo i finančních nesrovnalostí, které zjistil audit provedený arcibiskupem Bezákem. Sám Bezák se v jednom z rozhovorů v únoru 2010 zmínil o svém záměru zprůhlednit finanční záležitosti v arcidiecézi a svěřit jejich vedení ekonomicky vzdělaným lidem, jeho předchůdce totiž rozhodoval o všem, včetně ekonomiky a kromě oficiálních účtů měl ještě peníze jaksi „bokem“ neboli „v šuplíku“ (jednalo se prý „o milióny“).³

Když jsem před časem o této věci mluvil s jedním českým historikem, který je obeznámen s archivními prameny, potvrdil mi nejenom zřejmou spojitost kauzy Bezák se zákulisními boji ve Vatikánu, ale především provázanost nejasných finančních transakcí v souvislosti s církevní podporou neoficiálním aktivitám před rokem 1989. V době polského papeže prý byla tato podpora zvlášť výrazná v případě Polska a některé transakce se mohly uskutečnit i díky kontaktům prostřednictvím slovenské církve. Zajímavé je, že o těchto kontaktech a transakcích měla informace i komunistická Státní bezpečnost, jejíž archivy prý i do budoucna mohou přinést zajímavé informace k tomuto tématu. To je však otázka dalšího studia a z kauzy Bezáka je zřejmé, že současné vedení katolické církve nemá zájem o prošetření a zveřejnění těchto záležitostí.

Každopádně z článku Magistra je zřejmá snaha o ospravedlnění odvolání arcibiskupa Bezáka. Osobně se domnívám se, že tento řízený únik z tajné vizitační zprávy byl určen především světovému publiku, neboť kauzu několikrát zmínil jiný respektovaný vatikánolog John L. Allen, Jr. (nar. 1965), americký novinář z National Catholic Reporter, čímž na ní upozornil světovou veřejnost (viz k tomu stručně na blogu Svet kresťanstva). Na Slovensku vzbudila Magistrem zveřejněná obvinění z údajné vizitační zprávy pochybnosti, jak o její pravosti tak také o úmyslech autorů. Většina aktérů se však s odvoláním na mlčenlivost odmítá vyjádřit. Zareagovala pouze v komentáři zmiňovaná spolupracovnice arcibiskupa Bezáka, Anna Húščavová, která zveřejněné informace označila za lživé.⁴ Sandro Magister sice v dalším článku (z 1. října 2012) zveřejnil překlad části dopisu Húščavové, ale svá obvinění v podstatě zopakoval znovu.⁵

Húščavová se mimo jiné hájila tím, co jsem napsal ve svém minulém článku, že arcibiskup Bezák usiloval o zeštíhlení celého aparátu a tedy o úspory s ohledem na výrazné změny v rozsahu arcibiskupství v roce 2008 (srovnání stavu před reorganizací a po ní viz mapy ZDE). Rozsah i počet kněží se totiž oproti původnímu stavu snížil zhruba o dvě třetiny, stejně tak i zdroje, proto bylo třeba snížit i náklady na správu. Ján Sokol tuto situaci neřešil, takže nepopulární opatření v podobě propouštění a restrukturalizace připadlo na jeho nástupce. Arcibiskup Bezák se navíc snažil o další aktivity, které měly nejenom zajistit arcibiskupství zhodnocení majetku a případně další příjmy, ale i otevřít církev víc veřejnosti. Mezi takové aktivity patřilo například zřízení restaurace Galérie v prostorách arcibiskupství (otevřena byla v únoru 2012), na jejíž rozběhnutí poskytlo podle Húščavové trnavské arcibiskupství půjčku 60.000 eur firmě Ninett, jejímž je arcibiskupství 100% vlastníkem. Média spekulují, zda výše zmíněná ztráta v údajné hodnotě 600.000 eur nemohla vzniknout chybou právě z této půjčky. Pozoruhodné je také to, že půjčka prý byla poskytnutá až po provedené apoštolské vizitaci. Dočasný administrátor trnavské arcidiecéze Ján Orosch (nar. 1953) nově otevřenou restauraci ihned po převzetí úřadu nechal zavřít, čímž zřejmě skutečně dojde ke ztrátám kvůli předchozím investicím do rekonstrukce prostor bývalé jídelny. Osud restaurace postihl koncem září 2012 také Galérii Trnavské arcidiecéze, která byla otevřena v dubnu 2011.⁶ Plánované zpřístupnění arcibiskupské zahrady už arcibiskup Bezák realizovat nestihl.

Sandro Magister jen okrajově zmínil, že apoštolská vizitace zjistila „neméně závažná selhání“ naukového a disciplinárního charakteru. Nic konkrétního však neuvedl. Skoro by se mohlo zdát, že je to jen taková fráze, která se dá použít téměř na kohokoliv, jehož názory nejsou zcela konformní. Nevím o tom, že by někdo v Bezákových vyjádřeních nalezl nějaké závažné odchylky od učení církve. Např. v odpovědi na 11 otázek z Kongregace pro biskupy, kde byl Bezák dotazován i na své názory ohledně celibátu, eutanazie, potratu, kněžství žen a předmanželských vztahů, připomněl svojí dlouholetou učitelskou činnost v oboru morální teologie. Pokud by měl v uvedených otázkách pochybné názory, uvedl Bezák, jistě by neunikly pozornosti. Zároveň znovu ve stručnosti ve své odpovědi potvrdil svůj postoj k těmto tématům, který není v rozporu s učením církve.

Obvinění z finančních machinací nebo dokonce ztrát se zdá být ještě pochybnější a účelovější než obvinění ze spolupráce s lidmi „pochybné pověsti“. Jsem zvědav, zda se ještě dočkáme nějakých nových obvinění. Samozřejmě nemůžeme zcela vyloučit variantu, že za Bezákovým odvoláním se skrývají nějaké závažné důvody, neboť veřejně dostupných informací není mnoho a jsme odkázaní spíš na úniky, osobní informace nebo spekulace. Na druhou stranu uvedená nejasná a nekonkrétní obvinění vedou spíš k domněnce, že odvolání arcibiskupa Bezáka je mnohem více dílem intrik a mocenských zápasů, jejichž kořeny musíme hledat na Slovensku

poznámky k 2. části:

1Magister, Sandro: The Case of the "Bishop with a Human Face" Dismissed by the Pope viz http://chiesa.espresso.repubblica.it/articolo/1350329?eng=y

2Informace o některých zákulisních sporech v souvislosti s vatikánskou bankou informoval např. italský novinář a znalec Vatikánu Andrea Tornielli (nar. 1964), české čtenáře je možné odkázat třeba na článek na Umlaufovinách: http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=908

3Rozhovor Radovana Pavlíka s Róbertem Bezákem: http://www.webnoviny.sk/rozhovory/bezak-sokol-mal-odlozene-peniaze-v-/60916-clanok.html

4Viz např. článek v SME: http://www.sme.sk/c/6554467/vatikan-asi-nepocital-spravne-bezakovi-pripisali-dlh.html

5Magister, Sandro: The Case of the Bishop Dismissed. A Reply viz http://chiesa.espresso.repubblica.it/articolo/1350335?eng=y

Reakce Anny Húščavové na blogu Svet kresťanstva: http://www.svetkrestanstva.sk/2012/10/bezakova-ekonomka-odmieta-obvinenia.html

6Zpráva SME: http://trnava.sme.sk/c/6592877/po-restauracii-na-arcibiskupstve-nefunguje-ani-galeria.html

Pokračování (3. část)

Kauza Bezák a kolegialita slovenských biskupů (3. část)

Třetí část pracovní verze rozsáhlejšího textu, kterou jsem sepsal ve dnech 20. - 23. listopadu 2012 ke kauze odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Text jsem původně psal pro časopis Getsemany.
V redakčně upravené podobě (s ohledem na příliš velký rozsah) vyšel text v prosincovém čísle Getseman s názvem Kauza Bezák a slovenští biskupové.

Jednotlivé části:
1. Obvinění z podpory homosexuality
2. Obvinění z finančních ztrát
3. Trapná tisková konference a papežův list
4. Ambice a kariéra arcibiskupa Zvolenského
5. Dědictví schopného agenta Jána Sokola
6. Nebezpečí jménem Bezák

Trapná tisková konference a papežův list

Domněnku o tom, že jádro celého problému spočívá především v poměrech uvnitř slovenského episkopátu, v podstatě potvrdil papežův osobní list a způsob jeho prezentace na tiskové konferenci po 73. plenárním zasedání slovenské biskupské konference (KBS) dne 8. listopadu 2012.¹ Možná jsem mohl čtenáře ušetřit a odpustit si dlouhé psaní. Možná by stačil pouze odkaz na půlhodinový záznam této tiskové konference, na které bratislavský arcibiskup Stanislav Zvolenský (nar. 1958) přečetl papežův list a poté odpovídal na otázky novinářů ohledně odvolaného arcibiskupa Bezáka. Dělal to tak nepřesvědčivým způsobem, že spíš připomínal přistiženého politika, který se jen vymlouvá (český čtenář si možná vzpomene na trapné vystoupení ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka, který před rokem vysvětloval, jak „odklonil“ svoje milióny). Mohla by to být celkem zábava, kdyby se nejednalo o vystoupení vrcholného představitele slovenské katolické církve, který zároveň oznámil své znovuzvolení ve funkci předsedy slovenské biskupské konference (na další tříleté období) a který zřejmě usiluje o získání kardinálského klobouku. Naposledy byl slovenským kardinálem jmenován Ján Chryzostom Korec (nar. 1924) v roce 1991. Spolu s dalším žijícím slovenským kardinálem Jozefem Tomkem (nar. 1924, kardinálem jmenován v roce 1985) již dávno překročili hranici 80 let, tudíž se nemohou účastnit volby papeže.

V neposlední řadě je smutné, že takto nepřesvědčivě a nejistě vystupuje arcibiskup, který se před nedávnem vrátil z biskupské synody o nové evangelizaci (konala se v Římě ve dnech 7. - 28. října 2012). V závěrečném poselství biskupů je mimo jiné uvedeno: „Pokorně musíme přiznat, že ubohosti a slabosti Ježíšových učedníků, zejména jeho kněží, zatěžují důvěryhodnost jeho poslání... Víme, že musíme pokorně uznat svou zranitelnost pro dějinné rány a neváháme uznat ani své osobní hříchy. Jsme ale také přesvědčeni, že síla Pánova Ducha může obnovit jeho církev a nechat zazářit jejímu šatu, pokud se jím dáme utvářet... Máme důvěru v inspiraci a v sílu Ducha, který nás i při největších svízelích naučí, co máme říkat a konat. Naší povinností je tedy překonávat strach vírou, sklíčenost nadějí a lhostejnost láskou.“² Hrozí vážné nebezpečí, že v kontextu jednání arcibiskupa Zvolenského, jehož odpovědi na otázky novinářů působily vyhýbavě, mohou taková vyjádření působit jen jako prázdná slova.

Je vskutku těžko uvěřitelné, jak nepřesvědčivě působil a vyhýbavě odpovídal arcibiskup Zvolenský na otázky novinářů ohledně arcibiskupa Bezáka. Např. nejprve se odvolával na papežův list a tvrdil, že má o odvolaného arcibiskupa zájem a je s ním v „denním duchovním vztahu“, později velmi kostrbatě vysvětloval, že o něm vlastně nic bližšího neví, že má pouze informace z médií. Zároveň Zvolenský přiznal, že biskupové byli arcibiskupem Bezákem informováni o „vážných nejasnostech při spravování majetku“ v trnavské arcidiecézi za arcibiskupa Jána Sokola. Podle Zvolenského arcibiskupovi Bezákovi slovenští biskupové jen doporučili „standardní postupy“ v katolické církvi, přičemž jeho úsměv nad „auditem“ mi nepřišel zrovna vhodný. Zvolenský si však ani nepamatuje, kdy je arcibiskup Bezák o problémech informoval, ani jak poté postupoval a jak celá záležitost dopadla. Je možné uvěřit, že předseda biskupské konference s dobrými kontakty ve Vatikánu je takto neinformovaný?

Bylo evidentní, že Zvolenského triumfem je samotný papežův list z 18. října 2012. Při tiskové konferenci arcibiskup neopomněl zdůraznit, že je na něm papežův osobní podpis, což bylo ukázáno přítomným novinářům a pak i zveřejněno na fotografii na stránkách slovenské biskupské konference.³ Příliš nepochybuji o tom, že vznikl na žádost samotného arcibiskupa Zvolenského, který se v té době dlouhodobě zdržoval v Římě, kde byl na synodě. Jeho zveřejnění si nepochybně naplánoval na jednání slovenské biskupské konference, která jej potvrdila na další období v předsednické funkci.

Zde je celé znění listu ve slovenském překladu (zvýraznil jsem pasáž, kterou arcibiskup Zvolenský zdůraznil): „Ctený a drahý spolubrat v biskupskej službe, veľmi som ocenil prejav hlbokého cirkevného spoločenstva, ktoré ste mi Vy, Vaša Excelencia, spolu s ostatnými členmi Biskupskej konferencie, láskavo prejavili po bolestnej záležitosti s J. Ex. Mons. Róbertom Bezákom C.Ss.R. Starostlivo a vecne som sa oboznámil s vážnou a znepokojujúcou situáciou a po dlhej modlitbe nemohol som sa vyhnúť povinnosti, vyplývajúcej z lásky, obnoviť medzi vami účinnú kolegialitu a usporiadané pastoračné riadenie v trnavskej arcidiecéze, v autentickom duchu II. vatikánskeho koncilu, ktorého päťdesiate výročie otvorenia si pripomíname práve v tomto roku. Som presvedčený, že budete aj naďalej sprevádzať vášho spolubrata svojou modlitbou, v pravde a so záujmom a že sa vynasnažíte žiť stále hlbšie každodenný život v duchu viery, aby pri osobnom stretnutí s Kristom jeho milosť formovala vaše srdcia. V tomto duchu udeľujem zo srdca Vám, Vaša Excelencia, aj ostatným biskupom vašej vznešenej krajiny svoje apoštolské požehnanie.“⁴

Příliš křečovitě působí snaha arcibiskupa Zvolenského svést všechnu zodpovědnost za odvolání arcibiskupa Bezáka na „Svatého otce“, který prý k této „bolestné“ záležitosti přistupoval „starostlivě a věcně“. Tato Zvolenského zaříkadla zřejmě mají odvést pozornost od skutečnosti, že se jedná o problém domácího slovenského původu. Vážně pochybuji, že by o tom arcibiskup Zvolenský nic nevěděl. Ostatně už vyjádření apoštolské nunciatury z 9. července 2012 uvedlo, že podnětem k jednání byla udání došlá ze Slovenska („Na základe početných podnetov poslaných priamo Svätej stolici kňazmi a veriacimi ohľadom pastoračnej situácie v trnavskej arcidiecéze...“).⁵ Stejným směrem ostatně ukazuje i list papeže, kde se píše o potřebě obnovit „účinnou kolegialitu“. Čím byla tato kolegialita ohrožena, nebyl arcibiskup Zvolenský ochoten prozradit.

Po tomto trapném výkonu na tiskové konferenci (a po několika dalších zkušenostech s jeho vystupováním) si docela dobře dovedu představit, že se arcibiskup Zvolenský mohl ve svých ambicích oprávněně cítit ohrožen arcibiskupem Bezákem. Bezákovy komunikační schopnosti, jeho vystupování i sympatie, které si dovedl získat i mezi lidmi mimo církev, v neposlední řadě i důležitá skutečnost, že se nejednalo o chlapce z okruhu arcibiskupa Sokola, mohly skutečně vážně narušovat účinnou kolegialitu slovenské biskupské konference. Nepopírám, že ani sebevědomý arcibiskup Bezák nebyl zcela bez ambicí. Umím si představit, že tento nekonformní arcibiskup, dosazený s podporou kardinála Jozefa Tomka (v homílii při jeho kněžském svěcení 6. června 2009 mluvil kardinál o „nové etapě“, která znamená „nový elán“ a „obrodu na duchu“),⁶ mohl být trnem v oku svým kolegům, možná zvlášť těm, kteří se aktivně účastnili na novém církevněprávním uspořádání slovenské katolické církve, jakémsi „porcování medvěda“ v církevním podání.

Zdají-li se někomu tato slova přehnaná, nechť se rozhlédne po slovenském biskupském kolegiu.⁷ V několika letech došlo ke generační obměně slovenských biskupů. S výjimkou rožňavského biskupa Vladimíra Fila (nar. 1940) jsou všechna biskupství obsazena osobami, jejichž věk se momentálně pohybuje mezi 54-63 lety (Stanislav Zvolenský patří k těm nejmladším, Róbertu Bezákovi je ještě o rok a půl méně). Tyto personální poměry se tedy na Slovensku nastavují na dalších zhruba 15-20 let (s ohledem na kanonickým právem požadovanou rezignaci biskupa při dosažení 75. roku).

poznámky ke 3. části:

1Audiozáznam tiskové konference na stránkách TK KBS: http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20121108045

2Poselství biskupů ze synody, čl. 5 viz http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/zaverecne-poselstvi-biskupu-ze-synody-v-rime

3http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20121108026

4List Benedikta XVI. predsedovi KBS: http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20121108025

5http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20120709042

6Homílie kardinála Tomka: http://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=20090606001

7Přehledy a stručné životopisy biskupů jsou k dispozici na stránkách slovenské biskupské konference: http://www.kbs.sk/obsah/sekcia/h/konferencia-biskupov-slovenska/p/biskupi


Pokračování (4. část)